Pět týdnů čekali na další ostrý zápas. Vynucená pauza se blíží ke svému konci a o slovo se opět hlásí UNIQA extraliga. Kladenští volejbalisté změří v rámci desátého kola síly s Ústím nad Labem. Hrát se bude samozřejmě za zavřenými dveřmi a svěřenci Milana Fortuníka jedou na sever Čech s jasným cílem. Poprvé letos přivézt domů z venku body a nejlépe hned všechny tři.

Je to tady! Všichni volejbaloví příznivci už vyhlíží v kalendáři datum 14. listopadu a pátou hodinu odpolední. Úkol zní totiž jasně! Usednout k televizím, počítačům, notebookům, tabletům či mobilům a pustit si po pěti týdnech Kladno, jak bojuje pod vysokou sítí. Alespoň jedna z mála pozitivních zpráv posledních dnů, a navíc další způsob, jak přijít na jiné myšlenky v této nelehké době, kdy nás pochmurné počasí, vládní nařízení a brzké stmívání tlačí k tomu zůstat doma.

Je to víc než měsíc, kdy Kladno hrálo naposledy ostrý zápas a že bylo na co koukat. Parádní zápas s Českými Budějovicemi si pochvaloval kdekdo. Poté ale přišla nucená, vládou nařízená pauza, která se protáhla ze dvou týdnů na pět. I proto je natěšenost uvnitř klubu na zápas s Ústím větší než obvykle. „Upřímně se těším stejně jako na začátku každé sezóny, a i na to, že se bude hrát sobota-neděle, tedy pravděpodobně. Vzhledem k tomu, že se ta letošní zastavila po čtyřech zápasech, tak se stále jedná o její začátek, ačkoliv jsme už měli být pomalu v její polovině,“ přemítá vůbec nejstarší hráč na kladenské soupisce, 36letý Tomáš Hýský.

Stoprocentní úspěšnost

A kam taky vyrazit jinam než na sever Čech. Od návratu Kladna do nejvyšší soutěže patří Ústí snad mezi jeho nejoblíbenější destinace. Oba týmy odehrály v nejznámějším českém městě na řece Labi od roku 2015 celkem šest zápasů a všechny zápasy ovládli Středočeši, a to dokonce bez ztráty bodu, na což chtějí pochopitelně navázat i nyní. „Ústí předvádí v letošní sezóně poměrně kvalitní výkony, mají tam dobré hráče. Po pauze bychom na tom měli být z hlediska formy stejně, nic jednoduchého nás nicméně na severu Čech nečeká,“ říká k nadcházejícímu utkání Tomáš Hýský. To ostatně dokládá i tabulka, Severočeši totiž vstoupili do nové sezóny parádně. Ze čtyř zápasů třikrát vyhráli a s osmi body pauzu strávili na třetím místě.

I proto je kladenský smečař více než opatrný. „Těžko říct, jestli se pro nás jedná o ideálního soupeře. Před pauzou bylo Ústí rozjeté a nucené volno by je mohlo trochu přibrzdit, čehož bychom chtěli využít. Uvidíme, jak na tom herně budeme, teprve od minulé středy trénujeme v hale a až nyní se sehráváme v šesti,“ dumá i přes skvostnou bilanci na půdě nejbližšího soupeře volejbalista, který při poslední výhře na severu Čech byl hodně vidět a s 19 body měl největší zásluhu na výhře 3:1. „Ústí je doma nepříjemné. Vždy jsme si říkali, že tam jedeme pro tři body, ale nikdy to tam není jednoduché,“ upozorňuje vzápětí.

Matador burcuje

Ačkoliv je v týmu nejstarší a jeho tělo už regeneruje pomaleji, tak je Hýský na budoucí náročný program, kdy se budou hrát velmi pravděpodobně dvě utkání ve dvou dnech, připravený. „Hrajeme takhle na antukových turnajích přes léto. Není tam den volna, kdy bych vytuhnul. V mém věku jsou dva zápasy o víkendu pro mě lepší variantou, než kdybych měl mezi nimi volno,“ vysvětluje 36letý smečař kladenského celku.

O tomto víkendu se však bude hrát pouze jednou a po dvou jasných porážkách na hřištích soupeřů by měli kladenští volejbalisté pořádně zabrat. „Jedeme tam vyhrát a každý z nás tam musí nechat maximum. Jakmile někdo nebude hrát naplno, tak se naše hra automaticky rozpadne,“ nabádá Hýský, který sám nastiňuje recept, jež by měl svěřence Milana Fortuníka dovést minimálně k vítězství a v ideálním případě ke všem třem bodům. „Musíme hrát pospolu. Jít do zápasu od první rozehry, abychom se vyvarovali toho, že nám unikne první set a my se do hry dostaneme v půlce toho druhého,“ burcuje své spoluhráče kladenský matador.

S restartem přichází ale i nové podmínky, které je nutné splnit. Před každým zápasem budou muset všichni členové týmů podstoupit testy, které budou platné po dobu 48 hodin. V případě, že se u jednoho z týmů vyskytne čtyři a více pozitivních jedinců, bude utkání odloženo a začne se pro něj hledat náhradní termín.

Poslední utkání před nucenou pauzou museli volejbaloví fanoušci sledovat pouze prostřednictvím videopřenosů, nikoliv v hale. Pro kladenské fanoušky si Milan Fortuník připravil zpestření v podobě kvalitnějšího přenosu společně s komentářem, kterého se v duelu s Českými Budějovicemi v rámci čtvrtého kola UNIQA extraligy ujal bývalý hráč Ondřej Lenc. Marketingový manažer se přitom o možnosti postavit se za mikrofon dozvěděl až těsně před zápasem a sám přiznal, že se rozhodně nejedná o lehkou profesi, jak si většina lidí myslí. 

Kde se zrodila myšlenka alternativního přenosu zápasu s Českými Budějovicemi?

Zrodila se v hlavě Milana Fortuníka, a to v týdnu před zápasem. Jeho idea byla taková, že bychom zápas přenášeli za pomoci profesionální společnosti, jež by se pokusila kvalitou přenosu a jeho formátem přiblížit České televizi. Součástí toho mělo být i komentování. Celou myšlenku však musel posvětit Český volejbalový svaz, neboť se zejména z technického pohledu jedná o náročnou záležitost. O uskutečnění celé akce bylo rozhodnuto den před zápasem. O tom, že budu utkání komentovat já, jsem se ale dozvěděl až při příchodu do haly přibližně tři hodiny před začátkem zápasu.

Tři hodiny je hodně málo času z hlediska přípravy. Dalo se na ní vůbec zapracovat?

Od začátku jsem věděl, že se bude jednat o čistou improvizaci, vystudovanou školu na komentování nemám (směje se). Z hlediska přípravy mi ale hodně pomohlo, že jsem na extraligové úrovni sám působil a také to, že jsem velkým sportovním fanouškem. 

Co z toho vyplývá?

Řekl bych, že toho mám relativně hodně odposloucháno, případně vím, čí styl komentování se mi líbí a k čemu jsem se chtěl při komentování přiblížit. Jinak jsem se snažil být svůj. Když jsem se o tom bavil s rodinou, tak táta coby bývalý trenér mi řekl, abych byl co nejvíce neutrální, moc do přenosu nevstupoval a spíše kopíroval dění zápasu. Naopak bývalí spoluhráči mě hecovali, abych do přenosu přidal svoje zkušenosti či vzpomínky ze vzájemných střetnutí s Jihostrojem, ale to jsem nakonec neaplikoval. Věděl jsem totiž, že se budou dívat i budějovičtí fanoušci a chtěl jsem tudíž působit maximálně profesionálně, a i přes klubovou příslušnost nestranně.

Nestrannost je pochopitelná. Přeci jenom ale lidé, kteří jsou v přenosech v pozici expertů, tam jsou právě kvůli tomu, aby do nich přinesli něco nového, zajímavého a přidali jiný úhel pohledu na rozdíl od klasických komentátorů, což možná přenosu chybělo. Proč?

Určitě to bylo ovlivněno i tím, že jsem byl lehce nervózní, jelikož jsem nevěděl, co od toho čekat. Nevěděl jsem, jak bude znít můj hlas, jak budu slyšet, jestli nebude zpoždění mezi přenosem a komentářem apod. Zároveň jsem byl do určité míry omezený technikou.

Jak to myslíte?

Kromě komentování jsem měl na starosti i přepínání skóre v grafickém ukazateli. Hodně mi ale v tomhle ohledu pomohli kluci z produkční společnosti, se kterými jsem byl v neustálém vizuálním kontaktu. Nicméně prvním setem jsem se s odstupem času vyloženě protrápil (směje se). Postupně jsem si ale myslím začal zvykat, více jsem se rozmluvil a postupně přidával na obrátkách. Dokonce jsem si všiml i tabletu, který tam byl mimochodem od začátku zápasu, na kterém mi běžela smyčka, tedy to, co diváci reálně vidí na svých obrazovkách. K opakovaným momentům jsem se pak snažil vracet a zaměřovat se na detaily, které rozhodly o výsledku dané výměny. Když to tak shrnu, co do šíře obsahu nám oproti České televizi chyběly už pouze statistiky a retrospektivní záběry.

Zůstaňme ještě u samotného komentáře. Myslíte, že by Vám pomohlo, kdybyste zápas komentoval ještě s někým dalším?

Určitě. To je další věc. Pro mě bylo komentování zápasu vlastně dvojnásob náročné. Dělal jsem to úplně poprvé a zcela sám. Kdyby vedle mě seděl profesionál, který by komentář vedl a k němu jsem byl já jako „expert“, tak vím, že bych byl schopný se zaměřit na detaily, které by divák mohl přehlédnout a rozebrat situace z hráčského, byť subjektivního, pohledu. Přenos by dostal jiný nádech.

Kdo je Vaší inspirací z hlediska komentování?

Málokdo o mně ví, že jsem velkým fanouškem amerického fotbalu, který sleduji někdy od roku 2012. Utkání NFL v té době v České republice přenášela stanice Sport2 a zpravidla je komentoval jistý Jindřich Rajchl. Jeho komentář mě naprosto uchvátil. Přišlo mi, že ví snad úplně všechno. Měl neskutečný přehled napříč všemi týmy a byla z něj cítit velká vášeň a nadšení pro tuhle skvělou hru se šišatým míčem. Na něj jsem při komentování hodně myslel. Jiný druh komentování předvádí Ondřej Novotný, dlouhodobý komentátor bojových sportů, promotér a spolumajitel organizace Oktagon MMA. A na české scéně je ještě jedno jméno, které bych rád zmínil, a to je Tomáš Jílek, který komentuje pro Českou televizi. Já ho mám ale spojeného hlavně s cyklistikou konkrétně Tour de France. V jeho podání je komentování skutečným uměním. Nejenže zná do detailů snad každého závodníka nebo tým v pelotonu, ale i samotnou historii Francie a míst, kterými peloton právě projíždí. V jeho případě by mě velmi zajímalo, jak dlouhá je jeho příprava před nejznámějším cyklistickým závodem.

Co říkáte na komentování po premiérové zkušenosti?

Že to rozhodně není až taková sranda, jak se může zdát. Člověk musí zapomenout na ostych a plně se koncentrovat. Zároveň se jedná o profesi, ve které se člověk může neustále zlepšovat. Když to vztáhnu pouze na sebe, tak jsem mohl udělat více pro to, aby byl duel pro diváky ještě atraktivnější. Třeba příště.

Nicméně i tak klobouk dolů. Ohlasy fanoušků po zápase na Vaši osobu byly zcela pozitivní, čekal jste to? 

Upřímně nečekal. Asi na mě byli mírnější, protože věděli, že se jedná o můj první přenos. Mile mě ale jejich reakce překvapily.

Mohlo hrát v jejich hodnocení roli také to, že na zápas nemohli a přenos s komentářem byl určitou nadstavbou oproti běžným streamům ze zápasů?

Myslím si, že se pro diváky jednalo o zajímavé zpestření. Neznám přesná čísla, ale myslím, že i sledovanost byla oproti ostatním souběžně hraným duelům větší. 

O reakci fanoušků víme. Co na Vás říkali lidé zevnitř klubu?

Před zápasem jsem byl terčem řady žertů, zejména ze strany kapitána Adama Zajíčka. Nicméně po zápase jsem od lidí okolo týmu dostal vesměs pozitivní reakce. Obzvlášť mě potěšila chvála z úst technického delegáta Vladimíra Bednáře, který dostával v průběhu zápasu zprávy z Českého volejbalového svazu, že odvádím dobrou práci. Z vyšších míst, tedy z České televize ale zatím žádná reakce nepřišla (směje se).

Třeba se ozvou, až přijdou na řadu televizní zápasy.

Radši asi ne (směje se).

Když těch pozitivních reakcí bylo tolik a téměř ze všech stran. Hodláte v komentování pokračovat i po skončení nucené pauzy?

Samozřejmě že i na tohle téma přišla řeč, nicméně nejde jen o komentář, ale obecně o styl a kvalitu přenosu. Předpokládáme, že se situace ohledně diváků v hledišti ještě nějakou dobu nezmění. Náklady na přenos, které dosahují řádů nižších desítek tisíc korun, nám ale nejspíše neumožní takto vysílat všechny zbývající utkání UNIQA extraligy. Rádi bychom v tomto stylu přenosu pokračovali v duelech s týmy z horní poloviny tabulky. V případě ale, že by diváci projevili zájem a byli by ochotni na přenos dobrovolně přispět, nejspíše bychom o tom uvažovali. Záleželo by ale na nich.

Takže něco na způsob hokejových Rytířů, kdy se divákům spustil přenos až ve chvíli, kdy si za něj zaplatili.

Tohle je samozřejmě jedna z cest. Vývoj takového softwaru však trvá několik týdnů a z hlediska nákladů je momentálně mimo finanční možnosti klubu. My bychom chtěli jít spíše cestou dobrovolného příspěvku na transparentní účet klubu.

Po více jak třech týdnech okusí, jaké to je zahrát si s míčem. Kladenští volejbalisté stejně jako ostatní profesionální kluby budou od zítra opět trénovat v hale. Kdy nastoupí k prvnímu zápasu se ale zatím neví. Jisté je, že to bude ještě za přísnějších podmínek, než tomu bylo na začátku sezóny. Novinkou bude testování všech členů týmů před každým ligovým kolem.

Stejně jako většina ostatních extraligových celků i kladenští volejbalisté nezůstali během nucené pauzy pozadu. Celé tři týdny i přes nepříznivé podmínky poctivě pracovali na fyzické kondici. Nyní už se mohou vrátit k tomu, co mají nejraději, k volejbalu a v hale. Zatím však pouze k tréninku. Restart UNIQA extraligy mužů je zatím neznámý. „Musí se vyjádřit všechny extraligové kluby a hlavně Český volejbalový svaz. Není totiž úplně jasné jak se kola, která nebyla odehrána, budou dohrávat a případně kde a v jakém formátu,“ podotýká předseda Kladno volejbal cz a trenér Milan Fortuník. Svaz musí nejprve zažádat o výjimku, na jejíž základě by poté mohla opět spustit nejvyšší soutěž.

Oproti září je zde ale jedna velká podmínka. V případě znovurozběhnutí UNIQA extraligy mužů se budou muset všichni členové týmu podrobovat týden co týden pravidelnému testování na nemoc Covid-19. Test přitom v době utkání nesmí být starší než 72 hodin, což s sebou logicky přináší velkou finanční zátěž. Jeden test stojí 1 750 Kč. „Předběžně zaznělo, že by Svaz klubům finančně s testováním pomáhal,“ dodává Fortuník, podle něhož by se mohla nejvyšší volejbalová soutěž rozjet příští víkend.

Vzhledem k tomu, že oznámení o rozvolnění opatření pro prostředí profesionálního sportu je relativně čerstvé, nikdo neví, jaký bude další vývoj soutěže. Zda se po restartu bude hrát jeden zápas týdně, jak jsou volejbaloví fanoušci zvyklí, anebo rovnou dvě utkání tak, aby se stihla základní část odehrát do konce února, jak bylo původně v plánu, zatím nikdo neví. Pokud by došlo na druhý zmiňovaný scénář, tak se podle Fortuníka najede na vyzkoušený model hracích dní čtvrtek/sobota, a to z toho důvodu, aby nedocházelo ke kolizi s ostatními sporty z hlediska termínové listiny.

Nejvyšší fotbalová a hokejová liga se s velkou pravděpodobností rozběhne již o tomto víkendu. V případě volejbalu by se ale, dle Fortuníka, měla nejvyšší soutěž rozjet až o příštím víkendu, tedy v sobotu 14.11 a to zejména z toho důvodu, že volejbal je jedním z nejnáročnějších kolektivních sportů, alespoň co se sehrání mužstev týče. „Aby hra nějak vypadala, tak bychom potřebovali mnohem více času,“ vysvětluje Fortuník. Pokud by se ale Český volejbalový svaz rozhodl, po vzoru fotbalu a hokeje, obnovit nejvyšší soutěž už o tomto víkendu, kladenský trenér je připraven se svými svěřenci opět zapojit do extraligového kolotoče. „Myslím, že po pěti dnech bychom měli být schopni naskočit do zápasu. Po fyzické stránce jsme připraveni,“ zdůrazňuje kouč Orlů. 

Vedení kladenského klubu se již zařizuje podle nejnovějších hygienických pokynů. „Objednali jsme dezinfekční prostředky, mechanické přístroje na rozprašování a mnoho dalšího,“ vysvětluje Fortuník. K trénování budou připuštěni zatím pouze muži, jakožto profesionálové. Ostatní družstva si budou muset počkat, až bude situace přijatelnější.

Jediného zástupce mělo Kladno na uplynulém domácím Mistrovství Evropy volejbalistů do 20 let. Do reprezentace byl povolán Jiří Mikulenka (19), který mezi Orly zamířil v létě z Příbrami. Znovu se tak setkal v jednom týmu i se starším bratrem Vladimírem. Svůj přesun v rámci Středočeského kraje vnímá pozitivně, a i sám cítí, že v novém působišti může hodně vyrůst, ba co víc, klidně se z něj může stá dlouhodobá opora týmu.

Jaké to je přestoupit do Kladna?

Rozhodně pozitivní změna. Přišel jsem sem s cílem prosadit se v extralize a doufám, že se mi to na Kladně podaří.

Pozitivní změna v čem?

Jsou tady lepší podmínky a větší příležitost zahrát si mezi muži než v Příbrami. Na Kladně je momentálně skvělý kolektiv i vedení.

Byly ve hře i jiné týmy?

Samozřejmě že existovalo více variant. Jednou z nich bylo i studium v USA kombinované s volejbalem na velmi dobré úrovni. Brzy jsem ale tuhle myšlenku opustil. Dále jsem jednal s Příbramí a také Ústím nad Labem.

Nakonec jste se rozhodl pro Kladno. S kým jste toto rozhodnutí komunikoval?

Víceméně jenom s rodinou, hlavně s bratrem. Následně i s volejbalovými přáteli.

Jak moc velkou roli v přestupu hrál Váš bratr Vladimír?

Velkou, zejména z hlediska lidského faktoru, řekl mi, co je v týmu za hráče a jaká je v něm parta. Co se týče volejbalu, tak tam hrály roli jiné aspekty.

Jaké?

Vize, příležitosti, nebo že Kladno je kousek od Prahy, kde bydlím. Mám v ní i školu. Cestování je tak pro mě příjemnější a nemusím se nikam stěhovat.

Nastínil Vám trenér, co se od Vás očekává?

Nejstěžejnější věc, kterou ode mě očekává, je, že se musím přeorientovat z univerzála na smečaře. Na tomto postu bych toho měl odehrát nejvíce, což je pro mě úplná novinka. Dále asi to, co od každého z nás – stabilní výkony, profesionální přístup a průbojnost v tom smyslu, že se budu chtít dostat na hřiště. 

V čem bude nejtěžší se přeorientovat z univerzála na smečaře?

Roli zde hraje několik věcí. Příjem je jednou z nich. Každopádně tohle pro mě problém nebude.

A co tedy?

Útočení z jiných pozic. S ohledem na to, že jsem levák, pro mě bude ještě náročnější se adaptovat na útočení ze zóny IV. a VI. V zóně II., kde jsem byl zvyklý hrávat, se moc neohřeji (směje se).

Jak se Vám zamlouvá nově sestavený tým?

Zamlouvá se mi hodně. Ostatně tým byl jedním z důvodů, proč jsem do Kladna šel. Ačkoliv jsem nejmladší, tak věkový rozdíl mezi mnou a některými spoluhráči není zas až tak velký. V týmu máme zkušené hráče doplněné o kvalitní mladé volejbalisty.

Už jste se v týmu zabydlel?

V omezené době, kterou jsem po Mistrovství Evropy měl, si myslím, že jsem se zabydlel v rámci možností.

Na koho jste se nejvíce těšil?

Těžko říct. Víceméně na všechny. Více se znám samozřejmě s bratrem nebo liberem Tomášem Kuncem. Oba jsou pro mě známé tváře (směje se). Dále ještě Matěj Martinča. Těšil jsem se ale i na ostatní.

V týmu jste tím nejmladším, jak tuto roli snášíte a co všechno je s tím spojeno?

Na tuto roli jsem zvyklý celý život, takže už ji nijak nevnímám, připadal bych si asi divně, kdybych byl v jiné pozici (směje se). Na trénincích a zápasech bych měl být všude první, chystat hřiště, uklízet míče apod.

Jak jste vnímal Kladno jako soupeř?

Kladno bylo vždy kvalitní protivník. Když jsme proti němu hráli s Příbramí, tak jsme s ním snad nikdy nevyhráli.

O pozici v základní sestavě se budete rvát se stálicí Hýským, tahounem Krafferem a mladíkem Vostárkem, jak vnímáte svoje šance?

Byl jsem překvapen, že jsem šanci dostal hned od začátku. Z devíti setů, které jsem odehrál s týmem, jsem se zapojil do většiny z nich, za což jsem hodně rád. Když se to bude vyvíjet takhle dál, tak věřím tomu, že moje vidina stálejší pozice v základní sestavě není úplně nereálná.

Jaké si dáváte cíle pro sezónu 2020/2021?

Snad se vůbec dohraje nějakým důstojným způsobem. Chtěl bych se zlepšit na postu smečaře, dostat se co nejvíce na hřiště a předvádět tam kvalitní výkony. Z hlediska týmu je to jasné. Sice se letos nesestupuje, ale to neznamená, že bychom měli něco vypouštět, naopak. Takže podávat stabilní výkony, které se budou líbit fanouškům, umístit se co nejvýše po základní části a dostat se do semifinále extraligy i poháru. Pochopitelně to bude velmi náročné.

Jak moc se těšíte na moment, až nastoupíte do zápasu v zaplněné Kladenské sportovní hale?

Těším se hodně. Zdejší hala je pro hosty specifická, řekl bych až nepříjemná. Není v ní až takový prostor, a navíc je domácí tým vždy podporován pořádným davem, což bylo pro Kladno vždy velkým motorem, který ho hnal dopředu.

Je to dáno nižším stropem?

Taky. Ale hlavně fanoušky, kteří dokážou být velmi nepříjemní.

Jak se těšíte na spolupráci s o pět let starším bratrem Vladimírem?

Už jsme spolu hráli v Příbrami. Dobře fungovala tehdy a věřím, že by tomu tak mohlo být i nyní. Na tréninku se vídáme denně a těším se, až ten moment přijde.

Berete ho jako svůj vzor?

Samozřejmě. Díky němu jsem začal hrát volejbal.

Co na to říkala rodina, že se sejdete v jednom týmu?

Rodiče byli nadšení, protože se nemusí rozhodovat, komu budou fandit (směje se).

Komu myslíte, že fandili více při vašich vzájemných zápasech?

Řekl bych, že v posledním roce více Kladnu, což bylo ovlivněné tím, že jsem toho v příbramském áčku tolik neodehrál. Jinak se nemohli rozhodnout. A když jsme hráli proti sobě, tak fandili dobrému volejbalu.

Váš bratr je v kladenském týmu zároveň i pokladníkem. Už Vás za něco „zkasíroval“?

Už mám otevřený účet za zápisné a měsíční paušál. Na nějaké větší prohřešky jsem ještě neměl čas.

Mistrovství Evropy volejbalistů do 20 let

Na nedávném domácím evropském šampionátu hráčů do dvaceti let, kde jste skončili poslední, jste byl jediným vyslancem Kladna. Nasměrovaly vás k tomuto výsledku už úvodní prohry s Francií a Srbskem?

Přesně tak. V těchto zápasech jsme v rozhodujících chvílích nepředvedli dostatečnou kvalitu, kterou jsme měli. Zároveň jsme věděli, že sekvence zápasů v základní skupině bude taková, že nás budou čekat čím dál tím těžší soupeři, což mělo velký vliv na psychiku týmů. A jak Mistrovství Evropy dopadlo, víme všichni. Prohráli jsme všechny zápasy. Za některými týmy jsme herně zaostali. 

Dokázal byste s odstupem času říci, kde nastala chyba?

Když se stane něco podobného, tak se chyby hledají jednoduše. Bylo jich tam více, a ne jenom jedna. Z těch větších bych jmenoval tu, že jsme se v týmu nesemkli a k frustraci z proher jsme přistoupili dost špatně. Každý měl začít u sebe, co mohl udělat lépe. Jinak jsme zřejmě zanedbali i něco v tréninku. Když jsme přišli na hřiště, tak technická úroveň ostatních týmů byla znatelně vyšší než ta naše. Jejich progres byl mnohem větší než náš, ať už od loňského Mistrovství Světa nebo Mistrovství Evropy do 18 let před dvěma lety. Posun, který udělali ostatní soupeři, byl mnohem větší, než jsme udělali my a jen těžko jsme se s nimi mohli porovnávat.

Už po úvodních dvou prohrách jste zřejmě všichni tušili, že šampionát z vašeho pohledu nedopadne tak, jak jste si plánovali. Jak se s tímhle vědomím hrálo posléze ve zbývajících utkáních?

Ačkoliv jsme to tušili, tak s tímhle pocitem člověk nemůže jít nikdy hrát. Od toho jsme profesionálové, abychom se od toho pokusili oprostit a hrát to nejlepší, co umíme, což je jediná věc, kterou jsme mohli udělat, a tak jsme taky učinili. Bohužel to na dobrý výsledek nestačilo.

Sám jste zmínil, že ostatní týmy za dva roky udělaly mnohem větší progres než Češi. Vy jste na Mistrovství Evropy do 18 let v roce 2018 brali stříbrné medaile, najednou jste skončili až na desátém místě. V čem byl největší rozdíl mezi vámi a zahraničními národními celky?

Oproti našemu se v jejich podání hrál takřka plnohodnotný mužský volejbal s minimem chyb. Hráči některých celků už stabilně nastupují v nejvyšších dospělých soutěžích. U nás bylo čtyři až pět volejbalistů, kteří trénují s A-týmem, jakžtakž se zapojují, ale chybí jim stabilní vytížení v extralize či pevné místo v sestavě. Když se podívám na způsob, kterým trénují a fungují hráči v ostatních zemích, tak hrají v ligách a týmech srovnatelných s českou extraligou ne-li výše. Individuální kvalita a posun hráčů jsou z mého pohledu v této fázi kariéry tímto znatelně ovlivněny. Oni trénují na denní bázi na nejvyšší úrovni a jsou vystavováni herním situacím v mužském volejbale mnohdy v tom nejlepší podání, což u nás většina kádru nebyla. Bavím se teď zejména o Polsku, Itálii a Francii. Samozřejmě to neomlouvá to, že jsme si nechali utéct vedení 2:0 se Srbskem. 

Po šampionátu poslal místopředseda Českého olympijského výboru a bývalý předseda Českého volejbalového svazu Zdeněk Haník týmu otevřený dopis. Četl jste ho?

Četl. Myslím si, že má myšlenku. Za mě ale až příliš apeloval na psychiku týmu a trošku opomenul, že jsme oproti ostatním byli kvalitativně horší. Co avizoval v dopise, je pravda, což potvrzuji i z vnitřku týmu. Nemůžu proti tomu nic říct.

Ihned po návratu z domácího Mistrovství Evropy jste se zapojil do tréninkového procesu na Kladně, dokonce jste nastoupil hned ve Zlíně. Bylo to pro Vás vysvobození?

Byla, je a vždy bude pro mě čest reprezentovat, a na rovinu musím říct, že se mi z takového šampionátu neodjíždělo dobře, nicméně návrat do Kladna byl velkým vysvobozením. I když jsme se toho spoustu naučili a posunuli dál, prohry se na nás dost podepsaly a atmosféra v týmu po konci základní skupiny nebyla dobrá. Byl jsem tak rád, že jsem se mohl ihned zapojit do tréninku s Kladnem. Škoda jen, že jsme můj návrat neoslavili vítězství ve Zlíně. Tam se ta moje frustrace ještě více prohloubila, za posledních pět měsíců jsem nevyhrál ani jeden zápas..

Sám jste říkal, že jste po návratu z Mistrovství Evropy absolvoval minimálně čtyři z devíti odehraných setů. Čekal jste, že dostanete takovou šanci?

Upřímně nečekal. Bylo to pro mě hodně velké překvapení. Důvěru ze strany trenéra jsem cítil už od mého příchodu a šanci, kterou mi poskytl, pozvedla moji psychiku. Věřím, že moje výkony mezi muži porostou a že společně dokážeme velké věci.

Jako den a noc jsou výkony nejen kladenského týmu, ale i hráčů samotných. Nejvíce to je vidět na Filipu Křesťanovi. Letní posila chtěla nepovedený výkon ve Zlíně odčinit nejvíce, a v duelu s Budějovicemi se ukázala v nejlepším světle. Proti bývalému klubu se 33letý univerzál blýskl 25 body a byl jednou z hlavních hvězd zápasu. I přes parádní výkon spokojenost v jeho tváři chyběla, Kladno totiž podlehlo Jihostroji 2:3. 

Jak s odstupem času hodnotíte zápasy ve Zlíně a doma s Budějovicemi?

Jako diametrálně rozdílné. Stále hledáme recept, jak hrát venku respektive jak se vyrovnat s domácím prostředím soupeřů. Doma podáváme kvalitnější výkony. Na podobných věcech musíme zapracovat a najít systém, jak je zvládnout, jinak by nás podobné výkyvy mohly stát v konečném důsledku lepší umístění. Až se dostaneme z vládních opatření, tak si určitě budeme muset něco říct k tréninkovým jednotkám a všem ostatním věcem.

Co podle Vás v týmu nejvíce drhne?

Ve Zlíně jsme zkazili jenom v prvním setu devět servisů, což je hodně proti soupeři, proti kterému s prominutím stačí dát podání. S Budějovicemi to bylo o něčem jiném, tam jsme udělali spoustu nevynucených a technických chyb v mezihře. Tenhle zápas byl specifický tím, že jsme do něj šli naplno, bez myšlenek, což se nám vyplatilo v podobě získaného bodu. Samozřejmě, že v jiných utkáních bychom měli být opatrnější.

A co dál?

V prvním zápase s Ostravou nás trápilo podání soupeře, tak jsme trénovali příjem. V dalším utkání s Brnem nám šel parádně blok, takže jsme se věnovali jiným věcem. Chybí nám ale součinnost v mezihře, na vysoké míče, chycené balóny v obraně. V tuto chvíli je těžké vyzdvihnout nějakou činnost, která by nám šla perfektně mimo bojovnosti. S tou se ale počítá.

Váš recept, jak tohle všechno změnit?

Všechny věci bychom měli dělat precizněji od základu, trénovat kvalitněji, lpět na určitých pravidlech a dodržovat je. V některých zápasech jsme schopni plnit taktické pokyny v obraně, ale v utkáních se slabšími soupeři od nich ustupujeme a zbytečně panikaříme.

Což se stalo i ve Zlíně. Vy jste dokonce dostal i žlutou kartu..

Tyhle věci neřeším. Jestli mi dá rozhodčí žlutou nebo červenou kartu, si beru na vlastní zodpovědnost. Každý ví, že jsem emotivní a že rozhodčím nic nedám zadarmo. 

Na to narážím. Vaše emoce se jim právě nezdály..

Snaží se dát najevo, že jsou pány na hřišti, což si myslím, že je nadnesené. Osobně bych volil striktnější hodnocení a fungování rozhodčích, za chyby by měli mít pozastavenou činnost pro příští utkání. Nevidím do systému svazu ohledně jejich nominací, ale přijde mi, že někteří sudí jsou proti Kladnu přísnější.

Z jakého důvodu?

Těžko říct. Možná je to minulostí. Pro mě za mě, kdyby byly na každém zápase trenérské výzvy, možná se všem těm chybám vyhneme.

Pojďme k zápasu s Budějovicemi, který se Vám velmi povedl. 25 bodů za zápas je slušný počin a jste díky nim nejlépe bodujícím hráčem extraligy. Jak je hodnotíte?

V tuhle chvíli musím říct, že nejsem se sebou spokojený ani z padesáti procent. V následujících třech týdnech si musím v hlavě vše srovnat a posunout se dál. 

Co chybělo, abyste místo jednoho bodu do tabulky brali všechny tři?

Začali jsme dělat více chyb. Hráli jsme dobře. Budějovice byly favoritem a možná v jejich prospěch rozhodla větší zkušenost. My jsme si ale dokázali, že jsme schopni hrát se všemi. Jde jenom o to, udržet naši kvalitu hry pořád stejnou. Mrzí mě, že se soupeři jako je Zlín nebo Ostrava podáme špatný výkon a s lepšími týmy jsme schopni držet krok, ne-li je přehrát.

Zvlášť na Vás pak bylo vidět, že chcete odčinit porážku ve Zlíně. Přistupoval jste podle toho k zápasu s Budějovicemi?

Věřil jsem, že výkon bude daleko lepší než ve Zlíně. Po prohře jsme byli všichni strašně naštvaní, všichni jsme jí chtěli odčinit. Naštěstí máme tým, který se z podobných věcí dokáže otřepat. 

I trenér Jihostroje René Dvořák po zápase poznamenal, že zvláště na Vás a Jiřím Krafferovi byla znát speciální motivace zahrát dobře. Bylo tomu skutečně tak? 

Spíše jsme chtěli odčinit porážku ve Zlíně. S Jirkou jsme už dostatečně dospělí na to, abychom věděli, že v těchto zápasech nemá cenu jančit. Naopak, je to o tom odosobnit se od minulosti a vnitřně to ustát.

Co bývalí spoluhráči. Jakou jste měl od nich odezvu?

Mluvil jsem akorát s nahrávačem De Amem. O zápase toho ale moc nepadlo, řešili jsme spíše osobní život. Ptal jsem se ho na rodinu, protože situace ve Španělsku je daleko horší než u nás.

Morálka nahradí kvalitu

V Česku se ale situace ohledně nemoci Covid-19 také zhoršuje a kvůli tomu čeká všechny sportovce minimálně do konce října stopka. Jak jste ji se spoluhráči přijali?

Už před zápasem ve Zlíně jsme všichni věděli, že se po víkendu přestane hrát. Mohlo se jednat o jeden z faktorů, který přispěl k výsledku čtvrtečního duelu. Sezóna bude těmito opatřeními bezpochyby poznamenaná. V dalších měsících bude podle mě rozhodovat spíše morálka hráčů než volejbalový um.

Jak to vnímáte vy osobně?

Pro mě je nastalá situace silně demotivující. Chápu, že situace je pro spoustu lidí opravdu vážná a zdraví je vždy přednější. Z pohledu sportovce, který se před sezónou dlouhou dobu připravuje a najednou na minimálně 14 dnů nemůže ani pořádně trénovat, jsou ale opatření s ohledem na můj výkon devastující. V podmínkách, ve kterých jsme momentálně nuceni trénovat, riskujeme své zdraví.

Nyní musíte trénovat venku, jak se Vám to zamlouvá?

Běhat v tomhle počasí se nikomu nechce, ale nejsme z cukru. Jsem zvyklý fungovat i individuálně. Chápu, že musíme vykazovat tréninkovou aktivitu, protože jsme za ní placení. Osobně si ale myslím, že to ve všech profesionálních sportovcích zvyklých trénovat uvnitř vře. Situaci bych přirovnal k tomu, že člověk na konci zkušební doby přijde o místo a čeká ho znovu ten samý proces.

Váš názor na omezení ohledně sportování?

Nerozumím tomu, proč v některých fabrikách můžou po celý den pracovat stovky lidí prakticky pohromadě a my nemůže absolvovat dvouhodinou tréninkovou jednotku ve 12 lidech. Vládní restrikce jsou dle mého názoru v tohle směru nesmyslné. Chápu, že se musí ochránit určitá skupina lidí. My ale jdeme na trénink a z něj rovnou domů. Máme z toho respekt, zejména tedy ti, kteří si nemocí prošli.

Vy jste byl jedním z nich. Jaký měla nemoc ve Vašem případě průběh?

V první řadě je potřeba uvést, že každý člověk na nemoc reaguje jinak. U mě se nejprve projevila únava. První den bylo těžké rozlišit, zda po turnaji v Liberci či po něčem jiném (směje se). Po dalších 48 hodinách jsem zjistil, že bolest těla je abnormálně odlišná od té klasické pozápasové. K tomu mi odešel čich a chuť. Po necelém týdnu už jsem byl ale schopný doma trénovat ve vlastní posilovně.

A co Vaše okolí?

Přítelkyně, se kterou žiji v jedné domácnosti, byla negativní. V rodině jsem měl i další pozitivní případy, nemoc u nich ale měla jen mírný průběh. Samozřejmě jsme se všichni ihned distancovali od prarodičů. Věřím, že nemoc jsme zvládali lépe i díky tomu, že jsme všichni sportovci. Doufám, že se sport brzy vrátí zpět do života lidí, protože hlavně díky němu jsme zdravější a odolnější.

Zápas jako řemen. Jen se špatným koncem pro Kladno. Svěřenci Milana Fortuníka sahali ve čtvrtém kole volejbalové UNIQA extraligy mužů po senzační výhře nad Českými Budějovicemi. Vedení 2:1 ale ztratili a z utkání tak berou alespoň bod. I přesto mohli kladenští volejbalisté před nucenou pauzou odejít z palubovky se vztyčenou hlavou. Jihostroji po boji nakonec podlehli v poměru 2:3 na sety. 

Z duelu s Českými Budějovicemi si kladenští orli odnesli bod. Po konci utkání ale sami cítili, že jich mohlo být víc a klidně i všechny tři. „Kdyby mi před zápasem někdo řekl, že jim budeme takhle čelit poté, co jsme předvedli se Zlínem, tak bych mu nevěřil. Poté, jak se zápas vyvíjel, cítím zklamání, bodů jsme mohli mít víc,“ hlesl trenér Milan Fortuník. „Máme jich málo, protože jedna je méně než tři. Myslím, že jsme k nim měli blíž než oni,“ přidal se k němu kapitán Adam Zajíček, který si v zápase připsal deset bodů. 

K vítězství měli Orli přitom nakročeno parádně. Po dvou dramatických koncovkách ve druhém a třetím setu visela ve vzduchu překvapivá výhra nad jihočeským favoritem. Ve hře Kladna se ale začaly objevovat nepřesnosti a přibývaly i technické chyby. „Vyrobili jsme jich několik a následně jsme špatně řešili některé herní situace,“ litoval Fortuník. „Ke čtvrtému setu jsme přistoupili tak, že jsme si mysleli, že Budějovice zápas dohrají za nás. Možná došlo i k sebeuspokojení. Dovolili jsme jim se do zápasu vrátit a už jsme je nedokázali zastavit,“ neskrýval vůdce kladenských orlů.

České Budějovice nabraly zpět na jistotě a postupně začaly získávat utkání zpět pod svou kontrolu, a to i přes skvělý výkon Filipa Křesťana, který v zápase proti svým bývalým spoluhráčům zaznamenal parádních 25 bodů, a dával značně najevo, že se chce proti Jihostroji vytáhnout. „Hned v úvodní pasáži čtvrté sady nám Budějovice odskočily a čím dál tím více bylo jasné, že se půjde do rozhodujícího setu,“ konstatoval trenér Kladna. 

Závěrečná zkrácená hra byla následně čistě v režii hostů, a to i přes značný odpor domácích. „Řekli jsme si, že budeme sázet na servis a riskovat, ale vůbec se nám to nepovedlo. Budějovice byly ty, které těžily ze servisu,“ přiznal Fortuník. „Zápas jsme prohráli jinde než v pátém setu,“ dodal vzápětí. „Jsem na kluky pyšný. Bojovali jsme a volejbal nás bavil. Škoda že jsme nepřidali i um,“ připojil se k trenérovi lídr kladenské družiny Zajíček.  

Kladno – České Budějovice 2:3 (-19, 23, 24, -19, -11)
Sestava: Hýský, Kyjanica, Palgut, Kraffer, Zajíček, Křesťan, libero Kunc (střídali: Mikulenka J., Vostárek)
Nejvíce bodů: Křesťan 25, Kraffer 15, Kyjanica 14 – Ondrovič 14, Michálek 12, Mach 10
Rozhodčí: Krtička – Pecháček

Dvě ze tří nejvzdálenějších destinací mají za sebou a kladenským volejbalistům se zřejmě uleví, že na dlouhou dobu naposledy. Po prohře 0:3 v Ostravě padli i ve Zlíně, tentokrát 1:3 a domů se opět vracejí bez bodu. Na další prohru zvenku, bolestivější než v prvním případě musí ale hodně rychle zapomenout, protože už v sobotu je na domácí půdě čekají České Budějovice.

Výkyvy na servisu a zároveň horší efektivita zahajovacího úderu byly hlavní příčiny kladenské porážky ve Zlíně. „Podáním jsme si nedokázali soustavně vytvořit tlak. Po celý zápas jsme se nedostali do tempa,“ přiznal po zápase trenér Fortuník. „Náš servis byl jednou z věcí, o který jsme se nemohli opřít. Osobně jsem se pokoušel něco změnit, zkusil jsem plachtu, ale ani to nefungovalo,“ přidal se ke kouči Jiří Kraffer, který z kladenských hráčů zaznamenal nejvíce bodů (14) a patřil k nejvýraznějším postavám na straně hostů. 

Nejen horší servis, ale také duo Jiří Adamec-Daniel Čech se výrazně podepsalo na výhře domácích. V zápase si dohromady připsalo 31 bodů (18 a 13) z celkových 51 na straně Fatry. Zároveň si Zlínští velmi dobře přihrávali a tím pádem měli i snadnější pozici v útoku. Kladenská obrana postrádala kompaktnost a fungovala o poznání hůře než proti Brnu.

Karta pro Křesťana

Nervozita byla na hře Kladna znát a v jednu chvíli tryskala naplno, což vyústilo ve žlutou kartu, kterou viděl Filip Křesťan. „V ten okamžik stoupla. Rozhodčím se nezdálo jeho chování, ale nijak zvlášť nevybočilo ze zápasu,“ obhajoval svého svěřence Fortuník. 

Kladno přitom začalo slibně. Až do koncovky úvodní sady si drželo náskok, jenomže v závěru přišly chyby na servisu, Zlín toho využil a celou sadu zakončil esem Čech. „V průběhu prvního setu jsme měli daleko víc příležitosti, jak odskočit soupeři, ale nepodařilo se nám to a on nás poté ztrestal,“ litoval Fortuník promarněného možného vedení 1:0. Místo toho se domácí naopak uklidnili, ujali se sami náskoku, a i přes výkyvy v dalším dějství získali druhou sadu a směle vykročili za vítězstvím.  

Orli zabojovali, v dramatické koncovce pro sebe uzmuli třetí set. Parádní vstup do čtvrté sady, kdy se rychle ujali vedení 4:1, naznačoval, že by se mohlo jít do rozhodující páté, ale naděje hostů se rychle rozplynuly, když si domácí i díky několika bodovým sériím došli pro výhru v setu a celém zápasu. „Zlín byl tým na ubránění. Tím, že jsme chybovali na servisu, jsme ho nedostávali pod tlak a on tak nedělal chyby,“ smutnil po zápase Kraffer, který označil výkon týmu za dětský. „Spadly nám tam míče, které by neměly, a nevěděli jsme, kde máme být,“ uzavřel smečař kladenského týmu.

Zlín – Kladno 3:1 (25, 21, -22, 20)
Sestava: Kyjanica, Palgut, Kraffer, Zajíček, Křesťan, Hýský, libero Kunc (střídali: V. Mikulenka, J. Mikulenka)
Nejvíce bodů: Adamec 18, Čech 13, Navláčil 9 – Kraffer 14, Křesťan, Hýsky, Kyjanica (všichni po 8)
Rozhodčí: Spáčil – Možnár 

Volný víkend je za nimi. Kladenské volejbalisty čeká v nadcházejících dnech náročný program, když odehrají dva zápasy v rychlém sledu, z nichž jeden na druhém konci republiky. Ve čtvrtek totiž hrají ve Zlíně a sotva, co přijedou domů a pořádně se vyspí, je v sobotu prověří České Budějovice. Kvůli nouzovému stavu se bude hrát bez diváků. Oči a srdce fanoušků smutní již nyní.

Podruhé si zahrají kladenští volejbalisté venku a opět je čeká daleké cestování. Místo na sever Moravy tentokrát zamíří na opačnou stranu na jih do města Tomáše Bati. „Zlínu se vrátí dva důležití hráči. Jeho obraz hry bude jiný než v předešlých zápasech,“ naráží asistent hlavního trenéra Tomáš Samsely na dvojici uzdravených hráčů Viceníka s Adamcem na straně soupeře. 

I do třetice podle slov Samselyho se tým okolo kapitána Adama Zajíčka bude potýkat se soupeřem, který sází na kvalitní podání. „Zlín se do servisu umí taky pořádně opřít, zejména pak v domácí hale, kde se soupeři s přihrávkou kvůli horší orientaci často trápí,“ podotýká slovenský asistent trenéra. Z posledních sedmi vzájemných zápasů odešli kladenští volejbalisté hned v šesti případech vítězně a pozitivní bilanci budou chtít v nadcházejícím střetnutí ještě vylepšit.

Po duelu na jihu Moravy čeká kladenský tým náročná cesta domů. Sotva vstřebají výsledek ze čtvrtečního duelu, už se budou muset přeorientovat na sobotní zápas, kdy vyzvou zřejmě nejtěžšího protivníka ze všech, českobudějovický Jihostroj. „Není to příjemný los, ale tak to je a nic s tím neuděláme. Kluci jsou ale natolik zkušení, že by náročný program měli zvládnout. Páteční trénink pak bude dvojzápasu přizpůsoben,“ poukazuje Samsely na jediný den mezi oběma střetnutími.

Oproti duelu se Zlínem bude Kladno v domácím utkání s Českými Budějovicemi v opačné roli. Favoritem bude rozhodně hostující celek. „Hádám, že by nám taková pozice mohla sedět. Do zápasu vlétneme bez respektu a uvidíme, jak zareaguje soupeř,“ pokouší se nastínit vývoj sobotního střetnutí s možná největším aspirantem na titul Samsely.

Jako největší poražený odejde ze sobotního zápasu kladenský fanoušek. Kvůli nařízenému nouzovému stavu se totiž od 5. do 18. října hrají všechna utkání bez diváků. Brány Kladenské sportovní haly zůstanou zavřené a příznivci volejbalu přijdou o jeden z vrcholů letošní sezóny. „Bez nich to bude strašné, zvlášť v Kladně. Tady jsou hráči zvyklí, že je povzbuzuje celá hala. Teď navíc přijedou Budějovice, což je top soupeř a fanoušci se na něj těšili. Na jednu stranu dobře, že můžeme hrát, ale bez nich to bude velké mínus,“ říká k aktuálnímu dění v České republice Samsely. I tak se Orli pokusí překazit nelichotivou vzájemnou sérii s Jihostrojem, která čítá sedm porážek v řadě, kdy poslední vítězství Kladenských přišlo právě na domácí palubovce v prosinci 2017.