Do zápasu na půdě lídra UNIQA extraligy se zapojil až ve třetí sadě za stavu 2:7 z pohledu Kladna. Ani Jiří Mikulenka však nezabránil hrůzostrašné porážce s Karlovarskem 0:3. Devatenáctiletý mladík v dresu Orlů se stále ještě potýká s transformací z univerzála na smečaře, a jak sám říká, úplná přeměna ještě chvíli potrvá.

Jak vnímáte porážku s Karlovarskem s odstupem několika dnů?

Pořád stejně jako bezprostředně po zápase. Soupeř byl o hodně lepší. Hlavně na servisu. I v poli nebo na síti nás ale absolutně ubránil. Když už jsme si přihráli, tak jsme nemohli míče spolehlivě složit. Karlovarsko bylo lepší v každé činnosti. Až na druhý set, kdy jsme mu vzdorovali do stavu 19:19. Tím, že jsme na Karlovarsko nevytvářeli tlak, bylo i v prostředním dějství ve větší pohodě než my. Kdybychom výkon z této sady předvedli od začátku do konce zápasu, tak hrajeme déle a možná pro sebe získáme i nějaký set, případně bod.

Pouze druhý set by z vaší strany snesl přísnější měřítka. Co se stalo v tom prvním a třetím?

Soupeř na nás soustavně tlačil servisem a my jsme nebyli schopni odztrátovat. Jestli to bylo něčím jiným, jako například nervozitou, nedokážu říct. Na hřišti jsem od začátku nebyl. Nicméně týmová atmosféra byla před zápasem dobrá, ale v něm jsme ji nedokázali prodat.

Když se podíváme jenom na servis, tak Wiese s Indrou si na něm pomalu vystačili sami. V čem byl na příjmu největší problém?

Měli ho výborný, ať už plachtící nebo skákaný, Wiese ho dokonce varioval. Vyjma úplného začátku zápasu nikdo z nich nekazil a zejména tihle dva do něj slušně prali. Těžko se pak hledá odpověď, když soupeři servis takhle funguje. My jsme po přihrávce a následné nahrávce nebyli schopni rozhodit jejich obranu tak, abychom udělali bod a zastavili jejich nápor. Proto nás porazili takhle vysoko.

Do toho navíc vyhrál jak Zlín, tak i Příbram. Tři kola před koncem základní části se spodní část tabulky pěkně zamotala. Co jste si v šatně říkali na výsledky soupeřů?

Že je to komplikace samozřejmě, avšak nechávat náš osud v rukou ostatních, je dost krátkozraké. Musíme uhrát nějaké body, a pokud se tak ve zbylých třech kolech základní části stane, tak se nemusíme bát o to, že bychom v předkole chyběli.

Mohou být porážka ve Varech a výhry soupeřů ze spodku tabulky pro vás tím správným impulsem do nadcházejících třech duelů UNIQA extraligy?

Na podobný debakl bychom měli co nejrychleji zapomenout a nebrat ho jako hnací motor do dalších zápasů. Jako tým se musíme zamyslet, proč byl zápas ve Varech z naší strany taková katastrofa, poučit se z něj, hodit ho za hlavu a jít dál. Facka to byla pořádná. Do dalších zápasů bychom ale měli jít s čistou hlavou.

Co od nich očekáváte?

Že předvedeme dobré výkony hlavně v domácích zápasech a získáme body, abychom se mohli podívat do předkola. Při troše štěstí jít dál v play-off. Co se týče Českého poháru, tak přejít přes čtvrtfinále a pak se uvidí.

Ihned po poháru startuje předkolo, co říkáte na tento náročný program?

Náročnost a vytížení bude obrovské a pro český volejbal nezvyklé. Něčím podobným jsme si už ale prošli. Kdybychom v Poháru došli až do finále, tak by nám to dalo hodně energie do předkola. Atmosféra by se jistě zvedla a nikdo by únavu neřešil.

Na podzim jste říkal, že po Vás trenér chce, abyste se z univerzála stal smečařem. Jak jste na tom, co se této proměny týče?

Určitý pokrok tam je. Každopádně kvůli tomu, že jsem nebyl v jednu chvíli úplně ve formě, tak jsem neměl přirozeně tolik možností na hřišti, což je pro transformaci to nejdůležitější. Zlepšuji se, jak na příjmu, tak na útoku a organizaci hry. Do vyšší úrovně ale mají moje výkony ještě daleko, a ještě chvíli to bude trvat.

Kdybyste měl vybrat jednu věc, která Vám jde a naopak. Co by to bylo?

Kupodivu si myslím, že mojí předností je příjem. Na to, že se jedná o činnost, kterou jsem celý život nedělal, mám s ní menší problémy než s útokem ze zóny VI. Všechno je o tréninku a opakování. Tohle spíš posoudí ostatní, ale myslím si, že příjem není na úplně špatné úrovni a cestě. Nicméně se peru s útokem, ale i ten by se postupem času měl zlepšit.

Do Kladna jste šel s určitými ambicemi. Jak se doposud naplnily?

Ze začátku jsem si docela dost zahrál, což jsem nečekal a bylo to pro mě překvapení. Pak jsem měl horší období, což se stane každému. Jinak se mi ale letošní sezóna poměrně těžko hodnotí, když je taková všelijaká. Rozhodně není ideální. Přál bych si, abychom se pohybovali výš než ve spodních patrech tabulky a z osobního hlediska bych se chtěl více dostávat na hřiště, zapojovat se do zápasů a dostat se třeba i do základní sestavy. To už je ale na rozhodnutí trenéra a mých výkonech v tréninku samozřejmě.

V týdnu klub oznámil odchod z týmu, potažmo z vrcholového volejbalu, Vašeho bratra Vladimíra Mikulenky. Hrálo tohle nějakou roli při porážce?

Úplně si to nemyslím. V základní sestavě nebyl, navíc byl dlouho zraněný, takže se delší dobu neobjevoval. Stejně by nehrál, protože jeho zdravotní stav nebyl ještě optimální. Blokaře teď v týmu máme tři.

Jste jeho bratr, z týmu jste měl k němu nejblíž. Probírali jste spolu tohle důležité rozhodnutí?

Určitě. Nejednalo se o nic impulsivního. Několikrát jsme se o tom bavili. Vláďa má dost rozumu a v každém jeho rozhodnutí ho podporuji a věřím, že si dokáže vybrat to, co je pro něj nejlepší.

Nacházíme se na přelomu ledna a února. Vy jste v prvním ročníku vysoké školy, jak jste zvládl zkoušky?

Máme školu rozdělenou na trimestry nikoliv semestry, takže jsem neměl takový nápor ve zkouškovém období. Teď mě čekaly tři a zvládl jsem je všechny úspěšně. První už před Vánoci a další dvě jsem měl hotové dlouho před koncem ledna.

Chtěli odčinit předvánoční výprask, ale dopadli ještě hůř. Kladenští volejbalisté vzdorovali lídrovi UNIQA extraligy akorát ve druhém setu, kde favorit bodově odskočil až ke konci. V úvodním a závěrečném dějství ale Karlovarsko Orly převálcovalo a stejně jako v prosinci, tak i ve 20. kole, zvítězilo snadno a rychle 3:0.

Vzdor ve druhém setu na vylepšení celkového výsledku nic nezměnil. Kladenští volejbalisté si ze západu Čech odváží debakl, ve který se zápas začal proměňovat již v první sadě, kdy Orli působili, jako by byli ještě v autobuse. Prostřední sada dávala do stavu 18:18 naději na možné trápení favorita, které se však nekonalo. Zápas do svých rukou totiž vzalo trio Keemink, Indra a Wiese a proměnilo ho ve vlastní show, když závěr sady patřil zejména jim třem.

První a třetí set se pak nesl plně v režii domácích. Kladenští si v obou dějstvích připsali pouze osm úspěšných útoků. Zbytek bodů obstaralo osm zkažených servisů Karlovarska případně úspěchy na bloku a na podání. „Ve hře je strašně moc chyb. Nefungují nám základy volejbalu – dobře přihrát, hrát side-out. Když chceme něco ubránit, tak náš servis postrádá kvalitu, s takovým výkonem nemůžeme týmy jako Karlovarsko pozlobit,“ shrnul utkání a výkon svých svěřenců první asistent trenéra Tomáš John.

Svěřenci hlavního kouče Milana Fortuníka si nevěděli rady zejména s dvojící Indra-Wiese, kteří se postarali celkem o 27 bodů Karlovarska, a vlastní výkony podtrhli čtyřmi, respektive třemi přímými body z podání. „Nebylo to o tom, že bychom neubránili jen tyhle dva, neubránili jsme skoro nikoho,“ podotkl John.

„Dostali jsme kvalitně nařezáno. Myslel jsem si, že Karlovarsko potrápíme více. Nepřihráli jsme si tak, jak jsme chtěli a od toho se to všechno odvíjí,“ smutnil slovenský blokař Lukáš Kyjanica. „Tady jsme mohli jenom překvapit a hrát s volností. Místo toho jsme naopak sami sebe poslali ještě do větších potíží, takže těžko říct, jak odehrajeme zbylé tři zápasy základní části,“ poukazuje John na nadcházející domácí duely s Ústím a Ostravou, potažmo závěrečný match v Odolene Vodě.

Karlovarsko – Kladno 3:0 (12, 19, 13)
Sestava: Zajíček, Křesťan, Hýský, Kyjanica, Palgut, Kraffer, libero Kunc. Střídali: Lohr, Mikulenka J.
Nejvíce bodů: Wiese 14, Indra 13, Lux 11 – Křesťan 8, Hýský 7, Kraffer 6
Rozhodčí: Buchar – Činátl

Kladenští volejbalisté budou čelit o posledním lednovém víkendu nejtěžšímu možnému soupeři, a ještě k tomu na jeho půdě. Ve 20. kole UNIQA extraligy je čeká obtížná prověrka s aktuálním lídrem soutěže z Karlových Varů. Trenér Milan Fortuník i jeho svěřenci jedou na západ Čech s jasným cílem. Odčinit domácí potupnou prohru 0:3, kdy před Vánoci podle svých slov předvedli nejhorší výkon, a naladit se na předkolo play-off.

To utkání mají všichni ještě v paměti. Aby také ne. Hodit za hlavu se totiž jen tak nedá. „Musíme zapomenout na zápas, který jsme odehráli doma, protože to byla velká bída. Vary jely pomalu ani ne za hodinu domů,“ říká smečař Tomáš Hýský. „Nemáme co ztratit, můžeme jenom překvapit a předvést s nimi lepší výkon než před Vánoci. Z naší strany se jednalo o nejhorší zápas, který jsme v letošní sezóně odehráli,“ přidává se k němu slovenský blokař Lukáš Kyjanica.

I trenér Milan Fortuník hovoří směrem k týmu Karlovarska v podobném duchu. „Veze se na vlně, má výborné hráče, širokou lavičku a proti němu můžeme jenom překvapit. Budu rád, když bude zápas z naší strany bojovnější a potrápíme je,“ dodává kouč Orlů. „V domácím utkání nás soupeř jednoznačně přehrál. Byl bych rád, kdybychom zlepšili výkon a byli vyrovnaným sokem,“ vyhlíží sobotní duel zkušený stratég.

Karlovarsko je dlouhodobě prvním týmem UNIQA extraligy, nicméně naposledy v dohrávce 7. kola padlo v Českých Budějovicích a zkomplikovalo si tak cestu za vítězstvím po základní části. Doma se mu ale daří náramně. Jako jeden ze dvou týmů na vlastní palubovce neztratil ještě ani bod. „Zápas s Jihostrojem jsme si rozebírali na videu. Víme, co na něj hrát. Jedná se ale o tak zkušený tým, že podobný výkon už nezopakuje a bude chtít určitě bodovat, o to víc když posledně ztratil v Budějovicích,“ tuší Kyjanica.

Střetnutí na západě Čech nabídne duel dvou předních diagonálních hráčů, domácího Patrika Indry a Filipa Křesťana na kladenské straně. Mezi univerzály jim patří druhé, respektive čtvrté místo, a co se týče nejlépe bodujících hráčů, tak oba patří do elitní sedmičky. Volejbalista Karlovarska má se 272 body jen minimální náskok na eso Orlů. Podobně je tomu tak i mezi blokaři. Třetímu Vojtěchu Patočkovi dýchají na záda čtvrtý Lukáš Kyjanica se šestým Adamem Zajíčkem. Utkání v Hale míčových sportů začíná v 18 hodin.

Po dvou výhrách přišla první letošní porážka. Kladenští volejbalisté byli Liberci vyrovnaným soupeřem, nicméně v závěrech setů se mu museli poklonit. Jednou z možných příčin porážek 0:3 je, že hlavní útočná síla Orlů Filip Křesťan neúřadoval na servisu i na útoku tolik, jako v předchozích zápasech. Zkušený univerzál si z toho ale hlavu nedělá, naopak už vzhlíží k nadcházejícím utkáním, kde by měly jeho i týmové výkony gradovat.

Jak jste prohru s Libercem viděl z Vašeho pohledu?

Výsledek sice 0:3, ale všechny sety jsme ztratili až v závěru. Liberec je jedním z aspirantů na titul. Mrzí mě, že občas hrajeme zamlkle, nebo se bojíme. Z takového soupeře bychom ale neměli mít respekt, naopak bychom měli odevzdat maximum, což nejsme schopni udělat. Jinak si nemyslím, že se jednalo o extrémní průšvih. Myslel jsem si však, že náš výkon bude lepší, protože tréninky se oproti začátku sezóny zlepšují. Škoda, že jsme je neproměnili v něco víc. Naše hra stále obsahuje nevynucené chyby, které bychom dělat neměli. Těžko říct, z čeho pramení, protože se většinou opakují. Jedná se o zbytečné věci typu špatného odbití při nahrávce z pole. Vždy je to blbá souhra náhod.

Proč tedy vaše hra stále obsahuje chyby, které se opakují?

Upřímně to není o tom, že bychom je chtěli dělat, ale že například v útoku vyřešíme některé situace špatně. Musíme totiž rychle vyhodnotit, zda míč napálit, nebo ho zalít za blok a někteří z nás hrajeme na hraně rizika i v případě, že nahrávka není ideální. A takhle je to se vším.

Jak to myslíte?

Čekali jsme, že v tabulce budeme mnohem výše. Že nám to nejde, nás psychicky sráží. Stejně je to i se zápasy. Jdeme do nich s určitou vizí, ale tím, že se tak neděje, se dostaneme do nepohody, což pak na některé lidi možná působí tak, že nefungujeme tak, jak bychom měli. Taky bych si upřímně od sebe představoval daleko víc, ale volejbal je kolektivní sport a jsem závislý i na výkonu ostatních, nejen na svých. Snažím se dělat maximum pro tým, ale moje hra se odvíjí i od toho, jak k zápasu přistoupí nahrávač a jak jemu to jde. On je dirigent naší hry, a pokud mu nahrávky nevychází, tak se s nimi poté pereme.

Bylo tomu tak i v souboji s Libercem? Tam jste se oproti minulým zápasům nedostával tolik do hry a když, tak jste měl velmi složitou pozici. Zároveň jste si připsal jen 8 bodů…

To bylo zapříčiněno tím, že distribuce nahrávek byla jiná než obvykle. Nejvíc jich totiž dostal Tomáš Hýský, kterému se dařilo. V prvním setu jsem měl nadstandardní úspěšnost v útoku okolo 85 %. Souhrou náhod jsem ve druhém dějství odnesl těžké nahrávky, se kterými jsem si moc neporadil, což byla moje chyba a třetí sada byla z mé strany v normálu, dostal jsem ale jenom čtyři nahrávky.

Z celého týmu riskujete nejvíc zejména na podání. V posledních zápasech servisy doprovázíte i hlasitým projevem. Je to váš trumf, na který sázíte?

Servis je určitě mojí předností, stejně jako útok. Samozřejmě podání, které se mi povedlo například v Beskydech, se nepodaří v každém zápase. Když mi sedne, máme velkou výhodu, protože odtáhnu soupeře od sítě a máme pak lepší výchozí postavení v obraně. V opačném případě ale můžu zbytku družstva uškodit. Co se týče rizika, tak jsem měl na mysli hlavně při útoku. Jsem jedním z hráčů, kteří jsou nejvíce krát zablokováni. O mně to může vypovídat, že buď neumím útočit, anebo jdu na hranu rizika. Pořád je lepší blok než aut. Na podání máme od trenéra volnou ruku a před podáním musím sám vyhodnotit, jak se cítím. Když se mi extrémně nedaří, tak z něj slevím. Většinou mi v letošní sezóně ale jde. Týmu tak spíš pomáhám, než škodím (Filip Křesťan je s 38 esy nejlépe podávajícím hráčem v rámci UNIQA extraligy – pozn. red.).

Soupeři většinou při Vašich servisech volí záměrně oddechové časy, aby vás rozhodili. Jak se s tím perete?

Neřeším, jestli si soupeř bere oddechový čas, nebo je konec setu. Když si věřím a mám servis pod kontrolou, tak jdu do něj pořád stejně.

Při zápasech také nelze přehlédnout, že se často vztekáte a vypouštíte ze sebe negativní emoce. Navenek to na první pohled vypadá, že týmu můžete škodit. Jak to ve skutečnosti ale máte?

Na lidi občas moje chování působí, že se vztekám a moje pozornost se tak odvádí někam jinam, nebo že se chci na hřišti s někým hádat. Rozhodně to tak není. V daný okamžik mi naštvanost pomáhá mnohem víc, než kdybych zůstal v klidu a udržel nervy na uzdě. Emoce ke mně patří a jsem tím známý.

Závěr základní části se nekompromisně blíží. Bude pro vás po prohře s Libercem nyní stěžejní udržet osmé místo?

Není pro nás důležité, na jaké pozici skončíme, ale jaký volejbal budeme hrát. Pokud předvedeme naše nejlepší výkony, které jsme ukázali proti silnějším soupeřům, a dokážeme si je přenést do zápasů předkola, tak o nás nemám vůbec strach.

Nicméně výhoda domácí haly se v play-off hodí ne?

Samozřejmě že taky bude hrát svým způsobem roli. Jsem už ale zkušený hráč a vím, že tento fakt může být klidně i pro domácí týmy svazující, protože týmy zespodu tabulky nemají co ztratit. Bylo by určitě fajn, kdybychom byli šestí nebo sedmí, ale možnost dostat se na tyhle pozice jsme ztratili v průběhu sezóny. Nemá smysl se k tomu už vracet.

Soudě dle Vašich slov vám nepůjde v posledních čtyřech kolech zas tolik o body, jako spíš o to se naladit na předkolo, je to tak?

V těch zápasech se musíme dostat do herní pohody. Mít z volejbalu dobrý pocit. Sport je takový, že jeden zápas vás nesmírně nakopne, další zase rozhodí. Primární je to, abychom se soustředili a odváděli výkony na maximum v tréninku a následně je přenesli do zápasů. Zároveň jsme si vědomi toho, že po konci základní části přijde Český pohár a ten bude pro nás také důležitý. Musíme se soustředit na naši hru a odstranit z ní co nejrychleji nedostatky, nemáme na to ale moc času.

Co se týče předkola, tak do něj se vám jako pravděpodobný soupeř rýsuje někdo z dvojice Brno a Beskydy. Koho byste raději chtěl?

Je mi to jedno. Ale kdybych si měl vybrat, tak bych si víc přál Beskydy. Brno je více kousavé, nicméně všichni v předkole nemají co ztratit. Sezóna se takhle vykrystalizovala. Ani jeden z týmů, který se nachází ve spodku tabulky, tam rozhodně nechce být. Přeji si postup a v play-off následně narazit na někoho silného. Stejně si teď nemůžeme vybírat. Alespoň si zahrajeme dobrý volejbal.

Střetnutí s favoritem ukázalo vzestupnou tendenci předváděných lednových výkonů. Kladenští volejbalisté ale tentokrát narazili. V domácím prostředí padli v 19. kole UNIQA extraligy s Libercem 0:3. Dukla si utkání zkušeně ohlídala, Orly nepustila ani do jedné ze tří koncovek a odvezla si tak domů všechny body.

I přes prohru mohli kladenští volejbalisté odcházet z palubovky se vztyčenou hlavou. Podruhé v sezóně sice pro ně střetnutí s Duklou skončilo bez získaného setu, avšak předvedená hra vykazuje stále se zlepšující výkony směrem k vyřazovacím bojům. „Zápas z naší strany nebyl zas tak strašný. Rozhodly naše chyby. Udělali jsme jich více než Liberec. Soupeř mnohem lépe dohrával bodové situace a my jsme neplnili taktické pokyny, které jsme si řekli,“ shrnul prohru kapitán Adam Zajíček.

Orli v celém zápase vedli pouze krátce v závěrečné sadě, kdy se dostali do vedení 4:2, které ale záhy ztratili. Až na tento malý úsek měli hosté jinak utkání plně pod kontrolou. Vždy, když se k nim Kladenští přiblížili, hned vzápětí hráči Dukly rychle odskočili. A to hlavně kvůli chybám domácích v útočné fázi.

Trenér Milan Fortuník moc dobře před zápasem věděl, na jaké zbraně soupeře se připravit. Apeloval na vlastní svěřence, aby si dali pozor na servis i obranu soupeře. Marně. Hosté v obou disciplínách dominovali. Liberec se v důležitých chvílích mohl opřít o servis, přičemž si z něj připsal šest es. Oproti tomu Kladno žádné. 

Podobně tomu bylo také v obraně nad sítí, kde vládl zejména liberecký matador Jakub Veselý. Ostřílený blokař zaznamenal z bloku stejně bodů, jako všichni kladenští volejbalisté v této defenzivní činnosti dohromady. Hosté na bloku přehráli Orly 12:5. „V utkání jsme znali svého pána a podle toho jsme hráli. Nedokázali jsme více vzdorovat. Dukla v pohodě získala tři body,“ konstatoval po zápase trenér Fortuník smířený s prohrou.

Kladno – Liberec 0:3 (-20, -21, -21)
Sestava: Zajíček, Křesťan, Hýský, Kyjanica, Palgut, Kraffer, libero Kunc. Střídali: Lohr, Mikulenka J. 
Nejvíce bodů: Hýský 15, Křesťan 8, Palgut a Kraffer (oba 5) – Kriško M. 15, Kriško T. 12, Veselý 10.
Rozhodčí: Krtička – Nedbálek

Stoprocentní bilancí se mohou pyšnit kladenští volejbalisté v roce 2021. Nyní před nimi stojí prověrka z kategorie těch těžších, která prověří jejich navrácenou herní pohodu z předchozích dvou duelů. K utkání 19. kola UNIQA extraligy do Kladenské sportovní haly zavítá aktuálně třetí Liberec. Svěřenci Milana Fortuníka chtějí bodovat i s Duklou, a zabojovat tak ještě o možné šesté místo, či alespoň upevnit pozici pro předkolo play-off. Utkání začíná v sobotu mimořádně od 16 hodin.

Dvěma utkáními pravdy prošli bez vážnějších problémů a odnesli si z nich šest cenných bodů. Ty budou chtít kladenští volejbalisté potvrdit v domácím prostředí i proti Liberci. Do jejich haly ale zamíří jeden z aspirantů na mistrovský titul. „Jedná se o tým s velkou hráčskou kvalitou, širokou lavičkou a mnoha zkušenými reprezentanty z Čech, ale i zahraničí,“ říká s respektem na adresu Dukly trenér Orlů Milan Fortuník.

Zkušený kladenský kouč ví, že oproti duelům s Příbramí a Beskydami čeká jeho svěřence diametrálně odlišný soupeř. „Rozpoložení Liberce je úplně jiné a v tabulce je mnohem výše. Jeho hráči jsou schopni se na zápas plně koncentrovat, i když hrají se soupeřem z nižších pater tabulky,“ uvědomuje si trenér Orlů.

Chtějí překvapit

Zatímco v úvodních lednových duelech museli jeho svěřenci vyhrát, aby se mohli těšit na vyřazovací boje, tak v následujících dvou mohou spíše překvapit, přesto chce Fortuník natáhnout bodovou sérii i proti Severočechům. „Jdeme do toho s tím, že nás čeká těžký zápas, ale že chceme bodovat. Ve skrytu duše myslíme na výhru, ale bude to obtížné,“ tuší kladenský stratég.

Vše se bude odvíjet od příjmu a také toho, jak si následně kladenský útočný arzenál poradí s obranou soupeře. „Utkání bude o tom, jestli ustojíme jejich tlak na servisu a zda si dokážeme věřit na jejich kvalitní obranu,“ poodkrývá Fortuník potenciální klíče k úspěchu. „Všichni budou muset podat výkon na hranici svých možností a být odvážní. Liberec má řadu hráčů s kvalitním servisem. Nesmíme se tak bát určitých situací na přihrávce a útočit se strachem, protože oni bránit umí,“ dodává vzápětí.

Liberec je aktuálně třetí s minimální ztrátou na druhé České Budějovice a stejná pozice mu přísluší i v tabulce venkovních utkání, kdy v osmi duelech uhrál 14 bodů. Kladno však doma na Severočechy umí, z posledních šesti vzájemných střetnutí jich vyhrálo na vlastní palubovce hned pět a v sobotu by k nim rádo přidalo další. „Jdeme do zápasu s tím, že se nám doma daří hrát lépe než venku. Když nepočítám duel s Karlovarskem, tak proti Budějovicím a Lvům se hrál dobrý volejbal,“ konstatuje Fortuník. O tom, jestli Orli rozvinou svou lednovou herní pohodu dost možná rozhodne hned úvodní set. Vzdor proti severočeskému celku začne v sobotu v 16 hodin.  

Do kladenské kabiny přišel jako vánoční dárek. Trenér Milan Fortuník musel na konci minulého kalendářního roku urychleně vyřešit situaci poté, co se na delší dobu zranil Vladimír Mikulenka. Za pomoci asistenta Tomáše Johna oslovil 29letého blokaře Michala Lohra, který se tak vrátil k volejbalu na nejvyšší úrovni po téměř čtyřech letech, přičemž ještě mezi svátky naskočil do zápasu proti Lvům. Mezi Orly je tak už měsíc a v Beskydech se postaral o proměněný mečbol. Kladno i díky němu zvítězilo ve veledůležitém utkání 3:1. 

V týmu jste krátce. První výhry venku jste se dočkali až v lednu. Bylo už na čase?

Jednoznačně! Sice jsem, kromě toho pražského utkání na konci minulého roku, u ostatních nebyl. Pro mě osobně se zas o tak dlouhou sérii nejednalo, ale co jsem se koukal na předešlé výsledky, tak už bylo potřeba zvítězit. Hlavně kvůli psychice a sebevědomí týmu.

V novém roce jste vybojovali dvě plnohodnotná vítězství, a ještě s přímými konkurenty v boji o předkolo play-off. Jsou získané body o to důležitější i z psychologického hlediska?

Určitě. Výhrami jsme si přiblížili vyřazovací boje. Náš cíl je ideálně se vyhnout předkolu a jít tak přímo do čtvrtfinále. Poslední dva vyhrané duely nám k tomu výrazně pomohly.

Nyní vás čekají střetnutí s Libercem a Karlovarskem, do kterých však můžete jít po dvou výhrách s čistou hlavou a vědomím, že nemáte co ztratit. Zužitkujete vaše dobré psychické rozpoložení i ve dvou nadcházejících těžkých duelech?

Nemáme co ztratit a můžeme pouze překvapit. Samozřejmě, pokud chceme pomýšlet na přímý postup do čtvrtfinále, musíme s nimi bodovat. Pro nás byly náročnější odehrané duely s Příbramí a v Beskydech, kde jsme potřebovali vyhrát a všichni jsme si uvědomovali jejich důležitost.

Zatímco domácí duel s Příbramí jste měli víceméně pod kontrolou, tak v Beskydech jste utkání museli otáčet. Zlomil se zápas na vaši stranu parádní sérií při podání Filipa Křesťana, kdy jste uhráli osm bodů v řadě?

Prvotně jsme se k ní ani neměli dostat. Celou dobu jsme měli hrát lépe a nevypínat, což se nám bohužel stává. Samozřejmě, že Křesťanova série pomohla a utkání zlomila.

Zmínil jste pojem nevypínat. Máte na mysli například koncovku úvodní sady, ve které jste vedli 24:21, celkem jste měli pět setbolů, a přesto jste ji ztratili?

Přesně tyhle momenty nás sráží. Ostatně byly k vidění i v zápasech se Lvy, hlavně v tom domácím, kde se hrál rekordně dlouhý set. Podle mě jsme ho nezvládli v hlavách.

Do zápasů zasahujete sporadicky, nicméně v tom posledním jste proměnil mečbol. Dokážete si ho ještě při té euforii vybavit?

Nejednalo se o nic plánovaného. Byl to spíš náhodný míč a taková znouzectnost (směje se). Za mě super. Mám radost, že se mi podařilo udělat konečně přímý bod a zároveň trošku pomoci týmu.

Očekáváte, že díky tomu přispějete do týmové pokladny, až dorazíte na trénink?

Něco takového v šatně už padlo, takže si na trénink budu muset přinést peněženku (směje se).

K volejbalu jste se vrátil po necelých čtyřech letech. Co Vás k tomu vedlo?

Upřímně ani nevím. Byla to spíš shoda náhod. Nebylo to tak, že bych se chtěl vyloženě někam vracet. Situace byla taková, že se v Kladně zranil Vláďa Mikulenka a trenér Tomáš John si vzpomněl na mě. Znal mě z ČZU, a tak mi zavolal, zda bych neměl zájem. V současné době jsem rád za jakýkoliv pohyb a zároveň jsem byl rád, že jsem mohl vypadnout z domova.

Jaké to bylo pro Vás překvapení, když jste zvedl telefon a v něm jste od Johna uslyšel otázku „Nechceš jít hrát za Kladno“?

Velké! Nezajímal jsem se, co se kde děje. Na jednu stranu mě zájem ze strany Kladna potěšil. Na tu druhou se přidala i nervozita s nejistotou, jak budu herně po tak dlouhé době vypadat. Pocity byly smíšené, ale nakonec převládlo těšení.

Rozmýšlel jste se dlouho?

Musel jsem to probrat i doma. S manželkou vychováváme čtyřletou dcerku, takže jsem chtěl vědět, jestli žena bude zvládat víkendy, když nebudu doma. Vyšla mi naprosto vstříc a maximálně mě podpořila. Jeden večer jsme si popovídali a bylo víceméně jasno (usmívá se).

Hrálo narození dcery před čtyřmi lety velkou roli v ukončení, respektive přerušení Vaší profesionální kariéry?

Tu nejdůležitější. Nechtěl jsem, aby můj režim vypadal tak, že přes den budu v práci, večer na tréninku, v sobotu na zápase a malou uvidím jen v neděli. Takhle jsem to fakt nechtěl.

Nepřemýšlel jste o návratu na volejbalové palubovky už dřív?

Upřímně, nepřemýšlel. Asi jsem si za tu dobu zvykl na volné víkendy a asi i trochu zlenivěl. Ani jsem se nesnažil aktivně někam vrátit. Zpohodlněl jsem.

Vznikla podle toho i Vaše dohoda s klubem, že budete chodit trénovat pouze v úterý a ve čtvrtek?

To je primárně kvůli práci. Častěji bych tréninky bohužel nestíhal. Takže program úterý, čtvrtek a zápasy v sobotu je takto nastaven primárně kvůli práci.

Jaké to bylo se po tak dlouhé době nasoukat do sálové obuvi a obléknout tréninkový set?

Bolavé (směje se). Začátek bolel a bolí pořád. Tělo si zvyká. Volejbal jsem sice úplně neopustil, hrál jsem Krajský přebor, takže jsem měl jeden trénink a zápas týdně. Nicméně srovnávat s extraligovou úrovní se to nedá (směje se).

Váš návrat byl o to pikantnější, že jste poprvé nastoupil proti Lvům, tedy týmu, ve kterém jste tehdy končil kariéru. Co se Vám honilo v hlavě, když jste se vracel do extraligy a hned proti bývalému klubu?

Ještě tak před dvěma lety by pro mě měl návrat větší váhu. V současném týmu Pražanů totiž, vyjma pár mladších kluků, které jsem kdysi trénoval, nikoho neznám. Znám samozřejmě lidi z vedení, nicméně na nějaké hecování nedošlo a ani mé pocity nebyly nijak zvláštní. Pro mě to je cizí tým. Odcházel jsem z ČZU, teď už jsou to Lvi.

Zpět k volejbalu. Jaká je vlastně Vaše dohoda s trenérem Fortuníkem?

Jsme domluvení do konce sezóny. Moje informace jsou takové, že by se Vláďa Mikulenka měl dát do příští sezóny zcela dohromady. Moje tendence nejsou tady restartovat kariéru. Až se vrátí, tak postupně odejdu.

A schováte se zpátky do ústraní. Žádné pokračování na další roky tedy neplánujete?

Nikdy neříkej nikdy. V plánu to nemám, což jsem neměl ani tenhle návrat. V současnosti neplánuji žádný restart kariéry.

V týmu jste už měsíc. Už jste se stihl s ostatními poznat, sehrát a podobně?

Výhoda je v tom, že spoustu hráčů znám z dřívějška. Sice spíše jako soupeře, ale známe se. S některými jsem dokonce i hrál, například s Filipem Křesťanem v Praze, takže přijetí a poznávání bylo o to jednodušší. Co se týče sehrávání s Filipem Palgutem, tak tam to ještě nějaký čas potrvá, není to ideální. Zapříčiněno je to hlavně mnou. Zvykám si na rychlejší tempo a pomalu se do něj dostávám.

Z vlastní pozice jste tedy rád, že chodíte pouze na pár výměn?

Nešel jsem do Kladna s tím, že bych okamžitě stabilně hrát. Upřímně jsem ani nepočítal s tím, že nastoupím hned do utkání proti Lvům. Bylo mi jasné, že budu plnit roli třetího blokaře, a když bude nejhůře, tak půjdu hrát. S tím jsem do toho šel.

Co volejbalové návyky. Jak dlouho Vám trvalo, než jste si je zase osahal?

Pořád si zvykám. Posledních 3,5 roku jsem hrál v Krajském přeboru na pozici univerzála, teď se zase vracím na blok. Není to nic, co by člověk zapomněl. Je to jako jízda na kole. Musím si vše oživit, nicméně cítím, že už se do toho zase dostávám.

Drtivá většina týmu odjela k zápasu do Beskyd už v pátek. Vy jste přijel až v sobotu. Kvůli práci?

Ano. Spoluhráči odjížděli v pátek po obědě a já jsem ještě ve čtyři odpoledne telefonoval s firmami a zjišťoval ještě nějaké pracovní situace.

Pracujete ve společnosti Unilever na pozici plánovače zakázek. Je v současné době složitější je plánovat?

Starám se o zásoby dezinfekcí a čističů, které má naše firma v portfoliu.

To jste měl v minulém roce asi hodně práce, že?

Až moc (usmívá se).

Dezinfekce byla v posledním roce jedním nejžádanějších zboží. Dokázal jste si vůbec odpočinout?

V poslední době nebylo ani moc jak. Možná o víkendech. Každý rodič mi dá ale za pravdu, že se nejedná úplně o stoprocentní odpočinek, protože práci vystřídá spousta starostí kolem dítěte. I manželka má práci, která vyžaduje spoustu času. Naše dny vypadaly tak, že jsme ráno usedli k počítačům a vypínali je, abychom se postarali o dcerku. Soboty nebo neděle jsme se snažili trávit aktivními výlety do přírody. Rok 2020 byl zkrátka velmi náročný.

V roce 2021 jsou zatím stoprocentní. Kladenští volejbalisté odrazili útok i dalšího soupeře bojujícího o předkolo play-off a po Příbrami porazili v 18. kole UNIQA extraligy i Beskydy, na jejichž půdě zvítězili 3:1. Svěřenci Milana Fortuníka si tak připsali nejen první venkovní výhru v letošní sezóně, ale také premiérově druhé vítězství v řadě. Díky němu se posunuli na osmé místo v tabulce.

Dramaticky vyrovnaný zápas sousedů v tabulce se začal lámat na kladenskou stranu v prostřední pasáži třetí sady, kdy Beskydy vedly 15:12 a směřovaly za vedením 2:1 na sety. Míče se však chopil Filip Křesťan a osmibodovou sérií na servisu zavelel k obratu. K jeho útočnému výpadu a dvojici es se dvěma bloky a útokem přidal slovenský reprezentant Lukáš Kyjanica a společnými silami tak zdeptali obranu soupeře. „Určitě ta série utkání zlomila, nicméně jsme se k ní neměli ani dostat. Celou dobu jsme měli hrát lépe,“ podotkl blokař Michal Lohr. Domácí se pokusili na Orly ve třetí sadě ještě dotáhnout, Kyjanica byl ale proti. Tečku za třetím dějstvím napsal útokem hrdina Orlů Křesťan.

Získaný třetí set svěřence Milana Fortuníka uklidnil. Domácí začali chybovat, a když se dostali do útoku, tak jim na síti vystavil stopku Adam Zajíček, který si tak alespoň částečně pozvedl sebevědomí. „Kdyby se mi nepovedlo udělat sérii bodových bloků, tak bychom se daleko více trápili. Sám jsem ale odehrál špatný zápas,“ řekl skepticky po utkání kapitán Kladna. Beskydy se sice ještě snažily stáhnout čtyřbodové manko, Kladno je ale zpátky do zápasu již nepustilo a vybojovalo tak první venkovní vítězství v ročníku 2020/2021.

Znouzectnost slavila úspěch

„Měl bych větší radost, kdyby předvedená hra byla dominantnější. Zatím bohužel neodpovídá výkonům týmu, který nechce být na spodních pozicích v tabulce. Měli bychom hrát diametrálně jinak, než jsme odehráli takhle důležitý zápas,“ prohlásil po výhře v Beskydech Zajíček. Lídr Orlů byl naštvaný zejména na ztracenou úvodní sadu, ve které Kladenští ztratili vedení 24:21 a celkově prohospodařili pět setbolů. Utkání tak museli otáčet. „Nesmíme polevit v nasazení, což se nám v poslední době bohužel stává,“ konstatoval Lohr.

Nejčerstvější posila Kladna zatím zasahuje do zápasů sporadicky. V Beskydech se ale dočkala prvního bodu po příchodu mezi Orly. „Nejednalo se o nic plánovaného. Spíš náhoda, znouzectnost. Mám radost, že se mi konečně podařilo udělat přímý bod a pomoci týmu,“ komentoval Lohr proměněný mečbol z neobvyklé pozice na hlavním kůle, kterým stvrdil první venkovní kladenskou výhru v téhle sezóně. Navíc za něj přispěje i do týmové pokladny. „Hned v šatně něco takového padlo. Na trénink si budu muset přinést peněženku,“ dodal s úsměvem 29letý blokař.

Beskydy – Kladno 1:3 (-27, 23, 22, 18)
Sestava: Kyjanica, Palgut, Kraffer, Zajíček, Křesťan, Hýský, libero Kunc. Střídali: Lohr, Vostárek
Nejvíce bodů: Romanutti 13, Krysiak, August, Mečiar, Široký (všichni 9) – Křesťan, Kraffer (oba 15), Hýský 11
Rozhodčí: Gall – Spáčil

První důležitý test v novém roce zvládli, druhý je čeká v sobotu. Po domácí výhře nad Příbramí budou kladenští volejbalisté bojovat o další body v dalekém, 409 kilometrů vzdáleném Frýdku-Místku, kde své duely hraje celek Black Volley Beskydy. V 18. kole UNIQA extraligy se tedy opět střetnou přímí konkurenti v boji o nejlepší pozici pro předkolo play-off.

Orli jsou v Česku klasifikováni jako kriticky ohrožený druh a v podobné situaci se nachází i oba týmy, které mají tohoto dravce z čeledi jestřábovitých v logu. Beskydy i Kladno momentálně uzavírají pozice pro předkolo play-off a v závěru základní části budou muset ještě zabojovat o místenku zaručující vyřazovací boje. Sobotní vzájemný duel ve Frýdku-Místku napoví, který ze soupeřů bude mít volnější křídla pro zbývající kola UNIQA extraligy.

I proto, vzhledem k důležitosti zápasu, vyrazí kladenští Orli na dalekou cestu už v pátek, tedy den před utkáním. „Myslím, že s tím nemá nikdo problém, naopak dřívější odjezd bude přínosem, protože cesta do Frýdku-Místku bude dlouhá a vzhledem k předpovědi počasí je rozumné vyrazit o 24 hodin dříve,“ říká nejzkušenější dravec Tomáš Hýský.

Moravskoslezské trápení

Důkladnější bude i taktická příprava. Pod vedením druhého asistenta Tomáše Samselyho čekají na kladenské borce před zápasem až tři videotréninky. „Na každého soupeře se připravujeme víceméně stejně, nicméně momentální rytmus hraje do karet mně i hráčům. Já mám více času na přípravu a oni zase vstřebání všech informací,“ objasňuje taktický a statistický stratég Orlů Samsely.

Na východě republiky však kladenské volejbalisty nečeká nic lehkého. V letošní sezóně navíc uhráli ve třech zápasech na Moravě a ve Slezsku pouze jediný set. Nyní tímto směrem vyrážejí naposledy, a tentokrát chtějí přivézt body. „Další šanci už mít nebudeme, takže kdy jindy, když ne teď,“ burcuje spoluhráče Hýský. „Pro nás bude mít jakýkoliv získaný bod cenu zlata. V tabulce jsme vedle sebe a rozdíl mezi námi je jeden vyhraný zápas. Bude se hrát o hodně, my tam jedeme s tím, že chceme urvat plnohodnotné vítězství,“ uvědomuje si důležitost zápasu 37letý smečař.

Jestli ale někde Beskydy sbírají body, tak je to v domácím prostředí, kde jich do tabulky získaly 11 z celkových 12ti vybojovaných. „Každý tým, který hraje doma, je silnější. Oni budou chtít na dobrou domácí bilanci navázat, my tam ale jedeme s tím, že si body odvezeme my,“ hlásí Hýský. Slezané ve vlastní hale porazili zkraje sezóny Ostravu 3:0, následně čtyřikrát za sebou zvítězili v tie-breaku, když si připsali i cenný skalp pražských Lvů. „Domácí hala je velká výhoda, hlavně z pohledu sebevědomí. Ostatně to je na výsledcích Beskyd krásně vidět. Jediné týmy, které tam vyhrály, jsou České Budějovice a Karlovarsko,“ poukazuje Samsely na poslední dvě prohry soupeře s největšími favority na titul v poměru 0:3.

Duel o šest bodů

Stejný výsledek si jistě přejí i Hýský se Samselym a celým zbytkem týmu. Všechny tři vzájemné duely v rámci nejvyšší soutěže ale byly vždy velkou přetahovanou, nicméně ve všech případech uzmulo výhru Kladno. Doposud jediný duel ve Frýdku-Místku v minulé sezóně dopadl vítězstvím Orlů v tie-breaku a 37letý smečař tehdy v utkání sehrál jednu z klíčových rolí, když si připsal 13 bodů. „Myslím, že na Beskydy bude v domácím prostředí vyvíjen větší tlak než před Vánoci u nás. To by nám teoreticky mohlo pomoci. Tlak ale bude na obou stranách, protože v sázce je opět šest bodů,“ uvědomuje si matador v kladenském dresu.

Jedním z klíčů k vítězství bude ubránění domácího univerzála Argentince Bruna Romanuttiho, který je hlavní útočnou zbrání domácích podobně, jako tomu je i na kladenské straně v případě Filipa Křesťana. „Jeden hráč zápas nikdy nevyhraje, určitě se na něj připravíme, ale bude to zejména o našem kolektivním výkonu,“ podotýká Samsely. 

„Všechny dosavadní zápasy byly hlavně o nás. Vždy musíme nejprve vyřešit situaci na naší straně hřiště, a až potom se můžeme soustředit na soupeře. Určitě bude platit agresivita na servisu a stabilita na přihrávce,“ poodkrývá slovenský asistent klíče k vítězství. „Také je můžeme přehrát bojovností, která nás v posledních utkáních zdobí,“ uzavírá seznam Hýský. Jedno je jisté, ve vzduchu bude létat hodně orlích per. Sobotní duel startuje v ZŠ Pionýrů v 17 hodin.

Do nového roku vkročili kladenští volejbalisté správnou nohou. Nabitý prosincový režim se s příchodem ledna zklidnil. Všichni v klubu jsou rádi, že UNIQA extraliga zpomalila tempo a vrátila se do běžného režimu, což kvituje i Jiří Kraffer, který se podílel na výhře nad Příbramí 12 body a dvěma esy. Byl to především 24letý smečař, jenž vedl Orly za vítězstvím 3:0. První polovina zápasu patřila jemu a parádní představení korunoval obratem druhé sady.

Do roku 2021 jste vstoupili výhrou 3:0 nad Příbramí. Takový start je přímo ideální, že?

Tři body a 3:0. Lépe už to nešlo.

Jak Vám výhra a zejména obraty ve druhé a třetí sadě v zápase “o šest bodů“ pomohou psychicky do dalších bojů?

Pomohly nám určitě k tomu, že máme všechny tři body. Bez nich bychom se tahali v koncovkách klidně až pětisetového zápasu. Plnohodnotnou výhru jsme potřebovali a je fajn, že jsme schopni otočit skóre, i když se sada pro nás vyvíjí špatně. Podle mě je ale důležitější, abychom se podobných výpadků vyvarovali a nemuseli sety otáčet.

Už v sobotu hrajete v Beskydech, dalším přímým konkurentem v boji o předkolo play-off. Jak obraty pomohou zejména psychicky už třeba do tohoto zápasu?

Doufám, že pro nás to bude velká vzpruha a ve Frýdku to potvrdíme. S Příbramí jsme si dokázali, že jsme schopni vyhrávat. Na ten pocit už jsme totiž skoro zapomněli.

Po zápase jste si pochvaloval týmovou pohodu v tréninkovém týdnu, která se následně projevila i v zápase. Sám jste zaznamenal 12 bodů, což byl jeden z vašich povedenějších výkonů v sezóně. Zúročil jste ji tedy i vy osobně?

Sebevědomí v zápase vzniká dobrým trénováním. Když si hráč v tréninku věří a je přesvědčený o tom, že udělal maximum, tak se to následně dříve nebo později projeví i na hřišti. Na předvedený výkon to má rozhodně vliv. Co se týče bodů, tak nevím, jestli jsou vypovídající hodnotou, ale máme tři body do ligové tabulky, což je nejdůležitější.

Kapitán Adam Zajíček v prosincovém rozhovoru zmínil, že stačí vždy jedna drobnost nebo maličkost, která se pak s vámi vleče až do konce zápasu. Něco podobného hrozilo i v zápase s Příbramí. Naštěstí jste tento scénář zažehnali. Co se změnilo, že jste tentokrát potenciální kolaps jako v prvním vzájemném utkání (2:3) nedopustili?

Nevím. Navíc si nemyslím, že nás složí jedna věc. Spíš mi přišlo, že každý z nás udělal jednu chybičku a ty, když se sečtou, tak udělají v konečném součtu šest bodů, které nás pak stojí set. Tentokrát jich bylo výrazně méně. Když někdo něco pokazil, tak to někdo další hned napravil a na hřišti jsme si pomohli. V tom byl hlavní rozdíl.

Souhra se lepší každý týden

Po prvním domácím zápase s Brnem jste říkal, že se ještě s ostatními sehráváte. Nyní už jsou za námi dvě třetiny základní části a hrajete stále v sedmi potažmo v osmi lidech. Sehráli jste už tedy?

Kdyby to bylo v normální sezóně, našli bychom se patrně i poslepu (směje se). Bohužel letos je taková, jaká je, takže si stále nejsem úplně jistý, že jsme ideálně sehraní. Z tréninku neustále někdo vypadával kvůli Covidu, nebo zranění. Trénovalo se všelijak, pak tři týdny vůbec, dalších pět týdnů se pak jenom běhalo venku. Teď mám pocit, že už jsme na správné cestě a doufám, že už to bude jenom lepší.

Teď k tomu navíc hodně pomůže i klasický tréninkový režim se zápasem na konci týdne…

Osobně mám rád, když je zápasové tempo rychlejší, jako tomu bylo v prosinci, což je ale o to náročnější, když člověk a tým není v top formě, jet dál a soustředit se na další střetnutí. Když se prohrají tři utkání v řadě v rychlém sledu, tak to není jednoduché na psychiku. Na sehrání je ideální mít týden dát se dohromady. Pro nás je určitě lepší nynější rytmus.

Vraťme se ještě k týmové sehranosti, respektive souhře mezi nahrávačem a útočníky. Jak Vy osobně si na hřišti rozumíte s Filipem Palgutem? 

Moderní volejbal vyžaduje rychlou hru tak, aby tým neútočil do plného dvojbloku nebo trojbloku. Tudíž i my s Filipem pracujeme na tom, aby naše souhra byla co nejrychlejší a abych po rychlé nahrávce mohl využít chybného bloku soupeře. Samozřejmě se dokážu prosadit i z vyšší nahrávky, nicméně na to nemám ideální parametry, jako třeba Tomáš Hýský, který útočí z obrovské výšky (rozdíl v dosahu je 11 cm – pozn. red.), což mu můžu jenom závidět. K tomu abych se prosazoval pravidelně, potřebuji rychlou a dostatečně přesnou nahrávku.

Dostatečně přesnou!? Mohl byste to rozvinout?

Je to o křivce. Rychlá neznamená nízká. Potřebuji míč dostat do výšky, kam by měl z prstů nahrávače letět takřka rovně, nikoliv obloukem. O tom samozřejmě nerozhodují pouze moje parametry, přesněji řečeno můj smečařský dosah, ale i výška, ze které je v tomhle případě Filip Palgut schopný míč nahrát.

Bavíte se o tom s nahrávači hodně?

Samozřejmě. Už od začátku sezóny (usmívá se).

A daří se to?

Řekl bych, že naše souhra se každým týdnem lepší. Je pravda, že od začátku nebyla ideální, ať už kvůli Covidu, nebo že se nahrávači hodně točili. Jsem přesvědčen, že jak Ondra Fortuník, tak Filip Palgut jsou schopni rychlou hru hrát, ale potřebujeme mít nahrávku secvičenou a navzájem si stoprocentně věřit. Oni musí být přesvědčeni o tom, že v dané pozici budu a já jim, že nahrávku do onoho místa dostanu. Je to hlavně o drilu, na který teď máme více času. Bohužel Forbes je kvůli lýtku zase mimo, a tak nemůže využít svou perfektní techniku, přitom na ní má super prstíčky. Jemu třeba věřím více, že mi nahraje do ideálního místa. Filip je zase o něco vyšší a při jeho výšce a výskoku je schopný o téměř rovnou nahrávku, což je pro mě příjemnější. Celkově si myslím, že se souhra lepší a bude ještě víc vypilovaná.

Nyní vás čeká nejdelší cestování do Frýdku, kde budete hrát s Beskydami. V základní části se jedná o poslední zápas ve východní části republiky. Trenér Fortuník avizoval, že udělá pro výhru všechno a že tým vycestuje už den předem. Jak vám tohle může pomoci, když v sobotu ráno budete mít dalekou 400kilometrovou štreku za sebou,  nikoliv před sebou?

Doufám, že ano. Je fajn, že se k utkání s Beskydami přistupuje jako k důležitému zápasu a klubu nevadí investovat peníze navíc do ubytování a záleží mu na výsledku. Nám samozřejmě taky. Co se týče cesty, nejde o to, strávit čtyři hodiny v autě, ale na D1 se může stát cokoliv, a kdybychom tam přijeli těsně před utkáním, tak by to byla výrazná komplikace. Takhle se můžeme v klidu vyspat, v hrací den se v klidu projít, vyčistit si hlavu, jít připravení a odpočatí do duelu. My mladší hráči bychom měli náročné cestování zvládnout bez problémů, ale jak by na to reagoval třeba takový Tomáš Hýský, kdyby tam přijel po šesti hodinách strávených skrčený v dodávce, těžko říct. Určitě bude lepší, když se takhle bez problémů vyspí (směje se).

Z předešlých rozhovorů vím, že mezi vámi panují bitvy u Playstationu. Vezmete ho s sebou na páteční večer?

Přemýšlíme o tom (směje se).

A co bude na programu?

Oblíbili jsem si NBA. FIFU jsme hráli dlouho, ale už to bylo takové stereotypní.

Respektuji všechny trenéry mládeže

Kromě šestkového volejbalu se věnujete i tomu plážovému, kde jste dokonce trénoval i jeden ženský pár. Jak jste se k tomu dostal?

Od 17 let jsem se vždy mimo sezónu věnoval i plážovému volejbalu, kdy jsem hrál mistrovství republiky, mistrovství Evropy v juniorech a podobně. Moje přítelkyně (Michaela Kubíčková pozn. red.), která je taky volejbalistka a dostala se do reprezentace v mládežnických kategoriích, hrála šestkový volejbal v Českých Budějovicích. Jednoho dne přišla s tím, že by chtěla objíždět Českou Tour. Našla si tedy parťačku. Neměl je ale kdo trénovat, tak jsem se té úlohy zhostil a přibližně rok a půl, dva je trénoval. To bylo v období, než se dala dohromady s Michaelovou Kvapilovou, se kterou hrají už Světovou Tour. Do toho už jim kecat nechci, to už je někde jinde (usmívá se).

Práce trenéra přináší jiný náhled na sport. Co dala Vám?

Určitě to bylo zajímavé v tom, že obě holky přišly, byly šikovné, měly s plážovým volejbalem zkušenosti a hrály dobře. To mi pak přijde jako zábava, je někam posouvat a pracovat s nimi, když ony samy chtějí. Dostat začátečníky, kteří neumí pinkat a musel bych je učit základy, by nebylo nic pro mě. Chtěl jsem řešit už pouze detaily, taktické věci, než budovat a drilovat od začátku údery a podobně. Proto to bylo vždycky v uvolněnější atmosféře a bral jsem trénování spíše jako koníček. Člověk byl venku na sluníčku, k tomu navíc trávil čas s přítelkyní. Trénovali jsme na Hluboké, kde je krásný areál přímo pod zámkem, takže hezké zpestření.

Takže v budoucnu by Vás trenérské kormidlo nelákalo?

Nejsem si jistý, jestli by mě naplňovalo. Nepovažuji se za trenéra. Po konci kariéry se vidím jinde než u volejbalu, chci se věnovat něčemu jinému. Když bych měl děti, které by se mu věnovaly, tak bych jim klidně rád něco předal. Abych ale trávil víkendy po Českých pohárech, to fakt ne. Na druhou stranu vysoce respektuji všechny trenéry mládeže, kteří pracují za minimální výdělek na úkor svého volného času a rodiny.

Máte vystudovanou vysokou školu v oboru strojírenství. Mířily by Vaše kroky právě tam?

Zřejmě ano. Určitě nějaký technický směr.