Po dvou výhrách přišla první letošní porážka. Kladenští volejbalisté byli Liberci vyrovnaným soupeřem, nicméně v závěrech setů se mu museli poklonit. Jednou z možných příčin porážek 0:3 je, že hlavní útočná síla Orlů Filip Křesťan neúřadoval na servisu i na útoku tolik, jako v předchozích zápasech. Zkušený univerzál si z toho ale hlavu nedělá, naopak už vzhlíží k nadcházejícím utkáním, kde by měly jeho i týmové výkony gradovat.

Jak jste prohru s Libercem viděl z Vašeho pohledu?

Výsledek sice 0:3, ale všechny sety jsme ztratili až v závěru. Liberec je jedním z aspirantů na titul. Mrzí mě, že občas hrajeme zamlkle, nebo se bojíme. Z takového soupeře bychom ale neměli mít respekt, naopak bychom měli odevzdat maximum, což nejsme schopni udělat. Jinak si nemyslím, že se jednalo o extrémní průšvih. Myslel jsem si však, že náš výkon bude lepší, protože tréninky se oproti začátku sezóny zlepšují. Škoda, že jsme je neproměnili v něco víc. Naše hra stále obsahuje nevynucené chyby, které bychom dělat neměli. Těžko říct, z čeho pramení, protože se většinou opakují. Jedná se o zbytečné věci typu špatného odbití při nahrávce z pole. Vždy je to blbá souhra náhod.

Proč tedy vaše hra stále obsahuje chyby, které se opakují?

Upřímně to není o tom, že bychom je chtěli dělat, ale že například v útoku vyřešíme některé situace špatně. Musíme totiž rychle vyhodnotit, zda míč napálit, nebo ho zalít za blok a někteří z nás hrajeme na hraně rizika i v případě, že nahrávka není ideální. A takhle je to se vším.

Jak to myslíte?

Čekali jsme, že v tabulce budeme mnohem výše. Že nám to nejde, nás psychicky sráží. Stejně je to i se zápasy. Jdeme do nich s určitou vizí, ale tím, že se tak neděje, se dostaneme do nepohody, což pak na některé lidi možná působí tak, že nefungujeme tak, jak bychom měli. Taky bych si upřímně od sebe představoval daleko víc, ale volejbal je kolektivní sport a jsem závislý i na výkonu ostatních, nejen na svých. Snažím se dělat maximum pro tým, ale moje hra se odvíjí i od toho, jak k zápasu přistoupí nahrávač a jak jemu to jde. On je dirigent naší hry, a pokud mu nahrávky nevychází, tak se s nimi poté pereme.

Bylo tomu tak i v souboji s Libercem? Tam jste se oproti minulým zápasům nedostával tolik do hry a když, tak jste měl velmi složitou pozici. Zároveň jste si připsal jen 8 bodů…

To bylo zapříčiněno tím, že distribuce nahrávek byla jiná než obvykle. Nejvíc jich totiž dostal Tomáš Hýský, kterému se dařilo. V prvním setu jsem měl nadstandardní úspěšnost v útoku okolo 85 %. Souhrou náhod jsem ve druhém dějství odnesl těžké nahrávky, se kterými jsem si moc neporadil, což byla moje chyba a třetí sada byla z mé strany v normálu, dostal jsem ale jenom čtyři nahrávky.

Z celého týmu riskujete nejvíc zejména na podání. V posledních zápasech servisy doprovázíte i hlasitým projevem. Je to váš trumf, na který sázíte?

Servis je určitě mojí předností, stejně jako útok. Samozřejmě podání, které se mi povedlo například v Beskydech, se nepodaří v každém zápase. Když mi sedne, máme velkou výhodu, protože odtáhnu soupeře od sítě a máme pak lepší výchozí postavení v obraně. V opačném případě ale můžu zbytku družstva uškodit. Co se týče rizika, tak jsem měl na mysli hlavně při útoku. Jsem jedním z hráčů, kteří jsou nejvíce krát zablokováni. O mně to může vypovídat, že buď neumím útočit, anebo jdu na hranu rizika. Pořád je lepší blok než aut. Na podání máme od trenéra volnou ruku a před podáním musím sám vyhodnotit, jak se cítím. Když se mi extrémně nedaří, tak z něj slevím. Většinou mi v letošní sezóně ale jde. Týmu tak spíš pomáhám, než škodím (Filip Křesťan je s 38 esy nejlépe podávajícím hráčem v rámci UNIQA extraligy – pozn. red.).

Soupeři většinou při Vašich servisech volí záměrně oddechové časy, aby vás rozhodili. Jak se s tím perete?

Neřeším, jestli si soupeř bere oddechový čas, nebo je konec setu. Když si věřím a mám servis pod kontrolou, tak jdu do něj pořád stejně.

Při zápasech také nelze přehlédnout, že se často vztekáte a vypouštíte ze sebe negativní emoce. Navenek to na první pohled vypadá, že týmu můžete škodit. Jak to ve skutečnosti ale máte?

Na lidi občas moje chování působí, že se vztekám a moje pozornost se tak odvádí někam jinam, nebo že se chci na hřišti s někým hádat. Rozhodně to tak není. V daný okamžik mi naštvanost pomáhá mnohem víc, než kdybych zůstal v klidu a udržel nervy na uzdě. Emoce ke mně patří a jsem tím známý.

Závěr základní části se nekompromisně blíží. Bude pro vás po prohře s Libercem nyní stěžejní udržet osmé místo?

Není pro nás důležité, na jaké pozici skončíme, ale jaký volejbal budeme hrát. Pokud předvedeme naše nejlepší výkony, které jsme ukázali proti silnějším soupeřům, a dokážeme si je přenést do zápasů předkola, tak o nás nemám vůbec strach.

Nicméně výhoda domácí haly se v play-off hodí ne?

Samozřejmě že taky bude hrát svým způsobem roli. Jsem už ale zkušený hráč a vím, že tento fakt může být klidně i pro domácí týmy svazující, protože týmy zespodu tabulky nemají co ztratit. Bylo by určitě fajn, kdybychom byli šestí nebo sedmí, ale možnost dostat se na tyhle pozice jsme ztratili v průběhu sezóny. Nemá smysl se k tomu už vracet.

Soudě dle Vašich slov vám nepůjde v posledních čtyřech kolech zas tolik o body, jako spíš o to se naladit na předkolo, je to tak?

V těch zápasech se musíme dostat do herní pohody. Mít z volejbalu dobrý pocit. Sport je takový, že jeden zápas vás nesmírně nakopne, další zase rozhodí. Primární je to, abychom se soustředili a odváděli výkony na maximum v tréninku a následně je přenesli do zápasů. Zároveň jsme si vědomi toho, že po konci základní části přijde Český pohár a ten bude pro nás také důležitý. Musíme se soustředit na naši hru a odstranit z ní co nejrychleji nedostatky, nemáme na to ale moc času.

Co se týče předkola, tak do něj se vám jako pravděpodobný soupeř rýsuje někdo z dvojice Brno a Beskydy. Koho byste raději chtěl?

Je mi to jedno. Ale kdybych si měl vybrat, tak bych si víc přál Beskydy. Brno je více kousavé, nicméně všichni v předkole nemají co ztratit. Sezóna se takhle vykrystalizovala. Ani jeden z týmů, který se nachází ve spodku tabulky, tam rozhodně nechce být. Přeji si postup a v play-off následně narazit na někoho silného. Stejně si teď nemůžeme vybírat. Alespoň si zahrajeme dobrý volejbal.

Střetnutí s favoritem ukázalo vzestupnou tendenci předváděných lednových výkonů. Kladenští volejbalisté ale tentokrát narazili. V domácím prostředí padli v 19. kole UNIQA extraligy s Libercem 0:3. Dukla si utkání zkušeně ohlídala, Orly nepustila ani do jedné ze tří koncovek a odvezla si tak domů všechny body.

I přes prohru mohli kladenští volejbalisté odcházet z palubovky se vztyčenou hlavou. Podruhé v sezóně sice pro ně střetnutí s Duklou skončilo bez získaného setu, avšak předvedená hra vykazuje stále se zlepšující výkony směrem k vyřazovacím bojům. „Zápas z naší strany nebyl zas tak strašný. Rozhodly naše chyby. Udělali jsme jich více než Liberec. Soupeř mnohem lépe dohrával bodové situace a my jsme neplnili taktické pokyny, které jsme si řekli,“ shrnul prohru kapitán Adam Zajíček.

Orli v celém zápase vedli pouze krátce v závěrečné sadě, kdy se dostali do vedení 4:2, které ale záhy ztratili. Až na tento malý úsek měli hosté jinak utkání plně pod kontrolou. Vždy, když se k nim Kladenští přiblížili, hned vzápětí hráči Dukly rychle odskočili. A to hlavně kvůli chybám domácích v útočné fázi.

Trenér Milan Fortuník moc dobře před zápasem věděl, na jaké zbraně soupeře se připravit. Apeloval na vlastní svěřence, aby si dali pozor na servis i obranu soupeře. Marně. Hosté v obou disciplínách dominovali. Liberec se v důležitých chvílích mohl opřít o servis, přičemž si z něj připsal šest es. Oproti tomu Kladno žádné. 

Podobně tomu bylo také v obraně nad sítí, kde vládl zejména liberecký matador Jakub Veselý. Ostřílený blokař zaznamenal z bloku stejně bodů, jako všichni kladenští volejbalisté v této defenzivní činnosti dohromady. Hosté na bloku přehráli Orly 12:5. „V utkání jsme znali svého pána a podle toho jsme hráli. Nedokázali jsme více vzdorovat. Dukla v pohodě získala tři body,“ konstatoval po zápase trenér Fortuník smířený s prohrou.

Kladno – Liberec 0:3 (-20, -21, -21)
Sestava: Zajíček, Křesťan, Hýský, Kyjanica, Palgut, Kraffer, libero Kunc. Střídali: Lohr, Mikulenka J. 
Nejvíce bodů: Hýský 15, Křesťan 8, Palgut a Kraffer (oba 5) – Kriško M. 15, Kriško T. 12, Veselý 10.
Rozhodčí: Krtička – Nedbálek

Stoprocentní bilancí se mohou pyšnit kladenští volejbalisté v roce 2021. Nyní před nimi stojí prověrka z kategorie těch těžších, která prověří jejich navrácenou herní pohodu z předchozích dvou duelů. K utkání 19. kola UNIQA extraligy do Kladenské sportovní haly zavítá aktuálně třetí Liberec. Svěřenci Milana Fortuníka chtějí bodovat i s Duklou, a zabojovat tak ještě o možné šesté místo, či alespoň upevnit pozici pro předkolo play-off. Utkání začíná v sobotu mimořádně od 16 hodin.

Dvěma utkáními pravdy prošli bez vážnějších problémů a odnesli si z nich šest cenných bodů. Ty budou chtít kladenští volejbalisté potvrdit v domácím prostředí i proti Liberci. Do jejich haly ale zamíří jeden z aspirantů na mistrovský titul. „Jedná se o tým s velkou hráčskou kvalitou, širokou lavičkou a mnoha zkušenými reprezentanty z Čech, ale i zahraničí,“ říká s respektem na adresu Dukly trenér Orlů Milan Fortuník.

Zkušený kladenský kouč ví, že oproti duelům s Příbramí a Beskydami čeká jeho svěřence diametrálně odlišný soupeř. „Rozpoložení Liberce je úplně jiné a v tabulce je mnohem výše. Jeho hráči jsou schopni se na zápas plně koncentrovat, i když hrají se soupeřem z nižších pater tabulky,“ uvědomuje si trenér Orlů.

Chtějí překvapit

Zatímco v úvodních lednových duelech museli jeho svěřenci vyhrát, aby se mohli těšit na vyřazovací boje, tak v následujících dvou mohou spíše překvapit, přesto chce Fortuník natáhnout bodovou sérii i proti Severočechům. „Jdeme do toho s tím, že nás čeká těžký zápas, ale že chceme bodovat. Ve skrytu duše myslíme na výhru, ale bude to obtížné,“ tuší kladenský stratég.

Vše se bude odvíjet od příjmu a také toho, jak si následně kladenský útočný arzenál poradí s obranou soupeře. „Utkání bude o tom, jestli ustojíme jejich tlak na servisu a zda si dokážeme věřit na jejich kvalitní obranu,“ poodkrývá Fortuník potenciální klíče k úspěchu. „Všichni budou muset podat výkon na hranici svých možností a být odvážní. Liberec má řadu hráčů s kvalitním servisem. Nesmíme se tak bát určitých situací na přihrávce a útočit se strachem, protože oni bránit umí,“ dodává vzápětí.

Liberec je aktuálně třetí s minimální ztrátou na druhé České Budějovice a stejná pozice mu přísluší i v tabulce venkovních utkání, kdy v osmi duelech uhrál 14 bodů. Kladno však doma na Severočechy umí, z posledních šesti vzájemných střetnutí jich vyhrálo na vlastní palubovce hned pět a v sobotu by k nim rádo přidalo další. „Jdeme do zápasu s tím, že se nám doma daří hrát lépe než venku. Když nepočítám duel s Karlovarskem, tak proti Budějovicím a Lvům se hrál dobrý volejbal,“ konstatuje Fortuník. O tom, jestli Orli rozvinou svou lednovou herní pohodu dost možná rozhodne hned úvodní set. Vzdor proti severočeskému celku začne v sobotu v 16 hodin.  

Do kladenské kabiny přišel jako vánoční dárek. Trenér Milan Fortuník musel na konci minulého kalendářního roku urychleně vyřešit situaci poté, co se na delší dobu zranil Vladimír Mikulenka. Za pomoci asistenta Tomáše Johna oslovil 29letého blokaře Michala Lohra, který se tak vrátil k volejbalu na nejvyšší úrovni po téměř čtyřech letech, přičemž ještě mezi svátky naskočil do zápasu proti Lvům. Mezi Orly je tak už měsíc a v Beskydech se postaral o proměněný mečbol. Kladno i díky němu zvítězilo ve veledůležitém utkání 3:1. 

V týmu jste krátce. První výhry venku jste se dočkali až v lednu. Bylo už na čase?

Jednoznačně! Sice jsem, kromě toho pražského utkání na konci minulého roku, u ostatních nebyl. Pro mě osobně se zas o tak dlouhou sérii nejednalo, ale co jsem se koukal na předešlé výsledky, tak už bylo potřeba zvítězit. Hlavně kvůli psychice a sebevědomí týmu.

V novém roce jste vybojovali dvě plnohodnotná vítězství, a ještě s přímými konkurenty v boji o předkolo play-off. Jsou získané body o to důležitější i z psychologického hlediska?

Určitě. Výhrami jsme si přiblížili vyřazovací boje. Náš cíl je ideálně se vyhnout předkolu a jít tak přímo do čtvrtfinále. Poslední dva vyhrané duely nám k tomu výrazně pomohly.

Nyní vás čekají střetnutí s Libercem a Karlovarskem, do kterých však můžete jít po dvou výhrách s čistou hlavou a vědomím, že nemáte co ztratit. Zužitkujete vaše dobré psychické rozpoložení i ve dvou nadcházejících těžkých duelech?

Nemáme co ztratit a můžeme pouze překvapit. Samozřejmě, pokud chceme pomýšlet na přímý postup do čtvrtfinále, musíme s nimi bodovat. Pro nás byly náročnější odehrané duely s Příbramí a v Beskydech, kde jsme potřebovali vyhrát a všichni jsme si uvědomovali jejich důležitost.

Zatímco domácí duel s Příbramí jste měli víceméně pod kontrolou, tak v Beskydech jste utkání museli otáčet. Zlomil se zápas na vaši stranu parádní sérií při podání Filipa Křesťana, kdy jste uhráli osm bodů v řadě?

Prvotně jsme se k ní ani neměli dostat. Celou dobu jsme měli hrát lépe a nevypínat, což se nám bohužel stává. Samozřejmě, že Křesťanova série pomohla a utkání zlomila.

Zmínil jste pojem nevypínat. Máte na mysli například koncovku úvodní sady, ve které jste vedli 24:21, celkem jste měli pět setbolů, a přesto jste ji ztratili?

Přesně tyhle momenty nás sráží. Ostatně byly k vidění i v zápasech se Lvy, hlavně v tom domácím, kde se hrál rekordně dlouhý set. Podle mě jsme ho nezvládli v hlavách.

Do zápasů zasahujete sporadicky, nicméně v tom posledním jste proměnil mečbol. Dokážete si ho ještě při té euforii vybavit?

Nejednalo se o nic plánovaného. Byl to spíš náhodný míč a taková znouzectnost (směje se). Za mě super. Mám radost, že se mi podařilo udělat konečně přímý bod a zároveň trošku pomoci týmu.

Očekáváte, že díky tomu přispějete do týmové pokladny, až dorazíte na trénink?

Něco takového v šatně už padlo, takže si na trénink budu muset přinést peněženku (směje se).

K volejbalu jste se vrátil po necelých čtyřech letech. Co Vás k tomu vedlo?

Upřímně ani nevím. Byla to spíš shoda náhod. Nebylo to tak, že bych se chtěl vyloženě někam vracet. Situace byla taková, že se v Kladně zranil Vláďa Mikulenka a trenér Tomáš John si vzpomněl na mě. Znal mě z ČZU, a tak mi zavolal, zda bych neměl zájem. V současné době jsem rád za jakýkoliv pohyb a zároveň jsem byl rád, že jsem mohl vypadnout z domova.

Jaké to bylo pro Vás překvapení, když jste zvedl telefon a v něm jste od Johna uslyšel otázku „Nechceš jít hrát za Kladno“?

Velké! Nezajímal jsem se, co se kde děje. Na jednu stranu mě zájem ze strany Kladna potěšil. Na tu druhou se přidala i nervozita s nejistotou, jak budu herně po tak dlouhé době vypadat. Pocity byly smíšené, ale nakonec převládlo těšení.

Rozmýšlel jste se dlouho?

Musel jsem to probrat i doma. S manželkou vychováváme čtyřletou dcerku, takže jsem chtěl vědět, jestli žena bude zvládat víkendy, když nebudu doma. Vyšla mi naprosto vstříc a maximálně mě podpořila. Jeden večer jsme si popovídali a bylo víceméně jasno (usmívá se).

Hrálo narození dcery před čtyřmi lety velkou roli v ukončení, respektive přerušení Vaší profesionální kariéry?

Tu nejdůležitější. Nechtěl jsem, aby můj režim vypadal tak, že přes den budu v práci, večer na tréninku, v sobotu na zápase a malou uvidím jen v neděli. Takhle jsem to fakt nechtěl.

Nepřemýšlel jste o návratu na volejbalové palubovky už dřív?

Upřímně, nepřemýšlel. Asi jsem si za tu dobu zvykl na volné víkendy a asi i trochu zlenivěl. Ani jsem se nesnažil aktivně někam vrátit. Zpohodlněl jsem.

Vznikla podle toho i Vaše dohoda s klubem, že budete chodit trénovat pouze v úterý a ve čtvrtek?

To je primárně kvůli práci. Častěji bych tréninky bohužel nestíhal. Takže program úterý, čtvrtek a zápasy v sobotu je takto nastaven primárně kvůli práci.

Jaké to bylo se po tak dlouhé době nasoukat do sálové obuvi a obléknout tréninkový set?

Bolavé (směje se). Začátek bolel a bolí pořád. Tělo si zvyká. Volejbal jsem sice úplně neopustil, hrál jsem Krajský přebor, takže jsem měl jeden trénink a zápas týdně. Nicméně srovnávat s extraligovou úrovní se to nedá (směje se).

Váš návrat byl o to pikantnější, že jste poprvé nastoupil proti Lvům, tedy týmu, ve kterém jste tehdy končil kariéru. Co se Vám honilo v hlavě, když jste se vracel do extraligy a hned proti bývalému klubu?

Ještě tak před dvěma lety by pro mě měl návrat větší váhu. V současném týmu Pražanů totiž, vyjma pár mladších kluků, které jsem kdysi trénoval, nikoho neznám. Znám samozřejmě lidi z vedení, nicméně na nějaké hecování nedošlo a ani mé pocity nebyly nijak zvláštní. Pro mě to je cizí tým. Odcházel jsem z ČZU, teď už jsou to Lvi.

Zpět k volejbalu. Jaká je vlastně Vaše dohoda s trenérem Fortuníkem?

Jsme domluvení do konce sezóny. Moje informace jsou takové, že by se Vláďa Mikulenka měl dát do příští sezóny zcela dohromady. Moje tendence nejsou tady restartovat kariéru. Až se vrátí, tak postupně odejdu.

A schováte se zpátky do ústraní. Žádné pokračování na další roky tedy neplánujete?

Nikdy neříkej nikdy. V plánu to nemám, což jsem neměl ani tenhle návrat. V současnosti neplánuji žádný restart kariéry.

V týmu jste už měsíc. Už jste se stihl s ostatními poznat, sehrát a podobně?

Výhoda je v tom, že spoustu hráčů znám z dřívějška. Sice spíše jako soupeře, ale známe se. S některými jsem dokonce i hrál, například s Filipem Křesťanem v Praze, takže přijetí a poznávání bylo o to jednodušší. Co se týče sehrávání s Filipem Palgutem, tak tam to ještě nějaký čas potrvá, není to ideální. Zapříčiněno je to hlavně mnou. Zvykám si na rychlejší tempo a pomalu se do něj dostávám.

Z vlastní pozice jste tedy rád, že chodíte pouze na pár výměn?

Nešel jsem do Kladna s tím, že bych okamžitě stabilně hrát. Upřímně jsem ani nepočítal s tím, že nastoupím hned do utkání proti Lvům. Bylo mi jasné, že budu plnit roli třetího blokaře, a když bude nejhůře, tak půjdu hrát. S tím jsem do toho šel.

Co volejbalové návyky. Jak dlouho Vám trvalo, než jste si je zase osahal?

Pořád si zvykám. Posledních 3,5 roku jsem hrál v Krajském přeboru na pozici univerzála, teď se zase vracím na blok. Není to nic, co by člověk zapomněl. Je to jako jízda na kole. Musím si vše oživit, nicméně cítím, že už se do toho zase dostávám.

Drtivá většina týmu odjela k zápasu do Beskyd už v pátek. Vy jste přijel až v sobotu. Kvůli práci?

Ano. Spoluhráči odjížděli v pátek po obědě a já jsem ještě ve čtyři odpoledne telefonoval s firmami a zjišťoval ještě nějaké pracovní situace.

Pracujete ve společnosti Unilever na pozici plánovače zakázek. Je v současné době složitější je plánovat?

Starám se o zásoby dezinfekcí a čističů, které má naše firma v portfoliu.

To jste měl v minulém roce asi hodně práce, že?

Až moc (usmívá se).

Dezinfekce byla v posledním roce jedním nejžádanějších zboží. Dokázal jste si vůbec odpočinout?

V poslední době nebylo ani moc jak. Možná o víkendech. Každý rodič mi dá ale za pravdu, že se nejedná úplně o stoprocentní odpočinek, protože práci vystřídá spousta starostí kolem dítěte. I manželka má práci, která vyžaduje spoustu času. Naše dny vypadaly tak, že jsme ráno usedli k počítačům a vypínali je, abychom se postarali o dcerku. Soboty nebo neděle jsme se snažili trávit aktivními výlety do přírody. Rok 2020 byl zkrátka velmi náročný.

V roce 2021 jsou zatím stoprocentní. Kladenští volejbalisté odrazili útok i dalšího soupeře bojujícího o předkolo play-off a po Příbrami porazili v 18. kole UNIQA extraligy i Beskydy, na jejichž půdě zvítězili 3:1. Svěřenci Milana Fortuníka si tak připsali nejen první venkovní výhru v letošní sezóně, ale také premiérově druhé vítězství v řadě. Díky němu se posunuli na osmé místo v tabulce.

Dramaticky vyrovnaný zápas sousedů v tabulce se začal lámat na kladenskou stranu v prostřední pasáži třetí sady, kdy Beskydy vedly 15:12 a směřovaly za vedením 2:1 na sety. Míče se však chopil Filip Křesťan a osmibodovou sérií na servisu zavelel k obratu. K jeho útočnému výpadu a dvojici es se dvěma bloky a útokem přidal slovenský reprezentant Lukáš Kyjanica a společnými silami tak zdeptali obranu soupeře. „Určitě ta série utkání zlomila, nicméně jsme se k ní neměli ani dostat. Celou dobu jsme měli hrát lépe,“ podotkl blokař Michal Lohr. Domácí se pokusili na Orly ve třetí sadě ještě dotáhnout, Kyjanica byl ale proti. Tečku za třetím dějstvím napsal útokem hrdina Orlů Křesťan.

Získaný třetí set svěřence Milana Fortuníka uklidnil. Domácí začali chybovat, a když se dostali do útoku, tak jim na síti vystavil stopku Adam Zajíček, který si tak alespoň částečně pozvedl sebevědomí. „Kdyby se mi nepovedlo udělat sérii bodových bloků, tak bychom se daleko více trápili. Sám jsem ale odehrál špatný zápas,“ řekl skepticky po utkání kapitán Kladna. Beskydy se sice ještě snažily stáhnout čtyřbodové manko, Kladno je ale zpátky do zápasu již nepustilo a vybojovalo tak první venkovní vítězství v ročníku 2020/2021.

Znouzectnost slavila úspěch

„Měl bych větší radost, kdyby předvedená hra byla dominantnější. Zatím bohužel neodpovídá výkonům týmu, který nechce být na spodních pozicích v tabulce. Měli bychom hrát diametrálně jinak, než jsme odehráli takhle důležitý zápas,“ prohlásil po výhře v Beskydech Zajíček. Lídr Orlů byl naštvaný zejména na ztracenou úvodní sadu, ve které Kladenští ztratili vedení 24:21 a celkově prohospodařili pět setbolů. Utkání tak museli otáčet. „Nesmíme polevit v nasazení, což se nám v poslední době bohužel stává,“ konstatoval Lohr.

Nejčerstvější posila Kladna zatím zasahuje do zápasů sporadicky. V Beskydech se ale dočkala prvního bodu po příchodu mezi Orly. „Nejednalo se o nic plánovaného. Spíš náhoda, znouzectnost. Mám radost, že se mi konečně podařilo udělat přímý bod a pomoci týmu,“ komentoval Lohr proměněný mečbol z neobvyklé pozice na hlavním kůle, kterým stvrdil první venkovní kladenskou výhru v téhle sezóně. Navíc za něj přispěje i do týmové pokladny. „Hned v šatně něco takového padlo. Na trénink si budu muset přinést peněženku,“ dodal s úsměvem 29letý blokař.

Beskydy – Kladno 1:3 (-27, 23, 22, 18)
Sestava: Kyjanica, Palgut, Kraffer, Zajíček, Křesťan, Hýský, libero Kunc. Střídali: Lohr, Vostárek
Nejvíce bodů: Romanutti 13, Krysiak, August, Mečiar, Široký (všichni 9) – Křesťan, Kraffer (oba 15), Hýský 11
Rozhodčí: Gall – Spáčil

První důležitý test v novém roce zvládli, druhý je čeká v sobotu. Po domácí výhře nad Příbramí budou kladenští volejbalisté bojovat o další body v dalekém, 409 kilometrů vzdáleném Frýdku-Místku, kde své duely hraje celek Black Volley Beskydy. V 18. kole UNIQA extraligy se tedy opět střetnou přímí konkurenti v boji o nejlepší pozici pro předkolo play-off.

Orli jsou v Česku klasifikováni jako kriticky ohrožený druh a v podobné situaci se nachází i oba týmy, které mají tohoto dravce z čeledi jestřábovitých v logu. Beskydy i Kladno momentálně uzavírají pozice pro předkolo play-off a v závěru základní části budou muset ještě zabojovat o místenku zaručující vyřazovací boje. Sobotní vzájemný duel ve Frýdku-Místku napoví, který ze soupeřů bude mít volnější křídla pro zbývající kola UNIQA extraligy.

I proto, vzhledem k důležitosti zápasu, vyrazí kladenští Orli na dalekou cestu už v pátek, tedy den před utkáním. „Myslím, že s tím nemá nikdo problém, naopak dřívější odjezd bude přínosem, protože cesta do Frýdku-Místku bude dlouhá a vzhledem k předpovědi počasí je rozumné vyrazit o 24 hodin dříve,“ říká nejzkušenější dravec Tomáš Hýský.

Moravskoslezské trápení

Důkladnější bude i taktická příprava. Pod vedením druhého asistenta Tomáše Samselyho čekají na kladenské borce před zápasem až tři videotréninky. „Na každého soupeře se připravujeme víceméně stejně, nicméně momentální rytmus hraje do karet mně i hráčům. Já mám více času na přípravu a oni zase vstřebání všech informací,“ objasňuje taktický a statistický stratég Orlů Samsely.

Na východě republiky však kladenské volejbalisty nečeká nic lehkého. V letošní sezóně navíc uhráli ve třech zápasech na Moravě a ve Slezsku pouze jediný set. Nyní tímto směrem vyrážejí naposledy, a tentokrát chtějí přivézt body. „Další šanci už mít nebudeme, takže kdy jindy, když ne teď,“ burcuje spoluhráče Hýský. „Pro nás bude mít jakýkoliv získaný bod cenu zlata. V tabulce jsme vedle sebe a rozdíl mezi námi je jeden vyhraný zápas. Bude se hrát o hodně, my tam jedeme s tím, že chceme urvat plnohodnotné vítězství,“ uvědomuje si důležitost zápasu 37letý smečař.

Jestli ale někde Beskydy sbírají body, tak je to v domácím prostředí, kde jich do tabulky získaly 11 z celkových 12ti vybojovaných. „Každý tým, který hraje doma, je silnější. Oni budou chtít na dobrou domácí bilanci navázat, my tam ale jedeme s tím, že si body odvezeme my,“ hlásí Hýský. Slezané ve vlastní hale porazili zkraje sezóny Ostravu 3:0, následně čtyřikrát za sebou zvítězili v tie-breaku, když si připsali i cenný skalp pražských Lvů. „Domácí hala je velká výhoda, hlavně z pohledu sebevědomí. Ostatně to je na výsledcích Beskyd krásně vidět. Jediné týmy, které tam vyhrály, jsou České Budějovice a Karlovarsko,“ poukazuje Samsely na poslední dvě prohry soupeře s největšími favority na titul v poměru 0:3.

Duel o šest bodů

Stejný výsledek si jistě přejí i Hýský se Samselym a celým zbytkem týmu. Všechny tři vzájemné duely v rámci nejvyšší soutěže ale byly vždy velkou přetahovanou, nicméně ve všech případech uzmulo výhru Kladno. Doposud jediný duel ve Frýdku-Místku v minulé sezóně dopadl vítězstvím Orlů v tie-breaku a 37letý smečař tehdy v utkání sehrál jednu z klíčových rolí, když si připsal 13 bodů. „Myslím, že na Beskydy bude v domácím prostředí vyvíjen větší tlak než před Vánoci u nás. To by nám teoreticky mohlo pomoci. Tlak ale bude na obou stranách, protože v sázce je opět šest bodů,“ uvědomuje si matador v kladenském dresu.

Jedním z klíčů k vítězství bude ubránění domácího univerzála Argentince Bruna Romanuttiho, který je hlavní útočnou zbrání domácích podobně, jako tomu je i na kladenské straně v případě Filipa Křesťana. „Jeden hráč zápas nikdy nevyhraje, určitě se na něj připravíme, ale bude to zejména o našem kolektivním výkonu,“ podotýká Samsely. 

„Všechny dosavadní zápasy byly hlavně o nás. Vždy musíme nejprve vyřešit situaci na naší straně hřiště, a až potom se můžeme soustředit na soupeře. Určitě bude platit agresivita na servisu a stabilita na přihrávce,“ poodkrývá slovenský asistent klíče k vítězství. „Také je můžeme přehrát bojovností, která nás v posledních utkáních zdobí,“ uzavírá seznam Hýský. Jedno je jisté, ve vzduchu bude létat hodně orlích per. Sobotní duel startuje v ZŠ Pionýrů v 17 hodin.

Do nového roku vkročili kladenští volejbalisté správnou nohou. Nabitý prosincový režim se s příchodem ledna zklidnil. Všichni v klubu jsou rádi, že UNIQA extraliga zpomalila tempo a vrátila se do běžného režimu, což kvituje i Jiří Kraffer, který se podílel na výhře nad Příbramí 12 body a dvěma esy. Byl to především 24letý smečař, jenž vedl Orly za vítězstvím 3:0. První polovina zápasu patřila jemu a parádní představení korunoval obratem druhé sady.

Do roku 2021 jste vstoupili výhrou 3:0 nad Příbramí. Takový start je přímo ideální, že?

Tři body a 3:0. Lépe už to nešlo.

Jak Vám výhra a zejména obraty ve druhé a třetí sadě v zápase “o šest bodů“ pomohou psychicky do dalších bojů?

Pomohly nám určitě k tomu, že máme všechny tři body. Bez nich bychom se tahali v koncovkách klidně až pětisetového zápasu. Plnohodnotnou výhru jsme potřebovali a je fajn, že jsme schopni otočit skóre, i když se sada pro nás vyvíjí špatně. Podle mě je ale důležitější, abychom se podobných výpadků vyvarovali a nemuseli sety otáčet.

Už v sobotu hrajete v Beskydech, dalším přímým konkurentem v boji o předkolo play-off. Jak obraty pomohou zejména psychicky už třeba do tohoto zápasu?

Doufám, že pro nás to bude velká vzpruha a ve Frýdku to potvrdíme. S Příbramí jsme si dokázali, že jsme schopni vyhrávat. Na ten pocit už jsme totiž skoro zapomněli.

Po zápase jste si pochvaloval týmovou pohodu v tréninkovém týdnu, která se následně projevila i v zápase. Sám jste zaznamenal 12 bodů, což byl jeden z vašich povedenějších výkonů v sezóně. Zúročil jste ji tedy i vy osobně?

Sebevědomí v zápase vzniká dobrým trénováním. Když si hráč v tréninku věří a je přesvědčený o tom, že udělal maximum, tak se to následně dříve nebo později projeví i na hřišti. Na předvedený výkon to má rozhodně vliv. Co se týče bodů, tak nevím, jestli jsou vypovídající hodnotou, ale máme tři body do ligové tabulky, což je nejdůležitější.

Kapitán Adam Zajíček v prosincovém rozhovoru zmínil, že stačí vždy jedna drobnost nebo maličkost, která se pak s vámi vleče až do konce zápasu. Něco podobného hrozilo i v zápase s Příbramí. Naštěstí jste tento scénář zažehnali. Co se změnilo, že jste tentokrát potenciální kolaps jako v prvním vzájemném utkání (2:3) nedopustili?

Nevím. Navíc si nemyslím, že nás složí jedna věc. Spíš mi přišlo, že každý z nás udělal jednu chybičku a ty, když se sečtou, tak udělají v konečném součtu šest bodů, které nás pak stojí set. Tentokrát jich bylo výrazně méně. Když někdo něco pokazil, tak to někdo další hned napravil a na hřišti jsme si pomohli. V tom byl hlavní rozdíl.

Souhra se lepší každý týden

Po prvním domácím zápase s Brnem jste říkal, že se ještě s ostatními sehráváte. Nyní už jsou za námi dvě třetiny základní části a hrajete stále v sedmi potažmo v osmi lidech. Sehráli jste už tedy?

Kdyby to bylo v normální sezóně, našli bychom se patrně i poslepu (směje se). Bohužel letos je taková, jaká je, takže si stále nejsem úplně jistý, že jsme ideálně sehraní. Z tréninku neustále někdo vypadával kvůli Covidu, nebo zranění. Trénovalo se všelijak, pak tři týdny vůbec, dalších pět týdnů se pak jenom běhalo venku. Teď mám pocit, že už jsme na správné cestě a doufám, že už to bude jenom lepší.

Teď k tomu navíc hodně pomůže i klasický tréninkový režim se zápasem na konci týdne…

Osobně mám rád, když je zápasové tempo rychlejší, jako tomu bylo v prosinci, což je ale o to náročnější, když člověk a tým není v top formě, jet dál a soustředit se na další střetnutí. Když se prohrají tři utkání v řadě v rychlém sledu, tak to není jednoduché na psychiku. Na sehrání je ideální mít týden dát se dohromady. Pro nás je určitě lepší nynější rytmus.

Vraťme se ještě k týmové sehranosti, respektive souhře mezi nahrávačem a útočníky. Jak Vy osobně si na hřišti rozumíte s Filipem Palgutem? 

Moderní volejbal vyžaduje rychlou hru tak, aby tým neútočil do plného dvojbloku nebo trojbloku. Tudíž i my s Filipem pracujeme na tom, aby naše souhra byla co nejrychlejší a abych po rychlé nahrávce mohl využít chybného bloku soupeře. Samozřejmě se dokážu prosadit i z vyšší nahrávky, nicméně na to nemám ideální parametry, jako třeba Tomáš Hýský, který útočí z obrovské výšky (rozdíl v dosahu je 11 cm – pozn. red.), což mu můžu jenom závidět. K tomu abych se prosazoval pravidelně, potřebuji rychlou a dostatečně přesnou nahrávku.

Dostatečně přesnou!? Mohl byste to rozvinout?

Je to o křivce. Rychlá neznamená nízká. Potřebuji míč dostat do výšky, kam by měl z prstů nahrávače letět takřka rovně, nikoliv obloukem. O tom samozřejmě nerozhodují pouze moje parametry, přesněji řečeno můj smečařský dosah, ale i výška, ze které je v tomhle případě Filip Palgut schopný míč nahrát.

Bavíte se o tom s nahrávači hodně?

Samozřejmě. Už od začátku sezóny (usmívá se).

A daří se to?

Řekl bych, že naše souhra se každým týdnem lepší. Je pravda, že od začátku nebyla ideální, ať už kvůli Covidu, nebo že se nahrávači hodně točili. Jsem přesvědčen, že jak Ondra Fortuník, tak Filip Palgut jsou schopni rychlou hru hrát, ale potřebujeme mít nahrávku secvičenou a navzájem si stoprocentně věřit. Oni musí být přesvědčeni o tom, že v dané pozici budu a já jim, že nahrávku do onoho místa dostanu. Je to hlavně o drilu, na který teď máme více času. Bohužel Forbes je kvůli lýtku zase mimo, a tak nemůže využít svou perfektní techniku, přitom na ní má super prstíčky. Jemu třeba věřím více, že mi nahraje do ideálního místa. Filip je zase o něco vyšší a při jeho výšce a výskoku je schopný o téměř rovnou nahrávku, což je pro mě příjemnější. Celkově si myslím, že se souhra lepší a bude ještě víc vypilovaná.

Nyní vás čeká nejdelší cestování do Frýdku, kde budete hrát s Beskydami. V základní části se jedná o poslední zápas ve východní části republiky. Trenér Fortuník avizoval, že udělá pro výhru všechno a že tým vycestuje už den předem. Jak vám tohle může pomoci, když v sobotu ráno budete mít dalekou 400kilometrovou štreku za sebou,  nikoliv před sebou?

Doufám, že ano. Je fajn, že se k utkání s Beskydami přistupuje jako k důležitému zápasu a klubu nevadí investovat peníze navíc do ubytování a záleží mu na výsledku. Nám samozřejmě taky. Co se týče cesty, nejde o to, strávit čtyři hodiny v autě, ale na D1 se může stát cokoliv, a kdybychom tam přijeli těsně před utkáním, tak by to byla výrazná komplikace. Takhle se můžeme v klidu vyspat, v hrací den se v klidu projít, vyčistit si hlavu, jít připravení a odpočatí do duelu. My mladší hráči bychom měli náročné cestování zvládnout bez problémů, ale jak by na to reagoval třeba takový Tomáš Hýský, kdyby tam přijel po šesti hodinách strávených skrčený v dodávce, těžko říct. Určitě bude lepší, když se takhle bez problémů vyspí (směje se).

Z předešlých rozhovorů vím, že mezi vámi panují bitvy u Playstationu. Vezmete ho s sebou na páteční večer?

Přemýšlíme o tom (směje se).

A co bude na programu?

Oblíbili jsem si NBA. FIFU jsme hráli dlouho, ale už to bylo takové stereotypní.

Respektuji všechny trenéry mládeže

Kromě šestkového volejbalu se věnujete i tomu plážovému, kde jste dokonce trénoval i jeden ženský pár. Jak jste se k tomu dostal?

Od 17 let jsem se vždy mimo sezónu věnoval i plážovému volejbalu, kdy jsem hrál mistrovství republiky, mistrovství Evropy v juniorech a podobně. Moje přítelkyně (Michaela Kubíčková pozn. red.), která je taky volejbalistka a dostala se do reprezentace v mládežnických kategoriích, hrála šestkový volejbal v Českých Budějovicích. Jednoho dne přišla s tím, že by chtěla objíždět Českou Tour. Našla si tedy parťačku. Neměl je ale kdo trénovat, tak jsem se té úlohy zhostil a přibližně rok a půl, dva je trénoval. To bylo v období, než se dala dohromady s Michaelovou Kvapilovou, se kterou hrají už Světovou Tour. Do toho už jim kecat nechci, to už je někde jinde (usmívá se).

Práce trenéra přináší jiný náhled na sport. Co dala Vám?

Určitě to bylo zajímavé v tom, že obě holky přišly, byly šikovné, měly s plážovým volejbalem zkušenosti a hrály dobře. To mi pak přijde jako zábava, je někam posouvat a pracovat s nimi, když ony samy chtějí. Dostat začátečníky, kteří neumí pinkat a musel bych je učit základy, by nebylo nic pro mě. Chtěl jsem řešit už pouze detaily, taktické věci, než budovat a drilovat od začátku údery a podobně. Proto to bylo vždycky v uvolněnější atmosféře a bral jsem trénování spíše jako koníček. Člověk byl venku na sluníčku, k tomu navíc trávil čas s přítelkyní. Trénovali jsme na Hluboké, kde je krásný areál přímo pod zámkem, takže hezké zpestření.

Takže v budoucnu by Vás trenérské kormidlo nelákalo?

Nejsem si jistý, jestli by mě naplňovalo. Nepovažuji se za trenéra. Po konci kariéry se vidím jinde než u volejbalu, chci se věnovat něčemu jinému. Když bych měl děti, které by se mu věnovaly, tak bych jim klidně rád něco předal. Abych ale trávil víkendy po Českých pohárech, to fakt ne. Na druhou stranu vysoce respektuji všechny trenéry mládeže, kteří pracují za minimální výdělek na úkor svého volného času a rodiny.

Máte vystudovanou vysokou školu v oboru strojírenství. Mířily by Vaše kroky právě tam?

Zřejmě ano. Určitě nějaký technický směr.

Nejlepším možným způsobem vstoupili kladenští volejbalisté do roku 2021. V klíčovém zápase zbytku základní části porazili v 17. kole UNIQA extraligy doma Příbram 3:0 a odrazili se ze spodních pater tabulky na devátou pozici. V duelu s Kocoury navíc předvedli dva parádní obraty, kdy otočili nepříznivě se vyvíjející druhý a třetí set, ačkoliv v nich ztráceli čtyři, respektive pět bodů.

Dvě velké bodové šňůry ve středních pasážích dvou závěrečných setů byly klíčové pro důležité vítězství ve třech setech, k tomu navíc dobrá přihrávka a obrana. Příbram měla v prostředních pasážích nakročeno k zisku sady, v tu chvíli ale Kladno zabralo a následně dotáhlo celé dějství do vítězného konce. „Už v několika zápasech jsme si dokázali, že když jsme čtyři body dole, tak je umíme stáhnout,“ prohlásil po zápase usměvavý smečař domácích Jiří Kraffer. „Teď jen aby to nebylo tak často,“ oddechl si vzápětí jeden z pilířů kladenského útoku.

Čtyřiadvacetiletý smečař bodově táhl Orly především v prvním a druhém setu. Jeho útočné výpady pomohly ke smazání manka v prostředním dějství a následně esem zlomil odpor Příbrami. Postupně sice přebral iniciativu jeho kolega Tomáš Hýský, ale dva obraty ukázaly psychickou pohodu všech hráčů. „Z celého týdne mám pocit, že forma jde nahoru a jsem rád, že jsme ji zúročili v důležitém zápase a doufám, že tak budeme pokračovat i v dalších,“ liboval si Kraffer, který v zápase zaznamenal dvanáct bodů a dvě esa.

Při obou obratech bylo krásně vidět, že Kladenští makali celé utkání i za nepříznivého stavu, což se následně projevilo ve hře. Příbram dokázali, zejména ve třetím setu, po nedůrazných útocích několikrát ubránit a následně i dohrát bodové situace, při kterých se nahrávač Orlů Filip Palgut mohl bezpodmínečně spolehnout na Hýského. Veterán domácího celku řídil koncovky druhé a třetí sady, a i díky němu si mohli všichni oddechnout, že se zápas odehrál bez dramatických závěrů v jednotlivých dějstvích.

Fortuníkovi svěřenci tak zvládli první souboj s přímým konkurentem v boji o předkolo play-off. Mají za sebou ale teprve první bitvu. „Vítězství se cení, teď se ale musíme soustředit na další práci. Za týden se postavíme Beskydům a chceme předvést zase o něco lepší výkon,“ podotkl kapitán Adam Zajíček a v hlavě už myslel na příští víkend, kdy jeho družinu čeká další bitva o důležité body, která se odehraje ve městě na rozhraní Moravy a Slezska. „Když se nám na výhru s Příbramí nepodaří navázat, tak nám bude k ničemu. Nesmíme se tím uspokojit, musíme makat dál,“ dodal Kraffer.

Kladno – Příbram 3:0 (20, 22, 22)
Sestava: Kraffer, Zajíček, Křesťan, Hýský, Kyjanica, Palgut, libero Kunc
Nejvíce bodů: Hýský 15, Křesťan 13, Kraffer 12 – Böhm 12, Hulpach 11, Polák a Kuchař 8
Rozhodčí: Kvarda – Kořenek

Jak minulý rok zakončili, tak vstoupí i do toho nového. Svěřence Milana Fortuníka čeká další střetnutí s kočkovitou šelmou. Pražské Lvy nyní vystřídají Kocouři z Příbrami, kteří si dají dostaveníčko v Kladenské sportovní hale v rámci 17. kola volejbalové UNIQA extraligy a půjde o hodně. Zatímco vítěz se hodně přiblíží předkolu play-off, poraženého bude čekat krušný závěr základní části. Orli mají navíc středočeskému rivalovi co vracet.

V prvním měsíci roku 2021 kladenským volejbalistům extraligových zápasů oproti prosinci výrazně ubude, nicméně dramatičnost a důležitost bude stoupat. Konec základní části se nekompromisně blíží a směrem k play-off bude teď každý získaný bod cenný. „Postavení v tabulce je takové, že nám velí naplno bodovat. Oni prošli změnami, ale tým má pořád důležité opory v kádru, zejména v Martinu Böhmovi,“ říká k nadcházejícímu střetnutí trenér Milan Fortuník. Jak Kladno, tak Příbram mají na kontě shodně 12 bodů a hned zkraje ledna je tak čeká zápas pravdy.

Oproti prosincovému shonu, kdy Orli museli absolvovat rekordních deset utkání, je nyní čeká už klasický režim s jedním zápasem o víkendu. Kladenští volejbalisté se tak mohli na Příbram připravovat za standardních podmínek, kvalitněji. „Doufám, že to bude znát. I období po Vánocích bylo sice poznamenáno zraněními, takže jsme opět nebyli kompletní, ale na to se kvalitně připravit jsme měli času dost,“ těší Fortuníka. „Odpadla u nás nejistota, že někoho vyřadí Covid. Skoro všichni jsme si jim prošli a snad nepřijde podruhé,“ přemítá Jiří Mikulenka, jenž je jedním z pětice hráčů, kteří u Kocourů v minulosti působili, nicméně do Kladna přišel teprve před sezónou.

Speciální motivace 

Společně s bratrem berou duely s Příbramí hodně prestižně, a tak jejich touha na ní vyzrát bude o to větší než na ostatní soupeře. “Pořád je to náš bývalý klub, takže motivaci samozřejmě máme, ještě když jsme u nich prohráli,“ naráží Mikulenka mladší na prohru 2:3 zkraje prosince, kdy Kladno sahalo po jasné výhře, nadějné vedení 2:0 ale následně ztratilo. „Tam jsme utkání rozehráli více než dobře, měli jsme ho pod kontrolou a vlastním přičiněním jsme ho začali ztrácet. Přestali jsme být pozorní a plnit to, co jsme plnit měli. Příbram toho využila. Rozhodně ji máme co vracet. Bylo by fajn, kdybychom se poučili,“ přeje si hlavní trenér Milan Fortuník.

Vstoupit vítězně do nového roku a oplatit soupeři porážku i s úroky, takový je plán kladenského celku. Pokud se tak stane, bratrské duo Mikulenků nato přichystá něco do šatny. „Štábní kultura si tohle žádá. Pokud vyhrajeme, bude týmu náležet i přiměřená odměna od nás obou,“ snaží se Jiří ještě více vybičovat ostatní k lepšímu výkonu.

Razantní změny

Příbram stejně jako Kladno má na kontě 12 bodů. Od vzájemného střetnutí si jich na konto připsala hned osm, když doma porazila Beskydy a následně v tie-breaku Odolenu Vodu. K tomu ještě nečekaně, ale jasně, zvítězila v Brně. V průběhu prosince ale došlo v kádru středočeského rivala k několika razantním změnám. 

V jejím dresu už nefigurují estonský nahrávač Robert Viiber či slovenský smečař Martin Pavelka a poněkud překvapivě také ex-kladenský trenér Petr Klár, který do Příbrami přišel před touto sezónou, nicméně mezi svátky byl z funkce hlavního trenéra odvolán. „Teprve nedávno jsem se dozvěděl, že skončil a hodně mě jeho konec tam překvapil, zvlášť v téhle době. Rozhodně jsme ho ale nevyužili k nějakým konzultacím,“ konstatuje Fortuník. Odchody v řadách soupeře by dle Mikulenky mohly hrát ve prospěch Orlů, stejně tak jako statistika. Příbram v Kladně už více jak deset let nevyhrála a Orli by na tom rozhodně nechtěli nic měnit. Utkání začíná v sobotu v 18 hodin v Kladenské sportovní hale.

Kladenští volejbalisté zakončili rok 2020 dvěma porážkami. Ze dvou utkání se Lvy berou bod za prohru 2:3 v dohrávce 5. kola UNIQA extraligy. Po dalším sahali i v domácím utkání, ale rekordní sadu nejvyšší soutěže prohráli v dramatické koncovce 40:42 a Pražané si následně došli pro výhru i v odvetě v rámci 16. pokračování základní části nejvyšší soutěže, tentokrát poměrem 3:1. 

Skvělý nástup svěřenců Milana Fortuníka v obou zápasech nestačil. Lvi pokaždé ovládli dramatickou koncovku druhé sady, v Kladně rekordně napínavou, čímž se vrátili do zápasu, a i díky nim dotáhli oba duely do vítězného konce. Zatímco na půdě soupeře dokázali Orli získat alespoň bod, v odvetě už vyšli naprázdno. „Rozehráli jsme úžasně první set. Ve druhém jsme si pomalu, ale jistě, nechali odebrat náskok a rozhodně jsme si zápas ztížili. Kdybychom ho uhráli, tak už by Praha neměla moc morálky na získání třetí sady. Takhle jsme ji nechali rozehrát,“ řekl Jiří Mikulenka v rozhovoru pro Českou televizi po druhém dějství v prvním utkání, nicméně jeho glosa trefně popsala i kladenskou odvetu. 

V Praze vedli kladenští volejbalisté ve druhém setu už 22:19, i to jim však bylo málo a sadu následně ztratili v poměru 23:25. Odveta pak nabídla po první výměně stran hektické drama trvající 42 minut, ve kterém Lvi nakonec zvítězili 42:40, když využili desátý setbol. Pět jich měli i Orli. Nejnadějnější z nich ale promarnil Tomáš Hýský po horší nahrávce Filipa Palguta a vzápětí přišel trest v podobě dvou přímých bodů ze servisu. Hosté nabrali na jistotě, vrátili se do zápasu a došli si pro vítězství. 

„Když jsme viděli vývoj zápasu, tak jsme z něj mohli vytěžit víc. Je to zase nekoncentrovanost ve druhém setu, kdybychom ho vyhráli, zvítězili bychom 3:0. Pak se nám trochu rozhodila přihrávka, která se s námi táhla až do čtvrtého setu,“ řekl Jiří Kraffer po utkání v Praze. Stejný průběh mělo ale i odvetné utkání. 

Pražanům se v obou případech rozehrál k parádnímu představení Slovinec Matej Mihajlovič, který byl společně se Srby Stefanem Skakičem a Aleksandarem Nedejlkovičem v obou případech takřka k nezastavení. V odvetě si slovinský volejbalista vystačil téměř sám, když jenom ve čtvrté sadě zařídil plnou třetinu bodů hostujícího celku. Lvi nakonec vyhráli oba závěrečné sety v Kladně v poměru 25:19 a Orli tak ze vzájemného dvojutkání uzmuli pouze bod, ačkoliv cítili, že jich mohlo být klidně víc. 

„Velké zklamání na naší straně. Další ze zápasů, kdy nás potkal nepochopitelný výpadek. Opět jsme podávali dobrý výkon set a půl, možná dva. Pohřbila nás koncovka druhé sady. Byly v ní chyby, ale měli jsme ji dohrát. Věřím, že rok 2021 přinese na naší straně lepší předvedenou hru a výsledky,“ uzavřel kladenský kapitán Adam Zajíček. Orli do něj vstoupí z předposledního jedenáctého místa a hned v prvním lednovém utkání svedou přímý souboj o předkolo play-off v domácím prostředí s Příbramí.

Praha – Kladno 3:2 (-16, 23, -21, 13, 10)
Sestava: Palgut, Kraffer, Kyjanica, Křesťan, Hýský, Zajíček, libero Kunc. Střídali: J. Mikulenka, Vostárek, Lohr
Nejvíce bodů: Mihajlovič 23, Skakić 21, Král 10 – Křesťan 21, Hýský a Zajíček (oba 12)
Rozhodčí: Dušek – Horký

Kladno – Praha 1:3 (-16, 40, -19, -19)
Sestava: Kraffer, Kyjanica, Křesťan, Hýský, Zajíček, Palgut, libero Kunc. Střídali: Mikulenka J., Lohr
Nejvíce bodů: Křesťan 25, Hýský, 18, Kyjanica 11 – Mihajlovič 18, Skakić a Paták (oba 13)
Rozhodčí: Velinov – Marschner