Kladenský tým před třemi lety vsadil na mladého nezkušeného Lotyše, ve kterém Milan Fortuník s Tomášem Samselym viděli obrovský potenciál. Ze začátku velmi rezervovaný univerzál ale všem v extralize rostl před očima a díky soustavné práci a nepřetržitému odhodlání se zlepšovat se letos jeho transformace v klíčového hráče druhého celku nejvyšší mužské soutěže nedá považovat za jinou než úspěšnou. Dvoumetrový potetovaný levák v každém zápase potvrzuje, že jeho letošní forma není náhodou, ale logickým vyústěním jeho několikaleté dřiny. 

Momentálně jsi nejvíc bodující hráč ČEZ extraligy a druhý nejlépe podávající hráč. Motivuje Tě to nebo je to pro Tebe v zápasech spíš tlak navíc?

Řekl bych, že je to něco z obojího. Určitě je to motivace v takových výkonech pokračovat a dávat ze sebe to nejlepší. Ale zároveň si myslím, že se teď ode mě očekává, že budu pokaždé odvádět ty nejlepší výkony, protože jsem ukázal, že to umím.  A pak jsem tu také já, který se vždy chce prosadit na 100 % a někdy zapomíná, že není robot a že prostě není možné držet pořád stejnou úroveň, takže mám sklony na sebe někdy vyvíjet příliš velký tlak.

V Kladně hraješ už třetí rok. Můžeš porovnat letošní sezónu s tou svou první?

Už první otázka naznačovala největší rozdíl, myslím. Tehdy jsem nebyl ani zdaleka lídrem extraligy a nepředváděl ohromující výkony. Ale důvěra v sebe sama, nabírání zkušeností a rostoucí sebevědomí, to vše mě zformovalo a dovedlo do bodu, kde jsem nyní. První sezóna zde pro mě byla také první mimo domov, protože hrát v Estonsku bylo téměř stejné jako hrát doma. Takže určitě, když jsem sem přišel, nebyl jsem si sám sebou tak jistý, trochu jsem se bál, jak to tady chodí. Neměl jsem moc důvěry v sebe a ta nejistota a vše ostatní se určitě odrazilo na kurtu a na tom, jak jsem hrál.

Letos si, dvě kola před koncem základní části, držíte druhou příčku, která je velmi slibným výchozím bodem pro play-off. Co jsou podle Tebe důvod toho, že to letos takhle klape?

To vše je jistě výsledkem naší týmové práce, která nese ovoce. Všichni jsme pochopili, že máme jedinečnou šanci dokázat něco výjimečného, takže každý se vydává na maximum a dělá vše, co je v jeho silách, aby se to povedlo.  

Co bylo letos prozatím nejnáročnější?

Řekl bych, že zůstat zdravý. Už doteď to byla docela drsná sezóna. Dobře, po novém roce to bylo o něco jednodušší, ale první část sezóny byla těžká. Spousta zápasů, spousta cestování, které vystavuje tělo velkému stresu a tlaku. Každý měl tu a tam nějaké problémy, ale celkově jsem rád a šťastný, že se nám podařilo všechno zvládnout bez větších problémů. V tomto ohledu patří velký dík našim trenérům, že nás nevyždímali a měli pochopení i cit pro věc. 

Pomohly Ti nějakým způsobem zápasy evropského poháru? Byly pro Tebe benefitem?

Myslím, že je vždy prospěšné hrát taková utkaní. Je dobré vidět, kde si stojíte, ve větším měřítku. Bylo opravdu motivující nastoupit proti týmu jako Nantes, které je lídrem ve francouzské nejvyšší soutěži. Jednou se nám je dokonce podařilo porazit, což nám určitě dodalo pozitivní energii.

Neskrýváš, že velmi pečlivě pracuješ i na své mentální přípravě. Jak velký rozdíl to udělalo ve Tvém přístupu k profesionální kariéře a ve Tvých výkonech v zápasech?

Haha, ano, podle mě je mentální připravenost stejně důležitá jako chodit do posilovny. Pro mě je rozvíjení kondice velmi jednoduchou záležitostí, pokud jsem zdravý, můžu to dělat vlastně bez přestávky. Ale mentální stránka byla mou slabinou, a proto jsem z práce na jejím zlepšení udělal svou prioritu. Nejdůležitějším aspektem je prostě důvěra v sebe sama a jistota, že jsem schopný odvést dobré výkony, na které pak logicky naváže i úspěch. A když nastanou těžké chvíle, uvědomit si, co je v mých silách změnit a pohnout se dopředu a moc to zbytečně neanalyzovat. 

Jak mi náš kapitán Adam občas připomíná: „Je to jen sport“. Když něco pokazím a udělám chyby, není to konec světa. Jde se dál. Někdy na to zapomenu. A znovu opakuji, získání sebedůvěry a větší radost z toho, co dělám, mě přivedlo k tomu, že jsem na kurtu zažil skvělé chvíle. A navíc, protože náš tým hraje dobře, je moje práce jednodušší a na to konto můžu podávat o to lepší výkony. 

Co děláš, když si potřebuješ od volejbalu vyčistit hlavu?

Teď jsou to běžné věci jako sledování filmů, poslech hudby nebo hraní nějaké videohry. Procházky. Ale až budu mít víc času a budu zpátky doma, je to rozhodně airsoft. Je to moje oblíbená aktivita mimo sezónu a na volejbal při něm rozhodně nemyslím.

Oblíbil sis za ty tři roky něco vyloženě českého? 

Já vlastně ani nevím. Protože mám pocit, že se od nás tolik nelišíte. Pro mě rozhodně není příchod do České republiky velký kulturní šok, jako může být pro kluky mimo Evropu. Ale Prahu mám moc rád. Pro mě je jedním z nejkrásnějších měst, ve kterém jsem byl. Takže jet do Prahy a jen tak se tam projít je vždycky fajn.

Co bys do play-off vzkázal kladenským fanouškům, kteří jsou určitě ready Vás hnát za medailí? 

Patří jim velký dík za to, že nám celou sezónu dávali velkou podporu, takže si přejeme, aby to tak bylo i přes celé play off a možná i trochu navíc, aby se ostatní týmy bály do Kladna přijet.