Po dvou výhrách přišla první letošní porážka. Kladenští volejbalisté byli Liberci vyrovnaným soupeřem, nicméně v závěrech setů se mu museli poklonit. Jednou z možných příčin porážek 0:3 je, že hlavní útočná síla Orlů Filip Křesťan neúřadoval na servisu i na útoku tolik, jako v předchozích zápasech. Zkušený univerzál si z toho ale hlavu nedělá, naopak už vzhlíží k nadcházejícím utkáním, kde by měly jeho i týmové výkony gradovat.
Jak jste prohru s Libercem viděl z Vašeho pohledu?
Výsledek sice 0:3, ale všechny sety jsme ztratili až v závěru. Liberec je jedním z aspirantů na titul. Mrzí mě, že občas hrajeme zamlkle, nebo se bojíme. Z takového soupeře bychom ale neměli mít respekt, naopak bychom měli odevzdat maximum, což nejsme schopni udělat. Jinak si nemyslím, že se jednalo o extrémní průšvih. Myslel jsem si však, že náš výkon bude lepší, protože tréninky se oproti začátku sezóny zlepšují. Škoda, že jsme je neproměnili v něco víc. Naše hra stále obsahuje nevynucené chyby, které bychom dělat neměli. Těžko říct, z čeho pramení, protože se většinou opakují. Jedná se o zbytečné věci typu špatného odbití při nahrávce z pole. Vždy je to blbá souhra náhod.
Proč tedy vaše hra stále obsahuje chyby, které se opakují?
Upřímně to není o tom, že bychom je chtěli dělat, ale že například v útoku vyřešíme některé situace špatně. Musíme totiž rychle vyhodnotit, zda míč napálit, nebo ho zalít za blok a někteří z nás hrajeme na hraně rizika i v případě, že nahrávka není ideální. A takhle je to se vším.
Jak to myslíte?
Čekali jsme, že v tabulce budeme mnohem výše. Že nám to nejde, nás psychicky sráží. Stejně je to i se zápasy. Jdeme do nich s určitou vizí, ale tím, že se tak neděje, se dostaneme do nepohody, což pak na některé lidi možná působí tak, že nefungujeme tak, jak bychom měli. Taky bych si upřímně od sebe představoval daleko víc, ale volejbal je kolektivní sport a jsem závislý i na výkonu ostatních, nejen na svých. Snažím se dělat maximum pro tým, ale moje hra se odvíjí i od toho, jak k zápasu přistoupí nahrávač a jak jemu to jde. On je dirigent naší hry, a pokud mu nahrávky nevychází, tak se s nimi poté pereme.
Bylo tomu tak i v souboji s Libercem? Tam jste se oproti minulým zápasům nedostával tolik do hry a když, tak jste měl velmi složitou pozici. Zároveň jste si připsal jen 8 bodů…
To bylo zapříčiněno tím, že distribuce nahrávek byla jiná než obvykle. Nejvíc jich totiž dostal Tomáš Hýský, kterému se dařilo. V prvním setu jsem měl nadstandardní úspěšnost v útoku okolo 85 %. Souhrou náhod jsem ve druhém dějství odnesl těžké nahrávky, se kterými jsem si moc neporadil, což byla moje chyba a třetí sada byla z mé strany v normálu, dostal jsem ale jenom čtyři nahrávky.
Z celého týmu riskujete nejvíc zejména na podání. V posledních zápasech servisy doprovázíte i hlasitým projevem. Je to váš trumf, na který sázíte?
Servis je určitě mojí předností, stejně jako útok. Samozřejmě podání, které se mi povedlo například v Beskydech, se nepodaří v každém zápase. Když mi sedne, máme velkou výhodu, protože odtáhnu soupeře od sítě a máme pak lepší výchozí postavení v obraně. V opačném případě ale můžu zbytku družstva uškodit. Co se týče rizika, tak jsem měl na mysli hlavně při útoku. Jsem jedním z hráčů, kteří jsou nejvíce krát zablokováni. O mně to může vypovídat, že buď neumím útočit, anebo jdu na hranu rizika. Pořád je lepší blok než aut. Na podání máme od trenéra volnou ruku a před podáním musím sám vyhodnotit, jak se cítím. Když se mi extrémně nedaří, tak z něj slevím. Většinou mi v letošní sezóně ale jde. Týmu tak spíš pomáhám, než škodím (Filip Křesťan je s 38 esy nejlépe podávajícím hráčem v rámci UNIQA extraligy – pozn. red.).
Soupeři většinou při Vašich servisech volí záměrně oddechové časy, aby vás rozhodili. Jak se s tím perete?
Neřeším, jestli si soupeř bere oddechový čas, nebo je konec setu. Když si věřím a mám servis pod kontrolou, tak jdu do něj pořád stejně.
Při zápasech také nelze přehlédnout, že se často vztekáte a vypouštíte ze sebe negativní emoce. Navenek to na první pohled vypadá, že týmu můžete škodit. Jak to ve skutečnosti ale máte?
Na lidi občas moje chování působí, že se vztekám a moje pozornost se tak odvádí někam jinam, nebo že se chci na hřišti s někým hádat. Rozhodně to tak není. V daný okamžik mi naštvanost pomáhá mnohem víc, než kdybych zůstal v klidu a udržel nervy na uzdě. Emoce ke mně patří a jsem tím známý.
Závěr základní části se nekompromisně blíží. Bude pro vás po prohře s Libercem nyní stěžejní udržet osmé místo?
Není pro nás důležité, na jaké pozici skončíme, ale jaký volejbal budeme hrát. Pokud předvedeme naše nejlepší výkony, které jsme ukázali proti silnějším soupeřům, a dokážeme si je přenést do zápasů předkola, tak o nás nemám vůbec strach.
Nicméně výhoda domácí haly se v play-off hodí ne?
Samozřejmě že taky bude hrát svým způsobem roli. Jsem už ale zkušený hráč a vím, že tento fakt může být klidně i pro domácí týmy svazující, protože týmy zespodu tabulky nemají co ztratit. Bylo by určitě fajn, kdybychom byli šestí nebo sedmí, ale možnost dostat se na tyhle pozice jsme ztratili v průběhu sezóny. Nemá smysl se k tomu už vracet.
Soudě dle Vašich slov vám nepůjde v posledních čtyřech kolech zas tolik o body, jako spíš o to se naladit na předkolo, je to tak?
V těch zápasech se musíme dostat do herní pohody. Mít z volejbalu dobrý pocit. Sport je takový, že jeden zápas vás nesmírně nakopne, další zase rozhodí. Primární je to, abychom se soustředili a odváděli výkony na maximum v tréninku a následně je přenesli do zápasů. Zároveň jsme si vědomi toho, že po konci základní části přijde Český pohár a ten bude pro nás také důležitý. Musíme se soustředit na naši hru a odstranit z ní co nejrychleji nedostatky, nemáme na to ale moc času.
Co se týče předkola, tak do něj se vám jako pravděpodobný soupeř rýsuje někdo z dvojice Brno a Beskydy. Koho byste raději chtěl?
Je mi to jedno. Ale kdybych si měl vybrat, tak bych si víc přál Beskydy. Brno je více kousavé, nicméně všichni v předkole nemají co ztratit. Sezóna se takhle vykrystalizovala. Ani jeden z týmů, který se nachází ve spodku tabulky, tam rozhodně nechce být. Přeji si postup a v play-off následně narazit na někoho silného. Stejně si teď nemůžeme vybírat. Alespoň si zahrajeme dobrý volejbal.