V loňské sezóně byl, stejně jako v těch minulých, stálicí kladenského týmu. Orli se v nejtěžších chvílích mohli spolehnout na matadora Tomáše Hýského. Ač je mu 38 let a mohl by si již užívat zaslouženého volejbalového důchodu, zkušený smečař jede dál a přes léto se hodlá chystat na další extraligovou sezónu. A rozlučka? Jedině ve velkém stylu – s titulem a před vyprodanou Kladenskou sportovní halou.

Tomáši Hýskému se v minulém roce dařilo. Nejenom že se pravidelně řadil mezi nejlépe skórující hráče týmu, byl to on, kdo držel šance Orlů ve vypjatých momentech a těžkých chvílích. Své zkušenosti zúročoval zejména v útočné fázi, kdy za ním šla většina vysokých nahrávek proti srovnaným blokům. V těchto situacích se bývalý kapitán kladenského týmu mýlil jen zřídkakdy.

V uplynulé sezóně si volejbalový veterán připsal 23 es, 262 úspěšných útoků, ke kterým přidal 36 bloků a celkově tak zaznamenal 321 bodů, což mu mezi extraligovými smečaři vyneslo 9. místo. „Umístění na deváté pozici s mým číslem 9, to je znamení,“ bere statistická data s nadhledem velezkušený volejbalový veterán Hýský.   

Jak hodnotíte uplynulou sezónu?

Svým způsobem i kladně, neboť jsem rád, že se vůbec hrála a dohrála. Celkově samozřejmě ale nic moc, až na závěr, který vypadal kvalitně.

Kladně!? Dokázal byste najít i další pozitiva?

Pozitivně vnímám závěr sezóny a skvělou partu, která se tady letos sešla.

Zažil jste ve své bohaté kariéře horší nebo tolik komplikovanou sezónu?

Horší byla, když jsem měl v Příbrami zranění zápěstí a musel jsem na operaci. Pak jsem fandil klukům pouze z hlediště. Snad půl sezóny. Žádná horší už nebyla.

Sedět na tribuně a cítit bezmoc, že člověk nemůže pomoci týmu je zřejmě horší než být na hřišti. Nicméně je poslední výsledkově horší sezóna jedním z důvodů, že jste se rozhodl si kariéru prodloužit?

Určitě. Hlavně bych ale chtěl poděkovat divákům ve Sportovní hale. Až tehdy nastane ten správný čas skončit a rozloučit se, ne přes sociální sítě. Co se týče mé výkonnosti, tak plánuji skončit až v momentě, kdy uvidím, že na to nemám. Nechci nic zakřiknout, ale mám stále dobrý pocit z vlastních výkonů a do budoucna v nich nehodlám polevovat.

To je nutné zaklepat. Bylo tedy jednání o prodloužení kontraktu na další rok o to jednodušší, nebo jste váhal a čekal třeba, jak se k tomu postaví rodina?

Vždycky spíše čekám, jaký názor vznese náš nejvyšší, Milan Fortuník, na celou sezónu. Když mi řekne, že jsem pořád přínosem, tak není nad čím přemýšlet. A doma mi také stále věří, že ještě můžu odvádět dobré výkony a také mě v tom i podporují. Tím chci rodině moc poděkovat.

Když byste se měl podívat na uplynulou sezónu z osobního hlediska. Jak byste okomentoval pouze svůj výkon?

Na starší kus mezi mladými dravci si říkám, že to není zlé. A umístění na deváté pozici s mým číslem 9, to je znamení. Svůj výkon hodnotím pozitivně a věřím si i nadále.

I z tribun bylo vidět, že se cítíte na hřišti dobře a byly i chvíle, kdy jste tým táhl v těžkých okamžicích. Jak jste se cítil v situacích, kdy za Vámi šla většina těžkých balónů a tým na Vás spoléhal. Liboval jste si v nich?

Liboval! (směje se) Od toho na hřišti jsem, abych jako zkušenější zvládal těžší situace a tím pomohl týmu. Mám to rád. A když pak za mnou přijdou kluci a řeknou „Ty jsi zvíře dědku!“. To člověka potěší.

A zároveň dodá spoustu pozitivní energie do další práce. Je ještě z Vašeho úhlu pohledu něco, o čem víte, že na tom budete muset v blízké budoucnosti zapracovat?

Tak u mě není překvapením, že přihrávka je jednou ze slabších dovedností. Tudíž to bude zejména příjem, ale obecně musím makat na všem. Jinak to nejde. Když chce člověk hrát pořád jako profík, tak se musí kousnout a vydržet tréninky, které ho bolí a třeba i nebaví. Nebaví, ale pořád ho posouvají dál.

A co třeba na bloku. Nemělo by jich, vzhledem k Vašim parametrům, být víc?

Jak říkám, musím makat na všem! (směje se)

Pro tým potažmo klub nemakáte pouze na hřišti, ale i mimo něj. Staráte se i o prezentaci klubu navenek včetně návrhu dresů a ostatních vizuálních prvků. Jejich podoba je každou sezónu nová a jiná. Čím jste se inspiroval do té nastávající?

Ono je to tak nějak dané spojením Kladno volejbal cz s převážně dívčím klubem Vavřinec Kladno. S jejich zástupci, se kterými už mimo jiné tvoříme jeden celek, společně pracujeme na všech detailech. Na dresech budeme mít společné pozadí, společné barvy. Jen grafické prvky se v pozadí mění. Eagles budou mít orly a křídla a Cats kočky a tlapky, ale nechte se taky trochu překvapit!

Nyní už se Vám blíží ke konci i posezonní dril, po kterém bude následovat dvou měsíční pauza. Jak ji vyplníte?

No musím do práce, takže “pro změnu“ prací a samozřejmě časem s rodinou. Užijeme si léto a slunce, pokud nějaké bude. A jestli to situace umožní, tak bude i dovolená u moře. Zároveň bych chtěl objet alespoň pár antukových turnajů, abych nezlenivěl, a začnu se pochopitelně sám připravovat na další rok.

Co vlastně od další sezóny očekáváte?

Mám jen ty nejvyšší cíle! Kdo to nemá takto nastavené, nevěří v úspěch. Chci opět hrát nahoře v tabulce. Chci znovu do finále Českého poháru a v play-off hrát co nejdéle. A nejdůležitější, očekávám po roce plnou halu. Tím i všechny zvu!

Zvete všechny, abyste se mohl případně s nimi i rozloučit?

Letos jsem si vyzkoušel, že hrát celou sezónu i s prací jde. Takže doufám, že se ještě loučit nebudu. Nicméně nikdo neví, jak to bude. Pokud se mnou ale budou spokojeni spoluhráči a lidé ve vedení, tak budu pokračovat dál.

Takže volejbalový Jaromír Jágr nebo kladenský Filip Rejlek, rozumím. Nicméně i trenér Fortuník před uplynulou sezónou naznačoval, že by byl rád, kdybyste nemusel odehrát všechny zápasy. Nakonec to ale dopadlo tak, že jste téměř “neslezl“ ze hřiště. Jak to vnímáte Vy?

Když musím hrát, hraji! Na hřišti nechávám vždy maximum. Síly ale docházejí a o regeneraci ani nemluvím. Každý rok čekám, že se o místo na hřišti budu muset s někým prát. A taky to tak v posledních letech je. Podle mě je to ku prospěchu věci, neboť se tím zvyšuje i kvalita tréninků. Nicméně zpět k otázce, na střídačce je těžké, udržet se ve varu. Pokud ale bude moje místo tam, nemám s tím problém a budu pomáhat týmu, jak jen budu moci.

Pokud byste někdy měl s kariérou skončit, jak by měla vypadat rozlučka?

(směje se) To fakt nevím. Jediné, co vím je, že budu bulet jako želva. Chci rozlučku s lidmi, škopkem v ruce a pěkně to se všemi probrat. Diváci mi opravdu hodně chybí a velmi se na ně těším.

Takže ideálně s mistrovským pohárem v ruce před narvanou halou…

Jedině! To by byl ten pravý čas, skončit v nejlepším.

Do Kladna se Filip Křesťan vracel po třech letech strávených v Českých Budějovicích. Coby univerzál měl být největší hvězdou a tahounem týmu. Ačkoliv skončil mezi univerzály v elitní pětici a v počtu přímých bodů ze servisu obsadil konečné druhé místo, tak se 33letý diagonálník celou sezónou spíše protrápil, stejně jako zbytek týmu. Pokažený ligový ročník ho nahlodal a o volejbalové budoucnosti se chce rozhodnout na dovolené v Dubaji.

Úctyhodných 50 es, z toho 8 v play-off, 289 úspěšných útoků a 18 bloků, taková je vizitka Filipa Křesťana za uplynulou extraligovou sezónu. Z hlediska přímých bodů z podání dlouho vévodil celé soutěži, aby ho ke konci základní části z trůnu sesadil Matyáš Démar z Odoleny Vody. Kladenský univerzál od sebe očekával víc. Možná i proto sledoval konec čtvrtfinálové série proti Karlovým Varům pouze ze střídačky, když ho na hřišti vystřídal na jeho postu Jiří Mikulenka.

Minulý rok jste se vrátil do Kladna. Jaký pro Vás byl uplynulý ročník?

Výsledkově špatný. Dlouho jsem přemýšlel, kdy naposledy jsem skončil v extralize takhle dole. Celý ročník byl narušený covidovou bublinou, což se negativně projevilo na nás všech. Do toho jsme se museli vypořádat se zraněními, ze začátku zejména Ondry Fortuníka. Ocitli jsme se ve stavu, kdy jsme museli rychle najít jiného prvního nahrávače, se kterým nám podle mě souhra nefungovala. Alespoň mně osobně určitě ne. Takhle to ale bývá. Teď je důležité se ze všeho poučit, vzít si z minulé sezóny určité poznatky a pracovat dál na tom, aby se do budoucna vše zlepšilo. Uplynulý ligový ročník byl upřímně špatný, jak pro mě, tak pro tým. 

Očekával jste od sebe i od týmu víc?

Samozřejmě. Do Kladna jsem přicházel z Jihostroje, kde se každoročně hraje o nejvyšší příčky, a najednou jsme hráli předkolo. Pro mě to bylo svým způsobem zklamání, neboť jsme zůstali za očekáváním. I tým se chtěl určitě pohybovat na lepších příčkách. Ke konci byly naše výkony na dobré úrovni. Do play-off jsme ale šli z horší pozice a narazili tak na pozdějšího mistra. Dle mého jsme Karlovarsku byli rovnocenným soupeřem a dostatečně jsme ho potrápili, ačkoliv jsme prohráli 0:3 na zápasy. 

V čem byl největší problém?

Kvůli covidu se nám nabourala celá příprava. Neměli jsme odehraný dostatečný počet zápasů a moc jsme se nesehráli. Odehrálo se pár utkání a zase jsme vypadli z tempa. Následně jsme zbytek sezóny tak nějak lepili. Někdo lépe, někdo hůře. Můj největší osobní problém byla nesouhra s nahrávačem. Chtěl jsem na tom něco změnit a udělal jsem pro to myslím maximum, ale prostě to nešlo. S Filipem Palgutem jsem se potkal už v Českých Budějovicích, i tehdy jsme měli špatnou sezónu. 

Vaše výkony tedy nejvíce ovlivnil nahrávač. Proč mezi vámi souhra vázla?

Není to o technice, ale stylu hry, který on vyznává. Dle mého by se nahrávač měl přizpůsobovat útočícím hráčům, a ne oni jemu. Chvílemi mi připadalo, že se strašně nadřeme na zisk bodu a nevypadalo to tak, jak by to vypadat mělo. V kariéře už jsem zažil hodně nahrávačů a už dokážu říct, který mi vyhovuje a který ne. S Filipem jsme si to mezi sebou snažili vyříkat, ale nebyli jsme si schopni vyjít vstříc. Oba nás to mrzí. Nebylo to tak, že by jeden z nás nechtěl, výsledek se ale nedostavil.

Mezi diagonálními hráči jste se umístil v elitní pětici, jak jste ale vnímal to, že jste v konečné fázi sezóny na hřišti chyběl?

Bylo potřeba něco změnit a trenéři se rozhodli dát prostoru Mikymu (Jiřímu Mikulenkovi pozn. red.). V tu chvíli nemělo smysl do toho vstupovat a zbytečně vzbuzovat negativní vlnu kvůli tomu, že se mi něco nelíbí. Naopak jsem se snažil pomoci týmu alespoň servisem. Sezóna sice byla nevydařená a nerozuměl jsem si s nahrávačem, i tak jsem ale mezi nejlepšími pěti univerzály. Chtěl bych ale být ještě lepší. Na druhou stranu si z toho nic nedělám.

V počtu přímých bodů jste patřil ke špičce. Nakonec z toho bylo konečné druhé místo po základní části. Podání bylo nicméně tím posledním, co jste v kladenském dresu udělal. Zároveň Vám skončila smlouva, jak vidíte svoji budoucnost?

V tuhle chvíli nevím, kde budu pokračovat, ani kam se budou ubírat mé další kroky. Vstoupili jsme do jednání tady v Kladně, kde jsem vyslovil určité přání, jak bych si společnou budoucnost dále představoval. Nevím, zdali se sejdou naše vize, a to zejména s ohledem na režim, v jakém jsem fungoval doposud. V tuhle chvíli netuším, kde budu volejbalově pokračovat.

Když byste měl porovnat šance na setrvání případně odchod, jaký by byl poměr?

Nejde o to, že bych chtěl z Kladna odejít, ale spíše, jestli se chci dál ubírat profesionálním směrem. Možná budu volit poloprofesionální variantu anebo druhou možnost, že ještě nějaký rok setrvám v profesionálním volejbale. Teď odjíždím na dovolenou, kde si tohle proberu v hlavě a budu přemýšlet, jak s tím naložím dál. Extraligu volejbalu hraju šestnáct let. Po nevydařené sezóně je normální, že člověk přemýšlí, jestli se mu investovaná energie vyplácí.   

Je Vám 33 let. Začínáte už pomalu přemýšlet, co bude po kariéře?

Když se podívám na Filipa Rejlka, kterému je 41 let, tak můžu hrát volejbal klidně dalších pět let, tedy pokud mi vydrží zdraví. Teď je otázka, jestli do toho chci investovat veškerou energii a strádat v rodinném životě. Myslím na to, co bude v budoucnu a to je pro mě důležité. Samozřejmě by bylo krásné, kdybych s Kladnem získal titul. Tohle může trvat rok, dva nebo klidně deset, a já u toho nemusím být. K místnímu klubu mám daleko blíže než k ostatním týmům, protože tady žijeme s přítelkyní a jsme v regionu zainteresovaní do budoucna. Tyhle věci se ve mně všechny perou.

Co založení rodiny. Je v plánu?

V mém věku je to jedna z věcí, na které bych měl brát ohled a je to jeden z dalších faktorů, který do rozhodování o mé budoucnosti vstupuje. Volejbalu jsem obětoval dost a s některými věcmi by se nemělo otálet.

Když zůstanete v Kladně, tak jak vidíte svou pozici?

Když budu pokračovat na profesionální bázi, tak se budu snažit pomoci týmu, vyvíjet maximální úsilí na hřišti, ať už budu první nebo druhý univerzál. Nejsem člověk, který něco vypustí. Chci vyhrát i v “hloupém“ fotbálku, který jsme si po sezóně zahráli. Když něco dělám, tak naplno.

Bude v případě odchodu spojení Filip Křesťan – Kladno definitivně přerušeno, nebo bude ještě ve hře možný návrat?

Ve hře jsou obě varianty a ani jednu nemohu vyvrátit. Pokud tady nebudu pro tým přínosem, nebudu někomu zbytečně zabírat místo. Spíše se jedná o to, jakým způsobem si nastavím hlavu a od toho se následně budou odvíjet moje kroky, a zřejmě i výkonnost. Je nicméně možné, že odejdu hrát někam jinam a sezóna dopadne stejně jako tahle poslední a řeknu si, že už nemá smysl do toho investovat energii a raději budu hrát první ligu, kde budu mít z volejbalu radost a nikoliv stres. Extraliga je pořád zodpovědnost.

Když jste odcházel z Kladna poprvé, fanoušci Vám to dali pocítit. Jak myslíte, že to bude nyní?

V uplynulé sezóně mě bohužel nemohli v hledišti sledovat. Samozřejmě jsem rád, že když působím v Kladně, tak lidi o tom vědí a mají z toho radost. Skalní kladenští fanoušci mi psali i když jsem hrál v Budějovicích. Ať už odejdu nebo ne, tak ti, kteří se mnou zůstanou v kontaktu, na mě nezanevřou.

Volejbalová sezóna minulý týden oficiálně skončila, nicméně už nyní se začíná pracovat na té následující. Majitel a trenér kladenských Orlů Milan Fortuník postupně zaceluje mezery poté, co se rozhodly tým opustit opory Adam Zajíček s Filipem Křesťanem. Na jejich pozice přichází mladé náhrady, z pražských Lvů brzy 19letý blokař Petr Špulák a o tři roky starší lotyšský univerzál Kristaps Platačs, přičemž oba si budou před svým příchodem plnit reprezentační povinnosti. 

Na základě výsledků z právě skončeného ligového ročníku i dvou ohlášených odchodů musel Milan Fortuník reagovat a přivést do týmu nové tváře. „Začali jsme s přestavbou týmu, protože uplynulá sezóna se nám nepovedla. Aktuálně máme dva potvrzené příchody, blokaře Petra Špuláka z pražských Lvů a lotyšského univerzála Kristapse Platačse,“ odtajňuje majitel a trenér v jednom nové tváře v týmu.

Petr Špulák je dvoumetrový blokař, který poslední tři sezóny strávil mezi pražskými Lvy a na loňském domácím šampionátu hráčů do 20 let byl i kapitánem reprezentace. „Hodí se do snahy přebudovat tým, co se týče údernosti na servisu a v útoku. Také zapadá, co se týče omlazení družstva,“ říká Milan Fortuník na adresu mladého volejbalisty, který začátkem května oslaví devatenácté narozeniny. S Kladnem podepsal smlouvu na následující tři roky.

V případě Lotyše Kristapse Platačse se jedná o náhradu za odcházejícího Filipa Křesťana. Dvaadvacetiletý univerzál strávil uplynulý ročník v estonském týmu Pärnu Võrkpalliklubi a do Kladna přichází zatím na rok. Jeho největším úspěchem je zisk Lotyšského poháru z roku 2019. Také Platacs si stejně jako Špulák bude v nejbližších týdnech plnit reprezentační povinnosti a k Orlům se připojí nejdříve až v druhé polovině léta.

„Samozřejmě stále řešíme příchod prvního nahrávače. Od toho se následně bude odvíjet, jestli přivedeme ještě nějakého smečaře, případně jak kádr dále doplníme,“ komentuje situaci ohledně dalších potenciálních posil Fortuník. Ze stávajícího kádru může trenér počítat se stálicí Tomášem Hýským, který se rozhodl prodloužit smlouvu o další rok. Dále s Jiřím Krafferem, jehož hostování se po dohodě s Českými Budějovicemi změní v přestup na další tři sezóny. Kontrakty dál běží Tomáši Kuncovi a Lukáši Kyjanicovi a na dobré cestě je i dohoda s Josefem Vostárkem. Minulý týden jsme informovali o tom, že smlouvu se naopak rozhodl rozvázat Jiří Mikulenka.

Pouhý rok z plánovaných tří vydržel 19letý Jiří Mikulenka v kladenském dresu. Po uplynulé sezóně se rozhodl skončit, stejně jako jeho starší bratr Vladimír, který tento krok udělal v lednu. Mladší z obou sourozenců se chce nyní věnovat studiu, nicméně na volejbal zanevřít nechce.

Jiří přišel do Kladna z Příbrami, kde se podle plánů kouče Milana Forutníka měl dále přeorientovávat z univerzála na smečaře a postupně přebírat roli v základní sestavě od Tomáše Hýského. Nicméně ke konci sezóny a zejména v play-off se vrátil na původní pozici, kde ze základní sestavy vytlačil Filipa Křesťana, a ve čtvrtfinále zle zatápěl Karlovarsku, jenž je čerstvým mistrem UNIQA extraligy mužů. I díky výkonům ze čtvrtfinále znovu obdržel pozvánku do reprezentace, tentokrát do 21 let. Těžko říct, jestli se v ní ale ukáže. Bude záležet na kouči národního týmu, jestli ho i přes ukončení vrcholové kariéry povolá.

Zřejmě největším paradoxem Jiřího Mikulenky z uplynulé sezóny je, že se na pozici smečaře mnohem lépe cítil na příjmu než na útoku. Prezentoval se skvělým podáním, byť ho na něm velmi provázely určité výkyvy. I tak si ale připsal 10 es, 64 úspěšných útoků a k nim přidal ještě 6 bloků.

Jak hodnotíte uplynulou sezónu v kladenském dresu?

Byla všelijaká. Spíše by se dala zařadit k těm horším co se týče osobní výkonnosti, ale i specifických okolností, které z ní udělali místy trochu „guláš“. Vše se poté projevilo jak v průběžném, tak i konečném umístění.

Na úvod sezóny jste se začal přeorientovávat z univerzála na smečaře. Připomeňte čtenářům, z jakého důvodu, a co to pro Vás znamenalo?

Přeorientovávat na smečaře jsem v tréninku začal už v předchozí sezóně a trenérovi Fortuníkovi v Kladně přišla změna jako perspektivní možnost, která by mi minimálně neublížila, a při nejmenším bych si rozšířil svůj repertoár dovedností o přihrávku. Znamenalo to pro mě nelehký úkol, vzhledem k mé nulové herní zkušenosti na tomto postu a minimální zkušenosti v extralize obecně.

V jednom z rozhovorů v průběhu sezóny jste uvedl, že se na příjmu cítíte lépe než v útočném fázi, což je dost neobvyklé. Čím to?

Útok ze zóny 4 mi dělal ze všeho asi největší problémy. Nevím, čím to přesně bylo, ale paradoxně jsem vždy, kdy jsem na palubovku vstupoval, spoléhal spíše na příjem. Měl jsem v této činnosti prostě větší sebedůvěru.

Uplynulá sezóna byla pro Vás stejně jako pro celý tým sinusoidní – chvíli nahoře, chvíli dole. Z čeho to dle Vašeho názoru pramenilo?

Soubor špatných okolností, a z toho vyplývající zhoršená kvalita tréninků, se podepsaly na výkonnosti celého týmu, mě nevyjímaje.

Ve čtvrtfinále jste byl tajným žolíkem proti Karlovým Varům, když jste se vrátil zpět na post univerzála. Jak jste kvitoval návrat na původní pozici?

Na postu univerzála jsem se cítil nejjistěji za celou sezónu, a to i přes to, že jsem v průběhu ní trénoval na smeči. Pro mě je to totiž stále ještě přirozenější pohyb, takže jsem byl za tuto příležitost rád. I výkon tomu trochu odpovídal.

Opět jste obdržel pozvánku do reprezentace do 21 let a navázal jste tak na předchozí působení v národním týmu v dorosteneckých kategoriích. Jednalo se o jeden z cílů, který jste si před sezónou stanovil?

Samozřejmě. Národní tým je vždy výborná zkušenost, co se volejbalové kvality soupeřů týče. Ovšem za současné situace nevím, zdali mé pozvání setrvá…

Jak to myslíte?

Jsem zvědavý, zdali pozvánka do reprezentace dál platí, i přes nedávné ukončení mé profesionální volejbalové dráhy.

Co Vás k takovému rozhodnutí vedlo?

Už delší dobu jsem se docela rval s myšlenkami o konci. Nicméně teď to dospělo až do bodu, kdy rozhodně nemohu pokračovat dále tímto stylem. Nebyla to čistě zásluha této sezóny. Na volejbal nechci zanevřít, protože ten sport mám rád. Vyhodnotil jsem si ale, že profesionální sport není momentálně pro mne to pravé. Uvidím, co mi budoucnost nabídne.

Hrálo nějakou roli to, že v průběhu sezóny skončil v týmu i Váš bratr Vladimír?

Je mi jasné, že z venku to může vypadat jako evidentní důvod a mnozí si to určitě budou i myslet, ovšem upřímně stejně jako můj příchod jím nebyl nijak zvlášť ovlivněn, tak ani v mém odchodu nehraje Vláďa žádnou roli.

Loučíte se s volejbalem nejen v Kladně a reprezentaci, ale úplně?

Znamená to můj konec na vrcholové scéně šestkového volejbalu. Na jednu stranu „nikdy“ by se mělo říkat s rozvahou a je možné, že někdy v budoucnu mě volejbal bude opět lákat. Na druhou stranu, ti, kdo s tím mají zkušenosti, vědí, že vracet se z nějaké delší „pauzy“ zpět do tohoto kolotoče, je téměř nemožné. Volejbal však na nějaké nižší úrovni plánuji hrát i nadále. Co se týče šampionátu do 21 let, tak pokud se trenér přes ukončení mé extraligové kariéry rozhodne, že bych mohl být pro tým přínosem a pozve mě, tak rozhodně neodmítnu.

Čemu se chcete nyní věnovat, když chcete upozadit volejbal?

Plánuji se trochu více ponořit do studia. Dříve jsem nebyl moc studijní typ, ovšem za poslední rok a půl se ve mě probudila jakási zvědavost, kterou bych rád využil k načerpání nových znalostí. Uvidíme, kam mě toto rozhodnutí zavede.

A konkrétně? Do jaké oblasti byste rád pronikl?

Chtěl bych se vydat cestou ekonomie a světa financí.

Jestliže je to opravdu Vaše sbohem, je něco, co byste volejbalové veřejnosti a fanouškům chtěl vzkázat?

Chtěl bych poděkovat celému týmu, jak hráčskému, tak realizačnímu, se kterým jsme prošli tuhle „nezapomenutelnou“ sezónu, za herní příležitosti, cennou zkušenost a samozřejmě fanouškům, kteří nás bohužel nemohli přijít podpořit do haly, ale ani to jim nezabránilo nás podporovat na dálku.

Jeho příchod se udál na poslední chvíli. Slovenský reprezentant Filip Palgut přišel do Kladna týden před startem UNIQA extraligy a času na sehrání s týmem měl minimum. Pro nahrávače takřka nadlidský úkol, který ještě více ztížila pandemie koronaviru. Rodák z Bratislavy se s osudem rval statečně, což je potvrzuje pozvánka do širší nominace slovenského národního týmu.

Pro 29letého nahrávače se jednalo už o třetí rok strávený v Česku. Do Kladna zavítal po půlroční pauze. Od března, kdy skončil v rakouské nejvyšší soutěži, totiž prakticky nehrál. I tak se ale v modrobílém dresu stal mimo nahrávačské jedničky trochu překvapivě nejlépe bránícím hráčem v poli. Soupeře se navíc poměrně často snažil zaskočit ulívkou po přihrávce. Nakonec zaznamenal 59 bodů, z čehož 34 bloků a 9 es. 

Máte za sebou první rok v kladenském dresu. Jaký byl?

Z mojí strany hodně náročný, protože ještě loni na jaře jsem působil v Rakousku, kde jsme v březnu skončili. Následovala šestiměsíční pauza bez volejbalu. Prakticky po třech nebo čtyřech trénincích s Kladnem přišel zápas v Ostravě, což pro mě nebylo jednoduché. Začátek sezóny byl horší i kvůli situaci s covidem. Měli jsme hodně hráčů pozitivních. Vždy postupně, takže se i těžko trénovalo. Do hry v šesti jsme se dostali až okolo Vánoc. Tehdy se naše hra začala zvedat a konečně nějak vypadat.

S koronavirem jste bojovali celý podzim, do toho i zranění. Rozhodly tyto okolnosti o výsledku sezóny?

Nikdo nemůže říct, jak by vše vypadalo, kdybychom trénovali od začátku v plné síle. Když už jsme začali trénovat v plném počtu, naše hra se začala zlepšovat. Jsem tak přesvědčený, že nebýt pandemie, vše by vypadalo trochu jinak. Na to se ale nelze vymlouvat, protože i přes pandemii a výpadky v tréninku, jsme některé zápasy měli zvládnout mnohem lépe, konkrétně třeba ve Zlíně nebo Příbrami.

Navíc se zranil původně první nahrávač Ondřej Fortuník. Veškeré povinnosti tak padly na Vás a následně jste si ani na chvíli neoddychl. Jak bylo tohle těžké?

V podobné situaci jsem se ocitl už ve vícero klubech, kdy jsem neměl nikoho, s kým bych se mohl vystřídat, takže už mnohokrát jsem si to musel na hřišti “vyžrat“. Když se nedařilo, tak jsem se z toho musel dostat sám a snažit se bojovat o každý míč, bez toho to ani jinak nejde.

Jak jste vnímal, že hrajete pokaždé kompletně celý zápas? Byl jste rád, nebo jste si někdy říkal, že už toho máte plné zuby?

Každý hráč je rád, když hraje. Popravdě mě to i štvalo, když v pár zápasech hrál Ondra Fortuník, když mu to tedy zdraví dovolilo. Jsem velmi soutěživý typ a chci hrát neustále, to máme myslím že s Ondrou společné.

Bylo tedy v uplynulé sezóně něco, co jste ještě dříve nezažil, a překvapilo Vás?

(směje se) V kariéře jsem ještě nezažil, že by nás na trénincích tolik chybělo. To bylo ale samozřejmě zapříčiněno covidem, který u nás znamenal několikatýdenní stopku, kdy jsme navíc nesměli ani do haly.

I přesto jste byl podle aplikace SmartVolley v extralize nejlépe bránícím hráčem v poli. Je to alespoň nějaká útěcha za uplynulou sezónu?

To bylo zapříčiněno zejména zápasem proti Ústí a ono obecně v mezihře směřuje spousta míčů zadarmo na nahrávače, takže se defenzivní zákroky sčítají. Skoro bych řekl, že se spíše jedná o náhodné ohodnocení.

Prakticky celou sezónu jste hráli v sedmi lidech. Doplatili jste na to, že Vás soupeři po čase měli přečtené?

Na papíře nás přečtené určitě měli. Hráli jsme přes určené útočníky hlavně v koncovkách. Vždy je lepší, když je k dispozici širší kádr, protože umožňuje alternaci a více variací.

Během sezóny jste několikrát zaskočil soupeře nečekanou ulívkou. Byl to Váš tajný trumf v zápasech?

Tohle pramení z příjmu, která pro takový výpad musí být ideální. V minulé sezóně jsem uléval mnohem méně oproti ostatním. V těch předchozích jsem si věřil víc. Je pravda, že už to byl můj třetí rok v Česku, takže mě soupeři znají a kolikrát si mě už pohlídali.

Co bude v nadcházející sezóně potřeba zlepšit, aby se Kladno dostalo opět na výsluní?

Musíme pokračovat tam, kde jsme skončili. Ke konci sezóny začala naše hra vypadat. Nesmíme polevit v trénincích a dál se snažit o co nejlepší výsledky. A když se nebude někdy dařit, tak není nutné hned věšet hlavu a naopak se snažit situaci zvrátit.

I přes horší klubovou sezónu v Kladně jste dostal pozvánku do reprezentace. O čem to svědčí?

Pozvánka do národního týmu vždy potěší. Teď je důležité v něm něco předvést a udržet si místo.

Jak vidíte své šance na konečnou nominaci?

Co vím, tak jeden nahrávač by neměl být z rodinných důvodů na reprezentačním srazu celou dobu. Zaťko je v týmu jasná jednička, s Porubským se mezi sebou popereme o pozici druhého nahrávače. Uvidíme, kdo bude v lepší formě.

I díky reprezentačním povinnostem nebudete mít mnoho času na odpočinek. I tak ale, co máte v plánu?

Budu trávit čas s rodinou. Kvůli koronavirovým opatřením se mi zdá, že spíše žádné volno mít nebudeme. Více než doma se budu zdržovat spíše na hotelích a soustředěních.

U Vás je situace o to složitější, že rodina je rozprostřená po Evropě, tak kde se sejdete?

Sestra se dostala do národního týmu stejně jako já, takže bude na Slovensku. Táta sice dojíždí do Vídně, ale jinak žije v Bratislavě. Teď i moje žena se synem pojedou za mými rodiči do Bratislavy, takže se všichni sejdeme tam.

Mladý reprezentant zamířil loni z Liberce do Kladna z jediného důvodu, vystoupit ze stínu Václava Kopáčka a odehrát plnohodnotnou a kompletní sezónu na svém postu. Jakožto jedinému liberu v týmu se mu jeho plány a cíle splnily. Nicméně s novou rolí přišly i nové povinnosti a zkušenosti. Sám 23letý Tomáš Kunc ví, že jeho výkony měly v uplynulé sezóně k ideálu daleko, a o to větší je jeho motivace do příštího ligového ročníku.

Reprezentační libero v Kladně dostalo mnohem více prostoru a zápasového vytížení než v Liberci. Řečí čísel zaznamenal v sezóně 607 příjmů, přičemž téměř čtvrtina z těchto přihrávek byla statistiky jednotlivých družstev vyhodnocena jako excelentní. 

Pro kladenský celek byl přínos rodáka z Hradce Králové z hlediska morálky a týmového ducha mnohem důležitější než příjem. V tomhle ohledu se Tomáš Kunc řadil mezi špičku extraligy, byť to měl onehdy velmi náročné. Kompletně odehraná sezóna ho po psychické stránce zocelila, zároveň mu ale ukázala na čem do budoucna zapracovat a hlavně, že už ho nemůže zaskočit téměř nic!

Jaká byla premiérová kompletně odehraná sezóna s novou zodpovědností, úkoly a tlakem?

Na tlak jsem se těšil. Kvůli němu jsem sem šel a taky, že chci hrát celé zápasy. Celá sezóna ale byla ovlivněna covidem. Já osobně jsem se od začátku cítil výborně. S postupem času však začala pohoda opadat kvůli týmovému nezdaru. Všichni jsme si průběh představovali trošku jinak. Po problémech s koronavirem jsme dohrávali zápasy a výkonnost se začala zvedat až po Vánocích. Bohužel už však bylo pozdě a do play-off jsme dostali Karlovarsko, které zaslouženě vyhrálo čtvrtfinálovou sérii.

Do Kladna jste přišel z Liberce s vědomím, že budete jediným liberem na soupisce. Jak jste se s tím popasoval?

Člověk má jistotu, že bude hrát, což je o jednu starost méně a může se plně věnovat přípravě na zápas a tréninku. Letos moje výkony měly k ideálu daleko, věřím ale v lepší zítřky.

Jak jste viděl své výkony v uplynulé sezóně?

Určitě s nimi nejsem spokojený. Mám daleko navíc! Hrozně mě to štve. Tento rok mi ukázal věci, na kterých ještě musím zapracovat, ale zároveň si myslím, že mě po psychické stránce natolik zocelil, že už mě nemůže nic zaskočit.

Stejně jste ale opět obdržel pozvánku do reprezentace a své místo jste obhájil. Jedná se o jeden ze splněných cílů, se kterým jste šel do Kladna?

Stoprocentně! Jsem za to rád. Lidi, jež se pohybují okolo reprezentace vědí, že mám nějakou kvalitu. Že tahle sezóna byla horší, to se prostě mladým hráčům stává. Pevně věřím, že příští ligový ročník bude úplně o něčem jiném a národní tým mi v tom dost pomůže.

Z Liberce do Kladna jste šel i z důvodu, abyste se dostal ze stínu Václava Kopáčka. Povedlo se?

Myslím si, že to byl dobrý tah z mé strany. Ničeho nelituji. Potřeboval jsem změnu a hlavně hrát. Už jsem ve věku, kdy už potřebuji pravidelně získávat zkušenosti. Jakákoliv další sezóna, kterou odehraji sám, mi bude jen ku prospěchu.

Libero zároveň řídí komunikaci na hřišti. Jak jste se s tímto popasoval?

Řídím si obranu v poli a pak hlavně příjem. Jasně, byly momenty, kdy jsme při dorozumívaní se doslova vyhořeli, ale to se stane i lepším týmům. Jinak jsme ale po celou sezónu z hlediska komunikace neměli žádné větší problémy.

A z herního pohledu?

Paradoxně jsme měli problém se ztrátováním po dobrém příjmu, což se potvrdilo i statisticky, neboť jsme v některých fázích sezóny měli lepší procentuální úspěšnost z horšího příjmu než z lepšího.

A v čem byl tedy dle Vašeho názoru problém?

V tom, že jsme opakovaně vstoupili do utkání nedůsledně. Sice jsme si něco před zápasem řekli, ale pak jsme to nebyli schopní aplikovat. Myslím, že od vedení by měl být větší tlak na to, abychom plnili taktické pokyny.

Jak moc je vlastně náročné organizovat hru na příjmu a v obraně? 

Se spoluhráči se mi hraje skvěle. Nikdo si na nic nehraje. Když něco řeknu, tak to platí. Obranu v poli máme danou od našeho statistika, takže při zápase si ji spíš připomínáme. Občas ale soupeř hraje jinak, tudíž je potřeba včas zareagovat.

Celou dobu jste povzbuzoval svoje spoluhráče, kde jste na to bral energii?

Povzbuzování spoluhráčů je součást náplně práce libera. Co si budeme povídat, libero není natolik fyzicky zatížené jako například nahrávač, který běhá po celém hřišti, a tak se může věnovat jiným věcem, jako je třeba podporování spoluhráčů.

Máte za sebou rok působení v kladenském dresu. Co zlepšit do toho dalšího?

Chci minimalizovat chyby na příjmu a hrát v poli stejně jako doteď, což je moje přednost. Umím předvídat, kam míč poletí. V neposlední řadě také, aby se zlepšil i týmový výkon. Musíme všichni makat. Jestli budu ve statistikách první nebo páté libero, mi je asi jedno. Samozřejmě, že to je fajn, ale jakmile nebudeme vyhrávat, tak je to k ničemu.

I díky reprezentačním povinnostem budete mít volna v létě minimum. Jak ho vyplníte?

Budu mít zkouškové, takže učením. Taky budu rád, když budu moct být doma, takže relax a odpočinek s rodinou. Setkám se s kamarády a uvidím se s lidmi, které jsem zanedbával přes sezónu.

Ve 22 letech vyrazil poprvé z rodné domoviny a zamířil rovnou do Kladna. Slovenský blokař Lukáš Kyjanica zažil v modrobílém dresu sezónu s rozporuplnými pocity. Z osobního hlediska se mu i přes pomalejší rozjezd dařilo velmi dobře, z týmového hlediska však zůstal za očekáváním, což bude chtít v nadcházející sezóně rozhodně změnit. Jeho tým na něj bude po odchodu jeho kolegy Adama Zajíčka na postu blokaře spoléhat o to víc. 

Lukáš Kyjanica musel z počátku podstoupit souboj o základní sestavu s Vladimírem Mikulenkou. Byl to ale právě člen širšího slovenského reprezentačního družstva, který dostal důvěru a následně si zajistil pevnou pozici mezi startovní šesticí a jeho sebevědomí i výkony s přibývajícími zápasy rostly. V konečném pořadí po základní části UNIQA Extraligy mužů se na základě “indexu“ umístil mezi blokaři na skvělém třetím místě, když si připsal 62 bloků, ke kterým přidal 37 es a 117 úspěšných útoků. Tento přestup rodáka z Banské Bystrice se zkrátka povedl.

Máte za sebou první sezónu v kladenském dresu. Jak byste ji zhodnotil?

Musím říct, že mě mile překvapila. Byla sice moje první v zahraničí, ale jsem s ní relativně spokojený. To samé ale nemohu říct o týmovém výsledku a celkovém výkonu v průběhu soutěže.

V čem Vás angažmá v Kladně překvapilo?

V přístupu, trénování, podmínkách a celkově úrovni extraligy.

V čem jste pocítil, že musíte zabrat, abyste se adaptoval na vyšší úroveň volejbalu?

Hra v české extralize je mnohem kvalitnější a rychlejší než na Slovensku, takže jsem musel máknout. Za to jsem ale rád. Hned od začátku sezóny a prvního tréninku jsem se musel prát o místo na hřišti, protože jsme byli tři blokaři – já, Adam Zajíček a Vladimír Mikulenka, s nímž jsem bojoval.

Vzájemný minisouboj jste tedy z Vašeho pohledu vyhrál?

Na to by asi lépe odpověděl trenér, nicméně velkou roli hrálo i Vládi zranění. Následně jsem dostal více příležitostí. Začal jsem pravidelně hrát.

Což se projevilo na Vašich stále se zlepšujících výkonech, když z toho v konečném pořadí mezi blokaři bylo třetí místo. To je celkem slušný počin při prvním zahraničním působení, že?

Určitě ano. Jsem za to rád, že se mi to podařilo.

Čekal jste, že budete mít na konci sezóny 62 úspěšných bloků?

Abych se přiznal, jsem z toho mírně zklamaný, protože si myslím, že jich mohlo být i o něco víc. Na druhou stranu o sobě vím, že ač jsem blokař, tak blok není mou nejsilnější stránkou. Snažím se ji ale kompenzovat jinými činnostmi – servisem a útokem.

Když jste zmínil, že by bloků mohlo být o něco víc, tak kolik byste si jich představoval?

Ideální tolik, aby mi to zajistilo první místo mezi blokaři. (směje se)

Na druhou stranu máte v Kladně smlouvu ještě na další rok, takže máte do nadcházející sezóny na čem pracovat…

Rozhodně. To je moje individuální motivace a cíl. 

Získání stálé pozice v základní sestavě Vás muselo uklidnit a dodat Vám sebevědomí, protože následně jste začal úřadovat na servisu, což se asi nejvíce ukázalo v předkole proti Brnu…

Určitě mě jak uklidnilo, tak dodalo více sebevědomí, neméně důležitá ale byla i důvěra trenéra. Pravda je, že se na mě spoluhráči mohli při odchodu za základní čáru spolehnout.

Svými výkony ke konci soutěže jste si zajistil i pozvánku do reprezentace, neboť jste v původní nominaci chyběl. Bylo Vaše učinkování v play-off přesně tím, co Vám pomohlo do národního týmu?

Na to bude znát odpověď spíše reprezentační trenér Kardoš, ale je možné, že jsem se výkony v předkole a čtvrtfinále dostal do širšího výběru národního týmu a doufám, že se mi v něm podaří udržet a proklouznout i do konečných nominací.

Sám jste musel cítit, že Vaše výkony jdou nahoru a mají stoupající tendenci oproti utkáním na začátku sezóny…

Tak to ano. Určitě je ovlivnily koronavirus, ligové stopky a výpadky způsobené ztrátou tréninkového a zápasového tempa. Když už jsme se připravovali dva nebo tři měsíce v kuse, tak každý z nás cítil a vypadal v tréninku i na hřišti mnohem lépe. U všech forma stoupala.

Teď máte před sebou reprezentační kemp. Po návratu z národního týmu, věřme, že až po evropském šampionátu, budete pravděpodobně kladenským blokařem číslo jedna. Jste na takovou roli připravený?

Uvidíme, jak to ještě bude. Pokud ale taková situace nastane, určitě se jí nezaleknu. To bude ale na trenéru Fortuníkovi. Pokud mi dá důvěru, budu se s tím muset vypořádat. Stane-li se tak, bude to pro mě velké plus, i co se sebevědomí týče. O to více na sobě budu makat, abych ještě více pomohl týmu.

Na co se tedy budete v rámci letní pauzy nejvíce soustředit?

Dal jsem si za cíl rozhodně zlepšit blok a doufám, že se mi to podaří.

Pokud se Vám povede, moc volna mít ale nebudete. Přesto, co chystáte na léto?

Pokud nějaká pauza bude, budu jí trávit určitě s rodinou, protože jsem se s ní od Vánoc neviděl. Teď ji díky účasti na reprezentačnímu kempu budu muset znova oželet, takže jakmile budu mít nějaké volno, tak pojedu za ní a zbytek neřeším.

Adam Zajíček dává po pěti letech Kladnu sbohem. Dlouholetý kapitán se již v průběhu uplynulé sezóny rozhodl, že následující soutěžní ročník začne v jiném než modrobílém dresu s orlem na prsou. Sám ucítil, že jeho čas v Kladně a potenciál spojení s klubem, se naplnil. Osmadvacetiletý blokař a dlouholetý reprezentant se tedy loučí. Až příště přijede do Kladenské sportovní haly, bude stát na druhé straně sítě jako soupeř.

Za pět let slavil s týmem triumf a dvě druhá v Českém poháru. Dvakrát si stříbrnou medaili pověsil na krk i po finále extraligy. Mistrovský titul mu stále unikal. Adam Zajíček se v průběhu kladenského angažmá stal stabilním členem reprezentace a letos útočí na třetí účast na evropském šampionátu v řadě. Nicméně se loučí. V rozlučkové sezóně si připsal celkem 16 es, 78 bloků a celkově si připsal 212 bodů, což mu vyneslo konečné sedmé místo mezi blokaři UNIQA extraligy. Z hlediska obrany dlouho vévodil statistikám, nicméně vedení neudržel. Opět se ale v blocích umístil mezi pěticí nejlepších. 

Přebolelo už vyřazení ve čtvrtfinále?

Asi ani ne. Když vidím ostatní týmy, jak ještě bojují o medaile, o postup do finále a možnost zvednout pohár, smutek a zklamání ve mně stále ještě je. Není však z vypadnutí ve čtvrtfinále, ale celkově ze sezóny. Jak probíhala a jak jsme se jí “protrápili“. Jaké věci jsme řešili a co všechno nás postihlo. Což mě mrzí mnohem víc.

I vy osobně jste se celou sezónu herně trochu trápil. Jak moc těžká pro Vás byla?

Tahle sezóna byla nejsložitější, kterou jsem zažil a nejhorší za těch pět let, které jsem v Kladně strávil. Doba je taková, jaká je. Nás postihly potíže spojené s koronavirem nejhůře, ale nemůžeme a ani nechci se na ně vymlouvat. Těžko říct, jestli nás tyhle negativní okolnosti ovlivnily natolik, že jsme si připouštěli, že máme (na trénování) málo času. Do toho zranění v týmu a nařízení. Osobně si to nemyslím. Snažil jsem se k celé situaci přistupovat tak, abych si myšlenky, že se nacházíme ve složité situaci, nepouštěl do mysli, ale abych byl vždy v pohodě jak zdravotně, tak psychicky a co nejvíce pomohl týmu. Bohužel to nedopadlo. Nesu za všechno určitou odpovědnost. Jako kapitán jsem asi mohl k některým situacím a věcem přistupovat mnohem lépe a nebát se je řešit. Beru si to na svědomí.

Proč jste tak neučinil?

Protože jsem pořád věřil, že se situace zlomí v náš prospěch, v sílu hráčů, týmu a celé organizace, že se vše otočí tím správným směrem. Neříkám, že jsem situaci neřešil. Řešil, možná špatně, a ne tak důsledně, jak jsem měl. Takže asi tak.

Po novém roce šly výkony týmu nahoru a hráli jste podle vašich představ. Odehráli jste konec sezóny z Vašeho pohledu důstojně?

Určitě! Po novém roce byl náznak určitého progresu. Naše výkony se ucelily a ustálily. Najednou jsme byli zdraví a pohromadě. Po Vánocích jsme dobře pracovali a snažili se najít jednotný styl hraní, což se zápětí podepsalo i na hře týmu. Výhry nám ale pořád utíkaly, což bylo nadále frustrující. Spousta ztracených bodů a hloupých zápasů nás připravila o lepší výchozí pozici ve vyřazovacích bojích. Z čeho jsem měl radost, byla naše série s Karlovarskem. Z naší strany jsme předvedli parádní volejbal a chyběl nám kousek k tomu, abychom ho potrápili ještě víc.

V předkole jste dvakrát přesvědčivě porazili Brno a poté jste šli na vítěze základní části z Karlových Varů, který s vámi dvakrát v základní části zametl. Nicméně v play-off jste se mu postavili a hned v prvním zápase jste vedli 2:0 na sety, přesto jste ho prohráli. Byl tohle klíčový okamžik celé série?

Pravděpodobně ano. Série by se poté vyvíjela jinak a před domácím utkáním bychom vedli 1:0 na zápasy. I kladenský duel byl obdobně kvalitní z naší strany. Oni by znervózněli a my naopak hráli ve větší pohodě. Bohužel vše dopadlo jinak. Nicméně jsme nesložili zbraně a v celé sérii jsme předváděli kvalitní výkony. Rozhodně jsme nedali svou kůži zadarmo.

I přes vyřazení jste se díky svým výkonům dostal do sestavy čtvrtfinále. Je to pro Vás cena útěchy?

Vůbec. Samozřejmě, že jsem z toho měl radost. V průběhu série jsem věděl, že předvádím nadstandardní výkony. Zároveň mě ale mrzelo, že jsem je nepředváděl během celé sezóny, tak abych v sestavě kola byl častěji. Vyměnil bych ale všechny nominace a vše okolo, za postup a veselejší ročník.

Druhá, mnohem významnější, nominace přišla do národního týmu. Zlepšila Vám alespoň ona náladu?

Samozřejmě že mám radost, že jsem v širší nominaci. Člověk přijde na jiné myšlenky a doufám, že v národním týmu nebudu mít čas přemýšlet, jaký jsem v klubu prožil ročník. V reprezentaci ale potkám hráče z Varů nebo Budějovic, kteří mi určitě rádi připomenou, jak špatnou sezónu jsem měl. V národním týmu se takto často hecujeme, vše je ale v rámci srandy.

V Kladně jste strávil celkem pět let. Co se vybaví Adamu Zajíčkovi jako první, když se ohlédne za svým působením?

Pravděpodobně asi první sezóna. To byla parádní jízda! Sice jsme na úvod základní části prohráli se Zlínem, což bylo docela překvapení. Pak jsme ale prakticky nenašli přemožitele až do finále extraligy, které sice pro nás nedopadlo, nicméně jsme ovládli Český pohár. Na tohle období budu rád vzpomínat.

Když si to shrneme – dvě finále extraligy, vítězství a další dvě finále v Českém poháru. Dá se to hodnotit jako úspěšné období z Vaší strany?

Vzhledem k tomu, že si dávám jen nejvyšší cíle a vždy jsem skončil sezónu prohrou, tak jsem zklamaný, že ani jedna nedopadla se zlatou medailí na krku na úplném konci a že jsem pro Kladno nezískal kýžený mistrovský titul. Ve vlastním nitru s tím bojuji. Nemyslím si, že bych odvedl špatnou práci, ale chyběl vždy kousek, aby celý ročník skončil lépe. Mám v sobě smíšené pocity. Působení mohlo být veselejší, ale zas tak špatné nebylo. Když angažmá vezmeme odzadu, – osmé, šesté, čtvrté a dvakrát druhé místo – tak mělo klesající tendenci.

Je tohle důvod, proč odcházíte?

Rozhodně ne!

Už během sezóny jste majiteli a hlavnímu trenérovi Milanu Fortuníkovi naznačil, že hodláte odejít. Kdy ve Vás tohle rozhodnutí uzrálo, a řekl jste si, že už je načase odejít?

Někdy kolem Vánoc. Možná o něco dříve na podzim. Sezóna pro mě byla složitá. Vím, kolik jsem jí obětoval a kolik mě stála sil. Nemyslím to teď sobecky, ale vím, že stárnu a čas nezastavím. Tak jsem si řekl, že už je načase udělat změnu a jít za novou výzvou. Chci si znovu zahrát evropské soutěže, být pod permanentním tlakem a zase bojovat o titul. Neříkám, že v Kladně by to nebylo možné, ale vycítil jsem, že můj čas se tady naplnil a chci si zahrát někde jinde.

Během kladenského angažmá jste se oženil a založil rodinu. Jak tohle poznamenalo Adama Zajíčka v kariéře profesionálního sportovce?

Myslím, že nijak. Samozřejmě že jsem vděčný za to, že mám doma zdravou manželku a syna. Klidnější ale nejsem, volejbal stále prožívám. Jsem emočně založený člověk. Mám doma rodinu a ona mě přiměje myslet na něco jiného. Zapomenout na všechny trable a starosti. Možná od sebe obě věci odděluji. Jinak jsem ale pořád stejný rapl.

V Kladně jste si zahrál i se švagrem Martinem Syrůčkem. Jaké to pro Vás bylo?

Byla to velká sranda. Martin je fajn kluk. Myslím, že máme spolu hezký vztah, i když se mnou není jednoduché vycházet. Možná by si z mé strany teď zasloužil lepší chování, ale co se společné sezóny týče, tak to bylo neskutečné. Byla tady parta lidí, která se dokázala poslat pryč a hned v šatně byla sranda. Cesty do Prahy nebo na tréninky byly pěkná jízda.

V Kladně jste byl kapitánem. Loučení s fanoušky jste si ale asi představoval jinak než před prázdnými tribunami, že?

Bohužel. Představoval jsem si to úplně jinak. Rozlučku by si zasloužili všichni, ale realita je jiná. Jenom doufám, že až se vrátím v roli soupeře, tak že mi to zdejší fanoušci nebudou mít za zlé.

Jak myslíte, že na Vás budou vzpomínat?

Doufám, že v dobrém. S místními lidmi jsem měl hezký vztah. Rádi mě viděli bojovat, projevovat emoce, tak snad na mě nezanevřou.

Jeden rok byl kapitánem místo Vás Tomáš Hýský. Koho byste si představoval jako svého nástupce v této roli?

Myslím, že by to měl být někdo jiný. Hyzy si roli kapitána vyzkoušel a nebyla pro něj, což i sám říkal, pokud se nepletu. Nevím, kdo bude v Kladně hrát v příští sezóně, takže je to těžké. Pozici kapitána ale bude určitě řešit trenér Fortuník.

A kdo by měl být kapitánem z hlediska charakteristiky a vlastností?

Asi někdo jako já.

Co to znamená jako Vy?

Člověk, který dýchá pro klub. Obětuje všechno pro úspěch týmu, aby vyhrával a dařilo se mu. Dále se nestyděl za vlastní emoce, ať už pozitivní nebo negativní. A samozřejmě musí být vůdcovský typ. Doufám, že se v Kladně najde.

Co si myslíte, že by Kladno mělo změnit, aby se vrátilo zpět na vrchol?

Určitě musí zapracovat na skautingu, mělo by vybrat a přivést kvalitní hráče, a hlavně pořádně trénovat. Důkladně promyslet, koho sem koupit. Najít hráče na věci, o kterých současný volejbal je. Mít nacvičený systém hry. Teď se ukázalo, že byl takový všelijaký a ucelil se až v období kolem nového roku. Až bude mít tým jasně stanovený koncept, tak na sebe bude vše navazovat a hra bude určitě veselejší.

Pouze krátký odpočinek měli kladenští volejbalisté poté, co jim skončila soutěžní sezóna. Dvanáct dní po vyřazení ve čtvrtfinále UNIQA extraligy od Karlovarska se svěřenci Milana Fortuníka ocitli opět v tréninkovém procesu. Slzy rychle vystřídaly pot a krev pod vedením kondičního trenéra Matyáše Myškovského.

S příchodem jara začala Orlům posezónní část. Místo oslav a slz štěstí, je ale nyní čekají krev a pot. Až do konce května mají naplánovanou dvakrát týdně posilovnu v hale BIOS a pravidelné večerní tréninky od pondělí do čtvrtka v Kladenské sportovní hale. „Příprava je rozdělena do tří, čtyř základních bloků. Na začátku se budeme snažit o kompenzaci, opravování techniky a napravování všech možných destabilit. Postupně půjdeme do kvality,“ nastiňuje plány Myškovský. Volejbalisté by si v následujících dvou měsících měli pod jeho vedením vytvořit pořádný základ pro tradiční letní přípravu. 

Trénují nejen reprezentanti, ale všichni hráči v týmu. Uchazeči o národní dres mají ke všem jednotkám navíc povinně přidanou i kondici, která je pro zbytek kádru dobrovolná. „Zvlášť v jarní fázi se zaměřujeme na zlepšování kvality provedení všech cviků a kompenzace,“ zdůrazňuje 27letý kondiční trenér, který se při přípravě tréninkových jednotek musí podřizovat i jednotlivým národním svazům, protože jak česká, tak i slovenská reprezentace má jiné datum prvního reprezentačního soustředění. 

Zbývající členové týmu budou ale dál pracovat pod vedením Myškovského, který se v nejbližších týdnech zaměří u každého jednotlivce zejména na jejich nedostatky a detaily. „Na všechno máme více času. Nejsme hnáni do žádného výkonu,“ podotýká Myškovský. „Pokud uvidím, že je u některých hráčů potřeba pilovat techniku, tak se jí klidně můžeme věnovat, protože v konečném důsledku dosáhneme lepších výsledků,“ dodává vzápětí. 

Nyní je totiž správný čas na to, kdy může se svými svěřenci upozadit kondiční rozvoj a věnovat se tomu technickému, na což v průběhu ligového ročníku nezbývá čas. „Kdybychom technické nedostatky a kompenzace dělali v létě, chyběla by hráčům výkonnost a nebylo by z čeho těžit v sezóně,“ upřesňuje kondiční trenér Orlů, jenž v létě započne třetí rok u týmu a doufá, že bude konečně normální. Myškovský úderem června dopřeje kladenským volejbalistům několik týdnů volna a uvidí se s nimi přibližně po dvou měsících. Na přelomu července a srpna se všichni opět sejdou v rámci letní přípravy, ze které se plynule přejde do další extraligové sezóny.