V létě se z něj stal jasnovidec, aniž by to sám tušil. Nahrávač Ondřej Fortuník (33) v představovacím rozhovoru na dotaz ohledně jedničky uvedl, že ve volejbale může být za týden vše jinak. A tak se také v jeho případě stalo. Stačilo pár výměn a přišlo zranění, následné šíření koronaviru uvnitř týmu jen vše podtrhlo. S příchodem adventu už ale vše nasvědčuje tomu, že se Forbes junior už brzy objeví pod vysokou sítí, a to na mnohem delší dobu než jen na set a půl jako v Ústí. Velkou roli v jeho návratu hraje i jeho žena Lucie.
Zkraje srpna jste v rozhovoru pro klubový web řekl, že ve volejbale může být za týden vše jinak. Váš výrok se vyplnil doslova. Vzhledem k tomu, že od té doby řešíte zdravotní potíže v jednom kuse, vzal byste svá slova zpět?
Asi ne. Zas tak pověrčivý nejsem. Ve sportu se běžně stává, že přijde zranění, ztráta formy nebo nový hráč do týmu. Teď ke všemu tomu přibyl ještě koronavirus. Je toho hodně, co se může stát. V mém případě se toho přihodilo hodně najednou. Místo toho, abych se soustředil na své výkony, se zatím snažím dát tělo dohromady.
Když to vezmeme postupně, tak od prvního přípravného turnaje v Liberci, kde jste si sotva pinknul do míče, se Vás smůla až neskutečně drží. Po pár výměnách přišlo zranění, následovala první vlna koronaviru uvnitř týmu, pak trable s kolenem, poté zákaz hraní ze strany vlády, a když už jste se dal dokupy a dostal se na hřiště, tak Kladno muselo odkládat zápasy kvůli dalšímu šíření nemoci Covid-19 mezi spoluhráči. Není tohle na sportovce trochu moc?
Není to lehké. Člověk pořád něco řešil. V letní přípravě jsem se děsil toho, jak budu časově stíhat tréninky s prací, nicméně všechno si sedlo. Problémy začaly v momentě, kdy se přiblížil začátek ligy. Vše začalo zraněním lýtka, následně přišel koronavirus, který jsem navíc chytil. Když jsem se pak snažil rychle vrátit, tak do toho přišly problémy s kolenem, které dávám dohromady do dneška. Bolest ze svalu přešla do kloubu. Ono, když sportovce trápí určitá část těla, tak ji nevědomky ulevuje a víc zatěžuje část jinou, která se začne ozývat následně. Je to takový začarovaný kruh.
Když si to shrneme. Prasklé lýtko, koronavir a problémy s kolenem. Celkem tři měsíce mimo hru. To je hodně velká nepřízeň osudu, nemyslíte?
Je to tak. Není to na to, aby z toho člověk nějak jásal.
Zmínil jste, že pracujete. Ve společnosti Kine-MAX zabývající se výrobou a prodejem rehabilitačních pomůcek a kinesiologických tejpů jste obchodním zástupcem na vysoké a důležité pozici. Zaháněl jste chmurné myšlenky alespoň prací?
Je to výhoda a nevýhoda zároveň. Člověk přijde o určitý čas, když dělá dvě věci najednou, když si je ale zorganizuje, tak se dají spojit. Na tréninku si můžu vyčistit hlavu od práce, a naopak v práci zase přijdu na jiné myšlenky po nepovedeném zápase.
Poslední týdny jste se svému zaměstnání mohl věnovat naplno a musel mít i napilno, protože díky zavřeným obchodům zažívají e-shopy mimořádný nápor objednávek. Před Vánoci ho mají všeobecně, ale nyní se tak děje už několik měsíců před nimi…
Je to tak, tohle období trvá už delší dobu. Podobná situace už byla na jaře, kdy se vše úplně otočilo, protože byla zavřená i rehabilitační zařízení a sportovní kluby. Prodej tejpů klesl, naopak vzrostly tržby u ostatních pomůcek, masážních válců, míčků a podobně. To samé se děje i teď, když se blíží Vánoce. Všichni nakupují on-line a musím zaklepat, že to jde dobře.
S trochou nadsázky se dá říci, že s ohledem na Vaší situaci přišlo zastavení soutěže na pět týdnů vhod?
Přišlo, nepřišlo. V momentě, kdy jsem mohl něco dělat, jsem měl koronavirus. Když už vše vypadalo relativně v pohodě a byl jsem v klidu, přišel nouzový stav. Je to jako na houpačce (ušklíbne se). Vždy, když můžu po zdravotní stránce, tak mi vystaví stopku Covid. Teď se cítím dobře. Zatím z toho z mé strany byl ale pouze jeden set v Ústí, a ještě v takové podobě, že jsem ho tam odskákal na jedné noze.
Vaše žena je fyzioterapeutka, pomáhala Vám doma s léčbou?
Pomáhá mi pořád. Doma máme místo jedné místnosti malou ordinaci, kde má přístroje a ví, co má dělat. Když potřebuji, je mi ještě větší oporou než obvykle.
Urychlila její pomoc léčbu Vašeho zranění?
Rozhodně. Lucka dokáže přesně identifikovat místo bolesti, rozpoznat její původ a nastavit adekvátní způsob léčení. V tomhle směru jsem velmi zvídavý. Ačkoliv je to mimo mou profesi, chci vědět, jak tělo a mechanismy v něm fungují a ona tomu neskutečně rozumí, takže jí v jednom kuse zahrnuji dotazy.
Jaké dostáváte nejčastěji odpovědi?
Proč se co konkrétně stalo. Co se s tím dá dělat a jak tomu pomoci.
V nejbližších zápasech budete muset hrát se speciální ortézou. Jak moc náročné je vybrat ten správný typ?
Už jsem byl vybírat ve dvou obchodech, ale ještě jsem nenašel tu pravou. Bez ní se ale neobejdu. Začínám pomalu trénovat a tím, že máme opět odložené zápasy, mám pár dní navíc. Nemusím tedy hned trénovat naplno a nohu můžu rozhýbat postupně. Uvidíme, jak koleno zareaguje.
Vraťme se nyní k duelu v Ústí. Pro Vás alespoň nějaké pozitivum, že jste po třech měsících konečně nastoupil do utkání, že?
Po pravdě jsem ještě neměl hrát ani tam a nebylo to s ohledem na léčbu příliš vhodné řešení. Koleno se nezdálo ještě v pořádku a taky jsem si tam tím přitížil. Člověk chce hrát. Já bych hrál klidně pořád, kdyby to jen trochu šlo. Věřím, že jsem stále schopný týmu pomoci.
A když se k tomu připočte i věk, přeci jenom už patříte mezi starší hráče…
Je to tak. Navíc jsem měl šest let pauzu, kdy jsem upřednostnil práci před volejbalem, což se na těle projevuje. Není to jako v době, kdy jsem s volejbalem začínal. Teď o sebe dbám více než kdy jindy.
Zrovna o Vás spoluhráči říkají, že jste v osobní hygieně nejpečlivější a stejně jste chytil koronavirus…
Jsem druhý nejstarší v týmu. Více let už je pouze Hyzymu – Tomáši Hýskému (Pozn. red.) – přírodní mašině, která je nezlomná jak vůči virům, tak i zraněním. Zaplať pánbůh pro něj. Tím, že jsem věkově hned za ním, tak si už musím dávat větší pozor co a jak dělám a starat se o sebe více. Vzhledem k mé pauze a pracovní pozici, si myslím, že by to ani jinak nešlo a kdybych o sebe pečoval méně, tak bych to tady mohl rovnou zabalit, protože by mi tělo vystavilo stopku.
Řadíte se sám i mezi metrosexuály?
To ne (směje se). Bylo to myšleno čistě z hlediska zdraví. Jsem takový, že mi v současnosti nevadí ani dezinfikování rukou. Důkladná regenerace, protahování a doplňky stravy jsou samozřejmostí.
Na rozdíl od některých lidí jste tedy doporučení spojená s prevencí ohledně koronaviru přijal bez problémů?
Sám jsem je sepisoval. (žertuje s úsměvem)
Pojďme dál. Drtivá většina týmů si nemocí Covid-19 prošla. Pokud se nic nezmění, tak se nejen pro vás v prosinci rozjede extraliga naplno. Budete nicméně dohrávat osm odložených utkání. Pro Vás osobně by se mělo jednat o jistou výhodu, neboť byste se měl více zapojovat do hry, je to tak?
To se uvidí. Je to takhle naplánované. Restart už tady byl několikrát, a když vezmu v potaz i testy, tak pro nás se jedná už o pátý začátek sezóny, když k tomu připočítám první vlnu koronaviru z léta a zranění. Snad vše proběhne, jak má. Kdo ví, ale možná některé zápasy budeme muset odehrát dříve, takže je ve hře i varianta, že budeme hrát třikrát nebo čtyřikrát týdně. O to důležitější bude, aby byli všichni zdraví. Některým z nás končí tzv. covid-pass (období, ve kterém hráč nemusí na testy), takže budeme znovu muset společně s ostatními chodit na testy a je tady riziko, že se u nás onemocnění znovu objeví.
Doufejme že ne, přeci jen jste si už užili dost. Nicméně, co říkáte na samotné testování?
Není to nic příjemného. Platnost testů je navíc pouze 48 hodin, což mi nepřijde adekvátní. Vedení klubu rozhodlo tak, že nás nechá testovat až v den zápasu, časně ráno. Člověk si tím rozhodí celý denní rytmus. Na druhou stranu musí stejný proces podstoupit i ostatní týmy a musíme to přijmout jako fakt a přizpůsobit se.
Co říkáte na to, že Kladno zůstává jediným “pozitivním“ týmem extraligy?
Asi tady máme blbou auru a musíme si ještě více vydezinfikovat šatnu. Opravdu netuším. Je pravda, že nás koronavirus zasáhl nejvíce. Prošly si tím i jiné týmy samozřejmě, ale ty měly štěstí v neštěstí v tom, že byli pozitivní najednou. Například v Odoleně Vodě mají 14 lidí, a co jsme s nimi mluvili, tak jich bylo 12 pozitivních v jeden moment. U nás přeskakuje virus z jednoho na druhého. Teď končí lhůta první skupině pozitivních, takže to bude znovu zajímavé.
Když začnete začátkem prosince opět hrát, čeká vás slušná porce zápasů. To bude vskutku zajímavá mikulášská nadílka, že?
To tedy ano, zároveň musíme vyřešit testování. Utkání, která se odkládají kvůli pozitivně testovaným musí být odehraná do 30 dnů a jen stěží se budou překládat na leden nebo únor. Musíme je tudíž odehrát v prosinci, což s ohledem na blížící se vánoční svátky nevěstí pro naše rodiny nic dobrého.
Jak Vy vlastně vnímáte a berete dohrávané zápasy?
Rozhodně máme co dohánět. Člověk ale nesmí podlehnout tomu, když se podívá na tabulku a vidí, že je na desátém nebo jedenáctém místě. V tuhle chvíli postavení v tabulce úplně nehraje roli i vzhledem k tomu, že jsme zápasově pozadu. Momentálně jsme ale prakticky na dně tabulky, což rozhodně není hezký pohled.
Na druhou stranu ze dna vede jen jediná cesta a to nahoru…
To je pravda. Už Filip Palgut říkal, že budeme tabulkou jenom stoupat, a i já věřím, že tomu tak bude.