V létě se z něj stal jasnovidec, aniž by to sám tušil. Nahrávač Ondřej Fortuník (33) v představovacím rozhovoru na dotaz ohledně jedničky uvedl, že ve volejbale může být za týden vše jinak. A tak se také v jeho případě stalo. Stačilo pár výměn a přišlo zranění, následné šíření koronaviru uvnitř týmu jen vše podtrhlo. S příchodem adventu už ale vše nasvědčuje tomu, že se Forbes junior už brzy objeví pod vysokou sítí, a to na mnohem delší dobu než jen na set a půl jako v Ústí. Velkou roli v jeho návratu hraje i jeho žena Lucie.

Zkraje srpna jste v rozhovoru pro klubový web řekl, že ve volejbale může být za týden vše jinak. Váš výrok se vyplnil doslova. Vzhledem k tomu, že od té doby řešíte zdravotní potíže v jednom kuse, vzal byste svá slova zpět?

Asi ne. Zas tak pověrčivý nejsem. Ve sportu se běžně stává, že přijde zranění, ztráta formy nebo nový hráč do týmu. Teď ke všemu tomu přibyl ještě koronavirus. Je toho hodně, co se může stát. V mém případě se toho přihodilo hodně najednou. Místo toho, abych se soustředil na své výkony, se zatím snažím dát tělo dohromady. 

Když to vezmeme postupně, tak od prvního přípravného turnaje v Liberci, kde jste si sotva pinknul do míče, se Vás smůla až neskutečně drží. Po pár výměnách přišlo zranění, následovala první vlna koronaviru uvnitř týmu, pak trable s kolenem, poté zákaz hraní ze strany vlády, a když už jste se dal dokupy a dostal se na hřiště, tak Kladno muselo odkládat zápasy kvůli dalšímu šíření nemoci Covid-19 mezi spoluhráči. Není tohle na sportovce trochu moc?

Není to lehké. Člověk pořád něco řešil. V letní přípravě jsem se děsil toho, jak budu časově stíhat tréninky s prací, nicméně všechno si sedlo. Problémy začaly v momentě, kdy se přiblížil začátek ligy. Vše začalo zraněním lýtka, následně přišel koronavirus, který jsem navíc chytil. Když jsem se pak snažil rychle vrátit, tak do toho přišly problémy s kolenem, které dávám dohromady do dneška. Bolest ze svalu přešla do kloubu. Ono, když sportovce trápí určitá část těla, tak ji nevědomky ulevuje a víc zatěžuje část jinou, která se začne ozývat následně. Je to takový začarovaný kruh. 

Když si to shrneme. Prasklé lýtko, koronavir a problémy s kolenem. Celkem tři měsíce mimo hru. To je hodně velká nepřízeň osudu, nemyslíte?

Je to tak. Není to na to, aby z toho člověk nějak jásal.

Zmínil jste, že pracujete. Ve společnosti Kine-MAX zabývající se výrobou a prodejem rehabilitačních pomůcek a kinesiologických tejpů jste obchodním zástupcem na vysoké a důležité pozici. Zaháněl jste chmurné myšlenky alespoň prací?

Je to výhoda a nevýhoda zároveň. Člověk přijde o určitý čas, když dělá dvě věci najednou, když si je ale zorganizuje, tak se dají spojit. Na tréninku si můžu vyčistit hlavu od práce, a naopak v práci zase přijdu na jiné myšlenky po nepovedeném zápase. 

Poslední týdny jste se svému zaměstnání mohl věnovat naplno a musel mít i napilno, protože díky zavřeným obchodům zažívají e-shopy mimořádný nápor objednávek. Před Vánoci ho mají všeobecně, ale nyní se tak děje už několik měsíců před nimi…

Je to tak, tohle období trvá už delší dobu. Podobná situace už byla na jaře, kdy se vše úplně otočilo, protože byla zavřená i rehabilitační zařízení a sportovní kluby. Prodej tejpů klesl, naopak vzrostly tržby u ostatních pomůcek, masážních válců, míčků a podobně. To samé se děje i teď, když se blíží Vánoce. Všichni nakupují on-line a musím zaklepat, že to jde dobře.

S trochou nadsázky se dá říci, že s ohledem na Vaší situaci přišlo zastavení soutěže na pět týdnů vhod?

Přišlo, nepřišlo. V momentě, kdy jsem mohl něco dělat, jsem měl koronavirus. Když už vše vypadalo relativně v pohodě a byl jsem v klidu, přišel nouzový stav. Je to jako na houpačce (ušklíbne se). Vždy, když můžu po zdravotní stránce, tak mi vystaví stopku Covid. Teď se cítím dobře. Zatím z toho z mé strany byl ale pouze jeden set v Ústí, a ještě v takové podobě, že jsem ho tam odskákal na jedné noze.

Vaše žena je fyzioterapeutka, pomáhala Vám doma s léčbou?

Pomáhá mi pořád. Doma máme místo jedné místnosti malou ordinaci, kde má přístroje a ví, co má dělat. Když potřebuji, je mi ještě větší oporou než obvykle.

Urychlila její pomoc léčbu Vašeho zranění?

Rozhodně. Lucka dokáže přesně identifikovat místo bolesti, rozpoznat její původ a nastavit adekvátní způsob léčení. V tomhle směru jsem velmi zvídavý. Ačkoliv je to mimo mou profesi, chci vědět, jak tělo a mechanismy v něm fungují a ona tomu neskutečně rozumí, takže jí v jednom kuse zahrnuji dotazy.

Jaké dostáváte nejčastěji odpovědi?

Proč se co konkrétně stalo. Co se s tím dá dělat a jak tomu pomoci.

V nejbližších zápasech budete muset hrát se speciální ortézou. Jak moc náročné je vybrat ten správný typ?

Už jsem byl vybírat ve dvou obchodech, ale ještě jsem nenašel tu pravou. Bez ní se ale neobejdu. Začínám pomalu trénovat a tím, že máme opět odložené zápasy, mám pár dní navíc. Nemusím tedy hned trénovat naplno a nohu můžu rozhýbat postupně. Uvidíme, jak koleno zareaguje.

Vraťme se nyní k duelu v Ústí. Pro Vás alespoň nějaké pozitivum, že jste po třech měsících konečně nastoupil do utkání, že?

Po pravdě jsem ještě neměl hrát ani tam a nebylo to s ohledem na léčbu příliš vhodné řešení. Koleno se nezdálo ještě v pořádku a taky jsem si tam tím přitížil. Člověk chce hrát. Já bych hrál klidně pořád, kdyby to jen trochu šlo. Věřím, že jsem stále schopný týmu pomoci.

A když se k tomu připočte i věk, přeci jenom už patříte mezi starší hráče… 

Je to tak. Navíc jsem měl šest let pauzu, kdy jsem upřednostnil práci před volejbalem, což se na těle projevuje. Není to jako v době, kdy jsem s volejbalem začínal. Teď o sebe dbám více než kdy jindy.

Zrovna o Vás spoluhráči říkají, že jste v osobní hygieně nejpečlivější a stejně jste chytil koronavirus…

Jsem druhý nejstarší v týmu. Více let už je pouze Hyzymu – Tomáši Hýskému (Pozn. red.) – přírodní mašině, která je nezlomná jak vůči virům, tak i zraněním. Zaplať pánbůh pro něj. Tím, že jsem věkově hned za ním, tak si už musím dávat větší pozor co a jak dělám a starat se o sebe více. Vzhledem k mé pauze a pracovní pozici, si myslím, že by to ani jinak nešlo a kdybych o sebe pečoval méně, tak bych to tady mohl rovnou zabalit, protože by mi tělo vystavilo stopku.

Řadíte se sám i mezi metrosexuály?

To ne (směje se). Bylo to myšleno čistě z hlediska zdraví. Jsem takový, že mi v současnosti nevadí ani dezinfikování rukou. Důkladná regenerace, protahování a doplňky stravy jsou samozřejmostí.

Na rozdíl od některých lidí jste tedy doporučení spojená s prevencí ohledně koronaviru přijal bez problémů?

Sám jsem je sepisoval. (žertuje s úsměvem)

Pojďme dál. Drtivá většina týmů si nemocí Covid-19 prošla. Pokud se nic nezmění, tak se nejen pro vás v prosinci rozjede extraliga naplno. Budete nicméně dohrávat osm odložených utkání. Pro Vás osobně by se mělo jednat o jistou výhodu, neboť byste se měl více zapojovat do hry, je to tak?

To se uvidí. Je to takhle naplánované. Restart už tady byl několikrát, a když vezmu v potaz i testy, tak pro nás se jedná už o pátý začátek sezóny, když k tomu připočítám první vlnu koronaviru z léta a zranění. Snad vše proběhne, jak má. Kdo ví, ale možná některé zápasy budeme muset odehrát dříve, takže je ve hře i varianta, že budeme hrát třikrát nebo čtyřikrát týdně. O to důležitější bude, aby byli všichni zdraví. Některým z nás končí tzv. covid-pass (období, ve kterém hráč nemusí na testy), takže budeme znovu muset společně s ostatními chodit na testy a je tady riziko, že se u nás onemocnění znovu objeví.

Doufejme že ne, přeci jen jste si už užili dost. Nicméně, co říkáte na samotné testování?

Není to nic příjemného. Platnost testů je navíc pouze 48 hodin, což mi nepřijde adekvátní. Vedení klubu rozhodlo tak, že nás nechá testovat až v den zápasu, časně ráno. Člověk si tím rozhodí celý denní rytmus. Na druhou stranu musí stejný proces podstoupit i ostatní týmy a musíme to přijmout jako fakt a přizpůsobit se.

Co říkáte na to, že Kladno zůstává jediným “pozitivním“ týmem extraligy?

Asi tady máme blbou auru a musíme si ještě více vydezinfikovat šatnu. Opravdu netuším. Je pravda, že nás koronavirus zasáhl nejvíce. Prošly si tím i jiné týmy samozřejmě, ale ty měly štěstí v neštěstí v tom, že byli pozitivní najednou. Například v Odoleně Vodě mají 14 lidí, a co jsme s nimi mluvili, tak jich bylo 12 pozitivních v jeden moment. U nás přeskakuje virus z jednoho na druhého. Teď končí lhůta první skupině pozitivních, takže to bude znovu zajímavé. 

Když začnete začátkem prosince opět hrát, čeká vás slušná porce zápasů. To bude vskutku zajímavá mikulášská nadílka, že?

To tedy ano, zároveň musíme vyřešit testování. Utkání, která se odkládají kvůli pozitivně testovaným musí být odehraná do 30 dnů a jen stěží se budou překládat na leden nebo únor. Musíme je tudíž odehrát v prosinci, což s ohledem na blížící se vánoční svátky nevěstí pro naše rodiny nic dobrého. 

Jak Vy vlastně vnímáte a berete dohrávané zápasy?

Rozhodně máme co dohánět. Člověk ale nesmí podlehnout tomu, když se podívá na tabulku a vidí, že je na desátém nebo jedenáctém místě. V tuhle chvíli postavení v tabulce úplně nehraje roli i vzhledem k tomu, že jsme zápasově pozadu. Momentálně jsme ale prakticky na dně tabulky, což rozhodně není hezký pohled.

Na druhou stranu ze dna vede jen jediná cesta a to nahoru…

To je pravda. Už Filip Palgut říkal, že budeme tabulkou jenom stoupat, a i já věřím, že tomu tak bude.

Už aby přišlo adventní období a všechny trable opustily tým. Přesně tohle si přejí všichni lidé okolo kladenského volejbalu. Na základě výjimky vlády zkraje listopadu sice mohou trénovat a připravovat se na zápasy. Nyní ale svěřenci Milana Fortuníka bojují s neviditelnou překážkou na vlastní kůži a nutí je odkládat další utkání. Kvůli řádění koronaviru, jenž přeskakuje z jednoho hráče na druhého a setkala se s ním již většina kádru, se přesouvají i nadcházející plánované duely s Příbramí a Ostravou.

Z nadějných vyhlídek se stal zlý sen. I takto by se dal nazvat listopad v kladenském týmu. První testy v polovině měsíce odhalily tři pozitivní případy uvnitř týmu, týden na to se jejich počet rozšířil. Kladno tak zůstává jediným celkem UNIQA extraligy, jemuž Covid-19 zamezuje zapojit se do nejvyšší soutěže. „Celkem šest hráčů jsme měli o minulém víkendu v karanténě. Dál zůstávají tři,“ přiznává smutně trenér Fortuník poté, co musel odložit další zápasy. Nejen se Lvy a Odolenou Vodou, ale i ty nadcházející s Příbramí a Ostravou. Zvolit tuto variantu mu umožňuje dohoda mezi šéfy klubů. „Snažil bych se hrát, ale kromě hráčů s Covidem máme ještě další zdravotně indisponované. V tuto chvíli bychom neměli k dispozici žádného nahrávače a hrát bez nich nejde,“ vysvětluje trenér kladenského celku, proč zažádal o další odklady.

Utkání se kupí

Odložená utkání rozesmutnila pochopitelně i hráče, kteří museli přežít pětitýdenní pauzu bez ostrého zápasu, a když už se jednoho dočkali, tak na další budou muset počkat až do adventního období. „Cítím, že radost z toho nikdo nemá, ale co se dá dělat. Musíme se s tím poprat a fungovat dál,“ říká Fortuník. Jeho svěřenci už v tuto chvíli budou muset dohánět celkem devět původně naplánovaných utkání. K pěti duelům z října přibyly teď další čtyři.

V listopadu má tak Kladno dohráno a znovu se do UNIQA extraligy zapojí až v prosinci. „Žádal jsem kluby, se kterými jsme se měli podle rozpisu utkat, Ostravu s Příbramí, abychom zápasy odložili a snažili se najít jiné termíny,“ objasňuje Fortuník. Zatím jsou neoficiálně přesunuty na leden, na konkrétní data si ale budeme muset všichni počkat. Nicméně existuje určitá šance, že budeme hrát hned první prosincový den. Středočeský rival z Příbrami se totiž ozval s návrhem, aby se vzájemný duel odehrál v náhradním datu co nejdříve a jako variantu nabídl 1. 12. Termín by měl být stvrzen během tohoto týdne.

Termíny se hledají

K tomu se navíc hledají i termíny pro utkání se Lvy, Odolenou Vodou a Ostravou. V rozpisu se zápas se Lvy vrátil na původní termín 30. prosince, i tady ale zřejmě dojde k přeložení, aby se nehrálo den před silvestrem. „Nicméně je možné, že budeme muset mezi svátky hrát,“ připouští šéf kladenského klubu. 

Vzhledem k nabité termínové listině, kdy všechny kluby budou hrát až do konce kalendářního roku režimem pátek-sobota, se tak logicky nabízí, že se zrušené zápasy připojí postupně k těm lednovým. „Když se vše přeloží až do roku 2021, tak by teoreticky šlo, že by se odložená utkání přiřadila k sobotním pevně daným,“ nastiňuje jednu z možností Fortuník. V tom případě by jeho svěřenci jeli v „režimu play-off“ prakticky až do konce sezóny, protože po dohrání základní části by rovnou navázali na vyřazovací boje. „Můžeme to brát jako přípravu na ně,“ dodává s nadsázkou.

Nahuštěný program svádí k rovnoměrnému vytížení hráčů na všech postech, což však kvůli několika zraněním není možné. K rozšíření stávajícího kádru ale nedojde. „Bavili jsme se otevřeně s lidmi z vedení klubu na toto téma a došli jsme k názoru, že tento krok zatím vynecháme. Jednak z ekonomických důvodů a také kvůli aktuální situaci okolo soutěže,“ uzavřel šéf kladenského klubu.

Až do Vánoc čeká kladenské volejbalisty pět nabitých víkendů. Nahuštěný program UNIQA extraligy nabídne v následujících týdnech vždy zápasy v pátek a v sobotu. První dvojblok měl přinést utkání v Praze a vzápětí domácí duel s Odolenou Vodou. Dnešní testy odhalily další pozitivní případy v týmu a obě utkání se přesouvají zatím na neurčito.

Zápas v Ústí sice přinesl další porážku, nicméně předvedený výkon naznačil, že by Orli brzy mohli z palubovky soupeřů přivézt nějaké body. Ve slepené sestavě byli totiž kladenští volejbalisté severočeskému celku vyrovnaným sokem. Nyní je čekají pražští Lvi, kteří v posledních týdnech taktéž neprožívají zrovna šťastně období. Známá je jejich situace z Lotyšska, kde jim pozitivní testy v týmu znemožnili nastoupit do pohárového střetnutí s celkem RTU Jürmala. Že je po patáliích v pobaltské zemi opustila herní pohoda, ukázalo i poslední kolo, kdy s vypětím všech sil porazili Odolenou Vodu těsně 3:2.

U Lvů dlouhodobě působil nynější asistent trenéra Tomáš John, který se tak v pátek večer vrátí do známého prostředí, tentokrát už v roli soupeře a bude mít speciální vnitřní motivaci. Nicméně ho trápí, stejně jako celý realizační tým, složení kádru pro nadcházející dva duely kvůli nákaze koronavirem, která se mezi jeho svěřenci prokázala minulý pátek. „S kolegy trenéry stále nevíme, s jakými hráči do zápasu půjdeme, a to z důvodu tří indispozic,“ připomněl John stále chybějící trio Kraffer, Kunc a Vostárek. I proto v uplynulém týdnu pilovali kladenští zejména souhru nahrávače se středovými hráči a univerzálem Filipem Křesťanem. 

Důležité zápasy

Pražané mají stejně jako Kladno odehraných pět kol, ve kterých se třikrát radovali z výhry, z toho dvakrát až v tie-breaku, s Odolenou Vodou a poslední Příbramí. I díky těmto zaváháním John zmiňuje záměr si v nadcházejícím víkendu připsat větší bodový zisk. „Chtěli bychom získat tři až čtyři body,“ odhalil John plán před duelem v Praze a následně v domácím prostředí a naznačil, že by Orli nemuseli z venkovní půdy odjet s prázdnou. „Sice máme zatím lepší domácí zápasy, ale není to o soupeřích. Porážíme se hlavně sami vždy individuálními chybami,“ konstatoval John. Jedním z klíčů k pátečnímu bodovému zisku bude uhlídat jednak slovenskou posilu Patáka, ale také nedat moc příležitostí na bloku Srbovi Nedeljkovičovi, jemuž na tomto postu přísluší v začátku soutěže druhé místo. Hned za ním je ve statistikách kladenský Lukáš Kyjanica.

Vzhledem k tomu, že i o víkendu budou nejspíše i dále chybět klíčoví hráči, bude muset trenér Milan Fortuník vsadit na podobnou sestavu, jako tomu bylo v Ústí. V utkání se Lvy by měl nicméně dostat více prostoru starší z bratrů Mikulenkových Vladimír, a pokud koleno dovolí, také Ondřej Fortuník. U něj je však start nejistý. K rozložení zátěže mezi další hráče tak pravděpodobně dojde až příští týden. „Do Vánoc nás čeká nahuštěný program. Jde o to, aby herní vytížení nebylo pouze na sedmi či osmi lidech, ale teoreticky na celém kádru, takže k rotacím a změnám určitě dojde, momentálně to však není aktuální. Musíme počkat, až se uzdraví všichni hráči“ řekl John. V utkání se Lvy by měl nicméně dostat více prostoru pražský odchovanec Vladimír Mikulenka, a pokud koleno dovolí, také Ondřej Fortuník.

V dalším duelu s Odolenou Vodou půjde o hodně. Hlavní trenér Milan Fortuník již zkraje týdne nastínil, že případné další zaváhání doma si jeho svěřenci nemohou dovolit. Případná výhra by naopak Kladno udržela v kontaktu s ostatními týmy ve středu tabulky. Celek z Odoleny Vody má po čtyřech kolech pouze dva body, které uhráli ve vlastní hale proti Karlovarsku a Lvům. Venku zatím neuhráli Středočeši nic. I proto se krčí na předposlední jedenácté pozici. Před duelem s Kladnem čeká Odolenou Vodu utkání s nejhorším celkem dosavadního ročníku Příbramí.

Další stopka

Minulý týden přišly špatné zprávy poprvé. Jako nakažení se ukázali být Jiří Kraffer, Josef Vostárek a Tomáš Kunc. Počet tří infikovaných dovoloval utkání v Ústí odložit. Stejně se ale hrálo. A byla z toho prohra 0:3. Trenér Milan Fortuník si vyčítal porážku hlavně sám sobě. „Tlačil jsem tým do toho, abychom hráli bez klíčových hráčů, což duel poznamenalo,“ sypal si popel na hlavu lodivod Kladenských. Ihned věděl, že plánovaný úterní duel s Pražany o statní svátek se bude muset znovu odložit.

Dobře, že se ponaučil. Odkládat se bude totiž dál a hned oba plánované zápasy. Jak střetnutí se Lvy, tak následně i doma s Odolenou Vodou, se bude hrát jindy. Páteční testy prokázaly, že se Covid-19 objevil u dalších tří hráčů: Slováků Lukáše Kyjanici a Filipa Palguta a jednoho z benjamínků týmu Jiřího Mikulenky. S nimi z minulého týdne zůstává dál pozitivní libero Kunc, naopak Kraffer a Vostárek už jsou v pořádku a mohou se zapojit zpět do tréninkového procesu. Aktuálně tak hlásí kladenská družina čtyři hráče mimo kvůli nákaze koronavirem. Právě počet čtyř a více případů nařizuje oddílům utkání přesunout na jindy.

Kdy se oba odložené zápasy budou hrát, se zatím neví. Vzhledem k tomu, že termínová listina je až do Vánoc hodně nabitá se dá očekávat, že se duely se Lvy a Odolenou Vodou přesunou do roku 2021 a kladenští volejbalisté budou pokračovat ve dvou utkáních ve dvou dnech i v novém letopočtu.

Před dvěma měsíci přišel Filip Palgut, kterému neřekne nikdo jinak než Bufy, jako řešení za zraněného Ondřeje Fortuníka. V modrobílém dresu odehrál všech pět utkání v rámci UNIQA extraligy a jakoby kopíroval výkony celého týmu. Zatímco v domácím prostředí Kladno hraje solidně, na hřištích soupeřů tápe a stejně je tomu tak i se slovenským nahrávačem. Proti Ústí byl dokonce stažen ze hřiště a druhou polovinu zápasu sledoval pouze z lavičky.

Přezdívka Bufy je výrazně odlišná od vašeho jména. Jak k ní došlo?

Zdědil jsem ji po tátovi. Jemu tak říkali v klubu a postupně přešla na mě. Mladý Buffalo, tak mi říkali. Od toho je odvozeno Bufy.

Takže Bufy, uvítal jste přes prohru, i když jste mohli utkání klidně odložit, že se opět hraje?

Je samozřejmě super, že nám povolili zase hrát, ačkoliv se musíme pravidelně testovat. Jediný problém vidím v tom, že se člověk připravuje na zápas, ale prakticky neví, jestli bude hrát nebo ne.

Jak hodnotíte své dosavadní působení a výkony v dresu Kladna?

Zatím mají k ideálu daleko. Doufám, že se zlepší. Přisuzuji to i tréninkovému výpadku, který nás před nedávnem zasáhl, ale nechci se nijak vymlouvat, musím se zkrátka zlepšit.

I trenéři k Vám měli poznámku, že Vaše výkony napodobují ty týmové. V domácím prostředí jsou stabilní, venku ale horší. Čím si to vysvětlujete?

Jednoznačně je to způsobeno tréninkovým výpadkem. V domácím prostředí se hraje vždy lépe. Člověk zná halu a ví o každém centimetru. Když ale přijede ven, tak se rozkoukává a chvíli to trvá, než si zvykne. V tomhle ohledu pomáhá, zejména nahrávačům, určitá tréninková pravidelnost. Jiná věc je sehranost, ta začínala v zápase s Budějovicemi fungovat. Poté ale přišla pauza a my začínáme prakticky od nuly.

Vaše pozice byla na startu sezóny ještě o poznání těžší, neboť jste se k týmu připojil těsně před začátkem extraligy. Potřeboval byste i z tohoto důvodu více času se rozehrát?

Když jsem přišel, tak jsem měl na seznámení s týmem devět dní. Většinu hráčů znám z Budějovic nebo Příbrami. Nejde tak ani o sehranost, ale o tréninky, které chybí. Člověk se do nich dostával a najednou přišla pauza. Teď to bylo podobné.

Zpětnou vazbu od trenérů jste dostal?

Dostávám ji po každém zápase. Na tréninku se mi snaží radit, pomoci. Všichni tři jsou zkušení a dělají maximum pro tým.

Kladno se momentálně krčí ve spodních patrech tabulky, na což není zvyklé. Můžou za to především venkovní zápasy. V čem je ta potíž?

Každé utkání bylo jiné. V Ostravě jsme dostali patnáct es, ve Zlíně jsme v pohodě vedli, ale utekla nám koncovka prvního setu, to samé v sadě čtvrté. Teď v Ústí jsme lepili sestavu na poslední chvíli, ale stejně, náš výkon nebyl stoprocentní.

Nutno podotknout, že jste v Ústí hráli bez dvou opor Kraffera a Kunce. I tak jste podali nejlepší výkon venku. Budou se podle Vás vaše výkony nadále zlepšovat?

Myslím si, že zápas od zápasu budeme lepší. Když znovu nezasáhne Covid, tak si tým více sedne a bude stoupat tabulkou.

Nicméně i tak na Vás v Ústí došlo a trenéři Vás v polovině stáhli ze hřiště. Právem?

Ano. Mně osobně zápas nevyšel, takže trenér neměl ani moc na vybranou. Jediné, co mohl udělat, bylo vystřídat blokaře nebo nahrávače. Když se týmu nedařilo, tak mu chtěl dát impuls. Po zápase jsme si to rozebrali, musím se více držet toho, co funguje.

Původně jste měli hrát znovu 17. 11. doma se Lvy. Utkání se ale odložilo a střetnete se až v pátek u nich. Může vám to pomoci?

Pokud se uzdraví Tomáš Kunc nebo někdo z dalších dvou spoluhráčů, tak ano. V pátek ráno jdeme na testy, tak uvidíme, jak dopadnou.

Nyní se musíte povinně testovat týden co týden. Většina lidí bere výtěr z nosu jako krajně nepříjemnou záležitost. Jak tohle vnímáte?

Osobně mi to nijak nevadí. Jediné, co je mírně nepříjemné, je cestování za testy. Teď v pátek budeme testovaní na Kladně, ale už o sedmé ráno, takže k tomu přibude i brzké vstávání.

Program teď bude až do konce kalendářního roku velmi nahuštěný. Čekají vás dvě utkání ve dvou dnech, v pátek a v sobotu. Co Vy na to?

Nijak zvlášť to neřeším, jsem rád, že můžeme znovu hrát. Ostatně minulou sezónu jsem hrál v Rakousku ligu, pohár i evropskou soutěž, což znamenalo klidně i čtyři zápasy v týdnu. Tam toho bylo mnohem více.

Bude docházet mnohem více i k rotacím v sestavě?

Je možné, že i hráči z lavičky dostanou více prostoru, a to jak u nás, tak i v ostatních týmech. 

Bojíte se o své místo v sestavě?

Ani ne. Člověk se musí připravovat naplno celý týden, což ale stejně ve výsledku nemusí stačit. Kromě aktuální formy bohužel rozhodují i testy. Nicméně nikdo teď nemá svoje místo jisté.

Dost o volejbale. Téměř čtyři týdny jste nemohli trénovat. Jak jste strávil nucenou pauzu?

S rodinkou. Mám dvouletého syna a s ním je vždy co dělat. O zábavu máme postaráno (směje se).

Na ponorku nedošlo?

Ne, ne. Oni se mnou byli, i když jsem hrál v Německu a Rakousku. Na to, že jsme spolu prakticky 24 hodin v kuse, jsme si už zvykli.

Pomáhal jste doma s něčím, respektive pustil se do něčeho, na co by jinak nebyl čas?

Natřel jsem celou pergolu, k tomu lavičku a ryl záhony.

Chtěl jste si u ženy šplhnout?

Nechtěl. Každý máme svou roli. Ona se více stará o malého a já dělám vše ostatní.

Pět týdnů čekali na další soutěžní zápas a dnes se dočkali. Los svedl kladenské volejbalisty proti rozjetému Ústí nad Labem, kterému náramně vyšel vstup do letošní sezóny. I přes dvě chybějící opory podali svěřenci Milana Fortuníka srdnatý výkon, zřejmě nejlepší na hřišti soupeřů. K bodům jim chybělo málo. Po prohře 0:3 v 10. kole UNIQA extraligy však zůstaly všechny body na severu Čech.

Velkou komplikaci pro kladenské volejbalisty znamenaly již páteční předzápasové testy, které odhalily hned tři pozitivní případy v týmu. Doma tak muselo zůstat trio Kraffer, Kunc a Vostárek. V Ústí tak bylo zapotřebí zaimprovizovat, poněvadž do zápasu šli svěřenci Milana Fortuníka bez libera, což znamenalo, že se blokaři v zadních postaveních museli zapojit do defenzivní činnosti. Zároveň se v určitých momentech museli začlenit i do přihrávky. S příjmem však pomáhal hlavně univerzál Křesťan, který na sebe na přihrávce, ale i v útoku, vzal velký podíl zodpovědnosti. „Odvedl výbornou práci. V jeho první sezóně tady hrál půl roku na smeči, na přihrávku byl zvyklý. Nyní se musel rozpomenout, obětoval se pro tým,“ řekl na adresu 33letého volejbalisty trenér kladenského celku. „Jistota Kunce na přihrávce a jeho zákroky v poli však chyběly,“ posteskl si vzápětí.

Zkušený kouč bral po zápase porážku především na sebe. „Tlačil jsem tým do toho, abychom hráli i bez klíčových hráčů, což duel poznamenalo,“ vyčítal si Fortuník. Přesto si myslím, že to nebyl špatný výkon. Spíš mi vadí, že v některých momentech jsme řešili herní situace špatně. Kdybychom je zahráli lépe, tak si myslím, že to mohlo být veselejší,“ přemítal kladenský trenér.

Když se v pátek objevily tři pozitivní případy, tak byla ve hře ještě varianta, že se utkání se severočeským celkem odloží, ale zbytek týmu se rozhodl utkání sehrát. „Nechtěl jsem, aby se nám utkání nahromadila. Trochu jsem počítal s tím, že duel zvládneme takticky jinak, individuální výkony nebyly ale nijak zlé,“ zanalyzoval porážku Fortuník.

I on totiž viděl, že se jeho svěřenci s obtížnou a nepříjemnou situací vypořádali se ctí. Ústí byli více než vyrovnaným soupeřem. V prvním i druhém setu drželi s domácími krok a v obou případech prohráli až v těsné koncovce. „Rozhodovalo se jinde než v závěru,“ připustil Fortuník a litoval pasáže v úvodní sadě, kdy za stavu 9:9 měli jeho svěřenci vyřešit herní situace jinak. 

Po dvou vyrovnaných setech se třetí sada nesla už v jasné režii domácích, kteří si hned zkraje vytvořili slibný náskok, jenž si drželi až do konce, a navíc ho postupně navyšovali. „Začali jsme ho špatně. Ihned jsme prohrávali 0:3, což bylo rozhodující,“ přiznal 56letý trenér. Kladno tak prohrálo v Ústí poprvé od svého návratu do nejvyšší soutěže v roce 2015. „Po dlouhé době byla chuť hrát více než zřejmá, tak doufejme, že na to navážeme,“ našel Fortuník alespoň něco pozitivního a vzhlížel k dalším zápasům.

Původně se mělo hrát 17. listopadu doma s pražskými Lvy. Vzhledem k tomu ale jak dopadlo utkání v Ústí, tak pravděpodobně dojde k odložení úterního duelu. „Mám tři hráče v karanténě, z toho dva klíčové. Existuje dohoda, že v takovém případě lze zápas přeložit a hned zítra o to zažádám,“ uzavřel Fortuník.

Ústí nad Labem – Kladno 3:0 (23, 24, 20)
Sestava: Palgut, Mikulenka J., Kyjanica, Křesťan, Hýský, Zajíček (střídali: Fortuník, Mikulenka V.)
Nejvíce bodů: Parraguirre 15, Tibitanzl 13, Kramar 10 – Křesťan 13, Hýský 10, Kyjanice 9
Rozhodčí: Velinov – Marschner

Pět týdnů čekali na další ostrý zápas. Vynucená pauza se blíží ke svému konci a o slovo se opět hlásí UNIQA extraliga. Kladenští volejbalisté změří v rámci desátého kola síly s Ústím nad Labem. Hrát se bude samozřejmě za zavřenými dveřmi a svěřenci Milana Fortuníka jedou na sever Čech s jasným cílem. Poprvé letos přivézt domů z venku body a nejlépe hned všechny tři.

Je to tady! Všichni volejbaloví příznivci už vyhlíží v kalendáři datum 14. listopadu a pátou hodinu odpolední. Úkol zní totiž jasně! Usednout k televizím, počítačům, notebookům, tabletům či mobilům a pustit si po pěti týdnech Kladno, jak bojuje pod vysokou sítí. Alespoň jedna z mála pozitivních zpráv posledních dnů, a navíc další způsob, jak přijít na jiné myšlenky v této nelehké době, kdy nás pochmurné počasí, vládní nařízení a brzké stmívání tlačí k tomu zůstat doma.

Je to víc než měsíc, kdy Kladno hrálo naposledy ostrý zápas a že bylo na co koukat. Parádní zápas s Českými Budějovicemi si pochvaloval kdekdo. Poté ale přišla nucená, vládou nařízená pauza, která se protáhla ze dvou týdnů na pět. I proto je natěšenost uvnitř klubu na zápas s Ústím větší než obvykle. „Upřímně se těším stejně jako na začátku každé sezóny, a i na to, že se bude hrát sobota-neděle, tedy pravděpodobně. Vzhledem k tomu, že se ta letošní zastavila po čtyřech zápasech, tak se stále jedná o její začátek, ačkoliv jsme už měli být pomalu v její polovině,“ přemítá vůbec nejstarší hráč na kladenské soupisce, 36letý Tomáš Hýský.

Stoprocentní úspěšnost

A kam taky vyrazit jinam než na sever Čech. Od návratu Kladna do nejvyšší soutěže patří Ústí snad mezi jeho nejoblíbenější destinace. Oba týmy odehrály v nejznámějším českém městě na řece Labi od roku 2015 celkem šest zápasů a všechny zápasy ovládli Středočeši, a to dokonce bez ztráty bodu, na což chtějí pochopitelně navázat i nyní. „Ústí předvádí v letošní sezóně poměrně kvalitní výkony, mají tam dobré hráče. Po pauze bychom na tom měli být z hlediska formy stejně, nic jednoduchého nás nicméně na severu Čech nečeká,“ říká k nadcházejícímu utkání Tomáš Hýský. To ostatně dokládá i tabulka, Severočeši totiž vstoupili do nové sezóny parádně. Ze čtyř zápasů třikrát vyhráli a s osmi body pauzu strávili na třetím místě.

I proto je kladenský smečař více než opatrný. „Těžko říct, jestli se pro nás jedná o ideálního soupeře. Před pauzou bylo Ústí rozjeté a nucené volno by je mohlo trochu přibrzdit, čehož bychom chtěli využít. Uvidíme, jak na tom herně budeme, teprve od minulé středy trénujeme v hale a až nyní se sehráváme v šesti,“ dumá i přes skvostnou bilanci na půdě nejbližšího soupeře volejbalista, který při poslední výhře na severu Čech byl hodně vidět a s 19 body měl největší zásluhu na výhře 3:1. „Ústí je doma nepříjemné. Vždy jsme si říkali, že tam jedeme pro tři body, ale nikdy to tam není jednoduché,“ upozorňuje vzápětí.

Matador burcuje

Ačkoliv je v týmu nejstarší a jeho tělo už regeneruje pomaleji, tak je Hýský na budoucí náročný program, kdy se budou hrát velmi pravděpodobně dvě utkání ve dvou dnech, připravený. „Hrajeme takhle na antukových turnajích přes léto. Není tam den volna, kdy bych vytuhnul. V mém věku jsou dva zápasy o víkendu pro mě lepší variantou, než kdybych měl mezi nimi volno,“ vysvětluje 36letý smečař kladenského celku.

O tomto víkendu se však bude hrát pouze jednou a po dvou jasných porážkách na hřištích soupeřů by měli kladenští volejbalisté pořádně zabrat. „Jedeme tam vyhrát a každý z nás tam musí nechat maximum. Jakmile někdo nebude hrát naplno, tak se naše hra automaticky rozpadne,“ nabádá Hýský, který sám nastiňuje recept, jež by měl svěřence Milana Fortuníka dovést minimálně k vítězství a v ideálním případě ke všem třem bodům. „Musíme hrát pospolu. Jít do zápasu od první rozehry, abychom se vyvarovali toho, že nám unikne první set a my se do hry dostaneme v půlce toho druhého,“ burcuje své spoluhráče kladenský matador.

S restartem přichází ale i nové podmínky, které je nutné splnit. Před každým zápasem budou muset všichni členové týmů podstoupit testy, které budou platné po dobu 48 hodin. V případě, že se u jednoho z týmů vyskytne čtyři a více pozitivních jedinců, bude utkání odloženo a začne se pro něj hledat náhradní termín.

Poslední utkání před nucenou pauzou museli volejbaloví fanoušci sledovat pouze prostřednictvím videopřenosů, nikoliv v hale. Pro kladenské fanoušky si Milan Fortuník připravil zpestření v podobě kvalitnějšího přenosu společně s komentářem, kterého se v duelu s Českými Budějovicemi v rámci čtvrtého kola UNIQA extraligy ujal bývalý hráč Ondřej Lenc. Marketingový manažer se přitom o možnosti postavit se za mikrofon dozvěděl až těsně před zápasem a sám přiznal, že se rozhodně nejedná o lehkou profesi, jak si většina lidí myslí. 

Kde se zrodila myšlenka alternativního přenosu zápasu s Českými Budějovicemi?

Zrodila se v hlavě Milana Fortuníka, a to v týdnu před zápasem. Jeho idea byla taková, že bychom zápas přenášeli za pomoci profesionální společnosti, jež by se pokusila kvalitou přenosu a jeho formátem přiblížit České televizi. Součástí toho mělo být i komentování. Celou myšlenku však musel posvětit Český volejbalový svaz, neboť se zejména z technického pohledu jedná o náročnou záležitost. O uskutečnění celé akce bylo rozhodnuto den před zápasem. O tom, že budu utkání komentovat já, jsem se ale dozvěděl až při příchodu do haly přibližně tři hodiny před začátkem zápasu.

Tři hodiny je hodně málo času z hlediska přípravy. Dalo se na ní vůbec zapracovat?

Od začátku jsem věděl, že se bude jednat o čistou improvizaci, vystudovanou školu na komentování nemám (směje se). Z hlediska přípravy mi ale hodně pomohlo, že jsem na extraligové úrovni sám působil a také to, že jsem velkým sportovním fanouškem. 

Co z toho vyplývá?

Řekl bych, že toho mám relativně hodně odposloucháno, případně vím, čí styl komentování se mi líbí a k čemu jsem se chtěl při komentování přiblížit. Jinak jsem se snažil být svůj. Když jsem se o tom bavil s rodinou, tak táta coby bývalý trenér mi řekl, abych byl co nejvíce neutrální, moc do přenosu nevstupoval a spíše kopíroval dění zápasu. Naopak bývalí spoluhráči mě hecovali, abych do přenosu přidal svoje zkušenosti či vzpomínky ze vzájemných střetnutí s Jihostrojem, ale to jsem nakonec neaplikoval. Věděl jsem totiž, že se budou dívat i budějovičtí fanoušci a chtěl jsem tudíž působit maximálně profesionálně, a i přes klubovou příslušnost nestranně.

Nestrannost je pochopitelná. Přeci jenom ale lidé, kteří jsou v přenosech v pozici expertů, tam jsou právě kvůli tomu, aby do nich přinesli něco nového, zajímavého a přidali jiný úhel pohledu na rozdíl od klasických komentátorů, což možná přenosu chybělo. Proč?

Určitě to bylo ovlivněno i tím, že jsem byl lehce nervózní, jelikož jsem nevěděl, co od toho čekat. Nevěděl jsem, jak bude znít můj hlas, jak budu slyšet, jestli nebude zpoždění mezi přenosem a komentářem apod. Zároveň jsem byl do určité míry omezený technikou.

Jak to myslíte?

Kromě komentování jsem měl na starosti i přepínání skóre v grafickém ukazateli. Hodně mi ale v tomhle ohledu pomohli kluci z produkční společnosti, se kterými jsem byl v neustálém vizuálním kontaktu. Nicméně prvním setem jsem se s odstupem času vyloženě protrápil (směje se). Postupně jsem si ale myslím začal zvykat, více jsem se rozmluvil a postupně přidával na obrátkách. Dokonce jsem si všiml i tabletu, který tam byl mimochodem od začátku zápasu, na kterém mi běžela smyčka, tedy to, co diváci reálně vidí na svých obrazovkách. K opakovaným momentům jsem se pak snažil vracet a zaměřovat se na detaily, které rozhodly o výsledku dané výměny. Když to tak shrnu, co do šíře obsahu nám oproti České televizi chyběly už pouze statistiky a retrospektivní záběry.

Zůstaňme ještě u samotného komentáře. Myslíte, že by Vám pomohlo, kdybyste zápas komentoval ještě s někým dalším?

Určitě. To je další věc. Pro mě bylo komentování zápasu vlastně dvojnásob náročné. Dělal jsem to úplně poprvé a zcela sám. Kdyby vedle mě seděl profesionál, který by komentář vedl a k němu jsem byl já jako „expert“, tak vím, že bych byl schopný se zaměřit na detaily, které by divák mohl přehlédnout a rozebrat situace z hráčského, byť subjektivního, pohledu. Přenos by dostal jiný nádech.

Kdo je Vaší inspirací z hlediska komentování?

Málokdo o mně ví, že jsem velkým fanouškem amerického fotbalu, který sleduji někdy od roku 2012. Utkání NFL v té době v České republice přenášela stanice Sport2 a zpravidla je komentoval jistý Jindřich Rajchl. Jeho komentář mě naprosto uchvátil. Přišlo mi, že ví snad úplně všechno. Měl neskutečný přehled napříč všemi týmy a byla z něj cítit velká vášeň a nadšení pro tuhle skvělou hru se šišatým míčem. Na něj jsem při komentování hodně myslel. Jiný druh komentování předvádí Ondřej Novotný, dlouhodobý komentátor bojových sportů, promotér a spolumajitel organizace Oktagon MMA. A na české scéně je ještě jedno jméno, které bych rád zmínil, a to je Tomáš Jílek, který komentuje pro Českou televizi. Já ho mám ale spojeného hlavně s cyklistikou konkrétně Tour de France. V jeho podání je komentování skutečným uměním. Nejenže zná do detailů snad každého závodníka nebo tým v pelotonu, ale i samotnou historii Francie a míst, kterými peloton právě projíždí. V jeho případě by mě velmi zajímalo, jak dlouhá je jeho příprava před nejznámějším cyklistickým závodem.

Co říkáte na komentování po premiérové zkušenosti?

Že to rozhodně není až taková sranda, jak se může zdát. Člověk musí zapomenout na ostych a plně se koncentrovat. Zároveň se jedná o profesi, ve které se člověk může neustále zlepšovat. Když to vztáhnu pouze na sebe, tak jsem mohl udělat více pro to, aby byl duel pro diváky ještě atraktivnější. Třeba příště.

Nicméně i tak klobouk dolů. Ohlasy fanoušků po zápase na Vaši osobu byly zcela pozitivní, čekal jste to? 

Upřímně nečekal. Asi na mě byli mírnější, protože věděli, že se jedná o můj první přenos. Mile mě ale jejich reakce překvapily.

Mohlo hrát v jejich hodnocení roli také to, že na zápas nemohli a přenos s komentářem byl určitou nadstavbou oproti běžným streamům ze zápasů?

Myslím si, že se pro diváky jednalo o zajímavé zpestření. Neznám přesná čísla, ale myslím, že i sledovanost byla oproti ostatním souběžně hraným duelům větší. 

O reakci fanoušků víme. Co na Vás říkali lidé zevnitř klubu?

Před zápasem jsem byl terčem řady žertů, zejména ze strany kapitána Adama Zajíčka. Nicméně po zápase jsem od lidí okolo týmu dostal vesměs pozitivní reakce. Obzvlášť mě potěšila chvála z úst technického delegáta Vladimíra Bednáře, který dostával v průběhu zápasu zprávy z Českého volejbalového svazu, že odvádím dobrou práci. Z vyšších míst, tedy z České televize ale zatím žádná reakce nepřišla (směje se).

Třeba se ozvou, až přijdou na řadu televizní zápasy.

Radši asi ne (směje se).

Když těch pozitivních reakcí bylo tolik a téměř ze všech stran. Hodláte v komentování pokračovat i po skončení nucené pauzy?

Samozřejmě že i na tohle téma přišla řeč, nicméně nejde jen o komentář, ale obecně o styl a kvalitu přenosu. Předpokládáme, že se situace ohledně diváků v hledišti ještě nějakou dobu nezmění. Náklady na přenos, které dosahují řádů nižších desítek tisíc korun, nám ale nejspíše neumožní takto vysílat všechny zbývající utkání UNIQA extraligy. Rádi bychom v tomto stylu přenosu pokračovali v duelech s týmy z horní poloviny tabulky. V případě ale, že by diváci projevili zájem a byli by ochotni na přenos dobrovolně přispět, nejspíše bychom o tom uvažovali. Záleželo by ale na nich.

Takže něco na způsob hokejových Rytířů, kdy se divákům spustil přenos až ve chvíli, kdy si za něj zaplatili.

Tohle je samozřejmě jedna z cest. Vývoj takového softwaru však trvá několik týdnů a z hlediska nákladů je momentálně mimo finanční možnosti klubu. My bychom chtěli jít spíše cestou dobrovolného příspěvku na transparentní účet klubu.

Po více jak třech týdnech okusí, jaké to je zahrát si s míčem. Kladenští volejbalisté stejně jako ostatní profesionální kluby budou od zítra opět trénovat v hale. Kdy nastoupí k prvnímu zápasu se ale zatím neví. Jisté je, že to bude ještě za přísnějších podmínek, než tomu bylo na začátku sezóny. Novinkou bude testování všech členů týmů před každým ligovým kolem.

Stejně jako většina ostatních extraligových celků i kladenští volejbalisté nezůstali během nucené pauzy pozadu. Celé tři týdny i přes nepříznivé podmínky poctivě pracovali na fyzické kondici. Nyní už se mohou vrátit k tomu, co mají nejraději, k volejbalu a v hale. Zatím však pouze k tréninku. Restart UNIQA extraligy mužů je zatím neznámý. „Musí se vyjádřit všechny extraligové kluby a hlavně Český volejbalový svaz. Není totiž úplně jasné jak se kola, která nebyla odehrána, budou dohrávat a případně kde a v jakém formátu,“ podotýká předseda Kladno volejbal cz a trenér Milan Fortuník. Svaz musí nejprve zažádat o výjimku, na jejíž základě by poté mohla opět spustit nejvyšší soutěž.

Oproti září je zde ale jedna velká podmínka. V případě znovurozběhnutí UNIQA extraligy mužů se budou muset všichni členové týmu podrobovat týden co týden pravidelnému testování na nemoc Covid-19. Test přitom v době utkání nesmí být starší než 72 hodin, což s sebou logicky přináší velkou finanční zátěž. Jeden test stojí 1 750 Kč. „Předběžně zaznělo, že by Svaz klubům finančně s testováním pomáhal,“ dodává Fortuník, podle něhož by se mohla nejvyšší volejbalová soutěž rozjet příští víkend.

Vzhledem k tomu, že oznámení o rozvolnění opatření pro prostředí profesionálního sportu je relativně čerstvé, nikdo neví, jaký bude další vývoj soutěže. Zda se po restartu bude hrát jeden zápas týdně, jak jsou volejbaloví fanoušci zvyklí, anebo rovnou dvě utkání tak, aby se stihla základní část odehrát do konce února, jak bylo původně v plánu, zatím nikdo neví. Pokud by došlo na druhý zmiňovaný scénář, tak se podle Fortuníka najede na vyzkoušený model hracích dní čtvrtek/sobota, a to z toho důvodu, aby nedocházelo ke kolizi s ostatními sporty z hlediska termínové listiny.

Nejvyšší fotbalová a hokejová liga se s velkou pravděpodobností rozběhne již o tomto víkendu. V případě volejbalu by se ale, dle Fortuníka, měla nejvyšší soutěž rozjet až o příštím víkendu, tedy v sobotu 14.11 a to zejména z toho důvodu, že volejbal je jedním z nejnáročnějších kolektivních sportů, alespoň co se sehrání mužstev týče. „Aby hra nějak vypadala, tak bychom potřebovali mnohem více času,“ vysvětluje Fortuník. Pokud by se ale Český volejbalový svaz rozhodl, po vzoru fotbalu a hokeje, obnovit nejvyšší soutěž už o tomto víkendu, kladenský trenér je připraven se svými svěřenci opět zapojit do extraligového kolotoče. „Myslím, že po pěti dnech bychom měli být schopni naskočit do zápasu. Po fyzické stránce jsme připraveni,“ zdůrazňuje kouč Orlů. 

Vedení kladenského klubu se již zařizuje podle nejnovějších hygienických pokynů. „Objednali jsme dezinfekční prostředky, mechanické přístroje na rozprašování a mnoho dalšího,“ vysvětluje Fortuník. K trénování budou připuštěni zatím pouze muži, jakožto profesionálové. Ostatní družstva si budou muset počkat, až bude situace přijatelnější.

Jediného zástupce mělo Kladno na uplynulém domácím Mistrovství Evropy volejbalistů do 20 let. Do reprezentace byl povolán Jiří Mikulenka (19), který mezi Orly zamířil v létě z Příbrami. Znovu se tak setkal v jednom týmu i se starším bratrem Vladimírem. Svůj přesun v rámci Středočeského kraje vnímá pozitivně, a i sám cítí, že v novém působišti může hodně vyrůst, ba co víc, klidně se z něj může stá dlouhodobá opora týmu.

Jaké to je přestoupit do Kladna?

Rozhodně pozitivní změna. Přišel jsem sem s cílem prosadit se v extralize a doufám, že se mi to na Kladně podaří.

Pozitivní změna v čem?

Jsou tady lepší podmínky a větší příležitost zahrát si mezi muži než v Příbrami. Na Kladně je momentálně skvělý kolektiv i vedení.

Byly ve hře i jiné týmy?

Samozřejmě že existovalo více variant. Jednou z nich bylo i studium v USA kombinované s volejbalem na velmi dobré úrovni. Brzy jsem ale tuhle myšlenku opustil. Dále jsem jednal s Příbramí a také Ústím nad Labem.

Nakonec jste se rozhodl pro Kladno. S kým jste toto rozhodnutí komunikoval?

Víceméně jenom s rodinou, hlavně s bratrem. Následně i s volejbalovými přáteli.

Jak moc velkou roli v přestupu hrál Váš bratr Vladimír?

Velkou, zejména z hlediska lidského faktoru, řekl mi, co je v týmu za hráče a jaká je v něm parta. Co se týče volejbalu, tak tam hrály roli jiné aspekty.

Jaké?

Vize, příležitosti, nebo že Kladno je kousek od Prahy, kde bydlím. Mám v ní i školu. Cestování je tak pro mě příjemnější a nemusím se nikam stěhovat.

Nastínil Vám trenér, co se od Vás očekává?

Nejstěžejnější věc, kterou ode mě očekává, je, že se musím přeorientovat z univerzála na smečaře. Na tomto postu bych toho měl odehrát nejvíce, což je pro mě úplná novinka. Dále asi to, co od každého z nás – stabilní výkony, profesionální přístup a průbojnost v tom smyslu, že se budu chtít dostat na hřiště. 

V čem bude nejtěžší se přeorientovat z univerzála na smečaře?

Roli zde hraje několik věcí. Příjem je jednou z nich. Každopádně tohle pro mě problém nebude.

A co tedy?

Útočení z jiných pozic. S ohledem na to, že jsem levák, pro mě bude ještě náročnější se adaptovat na útočení ze zóny IV. a VI. V zóně II., kde jsem byl zvyklý hrávat, se moc neohřeji (směje se).

Jak se Vám zamlouvá nově sestavený tým?

Zamlouvá se mi hodně. Ostatně tým byl jedním z důvodů, proč jsem do Kladna šel. Ačkoliv jsem nejmladší, tak věkový rozdíl mezi mnou a některými spoluhráči není zas až tak velký. V týmu máme zkušené hráče doplněné o kvalitní mladé volejbalisty.

Už jste se v týmu zabydlel?

V omezené době, kterou jsem po Mistrovství Evropy měl, si myslím, že jsem se zabydlel v rámci možností.

Na koho jste se nejvíce těšil?

Těžko říct. Víceméně na všechny. Více se znám samozřejmě s bratrem nebo liberem Tomášem Kuncem. Oba jsou pro mě známé tváře (směje se). Dále ještě Matěj Martinča. Těšil jsem se ale i na ostatní.

V týmu jste tím nejmladším, jak tuto roli snášíte a co všechno je s tím spojeno?

Na tuto roli jsem zvyklý celý život, takže už ji nijak nevnímám, připadal bych si asi divně, kdybych byl v jiné pozici (směje se). Na trénincích a zápasech bych měl být všude první, chystat hřiště, uklízet míče apod.

Jak jste vnímal Kladno jako soupeř?

Kladno bylo vždy kvalitní protivník. Když jsme proti němu hráli s Příbramí, tak jsme s ním snad nikdy nevyhráli.

O pozici v základní sestavě se budete rvát se stálicí Hýským, tahounem Krafferem a mladíkem Vostárkem, jak vnímáte svoje šance?

Byl jsem překvapen, že jsem šanci dostal hned od začátku. Z devíti setů, které jsem odehrál s týmem, jsem se zapojil do většiny z nich, za což jsem hodně rád. Když se to bude vyvíjet takhle dál, tak věřím tomu, že moje vidina stálejší pozice v základní sestavě není úplně nereálná.

Jaké si dáváte cíle pro sezónu 2020/2021?

Snad se vůbec dohraje nějakým důstojným způsobem. Chtěl bych se zlepšit na postu smečaře, dostat se co nejvíce na hřiště a předvádět tam kvalitní výkony. Z hlediska týmu je to jasné. Sice se letos nesestupuje, ale to neznamená, že bychom měli něco vypouštět, naopak. Takže podávat stabilní výkony, které se budou líbit fanouškům, umístit se co nejvýše po základní části a dostat se do semifinále extraligy i poháru. Pochopitelně to bude velmi náročné.

Jak moc se těšíte na moment, až nastoupíte do zápasu v zaplněné Kladenské sportovní hale?

Těším se hodně. Zdejší hala je pro hosty specifická, řekl bych až nepříjemná. Není v ní až takový prostor, a navíc je domácí tým vždy podporován pořádným davem, což bylo pro Kladno vždy velkým motorem, který ho hnal dopředu.

Je to dáno nižším stropem?

Taky. Ale hlavně fanoušky, kteří dokážou být velmi nepříjemní.

Jak se těšíte na spolupráci s o pět let starším bratrem Vladimírem?

Už jsme spolu hráli v Příbrami. Dobře fungovala tehdy a věřím, že by tomu tak mohlo být i nyní. Na tréninku se vídáme denně a těším se, až ten moment přijde.

Berete ho jako svůj vzor?

Samozřejmě. Díky němu jsem začal hrát volejbal.

Co na to říkala rodina, že se sejdete v jednom týmu?

Rodiče byli nadšení, protože se nemusí rozhodovat, komu budou fandit (směje se).

Komu myslíte, že fandili více při vašich vzájemných zápasech?

Řekl bych, že v posledním roce více Kladnu, což bylo ovlivněné tím, že jsem toho v příbramském áčku tolik neodehrál. Jinak se nemohli rozhodnout. A když jsme hráli proti sobě, tak fandili dobrému volejbalu.

Váš bratr je v kladenském týmu zároveň i pokladníkem. Už Vás za něco „zkasíroval“?

Už mám otevřený účet za zápisné a měsíční paušál. Na nějaké větší prohřešky jsem ještě neměl čas.

Mistrovství Evropy volejbalistů do 20 let

Na nedávném domácím evropském šampionátu hráčů do dvaceti let, kde jste skončili poslední, jste byl jediným vyslancem Kladna. Nasměrovaly vás k tomuto výsledku už úvodní prohry s Francií a Srbskem?

Přesně tak. V těchto zápasech jsme v rozhodujících chvílích nepředvedli dostatečnou kvalitu, kterou jsme měli. Zároveň jsme věděli, že sekvence zápasů v základní skupině bude taková, že nás budou čekat čím dál tím těžší soupeři, což mělo velký vliv na psychiku týmů. A jak Mistrovství Evropy dopadlo, víme všichni. Prohráli jsme všechny zápasy. Za některými týmy jsme herně zaostali. 

Dokázal byste s odstupem času říci, kde nastala chyba?

Když se stane něco podobného, tak se chyby hledají jednoduše. Bylo jich tam více, a ne jenom jedna. Z těch větších bych jmenoval tu, že jsme se v týmu nesemkli a k frustraci z proher jsme přistoupili dost špatně. Každý měl začít u sebe, co mohl udělat lépe. Jinak jsme zřejmě zanedbali i něco v tréninku. Když jsme přišli na hřiště, tak technická úroveň ostatních týmů byla znatelně vyšší než ta naše. Jejich progres byl mnohem větší než náš, ať už od loňského Mistrovství Světa nebo Mistrovství Evropy do 18 let před dvěma lety. Posun, který udělali ostatní soupeři, byl mnohem větší, než jsme udělali my a jen těžko jsme se s nimi mohli porovnávat.

Už po úvodních dvou prohrách jste zřejmě všichni tušili, že šampionát z vašeho pohledu nedopadne tak, jak jste si plánovali. Jak se s tímhle vědomím hrálo posléze ve zbývajících utkáních?

Ačkoliv jsme to tušili, tak s tímhle pocitem člověk nemůže jít nikdy hrát. Od toho jsme profesionálové, abychom se od toho pokusili oprostit a hrát to nejlepší, co umíme, což je jediná věc, kterou jsme mohli udělat, a tak jsme taky učinili. Bohužel to na dobrý výsledek nestačilo.

Sám jste zmínil, že ostatní týmy za dva roky udělaly mnohem větší progres než Češi. Vy jste na Mistrovství Evropy do 18 let v roce 2018 brali stříbrné medaile, najednou jste skončili až na desátém místě. V čem byl největší rozdíl mezi vámi a zahraničními národními celky?

Oproti našemu se v jejich podání hrál takřka plnohodnotný mužský volejbal s minimem chyb. Hráči některých celků už stabilně nastupují v nejvyšších dospělých soutěžích. U nás bylo čtyři až pět volejbalistů, kteří trénují s A-týmem, jakžtakž se zapojují, ale chybí jim stabilní vytížení v extralize či pevné místo v sestavě. Když se podívám na způsob, kterým trénují a fungují hráči v ostatních zemích, tak hrají v ligách a týmech srovnatelných s českou extraligou ne-li výše. Individuální kvalita a posun hráčů jsou z mého pohledu v této fázi kariéry tímto znatelně ovlivněny. Oni trénují na denní bázi na nejvyšší úrovni a jsou vystavováni herním situacím v mužském volejbale mnohdy v tom nejlepší podání, což u nás většina kádru nebyla. Bavím se teď zejména o Polsku, Itálii a Francii. Samozřejmě to neomlouvá to, že jsme si nechali utéct vedení 2:0 se Srbskem. 

Po šampionátu poslal místopředseda Českého olympijského výboru a bývalý předseda Českého volejbalového svazu Zdeněk Haník týmu otevřený dopis. Četl jste ho?

Četl. Myslím si, že má myšlenku. Za mě ale až příliš apeloval na psychiku týmu a trošku opomenul, že jsme oproti ostatním byli kvalitativně horší. Co avizoval v dopise, je pravda, což potvrzuji i z vnitřku týmu. Nemůžu proti tomu nic říct.

Ihned po návratu z domácího Mistrovství Evropy jste se zapojil do tréninkového procesu na Kladně, dokonce jste nastoupil hned ve Zlíně. Bylo to pro Vás vysvobození?

Byla, je a vždy bude pro mě čest reprezentovat, a na rovinu musím říct, že se mi z takového šampionátu neodjíždělo dobře, nicméně návrat do Kladna byl velkým vysvobozením. I když jsme se toho spoustu naučili a posunuli dál, prohry se na nás dost podepsaly a atmosféra v týmu po konci základní skupiny nebyla dobrá. Byl jsem tak rád, že jsem se mohl ihned zapojit do tréninku s Kladnem. Škoda jen, že jsme můj návrat neoslavili vítězství ve Zlíně. Tam se ta moje frustrace ještě více prohloubila, za posledních pět měsíců jsem nevyhrál ani jeden zápas..

Sám jste říkal, že jste po návratu z Mistrovství Evropy absolvoval minimálně čtyři z devíti odehraných setů. Čekal jste, že dostanete takovou šanci?

Upřímně nečekal. Bylo to pro mě hodně velké překvapení. Důvěru ze strany trenéra jsem cítil už od mého příchodu a šanci, kterou mi poskytl, pozvedla moji psychiku. Věřím, že moje výkony mezi muži porostou a že společně dokážeme velké věci.

Jako den a noc jsou výkony nejen kladenského týmu, ale i hráčů samotných. Nejvíce to je vidět na Filipu Křesťanovi. Letní posila chtěla nepovedený výkon ve Zlíně odčinit nejvíce, a v duelu s Budějovicemi se ukázala v nejlepším světle. Proti bývalému klubu se 33letý univerzál blýskl 25 body a byl jednou z hlavních hvězd zápasu. I přes parádní výkon spokojenost v jeho tváři chyběla, Kladno totiž podlehlo Jihostroji 2:3. 

Jak s odstupem času hodnotíte zápasy ve Zlíně a doma s Budějovicemi?

Jako diametrálně rozdílné. Stále hledáme recept, jak hrát venku respektive jak se vyrovnat s domácím prostředím soupeřů. Doma podáváme kvalitnější výkony. Na podobných věcech musíme zapracovat a najít systém, jak je zvládnout, jinak by nás podobné výkyvy mohly stát v konečném důsledku lepší umístění. Až se dostaneme z vládních opatření, tak si určitě budeme muset něco říct k tréninkovým jednotkám a všem ostatním věcem.

Co podle Vás v týmu nejvíce drhne?

Ve Zlíně jsme zkazili jenom v prvním setu devět servisů, což je hodně proti soupeři, proti kterému s prominutím stačí dát podání. S Budějovicemi to bylo o něčem jiném, tam jsme udělali spoustu nevynucených a technických chyb v mezihře. Tenhle zápas byl specifický tím, že jsme do něj šli naplno, bez myšlenek, což se nám vyplatilo v podobě získaného bodu. Samozřejmě, že v jiných utkáních bychom měli být opatrnější.

A co dál?

V prvním zápase s Ostravou nás trápilo podání soupeře, tak jsme trénovali příjem. V dalším utkání s Brnem nám šel parádně blok, takže jsme se věnovali jiným věcem. Chybí nám ale součinnost v mezihře, na vysoké míče, chycené balóny v obraně. V tuto chvíli je těžké vyzdvihnout nějakou činnost, která by nám šla perfektně mimo bojovnosti. S tou se ale počítá.

Váš recept, jak tohle všechno změnit?

Všechny věci bychom měli dělat precizněji od základu, trénovat kvalitněji, lpět na určitých pravidlech a dodržovat je. V některých zápasech jsme schopni plnit taktické pokyny v obraně, ale v utkáních se slabšími soupeři od nich ustupujeme a zbytečně panikaříme.

Což se stalo i ve Zlíně. Vy jste dokonce dostal i žlutou kartu..

Tyhle věci neřeším. Jestli mi dá rozhodčí žlutou nebo červenou kartu, si beru na vlastní zodpovědnost. Každý ví, že jsem emotivní a že rozhodčím nic nedám zadarmo. 

Na to narážím. Vaše emoce se jim právě nezdály..

Snaží se dát najevo, že jsou pány na hřišti, což si myslím, že je nadnesené. Osobně bych volil striktnější hodnocení a fungování rozhodčích, za chyby by měli mít pozastavenou činnost pro příští utkání. Nevidím do systému svazu ohledně jejich nominací, ale přijde mi, že někteří sudí jsou proti Kladnu přísnější.

Z jakého důvodu?

Těžko říct. Možná je to minulostí. Pro mě za mě, kdyby byly na každém zápase trenérské výzvy, možná se všem těm chybám vyhneme.

Pojďme k zápasu s Budějovicemi, který se Vám velmi povedl. 25 bodů za zápas je slušný počin a jste díky nim nejlépe bodujícím hráčem extraligy. Jak je hodnotíte?

V tuhle chvíli musím říct, že nejsem se sebou spokojený ani z padesáti procent. V následujících třech týdnech si musím v hlavě vše srovnat a posunout se dál. 

Co chybělo, abyste místo jednoho bodu do tabulky brali všechny tři?

Začali jsme dělat více chyb. Hráli jsme dobře. Budějovice byly favoritem a možná v jejich prospěch rozhodla větší zkušenost. My jsme si ale dokázali, že jsme schopni hrát se všemi. Jde jenom o to, udržet naši kvalitu hry pořád stejnou. Mrzí mě, že se soupeři jako je Zlín nebo Ostrava podáme špatný výkon a s lepšími týmy jsme schopni držet krok, ne-li je přehrát.

Zvlášť na Vás pak bylo vidět, že chcete odčinit porážku ve Zlíně. Přistupoval jste podle toho k zápasu s Budějovicemi?

Věřil jsem, že výkon bude daleko lepší než ve Zlíně. Po prohře jsme byli všichni strašně naštvaní, všichni jsme jí chtěli odčinit. Naštěstí máme tým, který se z podobných věcí dokáže otřepat. 

I trenér Jihostroje René Dvořák po zápase poznamenal, že zvláště na Vás a Jiřím Krafferovi byla znát speciální motivace zahrát dobře. Bylo tomu skutečně tak? 

Spíše jsme chtěli odčinit porážku ve Zlíně. S Jirkou jsme už dostatečně dospělí na to, abychom věděli, že v těchto zápasech nemá cenu jančit. Naopak, je to o tom odosobnit se od minulosti a vnitřně to ustát.

Co bývalí spoluhráči. Jakou jste měl od nich odezvu?

Mluvil jsem akorát s nahrávačem De Amem. O zápase toho ale moc nepadlo, řešili jsme spíše osobní život. Ptal jsem se ho na rodinu, protože situace ve Španělsku je daleko horší než u nás.

Morálka nahradí kvalitu

V Česku se ale situace ohledně nemoci Covid-19 také zhoršuje a kvůli tomu čeká všechny sportovce minimálně do konce října stopka. Jak jste ji se spoluhráči přijali?

Už před zápasem ve Zlíně jsme všichni věděli, že se po víkendu přestane hrát. Mohlo se jednat o jeden z faktorů, který přispěl k výsledku čtvrtečního duelu. Sezóna bude těmito opatřeními bezpochyby poznamenaná. V dalších měsících bude podle mě rozhodovat spíše morálka hráčů než volejbalový um.

Jak to vnímáte vy osobně?

Pro mě je nastalá situace silně demotivující. Chápu, že situace je pro spoustu lidí opravdu vážná a zdraví je vždy přednější. Z pohledu sportovce, který se před sezónou dlouhou dobu připravuje a najednou na minimálně 14 dnů nemůže ani pořádně trénovat, jsou ale opatření s ohledem na můj výkon devastující. V podmínkách, ve kterých jsme momentálně nuceni trénovat, riskujeme své zdraví.

Nyní musíte trénovat venku, jak se Vám to zamlouvá?

Běhat v tomhle počasí se nikomu nechce, ale nejsme z cukru. Jsem zvyklý fungovat i individuálně. Chápu, že musíme vykazovat tréninkovou aktivitu, protože jsme za ní placení. Osobně si ale myslím, že to ve všech profesionálních sportovcích zvyklých trénovat uvnitř vře. Situaci bych přirovnal k tomu, že člověk na konci zkušební doby přijde o místo a čeká ho znovu ten samý proces.

Váš názor na omezení ohledně sportování?

Nerozumím tomu, proč v některých fabrikách můžou po celý den pracovat stovky lidí prakticky pohromadě a my nemůže absolvovat dvouhodinou tréninkovou jednotku ve 12 lidech. Vládní restrikce jsou dle mého názoru v tohle směru nesmyslné. Chápu, že se musí ochránit určitá skupina lidí. My ale jdeme na trénink a z něj rovnou domů. Máme z toho respekt, zejména tedy ti, kteří si nemocí prošli.

Vy jste byl jedním z nich. Jaký měla nemoc ve Vašem případě průběh?

V první řadě je potřeba uvést, že každý člověk na nemoc reaguje jinak. U mě se nejprve projevila únava. První den bylo těžké rozlišit, zda po turnaji v Liberci či po něčem jiném (směje se). Po dalších 48 hodinách jsem zjistil, že bolest těla je abnormálně odlišná od té klasické pozápasové. K tomu mi odešel čich a chuť. Po necelém týdnu už jsem byl ale schopný doma trénovat ve vlastní posilovně.

A co Vaše okolí?

Přítelkyně, se kterou žiji v jedné domácnosti, byla negativní. V rodině jsem měl i další pozitivní případy, nemoc u nich ale měla jen mírný průběh. Samozřejmě jsme se všichni ihned distancovali od prarodičů. Věřím, že nemoc jsme zvládali lépe i díky tomu, že jsme všichni sportovci. Doufám, že se sport brzy vrátí zpět do života lidí, protože hlavně díky němu jsme zdravější a odolnější.