Volejbalová sezóna minulý týden oficiálně skončila, nicméně už nyní se začíná pracovat na té následující. Majitel a trenér kladenských Orlů Milan Fortuník postupně zaceluje mezery poté, co se rozhodly tým opustit opory Adam Zajíček s Filipem Křesťanem. Na jejich pozice přichází mladé náhrady, z pražských Lvů brzy 19letý blokař Petr Špulák a o tři roky starší lotyšský univerzál Kristaps Platačs, přičemž oba si budou před svým příchodem plnit reprezentační povinnosti. 

Na základě výsledků z právě skončeného ligového ročníku i dvou ohlášených odchodů musel Milan Fortuník reagovat a přivést do týmu nové tváře. „Začali jsme s přestavbou týmu, protože uplynulá sezóna se nám nepovedla. Aktuálně máme dva potvrzené příchody, blokaře Petra Špuláka z pražských Lvů a lotyšského univerzála Kristapse Platačse,“ odtajňuje majitel a trenér v jednom nové tváře v týmu.

Petr Špulák je dvoumetrový blokař, který poslední tři sezóny strávil mezi pražskými Lvy a na loňském domácím šampionátu hráčů do 20 let byl i kapitánem reprezentace. „Hodí se do snahy přebudovat tým, co se týče údernosti na servisu a v útoku. Také zapadá, co se týče omlazení družstva,“ říká Milan Fortuník na adresu mladého volejbalisty, který začátkem května oslaví devatenácté narozeniny. S Kladnem podepsal smlouvu na následující tři roky.

V případě Lotyše Kristapse Platačse se jedná o náhradu za odcházejícího Filipa Křesťana. Dvaadvacetiletý univerzál strávil uplynulý ročník v estonském týmu Pärnu Võrkpalliklubi a do Kladna přichází zatím na rok. Jeho největším úspěchem je zisk Lotyšského poháru z roku 2019. Také Platacs si stejně jako Špulák bude v nejbližších týdnech plnit reprezentační povinnosti a k Orlům se připojí nejdříve až v druhé polovině léta.

„Samozřejmě stále řešíme příchod prvního nahrávače. Od toho se následně bude odvíjet, jestli přivedeme ještě nějakého smečaře, případně jak kádr dále doplníme,“ komentuje situaci ohledně dalších potenciálních posil Fortuník. Ze stávajícího kádru může trenér počítat se stálicí Tomášem Hýským, který se rozhodl prodloužit smlouvu o další rok. Dále s Jiřím Krafferem, jehož hostování se po dohodě s Českými Budějovicemi změní v přestup na další tři sezóny. Kontrakty dál běží Tomáši Kuncovi a Lukáši Kyjanicovi a na dobré cestě je i dohoda s Josefem Vostárkem. Minulý týden jsme informovali o tom, že smlouvu se naopak rozhodl rozvázat Jiří Mikulenka.

Pouhý rok z plánovaných tří vydržel 19letý Jiří Mikulenka v kladenském dresu. Po uplynulé sezóně se rozhodl skončit, stejně jako jeho starší bratr Vladimír, který tento krok udělal v lednu. Mladší z obou sourozenců se chce nyní věnovat studiu, nicméně na volejbal zanevřít nechce.

Jiří přišel do Kladna z Příbrami, kde se podle plánů kouče Milana Forutníka měl dále přeorientovávat z univerzála na smečaře a postupně přebírat roli v základní sestavě od Tomáše Hýského. Nicméně ke konci sezóny a zejména v play-off se vrátil na původní pozici, kde ze základní sestavy vytlačil Filipa Křesťana, a ve čtvrtfinále zle zatápěl Karlovarsku, jenž je čerstvým mistrem UNIQA extraligy mužů. I díky výkonům ze čtvrtfinále znovu obdržel pozvánku do reprezentace, tentokrát do 21 let. Těžko říct, jestli se v ní ale ukáže. Bude záležet na kouči národního týmu, jestli ho i přes ukončení vrcholové kariéry povolá.

Zřejmě největším paradoxem Jiřího Mikulenky z uplynulé sezóny je, že se na pozici smečaře mnohem lépe cítil na příjmu než na útoku. Prezentoval se skvělým podáním, byť ho na něm velmi provázely určité výkyvy. I tak si ale připsal 10 es, 64 úspěšných útoků a k nim přidal ještě 6 bloků.

Jak hodnotíte uplynulou sezónu v kladenském dresu?

Byla všelijaká. Spíše by se dala zařadit k těm horším co se týče osobní výkonnosti, ale i specifických okolností, které z ní udělali místy trochu „guláš“. Vše se poté projevilo jak v průběžném, tak i konečném umístění.

Na úvod sezóny jste se začal přeorientovávat z univerzála na smečaře. Připomeňte čtenářům, z jakého důvodu, a co to pro Vás znamenalo?

Přeorientovávat na smečaře jsem v tréninku začal už v předchozí sezóně a trenérovi Fortuníkovi v Kladně přišla změna jako perspektivní možnost, která by mi minimálně neublížila, a při nejmenším bych si rozšířil svůj repertoár dovedností o přihrávku. Znamenalo to pro mě nelehký úkol, vzhledem k mé nulové herní zkušenosti na tomto postu a minimální zkušenosti v extralize obecně.

V jednom z rozhovorů v průběhu sezóny jste uvedl, že se na příjmu cítíte lépe než v útočném fázi, což je dost neobvyklé. Čím to?

Útok ze zóny 4 mi dělal ze všeho asi největší problémy. Nevím, čím to přesně bylo, ale paradoxně jsem vždy, kdy jsem na palubovku vstupoval, spoléhal spíše na příjem. Měl jsem v této činnosti prostě větší sebedůvěru.

Uplynulá sezóna byla pro Vás stejně jako pro celý tým sinusoidní – chvíli nahoře, chvíli dole. Z čeho to dle Vašeho názoru pramenilo?

Soubor špatných okolností, a z toho vyplývající zhoršená kvalita tréninků, se podepsaly na výkonnosti celého týmu, mě nevyjímaje.

Ve čtvrtfinále jste byl tajným žolíkem proti Karlovým Varům, když jste se vrátil zpět na post univerzála. Jak jste kvitoval návrat na původní pozici?

Na postu univerzála jsem se cítil nejjistěji za celou sezónu, a to i přes to, že jsem v průběhu ní trénoval na smeči. Pro mě je to totiž stále ještě přirozenější pohyb, takže jsem byl za tuto příležitost rád. I výkon tomu trochu odpovídal.

Opět jste obdržel pozvánku do reprezentace do 21 let a navázal jste tak na předchozí působení v národním týmu v dorosteneckých kategoriích. Jednalo se o jeden z cílů, který jste si před sezónou stanovil?

Samozřejmě. Národní tým je vždy výborná zkušenost, co se volejbalové kvality soupeřů týče. Ovšem za současné situace nevím, zdali mé pozvání setrvá…

Jak to myslíte?

Jsem zvědavý, zdali pozvánka do reprezentace dál platí, i přes nedávné ukončení mé profesionální volejbalové dráhy.

Co Vás k takovému rozhodnutí vedlo?

Už delší dobu jsem se docela rval s myšlenkami o konci. Nicméně teď to dospělo až do bodu, kdy rozhodně nemohu pokračovat dále tímto stylem. Nebyla to čistě zásluha této sezóny. Na volejbal nechci zanevřít, protože ten sport mám rád. Vyhodnotil jsem si ale, že profesionální sport není momentálně pro mne to pravé. Uvidím, co mi budoucnost nabídne.

Hrálo nějakou roli to, že v průběhu sezóny skončil v týmu i Váš bratr Vladimír?

Je mi jasné, že z venku to může vypadat jako evidentní důvod a mnozí si to určitě budou i myslet, ovšem upřímně stejně jako můj příchod jím nebyl nijak zvlášť ovlivněn, tak ani v mém odchodu nehraje Vláďa žádnou roli.

Loučíte se s volejbalem nejen v Kladně a reprezentaci, ale úplně?

Znamená to můj konec na vrcholové scéně šestkového volejbalu. Na jednu stranu „nikdy“ by se mělo říkat s rozvahou a je možné, že někdy v budoucnu mě volejbal bude opět lákat. Na druhou stranu, ti, kdo s tím mají zkušenosti, vědí, že vracet se z nějaké delší „pauzy“ zpět do tohoto kolotoče, je téměř nemožné. Volejbal však na nějaké nižší úrovni plánuji hrát i nadále. Co se týče šampionátu do 21 let, tak pokud se trenér přes ukončení mé extraligové kariéry rozhodne, že bych mohl být pro tým přínosem a pozve mě, tak rozhodně neodmítnu.

Čemu se chcete nyní věnovat, když chcete upozadit volejbal?

Plánuji se trochu více ponořit do studia. Dříve jsem nebyl moc studijní typ, ovšem za poslední rok a půl se ve mě probudila jakási zvědavost, kterou bych rád využil k načerpání nových znalostí. Uvidíme, kam mě toto rozhodnutí zavede.

A konkrétně? Do jaké oblasti byste rád pronikl?

Chtěl bych se vydat cestou ekonomie a světa financí.

Jestliže je to opravdu Vaše sbohem, je něco, co byste volejbalové veřejnosti a fanouškům chtěl vzkázat?

Chtěl bych poděkovat celému týmu, jak hráčskému, tak realizačnímu, se kterým jsme prošli tuhle „nezapomenutelnou“ sezónu, za herní příležitosti, cennou zkušenost a samozřejmě fanouškům, kteří nás bohužel nemohli přijít podpořit do haly, ale ani to jim nezabránilo nás podporovat na dálku.

Jeho příchod se udál na poslední chvíli. Slovenský reprezentant Filip Palgut přišel do Kladna týden před startem UNIQA extraligy a času na sehrání s týmem měl minimum. Pro nahrávače takřka nadlidský úkol, který ještě více ztížila pandemie koronaviru. Rodák z Bratislavy se s osudem rval statečně, což je potvrzuje pozvánka do širší nominace slovenského národního týmu.

Pro 29letého nahrávače se jednalo už o třetí rok strávený v Česku. Do Kladna zavítal po půlroční pauze. Od března, kdy skončil v rakouské nejvyšší soutěži, totiž prakticky nehrál. I tak se ale v modrobílém dresu stal mimo nahrávačské jedničky trochu překvapivě nejlépe bránícím hráčem v poli. Soupeře se navíc poměrně často snažil zaskočit ulívkou po přihrávce. Nakonec zaznamenal 59 bodů, z čehož 34 bloků a 9 es. 

Máte za sebou první rok v kladenském dresu. Jaký byl?

Z mojí strany hodně náročný, protože ještě loni na jaře jsem působil v Rakousku, kde jsme v březnu skončili. Následovala šestiměsíční pauza bez volejbalu. Prakticky po třech nebo čtyřech trénincích s Kladnem přišel zápas v Ostravě, což pro mě nebylo jednoduché. Začátek sezóny byl horší i kvůli situaci s covidem. Měli jsme hodně hráčů pozitivních. Vždy postupně, takže se i těžko trénovalo. Do hry v šesti jsme se dostali až okolo Vánoc. Tehdy se naše hra začala zvedat a konečně nějak vypadat.

S koronavirem jste bojovali celý podzim, do toho i zranění. Rozhodly tyto okolnosti o výsledku sezóny?

Nikdo nemůže říct, jak by vše vypadalo, kdybychom trénovali od začátku v plné síle. Když už jsme začali trénovat v plném počtu, naše hra se začala zlepšovat. Jsem tak přesvědčený, že nebýt pandemie, vše by vypadalo trochu jinak. Na to se ale nelze vymlouvat, protože i přes pandemii a výpadky v tréninku, jsme některé zápasy měli zvládnout mnohem lépe, konkrétně třeba ve Zlíně nebo Příbrami.

Navíc se zranil původně první nahrávač Ondřej Fortuník. Veškeré povinnosti tak padly na Vás a následně jste si ani na chvíli neoddychl. Jak bylo tohle těžké?

V podobné situaci jsem se ocitl už ve vícero klubech, kdy jsem neměl nikoho, s kým bych se mohl vystřídat, takže už mnohokrát jsem si to musel na hřišti “vyžrat“. Když se nedařilo, tak jsem se z toho musel dostat sám a snažit se bojovat o každý míč, bez toho to ani jinak nejde.

Jak jste vnímal, že hrajete pokaždé kompletně celý zápas? Byl jste rád, nebo jste si někdy říkal, že už toho máte plné zuby?

Každý hráč je rád, když hraje. Popravdě mě to i štvalo, když v pár zápasech hrál Ondra Fortuník, když mu to tedy zdraví dovolilo. Jsem velmi soutěživý typ a chci hrát neustále, to máme myslím že s Ondrou společné.

Bylo tedy v uplynulé sezóně něco, co jste ještě dříve nezažil, a překvapilo Vás?

(směje se) V kariéře jsem ještě nezažil, že by nás na trénincích tolik chybělo. To bylo ale samozřejmě zapříčiněno covidem, který u nás znamenal několikatýdenní stopku, kdy jsme navíc nesměli ani do haly.

I přesto jste byl podle aplikace SmartVolley v extralize nejlépe bránícím hráčem v poli. Je to alespoň nějaká útěcha za uplynulou sezónu?

To bylo zapříčiněno zejména zápasem proti Ústí a ono obecně v mezihře směřuje spousta míčů zadarmo na nahrávače, takže se defenzivní zákroky sčítají. Skoro bych řekl, že se spíše jedná o náhodné ohodnocení.

Prakticky celou sezónu jste hráli v sedmi lidech. Doplatili jste na to, že Vás soupeři po čase měli přečtené?

Na papíře nás přečtené určitě měli. Hráli jsme přes určené útočníky hlavně v koncovkách. Vždy je lepší, když je k dispozici širší kádr, protože umožňuje alternaci a více variací.

Během sezóny jste několikrát zaskočil soupeře nečekanou ulívkou. Byl to Váš tajný trumf v zápasech?

Tohle pramení z příjmu, která pro takový výpad musí být ideální. V minulé sezóně jsem uléval mnohem méně oproti ostatním. V těch předchozích jsem si věřil víc. Je pravda, že už to byl můj třetí rok v Česku, takže mě soupeři znají a kolikrát si mě už pohlídali.

Co bude v nadcházející sezóně potřeba zlepšit, aby se Kladno dostalo opět na výsluní?

Musíme pokračovat tam, kde jsme skončili. Ke konci sezóny začala naše hra vypadat. Nesmíme polevit v trénincích a dál se snažit o co nejlepší výsledky. A když se nebude někdy dařit, tak není nutné hned věšet hlavu a naopak se snažit situaci zvrátit.

I přes horší klubovou sezónu v Kladně jste dostal pozvánku do reprezentace. O čem to svědčí?

Pozvánka do národního týmu vždy potěší. Teď je důležité v něm něco předvést a udržet si místo.

Jak vidíte své šance na konečnou nominaci?

Co vím, tak jeden nahrávač by neměl být z rodinných důvodů na reprezentačním srazu celou dobu. Zaťko je v týmu jasná jednička, s Porubským se mezi sebou popereme o pozici druhého nahrávače. Uvidíme, kdo bude v lepší formě.

I díky reprezentačním povinnostem nebudete mít mnoho času na odpočinek. I tak ale, co máte v plánu?

Budu trávit čas s rodinou. Kvůli koronavirovým opatřením se mi zdá, že spíše žádné volno mít nebudeme. Více než doma se budu zdržovat spíše na hotelích a soustředěních.

U Vás je situace o to složitější, že rodina je rozprostřená po Evropě, tak kde se sejdete?

Sestra se dostala do národního týmu stejně jako já, takže bude na Slovensku. Táta sice dojíždí do Vídně, ale jinak žije v Bratislavě. Teď i moje žena se synem pojedou za mými rodiči do Bratislavy, takže se všichni sejdeme tam.

Mladý reprezentant zamířil loni z Liberce do Kladna z jediného důvodu, vystoupit ze stínu Václava Kopáčka a odehrát plnohodnotnou a kompletní sezónu na svém postu. Jakožto jedinému liberu v týmu se mu jeho plány a cíle splnily. Nicméně s novou rolí přišly i nové povinnosti a zkušenosti. Sám 23letý Tomáš Kunc ví, že jeho výkony měly v uplynulé sezóně k ideálu daleko, a o to větší je jeho motivace do příštího ligového ročníku.

Reprezentační libero v Kladně dostalo mnohem více prostoru a zápasového vytížení než v Liberci. Řečí čísel zaznamenal v sezóně 607 příjmů, přičemž téměř čtvrtina z těchto přihrávek byla statistiky jednotlivých družstev vyhodnocena jako excelentní. 

Pro kladenský celek byl přínos rodáka z Hradce Králové z hlediska morálky a týmového ducha mnohem důležitější než příjem. V tomhle ohledu se Tomáš Kunc řadil mezi špičku extraligy, byť to měl onehdy velmi náročné. Kompletně odehraná sezóna ho po psychické stránce zocelila, zároveň mu ale ukázala na čem do budoucna zapracovat a hlavně, že už ho nemůže zaskočit téměř nic!

Jaká byla premiérová kompletně odehraná sezóna s novou zodpovědností, úkoly a tlakem?

Na tlak jsem se těšil. Kvůli němu jsem sem šel a taky, že chci hrát celé zápasy. Celá sezóna ale byla ovlivněna covidem. Já osobně jsem se od začátku cítil výborně. S postupem času však začala pohoda opadat kvůli týmovému nezdaru. Všichni jsme si průběh představovali trošku jinak. Po problémech s koronavirem jsme dohrávali zápasy a výkonnost se začala zvedat až po Vánocích. Bohužel už však bylo pozdě a do play-off jsme dostali Karlovarsko, které zaslouženě vyhrálo čtvrtfinálovou sérii.

Do Kladna jste přišel z Liberce s vědomím, že budete jediným liberem na soupisce. Jak jste se s tím popasoval?

Člověk má jistotu, že bude hrát, což je o jednu starost méně a může se plně věnovat přípravě na zápas a tréninku. Letos moje výkony měly k ideálu daleko, věřím ale v lepší zítřky.

Jak jste viděl své výkony v uplynulé sezóně?

Určitě s nimi nejsem spokojený. Mám daleko navíc! Hrozně mě to štve. Tento rok mi ukázal věci, na kterých ještě musím zapracovat, ale zároveň si myslím, že mě po psychické stránce natolik zocelil, že už mě nemůže nic zaskočit.

Stejně jste ale opět obdržel pozvánku do reprezentace a své místo jste obhájil. Jedná se o jeden ze splněných cílů, se kterým jste šel do Kladna?

Stoprocentně! Jsem za to rád. Lidi, jež se pohybují okolo reprezentace vědí, že mám nějakou kvalitu. Že tahle sezóna byla horší, to se prostě mladým hráčům stává. Pevně věřím, že příští ligový ročník bude úplně o něčem jiném a národní tým mi v tom dost pomůže.

Z Liberce do Kladna jste šel i z důvodu, abyste se dostal ze stínu Václava Kopáčka. Povedlo se?

Myslím si, že to byl dobrý tah z mé strany. Ničeho nelituji. Potřeboval jsem změnu a hlavně hrát. Už jsem ve věku, kdy už potřebuji pravidelně získávat zkušenosti. Jakákoliv další sezóna, kterou odehraji sám, mi bude jen ku prospěchu.

Libero zároveň řídí komunikaci na hřišti. Jak jste se s tímto popasoval?

Řídím si obranu v poli a pak hlavně příjem. Jasně, byly momenty, kdy jsme při dorozumívaní se doslova vyhořeli, ale to se stane i lepším týmům. Jinak jsme ale po celou sezónu z hlediska komunikace neměli žádné větší problémy.

A z herního pohledu?

Paradoxně jsme měli problém se ztrátováním po dobrém příjmu, což se potvrdilo i statisticky, neboť jsme v některých fázích sezóny měli lepší procentuální úspěšnost z horšího příjmu než z lepšího.

A v čem byl tedy dle Vašeho názoru problém?

V tom, že jsme opakovaně vstoupili do utkání nedůsledně. Sice jsme si něco před zápasem řekli, ale pak jsme to nebyli schopní aplikovat. Myslím, že od vedení by měl být větší tlak na to, abychom plnili taktické pokyny.

Jak moc je vlastně náročné organizovat hru na příjmu a v obraně? 

Se spoluhráči se mi hraje skvěle. Nikdo si na nic nehraje. Když něco řeknu, tak to platí. Obranu v poli máme danou od našeho statistika, takže při zápase si ji spíš připomínáme. Občas ale soupeř hraje jinak, tudíž je potřeba včas zareagovat.

Celou dobu jste povzbuzoval svoje spoluhráče, kde jste na to bral energii?

Povzbuzování spoluhráčů je součást náplně práce libera. Co si budeme povídat, libero není natolik fyzicky zatížené jako například nahrávač, který běhá po celém hřišti, a tak se může věnovat jiným věcem, jako je třeba podporování spoluhráčů.

Máte za sebou rok působení v kladenském dresu. Co zlepšit do toho dalšího?

Chci minimalizovat chyby na příjmu a hrát v poli stejně jako doteď, což je moje přednost. Umím předvídat, kam míč poletí. V neposlední řadě také, aby se zlepšil i týmový výkon. Musíme všichni makat. Jestli budu ve statistikách první nebo páté libero, mi je asi jedno. Samozřejmě, že to je fajn, ale jakmile nebudeme vyhrávat, tak je to k ničemu.

I díky reprezentačním povinnostem budete mít volna v létě minimum. Jak ho vyplníte?

Budu mít zkouškové, takže učením. Taky budu rád, když budu moct být doma, takže relax a odpočinek s rodinou. Setkám se s kamarády a uvidím se s lidmi, které jsem zanedbával přes sezónu.

Ve 22 letech vyrazil poprvé z rodné domoviny a zamířil rovnou do Kladna. Slovenský blokař Lukáš Kyjanica zažil v modrobílém dresu sezónu s rozporuplnými pocity. Z osobního hlediska se mu i přes pomalejší rozjezd dařilo velmi dobře, z týmového hlediska však zůstal za očekáváním, což bude chtít v nadcházející sezóně rozhodně změnit. Jeho tým na něj bude po odchodu jeho kolegy Adama Zajíčka na postu blokaře spoléhat o to víc. 

Lukáš Kyjanica musel z počátku podstoupit souboj o základní sestavu s Vladimírem Mikulenkou. Byl to ale právě člen širšího slovenského reprezentačního družstva, který dostal důvěru a následně si zajistil pevnou pozici mezi startovní šesticí a jeho sebevědomí i výkony s přibývajícími zápasy rostly. V konečném pořadí po základní části UNIQA Extraligy mužů se na základě “indexu“ umístil mezi blokaři na skvělém třetím místě, když si připsal 62 bloků, ke kterým přidal 37 es a 117 úspěšných útoků. Tento přestup rodáka z Banské Bystrice se zkrátka povedl.

Máte za sebou první sezónu v kladenském dresu. Jak byste ji zhodnotil?

Musím říct, že mě mile překvapila. Byla sice moje první v zahraničí, ale jsem s ní relativně spokojený. To samé ale nemohu říct o týmovém výsledku a celkovém výkonu v průběhu soutěže.

V čem Vás angažmá v Kladně překvapilo?

V přístupu, trénování, podmínkách a celkově úrovni extraligy.

V čem jste pocítil, že musíte zabrat, abyste se adaptoval na vyšší úroveň volejbalu?

Hra v české extralize je mnohem kvalitnější a rychlejší než na Slovensku, takže jsem musel máknout. Za to jsem ale rád. Hned od začátku sezóny a prvního tréninku jsem se musel prát o místo na hřišti, protože jsme byli tři blokaři – já, Adam Zajíček a Vladimír Mikulenka, s nímž jsem bojoval.

Vzájemný minisouboj jste tedy z Vašeho pohledu vyhrál?

Na to by asi lépe odpověděl trenér, nicméně velkou roli hrálo i Vládi zranění. Následně jsem dostal více příležitostí. Začal jsem pravidelně hrát.

Což se projevilo na Vašich stále se zlepšujících výkonech, když z toho v konečném pořadí mezi blokaři bylo třetí místo. To je celkem slušný počin při prvním zahraničním působení, že?

Určitě ano. Jsem za to rád, že se mi to podařilo.

Čekal jste, že budete mít na konci sezóny 62 úspěšných bloků?

Abych se přiznal, jsem z toho mírně zklamaný, protože si myslím, že jich mohlo být i o něco víc. Na druhou stranu o sobě vím, že ač jsem blokař, tak blok není mou nejsilnější stránkou. Snažím se ji ale kompenzovat jinými činnostmi – servisem a útokem.

Když jste zmínil, že by bloků mohlo být o něco víc, tak kolik byste si jich představoval?

Ideální tolik, aby mi to zajistilo první místo mezi blokaři. (směje se)

Na druhou stranu máte v Kladně smlouvu ještě na další rok, takže máte do nadcházející sezóny na čem pracovat…

Rozhodně. To je moje individuální motivace a cíl. 

Získání stálé pozice v základní sestavě Vás muselo uklidnit a dodat Vám sebevědomí, protože následně jste začal úřadovat na servisu, což se asi nejvíce ukázalo v předkole proti Brnu…

Určitě mě jak uklidnilo, tak dodalo více sebevědomí, neméně důležitá ale byla i důvěra trenéra. Pravda je, že se na mě spoluhráči mohli při odchodu za základní čáru spolehnout.

Svými výkony ke konci soutěže jste si zajistil i pozvánku do reprezentace, neboť jste v původní nominaci chyběl. Bylo Vaše učinkování v play-off přesně tím, co Vám pomohlo do národního týmu?

Na to bude znát odpověď spíše reprezentační trenér Kardoš, ale je možné, že jsem se výkony v předkole a čtvrtfinále dostal do širšího výběru národního týmu a doufám, že se mi v něm podaří udržet a proklouznout i do konečných nominací.

Sám jste musel cítit, že Vaše výkony jdou nahoru a mají stoupající tendenci oproti utkáním na začátku sezóny…

Tak to ano. Určitě je ovlivnily koronavirus, ligové stopky a výpadky způsobené ztrátou tréninkového a zápasového tempa. Když už jsme se připravovali dva nebo tři měsíce v kuse, tak každý z nás cítil a vypadal v tréninku i na hřišti mnohem lépe. U všech forma stoupala.

Teď máte před sebou reprezentační kemp. Po návratu z národního týmu, věřme, že až po evropském šampionátu, budete pravděpodobně kladenským blokařem číslo jedna. Jste na takovou roli připravený?

Uvidíme, jak to ještě bude. Pokud ale taková situace nastane, určitě se jí nezaleknu. To bude ale na trenéru Fortuníkovi. Pokud mi dá důvěru, budu se s tím muset vypořádat. Stane-li se tak, bude to pro mě velké plus, i co se sebevědomí týče. O to více na sobě budu makat, abych ještě více pomohl týmu.

Na co se tedy budete v rámci letní pauzy nejvíce soustředit?

Dal jsem si za cíl rozhodně zlepšit blok a doufám, že se mi to podaří.

Pokud se Vám povede, moc volna mít ale nebudete. Přesto, co chystáte na léto?

Pokud nějaká pauza bude, budu jí trávit určitě s rodinou, protože jsem se s ní od Vánoc neviděl. Teď ji díky účasti na reprezentačnímu kempu budu muset znova oželet, takže jakmile budu mít nějaké volno, tak pojedu za ní a zbytek neřeším.

Adam Zajíček dává po pěti letech Kladnu sbohem. Dlouholetý kapitán se již v průběhu uplynulé sezóny rozhodl, že následující soutěžní ročník začne v jiném než modrobílém dresu s orlem na prsou. Sám ucítil, že jeho čas v Kladně a potenciál spojení s klubem, se naplnil. Osmadvacetiletý blokař a dlouholetý reprezentant se tedy loučí. Až příště přijede do Kladenské sportovní haly, bude stát na druhé straně sítě jako soupeř.

Za pět let slavil s týmem triumf a dvě druhá v Českém poháru. Dvakrát si stříbrnou medaili pověsil na krk i po finále extraligy. Mistrovský titul mu stále unikal. Adam Zajíček se v průběhu kladenského angažmá stal stabilním členem reprezentace a letos útočí na třetí účast na evropském šampionátu v řadě. Nicméně se loučí. V rozlučkové sezóně si připsal celkem 16 es, 78 bloků a celkově si připsal 212 bodů, což mu vyneslo konečné sedmé místo mezi blokaři UNIQA extraligy. Z hlediska obrany dlouho vévodil statistikám, nicméně vedení neudržel. Opět se ale v blocích umístil mezi pěticí nejlepších. 

Přebolelo už vyřazení ve čtvrtfinále?

Asi ani ne. Když vidím ostatní týmy, jak ještě bojují o medaile, o postup do finále a možnost zvednout pohár, smutek a zklamání ve mně stále ještě je. Není však z vypadnutí ve čtvrtfinále, ale celkově ze sezóny. Jak probíhala a jak jsme se jí “protrápili“. Jaké věci jsme řešili a co všechno nás postihlo. Což mě mrzí mnohem víc.

I vy osobně jste se celou sezónu herně trochu trápil. Jak moc těžká pro Vás byla?

Tahle sezóna byla nejsložitější, kterou jsem zažil a nejhorší za těch pět let, které jsem v Kladně strávil. Doba je taková, jaká je. Nás postihly potíže spojené s koronavirem nejhůře, ale nemůžeme a ani nechci se na ně vymlouvat. Těžko říct, jestli nás tyhle negativní okolnosti ovlivnily natolik, že jsme si připouštěli, že máme (na trénování) málo času. Do toho zranění v týmu a nařízení. Osobně si to nemyslím. Snažil jsem se k celé situaci přistupovat tak, abych si myšlenky, že se nacházíme ve složité situaci, nepouštěl do mysli, ale abych byl vždy v pohodě jak zdravotně, tak psychicky a co nejvíce pomohl týmu. Bohužel to nedopadlo. Nesu za všechno určitou odpovědnost. Jako kapitán jsem asi mohl k některým situacím a věcem přistupovat mnohem lépe a nebát se je řešit. Beru si to na svědomí.

Proč jste tak neučinil?

Protože jsem pořád věřil, že se situace zlomí v náš prospěch, v sílu hráčů, týmu a celé organizace, že se vše otočí tím správným směrem. Neříkám, že jsem situaci neřešil. Řešil, možná špatně, a ne tak důsledně, jak jsem měl. Takže asi tak.

Po novém roce šly výkony týmu nahoru a hráli jste podle vašich představ. Odehráli jste konec sezóny z Vašeho pohledu důstojně?

Určitě! Po novém roce byl náznak určitého progresu. Naše výkony se ucelily a ustálily. Najednou jsme byli zdraví a pohromadě. Po Vánocích jsme dobře pracovali a snažili se najít jednotný styl hraní, což se zápětí podepsalo i na hře týmu. Výhry nám ale pořád utíkaly, což bylo nadále frustrující. Spousta ztracených bodů a hloupých zápasů nás připravila o lepší výchozí pozici ve vyřazovacích bojích. Z čeho jsem měl radost, byla naše série s Karlovarskem. Z naší strany jsme předvedli parádní volejbal a chyběl nám kousek k tomu, abychom ho potrápili ještě víc.

V předkole jste dvakrát přesvědčivě porazili Brno a poté jste šli na vítěze základní části z Karlových Varů, který s vámi dvakrát v základní části zametl. Nicméně v play-off jste se mu postavili a hned v prvním zápase jste vedli 2:0 na sety, přesto jste ho prohráli. Byl tohle klíčový okamžik celé série?

Pravděpodobně ano. Série by se poté vyvíjela jinak a před domácím utkáním bychom vedli 1:0 na zápasy. I kladenský duel byl obdobně kvalitní z naší strany. Oni by znervózněli a my naopak hráli ve větší pohodě. Bohužel vše dopadlo jinak. Nicméně jsme nesložili zbraně a v celé sérii jsme předváděli kvalitní výkony. Rozhodně jsme nedali svou kůži zadarmo.

I přes vyřazení jste se díky svým výkonům dostal do sestavy čtvrtfinále. Je to pro Vás cena útěchy?

Vůbec. Samozřejmě, že jsem z toho měl radost. V průběhu série jsem věděl, že předvádím nadstandardní výkony. Zároveň mě ale mrzelo, že jsem je nepředváděl během celé sezóny, tak abych v sestavě kola byl častěji. Vyměnil bych ale všechny nominace a vše okolo, za postup a veselejší ročník.

Druhá, mnohem významnější, nominace přišla do národního týmu. Zlepšila Vám alespoň ona náladu?

Samozřejmě že mám radost, že jsem v širší nominaci. Člověk přijde na jiné myšlenky a doufám, že v národním týmu nebudu mít čas přemýšlet, jaký jsem v klubu prožil ročník. V reprezentaci ale potkám hráče z Varů nebo Budějovic, kteří mi určitě rádi připomenou, jak špatnou sezónu jsem měl. V národním týmu se takto často hecujeme, vše je ale v rámci srandy.

V Kladně jste strávil celkem pět let. Co se vybaví Adamu Zajíčkovi jako první, když se ohlédne za svým působením?

Pravděpodobně asi první sezóna. To byla parádní jízda! Sice jsme na úvod základní části prohráli se Zlínem, což bylo docela překvapení. Pak jsme ale prakticky nenašli přemožitele až do finále extraligy, které sice pro nás nedopadlo, nicméně jsme ovládli Český pohár. Na tohle období budu rád vzpomínat.

Když si to shrneme – dvě finále extraligy, vítězství a další dvě finále v Českém poháru. Dá se to hodnotit jako úspěšné období z Vaší strany?

Vzhledem k tomu, že si dávám jen nejvyšší cíle a vždy jsem skončil sezónu prohrou, tak jsem zklamaný, že ani jedna nedopadla se zlatou medailí na krku na úplném konci a že jsem pro Kladno nezískal kýžený mistrovský titul. Ve vlastním nitru s tím bojuji. Nemyslím si, že bych odvedl špatnou práci, ale chyběl vždy kousek, aby celý ročník skončil lépe. Mám v sobě smíšené pocity. Působení mohlo být veselejší, ale zas tak špatné nebylo. Když angažmá vezmeme odzadu, – osmé, šesté, čtvrté a dvakrát druhé místo – tak mělo klesající tendenci.

Je tohle důvod, proč odcházíte?

Rozhodně ne!

Už během sezóny jste majiteli a hlavnímu trenérovi Milanu Fortuníkovi naznačil, že hodláte odejít. Kdy ve Vás tohle rozhodnutí uzrálo, a řekl jste si, že už je načase odejít?

Někdy kolem Vánoc. Možná o něco dříve na podzim. Sezóna pro mě byla složitá. Vím, kolik jsem jí obětoval a kolik mě stála sil. Nemyslím to teď sobecky, ale vím, že stárnu a čas nezastavím. Tak jsem si řekl, že už je načase udělat změnu a jít za novou výzvou. Chci si znovu zahrát evropské soutěže, být pod permanentním tlakem a zase bojovat o titul. Neříkám, že v Kladně by to nebylo možné, ale vycítil jsem, že můj čas se tady naplnil a chci si zahrát někde jinde.

Během kladenského angažmá jste se oženil a založil rodinu. Jak tohle poznamenalo Adama Zajíčka v kariéře profesionálního sportovce?

Myslím, že nijak. Samozřejmě že jsem vděčný za to, že mám doma zdravou manželku a syna. Klidnější ale nejsem, volejbal stále prožívám. Jsem emočně založený člověk. Mám doma rodinu a ona mě přiměje myslet na něco jiného. Zapomenout na všechny trable a starosti. Možná od sebe obě věci odděluji. Jinak jsem ale pořád stejný rapl.

V Kladně jste si zahrál i se švagrem Martinem Syrůčkem. Jaké to pro Vás bylo?

Byla to velká sranda. Martin je fajn kluk. Myslím, že máme spolu hezký vztah, i když se mnou není jednoduché vycházet. Možná by si z mé strany teď zasloužil lepší chování, ale co se společné sezóny týče, tak to bylo neskutečné. Byla tady parta lidí, která se dokázala poslat pryč a hned v šatně byla sranda. Cesty do Prahy nebo na tréninky byly pěkná jízda.

V Kladně jste byl kapitánem. Loučení s fanoušky jste si ale asi představoval jinak než před prázdnými tribunami, že?

Bohužel. Představoval jsem si to úplně jinak. Rozlučku by si zasloužili všichni, ale realita je jiná. Jenom doufám, že až se vrátím v roli soupeře, tak že mi to zdejší fanoušci nebudou mít za zlé.

Jak myslíte, že na Vás budou vzpomínat?

Doufám, že v dobrém. S místními lidmi jsem měl hezký vztah. Rádi mě viděli bojovat, projevovat emoce, tak snad na mě nezanevřou.

Jeden rok byl kapitánem místo Vás Tomáš Hýský. Koho byste si představoval jako svého nástupce v této roli?

Myslím, že by to měl být někdo jiný. Hyzy si roli kapitána vyzkoušel a nebyla pro něj, což i sám říkal, pokud se nepletu. Nevím, kdo bude v Kladně hrát v příští sezóně, takže je to těžké. Pozici kapitána ale bude určitě řešit trenér Fortuník.

A kdo by měl být kapitánem z hlediska charakteristiky a vlastností?

Asi někdo jako já.

Co to znamená jako Vy?

Člověk, který dýchá pro klub. Obětuje všechno pro úspěch týmu, aby vyhrával a dařilo se mu. Dále se nestyděl za vlastní emoce, ať už pozitivní nebo negativní. A samozřejmě musí být vůdcovský typ. Doufám, že se v Kladně najde.

Co si myslíte, že by Kladno mělo změnit, aby se vrátilo zpět na vrchol?

Určitě musí zapracovat na skautingu, mělo by vybrat a přivést kvalitní hráče, a hlavně pořádně trénovat. Důkladně promyslet, koho sem koupit. Najít hráče na věci, o kterých současný volejbal je. Mít nacvičený systém hry. Teď se ukázalo, že byl takový všelijaký a ucelil se až v období kolem nového roku. Až bude mít tým jasně stanovený koncept, tak na sebe bude vše navazovat a hra bude určitě veselejší.

Pouze krátký odpočinek měli kladenští volejbalisté poté, co jim skončila soutěžní sezóna. Dvanáct dní po vyřazení ve čtvrtfinále UNIQA extraligy od Karlovarska se svěřenci Milana Fortuníka ocitli opět v tréninkovém procesu. Slzy rychle vystřídaly pot a krev pod vedením kondičního trenéra Matyáše Myškovského.

S příchodem jara začala Orlům posezónní část. Místo oslav a slz štěstí, je ale nyní čekají krev a pot. Až do konce května mají naplánovanou dvakrát týdně posilovnu v hale BIOS a pravidelné večerní tréninky od pondělí do čtvrtka v Kladenské sportovní hale. „Příprava je rozdělena do tří, čtyř základních bloků. Na začátku se budeme snažit o kompenzaci, opravování techniky a napravování všech možných destabilit. Postupně půjdeme do kvality,“ nastiňuje plány Myškovský. Volejbalisté by si v následujících dvou měsících měli pod jeho vedením vytvořit pořádný základ pro tradiční letní přípravu. 

Trénují nejen reprezentanti, ale všichni hráči v týmu. Uchazeči o národní dres mají ke všem jednotkám navíc povinně přidanou i kondici, která je pro zbytek kádru dobrovolná. „Zvlášť v jarní fázi se zaměřujeme na zlepšování kvality provedení všech cviků a kompenzace,“ zdůrazňuje 27letý kondiční trenér, který se při přípravě tréninkových jednotek musí podřizovat i jednotlivým národním svazům, protože jak česká, tak i slovenská reprezentace má jiné datum prvního reprezentačního soustředění. 

Zbývající členové týmu budou ale dál pracovat pod vedením Myškovského, který se v nejbližších týdnech zaměří u každého jednotlivce zejména na jejich nedostatky a detaily. „Na všechno máme více času. Nejsme hnáni do žádného výkonu,“ podotýká Myškovský. „Pokud uvidím, že je u některých hráčů potřeba pilovat techniku, tak se jí klidně můžeme věnovat, protože v konečném důsledku dosáhneme lepších výsledků,“ dodává vzápětí. 

Nyní je totiž správný čas na to, kdy může se svými svěřenci upozadit kondiční rozvoj a věnovat se tomu technickému, na což v průběhu ligového ročníku nezbývá čas. „Kdybychom technické nedostatky a kompenzace dělali v létě, chyběla by hráčům výkonnost a nebylo by z čeho těžit v sezóně,“ upřesňuje kondiční trenér Orlů, jenž v létě započne třetí rok u týmu a doufá, že bude konečně normální. Myškovský úderem června dopřeje kladenským volejbalistům několik týdnů volna a uvidí se s nimi přibližně po dvou měsících. Na přelomu července a srpna se všichni opět sejdou v rámci letní přípravy, ze které se plynule přejde do další extraligové sezóny.

Klubová sezóna skončila hráčům Kladna před dvěma týdny vyřazením ve čtvrtfinále UNIQA extraligy. O slovo se ale nyní hlásí ta reprezentační, jejíž vrcholem bude pro některé české, a snad i slovenské volejbalisty, zářijové “domácí“ mistrovství Evropy. Jedním z pořadatelských měst bude i Ostrava, v níž by se ráda představila i čtveřice Orlů, která obdržela pozvánku do národních týmů. Pátý zástupce Kladno volejbal cz tentokrát v reprezentačním výběru juniorů Jiří Mikulenka zas plánuje zabojovat o co nejlepší umístění na nadcházejícím mistrovství světa do 21 let v Bulharsku a Itálii.

Kvinteto jmen z kladenského týmu se objevilo hned ve třech širších nominacích reprezentačních družstev. Česko a Slovensko má z hlediska mužských reprezentantů v kladenském týmu rovnoměrné zastoupení. Zatímco na sraz českého národního týmu byli pozváni blokař Adam Zajíček s liberem Tomášem Kuncem, pozvánku zúčastnit se úvodního tréninkového kempu slovenské reprezentace dostali nahrávač Filip Palgut s dalším blokařem Lukášem Kyjanicou. Jiří Mikulenka se pak pokusí navázat na své úspěchy na mezinárodních akcích v českém národním dresu, tentokrát však v kategorii do 21 let.

Všem zmíněným tak začala jedenáctitýdenní dřina a tuhý boj o mistrovství Evropy, které se uskuteční na konci léta. „Je to největší možná meta, které se dá dosáhnout. Reprezentovat Českou republiku je čest, pocta a zpětná vazba za výkony, které předvádíme,“ komentuje nominaci Zajíček. „Jsem rád, že jsem pozvánku dostal. Konkurence je ale velká,“ těší Kunce, který tuší, že ho v boji o finální nominaci nečeká nic lehkého.

Ostrava volá

Motivace pro české dospělé reprezentanty bude o to větší, že Ostrava bude jedním z hostitelských měst evropského šampionátu a budou si tak případně moci zahrát na domácí půdě a při troše štěstí snad i před českým publikem. „Cesta tam je dlouhá. Budu se ale snažit, abych byl zdravý a připravený na to, reprezentovat Česko,“ prohlašuje 28letý blokař Kladna.

„Co se týká liber, tak boj o nominaci bude hodně vyrovnaný a rozhodnou maličkosti,“ věští Kunc, který svede boj o reprezentační místo s ex-kladenským Moníkem, momentálně hrajícím za Beskydy, a karlovarským Pfefferem. Třiadvacetiletý volejbalista bere pozvánku do reprezentačního kempu jako určitou náplast za nepovedenou klubovou sezónu.

Slováci musí ještě zabojovat 

Mnohem složitější cestu na šampionát bude mít Slovensko, které si musí účast mezi evropskou elitu vybojovat v kvalifikaci. Oba slovenští Orli se o nominaci dozvěděli jen pár hodin před prvním společným tréninkem po desetidenní pauze. „O širší nominaci do národního týmu jsem věděl, akorát jsem čekal, jestli budu povolaný i na sraz. V týdnu mi pak přišel mail, ve kterém figurovalo moje jméno, takže brzy vyrazím,“ hlásí potěšeně Palgut. 

„Velmi mile mě to překvapilo, protože jsem původně v širší nominaci nebyl, až nyní. Jsem za to velmi rád,“ konstatuje s úlevou Kyjanica, jehož do slovenského národního týmu dostaly parádní výkony zejména ke konci základní části a následném play-off. „Zbývá už jen uspět v kvalifikaci,“ přeje si do jarních měsíců mladý blokař.

Úctyhodná šňůra pokračuje

Jak bude vypadat kádr českého reprezentačního týmu do 21 let lze zatím věštit pouze z křišťálové koule. Hráči sice obdrželi pozvánky, přičemž jedna z nich přišla i Jiřímu Mikulenkovi, nicméně složení realizačního týmu je zatím neznámé. Univerzál, který se v Kladně přeorientovává na smečaře, však hodlá navázat na předchozí působení v mladších kategoriích, ať už složení týmu bude jakékoli. 

„Za uplynulých pět let jsem se vždy do konečné nominace na šampionát dostal, a tak doufám, že i teď tam pro mě místo bude,“ věří Mikulenka, že by se v konečné nominaci na mistrovství světa do 21 let, které se bude hrát v Bulharsku a Itálii mohl objevit. „Zkušenost z předchozích mezinárodních akcí by mi měla určitě při finálním výběru pomoci, rozhodnutí je však na trenérech,“ uzavírá Mikulenka.

Programy reprezentací na nejbližší týdny

Česká republika
25.-29.4. – Sraz NT (České Budějovice)
29.4.-2.5. – Sraz NT (Nitra), 30.4.-2.5. Přátelská utkání: SVK-CZE
4.-16.5. – Sraz NT (České Budějovice), 14.-16.5. Přátelská utkání: CZE-AUT
18.-26.5 – Sraz NT (Hradec Králové)
27.-31.5. – Zápasy European Golden League (Bělorusko)
31.5.-3.6. – Sraz NT (Praha)
4.-7.6. – Zápasy European Golden League (Portugalsko)

Slovenská republika
14.4.-6.5. – Sraz NT (Nitra), 30.4.-2.5. Přátelská utkání: SVK-CZE
7.-9.5. – 1. turnaj Kvalifikace ME (Slovensko)
10.-13.5. – Sraz NT (Púchov)
14.-16.5 – 2. turnaj Kvalifikace ME (Rumunsko)
17.-27.5 – Sraz NT (Nitra)
28.-30.5 – Zápasy European Golden League (Holandsko)
1.-3.6. – Sraz NT (Nitra)
4.-7.6 – Zápasy European Golden League (Ukrajina)

Česká republika U21
Program není znám

Během uplynulé sezóny přibylo Milanu Fortuníkovi na tváři mnoho vrásek. Konečné osmé místo a vypadnutí ve čtvrtfinále je pro něj velkým zklamáním, obrazem reality a motivací do budoucna. V dalších letech rozhodně nechce opakovat nejhorší umístění Kladna ve volejbalové UNIQA extralize. V rozsáhlém rozhovoru pro klubový web shrnul kladenský šéf ročník 2020/21 a nastínil plány pro tu další, snad povedenější sezónu.

Už přebolelo vyřazení ve čtvrtfinále?

To nepřebolí. Vyřazení není nikdy jednoduché, protože podstata sportu je snaha vyhrát, zvlášť na profesionální úrovni, kde jde samozřejmě o úspěch a o vítězství. Proto porážky nepřebolí snadno. Beru to tak, že letošní sezóna nebyla z pohledu výsledků dobrá. Je to naše nejslabší umístění po návratu do extraligy, k čemuž přispěla spousta faktorů. 

Kterých?

Začalo to problémy s obměnou kádru, neboť bylo hodně hráčů, kteří končili, a museli jsme budovat nové družstvo s novou tváří. Na něj jsme však měli o polovinu nižší rozpočet, a to i vlivem koronaviru a snížené podpory od velkých sponzorů. A do třetice nás pronásledovaly potíže s Covidem a zraněními hráčů. V podstatě jsme začali plnohodnotně a dohromady trénovat až na přelomu kalendářního roku, což bylo těsně za polovinou sezóny. To vše se projevilo na konečném výsledku.

Před sezónou se snad všichni, ať už hráči nebo trenéři, ztotožňovali s cílem být do čtvrtého místa v extralize i poháru. Kdy jste začínal tušit, že vytyčené mety jsou v nedohlednu?

Hned v září! Už tam nás postihla karanténa, do toho zranění a začalo být jasné, že dané cíle budou pro nás těžko dosažitelné. Letní příprava byla výborná, nicméně na konci srpna nás postihla první zranění a první koronavirová pauza. Od té doby se s námi potíže vlekly celou soutěží a my jsme z těchto důvodů nebyli schopni pořádně trénovat. Ukázalo se, že vytyčené cíle jsou pro nás příliš vysoko.

Dalo se s tím něco dělat, nebo jste spíše mírnili dopady a čekali, jak to všechno skončí?

Chtěli jsme s tím něco dělat. Před vánočními svátky jsme začali vytipovávat hráče, kteří by mohli kádr doplnit a pomoci nám, ale jednání nedopadla ani na jednom postu. 

Proč?

Museli jsme zvažovat, zda finanční podmínky jsou adekvátní tomu, co by nám angažmá potenciálního hráče přineslo a v několika případech jsme zkrátka vyhodnotili, že se nejedná o dobrý poměr mezi cenou a výkonem. Tak jsme od toho upustili a rozhodli jsme se, že sezónu dohrajeme v takovém složení, v jakém jsme jí začali. V play-off byl navíc obraz hry daleko lepší než v základní části. To už bylo ale samozřejmě pozdě. Hlavně kvůli předchozím výkonům jsme postupovali z předkola a bylo jasné, že půjdeme ve čtvrtfinále na nejlepší týmy. Dalo se očekávat, že série bude se soupeřem, který bude papírově daleko silnější než my.

Které ztracené body v průběhu sezóny Vás nejvíce mrzí?

Napadá mě venkovní utkání ve Zlíně, kde jsme nebyli důstojným soupeřem a doma jsme ho následně dokázali porazit. S Budějovicemi jsme odehráli velmi pěkné zápasy, doma prohráli 2:3, u nich 1:3. Tam odtud jsme si neodvezli žádné body. Přesto si myslím, že po prvním setu byl náš výkon naprosto srovnatelný s Jihostrojem a alespoň bod jsme si zasloužili. Nejvíce nás můžou mrzet domácí střetnutí s Odolenou Vodou, dále v Příbrami a v Ústí, kde jsme odehráli důležité duely, které jsme měli zvládnout lépe. To byly důležité momenty. Kdyby dopadly lépe, byla by sezóna veselejší.

Kladno, stejně jako všechny ostatní sportovní celky v Česku, se muselo obejít bez diváků a hrát za zavřenými dveřmi. Třeba o utkání s Odolenou Vodou se hodně mluvilo, že by vás v něm fanoušci dotlačili k bodům. Hrálo i tohle v důsledku konečného umístění roli?

Rád bych tomu věřil. Diváci v Kladně byli vždycky výborní. Není tolik klubů, které se můžou pochlubit takovou podporou od fanoušků jako my. Samozřejmě vím, že jsou například i v Příbrami skvělí diváci. Nás vždy domácí prostředí hnalo a teď nám chybělo. Jestli by to stačilo na vítězství v některých zápasech? Ano, rád bych tomu věřil. Pravda ale je, že jsem letos několikrát svému týmu vytýkal, že herní projev je chladný, moc profesorský, zkrátka neodpovídá tomu, jak by podle mě měla vypadat hra našeho mužstva. Možná to bylo i tím, že tady bylo více hráčů, jež se soustředili na vlastní hru nebo nebyli ochotní jít emočně nad rámec toho, jak jsou zvyklí hrát. I tohle bych rád do budoucna změnil. To, že jsme hráli bez diváků, naše výsledky poznamenalo.

V minulé sezóně Kladno skončilo šesté, letos celkově osmé. Znamená to, že vyklízí těžce vydobyté pozice?

Dá se to tak říct. Osobně to vidím tak, že se jedná o jasný odraz toho, jakou jsme měli podporu od partnerů a jak se vyvíjela sezóna, i ta předchozí. Počítali jsme s tím, že budeme muset obměnit kádr, což začalo už před tímto ročníkem. Zkrátka je to obraz určité generační výměny, ale také je potřeba zmínit další důležitý faktor, a to že úroveň extraligy jde neustále nahoru. 

Jak to myslíte?

Přestává platit, že o titul bojují pouze dva nebo tři družstva. Mezi nejužší špičku patří minimálně čtveřice týmů, ale i další týmy ze sedmého či osmého místa dokážou v zápasech přehrát ty nejlepší. V extralize je spousta nových tváří, cizinců, vrátili se i někteří dobří čeští hráči. Zároveň zde vyrostla řada mladých volejbalistů, jež se naplno zabydlují v extraligových družstvech. Není to nic jednoduchého. Sami navrátilci ze zahraničí uznávají, že prosadit se v nejvyšší soutěži je v současné době těžší než kdykoliv dřív.

Jak moc bude náročné vrátit se zpět do elitní čtveřice?

Bude to o tom, jestli seženeme kvalitní hráče, abychom mohli i kvalitně trénovat. Jedním z rozhodujících faktorů je i jejich charakter. Samozřejmě jedno je jasné. Bez ohledu na to, zdali se nám to povede, tak to bude nesmírně těžké. Výběr těch správných hráčů si vyžádá určitý čas, a tudíž teď nelze úplně říct, že v příští sezóně mezi nejlepšími čtyřmi budeme.

Spalo se Vám během posledního roku dobře, nebo to byla jedna noční můra za druhou?

V soutěžním ročníku se mi spí vždy špatně (směje se). Tenhle byl výjimečný tím, že se práce nedařila tak jak jsme chtěli, výsledky nepřicházely a o to to bylo těžší. Člověk si přehrává jednotlivé zápasy, sety, okamžiky do noci a zkoumá je. Druhý den se radí s kolegy. Celý proces je o hledání řešení, jak vše zlepšit. Když odezva, i přes veškerou práci, není, tak se z toho stává noční můra.

Je nějaký krok nebo tah, který byste vzal zpět?

V Ústí jsem trošku naivně podlehl dojmu, že jsme schopni hrát bez tří přihrávačů. Nechal jsem se k tomu přemluvit, ačkoliv část týmu byla proti. To byl jeden z chybných kroků, neboť poznamenal další zápasy, které následovaly. Kdybych měl možnost volit znovu, už bych do toho znovu nešel a požádal o odložení zápasu.

Hlasy z vnějšku říkaly, že tým na papíře není špatný. V týmu byla řada reprezentantů, přesto výsledky nepřicházely, navíc Kladno bylo dlouhou dobu “best in Covid“. Kde byla ta potíž?

Covid, zranění, následná nepohoda, nemožnost trénovat, a tak pořád dokola. Hráči byli vybraní dobře, za tím si stojím. Na to, jaké jsme měli možnosti, jsme sestavili dobrý tým. Že jsme to zkrátka nebyli schopni prodat je důsledkem zejména těch čtyř věcí.

Všechny tyto patálie vás pronásledovaly už od srpna a zbavily jste se jich až na konci sezóny. Lepila se vám smůla na paty?

Nevím, jestli to byla smůla a neumím na to odpovědět. Celou sezónu jsme měli zraněného prvního nahrávače. Prakticky si pořádně ani nezahrál. Měli jsme několik přestávek kvůli covidu. Vždy nám někdo čtrnáct dní chyběl. Nevím, jestli se s tím dalo něco dělat.

Od vyřazení ve čtvrtfinále utekly takřka dva týdny. Bude se teď v období mezi sezónami do týmu radikálně řezat, nebo se obmění jen minimálně?

Začal jsem u realizačního týmu. Trochu jsem popřemýšlel, jak jsme pracovali a co by šlo změnit. V příští sezóně budeme v jiném složení. Co se týče hráčů, tak samozřejmě hledám, jak tým sestavit a doplnit. V tuto chvíli vím, že ze stávajícího kádru zůstane minimálně pět hráčů. O dalších budeme teprve jednat, ale chceme přivést i nové tváře. Nemám prostředky na to, abych vyměnil všech dvanáct lidí a ani to není nutné. Nicméně nějaké posily se v Kladně určitě objeví.

Nakousl jste realizační tým. Až do aktuální sezóny jste měl pouze jednoho asistenta, teď dva. Vracíte se tedy k osvědčenému modelu z let předchozích?

Přesně tak.

Stojí za tím špatná sezóna nebo něco jiného?

Je to čistě moje rozhodnutí. Na práci, kterou jsme odvedli, mám nějaký názor. Rád bych ji dělal jiným stylem. Nevím, co přesně bych měl vypíchnout. Takhle jsem se rozhodl. Třeba je to chyba. Uvidíme.

V Kladně odjakživa působili cizinci. V uplynulé sezóně zase spíše tuzemští hráči. Jak to bude dál a kde se budete po posilách ohlížet?

Hledáme určitou kvalitu. Když by byla v Česku, tak rád vezmu české hráče. Občas jí ale nejde najít u těch, co jsou v nabídce, protože drtivá většina špičkových volejbalistů nehledá nové angažmá. Pokud chceme být konkurenceschopnější, nemůžeme brát průměrné volejbalisty a věřit, že z nich bude top tým. Kádr tedy musíme doplnit o zahraniční akvizice. Někdy se to sešlo tak, že jsme měli dva nebo tři cizince. Taky jich tu bylo třeba i pět. Teď jsme hráli hlavně s tuzemskými hráči, a to z toho důvodu, že byli volní, pro nás cenově dostupní a byli ochotni hrát za Kladno. Všechno si tak nějak sedlo. Nelze říct, že budeme hrát jenom s domácími nebo zahraničními hráči. Vše se odvíjí kvality a ceny, až pak budeme zkoumat, jestli se jedná o cizince nebo o domácího hráče.

Na jaké posty se v přestupním období nejvíce zaměříte?

Rozhodně přijde jeden nahrávač. Jsem si poměrně jist, že se bude jednat o cizince. Dále by měl přijít univerzál, může být i ze zahraničí. Rádi bychom přivedli jednoho smečaře a možná blokaře, i když tam si nejsem jistý, jestli to bude nutné. U smečaře je pravděpodobné, že se bude jednat o hráče z ciziny. Po našem vypadnutí jsme se ale zaměřil hlavně na hledání prvního nahrávače.

V dalším díle rozhovoru se šéfem volejbalu na Kladně Vám přineseme jeho pohled na ekonomické aspekty a také na mládež..