Bez podpory partnerů bychom to nedali, přiznává Fortuník

Nejen s horší výsledkovou sezónou se museli vypořádat kladenští volejbalisté během uplynulých dvanácti měsíců. S vpádem koronaviru do České republiky bylo zapotřebí přijmout vládní opatření a odehrát uplynulou sezónu bez diváků. Restrikce však měly vliv i na mnohem významnější finanční zdroj než vstupné, a to na podporu od partnerů. Některé sektory ekonomiky dostaly pořádnou facku a “přitáhnout opasek” musel i Milan Fortuník, se kterým jsme ve druhé části rozhovoru rozebrali, jak je na tom klub po finanční stránce, jak rok bez sportování zamává s mládežnickou základnou a také co chystá v nejbližší době.

Jak sezóna 2020/21 zamávala s finanční stabilitou klubu?

Všechna opatření od koronavirových pauz po nedokončení předchozího soutěžního ročníku nás stála polovinu rozpočtu. Z hlediska rozpočtu jsme klesli na úroveň nižších jednotek milionů korun. Špičkové extraligové kluby ho mají až 20 milionů. V minulosti jsme se snažili je prohánět přibližně s polovičním rozpočtem. Někdy se nám to dařilo lépe, někdy hůře. V tuto chvíli si troufám tvrdit, že každému, kdo se vyzná ve sportovním prostředí, musí být jasné, že se nejednalo o nic lehkého, a v průběhu koronaviru to potkalo takřka všechny extraligové kluby. Hrát s o téměř polovinu sníženým rozpočtem je obecně velmi složité. A taky je to jeden z důvodů, proč sezóna dopadla tak, jak dopadla. Všichni partneři se nám alespoň nějakou formou snažili zachovat přízeň. Předpokládali jsme, že v téhle těžké době pro ně nebude jednoduché uskutečnit plnění tak, jak je zvykem. Přišli jsme zhruba o pět milionů korun, což je citelná ztráta. Nicméně sezónu dokončíme a klub nejde do insolvence. Budeme schopni pokračovat dál! Na druhou stranu to vyžaduje určité pochopení ze strany hráčů, protože období leden až březen je z ekonomického hlediska vždy náročné a letos obzvlášť. Zatím ale plníme to, co máme nasmlouvané, a to jak s hráči, tak trenéry apod.

Co bude do příští sezóny obtížnější – sehnat sponzory nebo zlepšit herní projev?

Ono to jde trochu ruku v ruce. Obojí bude přibližně stejně obtížné. Nevím, jestli se tak lehce dají najít sponzoři. Je k tomu zapotřebí například i nějaké doporučení od někoho, kdo už je s klubem v kontaktu a spolupracuje s ním, a taky možná šťastná shoda náhod. Představa, že někam přijdu a řeknu: “Hrajeme extraligu! Je to super, podpoříte nás?“, je naivní a z té už jsem vyrostl. Na druhou stranu partneři, kteří nás doposud podporovali, se snaží i nadále a sami aktivně vymýšlí nové věci, které bychom mohli podniknout. Za to jsem rád. Doufám, že současnou situaci nadále zvládneme. Samozřejmě hlavní poděkování patří městu Kladnu. Nebýt jeho a podpory primátora Milana Volfa a jeho lásky ke sportu, tak bychom nepřežili. Co se týče výsledků a sestavení kádru, tam je to vždy loterie. Za ta léta, co to tady děláme, jsme udělali několik dobrých tahů a nákupů. Třeba Nizozemec Daan Van Haarlem, který u nás hrál první dvě sezóny, byl hráčem, kterého předtím nikdo pomalu nechtěl. To samé tehdy platilo o Filipu Křesťanovi. Výborný tah byl Španěl Bouza. Skvěle se zde prezentoval Fin Matti Hietanen, Američan West, Polák Gromadowski, nebo David Konečný. Na některé jsem asi ještě zapomněl, ale jako tým jsme byli úspěšní. Samozřejmě, že byla angažmá, jež se nepovedla. Ne všechno vyjde, ale takhle to má snad každý klub.

V létě před sezónou došlo k velkému spojení kladenských mládežnických klubů v jeden, nicméně hned na začátku října se zastavily všechny amatérské soutěže, což trvá doteď. Jak velký je tohle problém a kolik vrásek přibylo Milanu Fortuníkovi z toho, že mladí Eagles a mladé Cats nemohou ani trénovat?

Přiznám se, že tuhle problematiku jsem nechal částečně na mládežnických trenérech. Zpětně se mi to, jak se k tomu jednotlivé kategorie a jejich trenéři postavili, hodnotí těžce. Starší žáci, kde máme trenérku Kateřinu Svobodovou, měli k dispozici alespoň on-line návody na kondiční přípravu. Pokud měli její svěřenci snahu, mohli se inspirovat a individuálně trénovat. Nezasahoval jsem do toho. Vím, že třeba starší žákyně pod vedením Karla Lince se nějakou činnost také snažily vyvíjet. Nejnáročnější to je ale u těch nejmenších, v jejichž případě se ještě nejedná o volejbal jako takový, ale spíš o kroužek nebo zájmovou činnost. U nich nebyla velká aktivita. Možná jsem trochu víc očekával od kadetek, kadetů, juniorek a juniorů. Nebylo to ale jednoduché pro nikoho.

Dlouho se uvažovalo, že by se rozjela alespoň extraliga kadetů, ale i ta čekala na restart marně… 

To je pravda, nicméně už teď vím, že naši kadeti si zahrají extraligu až na podzim, a to se jedná o nejvyšší mládežnickou soutěž, kterou bude Kladno hrát. Tým se snažíme nějak doplnit, protože se zatím jedná o věkem velmi mladé hráče, navíc jsou všichni z Kladna. Bude pro ně těžké se v soutěži prosadit a udržet ji. Snažíme se je podpořit alespoň tím, že jsme si dva kluky – Adama Kubelku a Pavla Gottesmana – vytáhli do A-týmu, kde snad nabrali zkušenosti, které by měli následně prodat. Jestli to ale bude stačit na udržení, nedokážu říct. To je věštění z křišťálové koule. Kadetky, juniorky i junioři pak působí v nižších soutěžích. Jejich působení nicméně neberu na lehkou váhu.

Co čeká kladenskou mládež v nejbližší době?

Zprávy z Českého volejbalového svazu zní následovně, co se týče soutěžního období 2020/21 je snaha odehrát v květnu a v červnu přerušené soutěže na antuce, aby alespoň něco mladé týmy v letošní sezóně odehrály. Nevím, jak moc se to povede, protože se ozývají hlasy, že ani tato varianta nebude možná.

A nějaká iniciativa ze strany klubu pro jeho členy je?

Nad čím aktuálně přemýšlíme, že až konečně dojde k rozvolnění opatření – nad čímž se modlí celé Česko, je, jak navážeme na předchozí činnost. Že děti ztratily rok, je špatné nejenom pro sport, ale hlavně pro jejich životy. Všude jsou na tom stejně. Nyní jde o to, co pro ně dokážeme vymyslet, až budou moci začít znova sportovat.

A jaké máte v tomto směru plány?

Chceme oslovit všechny kluky i holky jak v šestkovém, tak i plážovém volejbale, aby věděli, že se mají kam vrátit. Vím, že některé děti si za poslední rok zvykly na život s počítačem, bez pohybu, rozhodně to tak ale nechceme nechat.

Hádám, že i Vám musí být jasné, že ne všechny se vrátí…

Samozřejmě. Tvrdí to všechny sporty a tuší, že ne všechny děti se vrátí. I tak jim ale chceme nabídnout, aby opět začaly chodit. Připravujeme možnost pro mládež, jež skončí v jiném sportu nebo nesportovala vůbec, vyzkoušet beachvolejbal zdarma, a to někdy těsně před létem nebo přes něj, pokud nám to tedy situace umožní.

Jak si to představujete?

Byli by tam naši hráči a trenéři, se kterými by si děti vyzkoušeli beachvolejbal. Dokonce jsme uvažovali o tom, že bychom rodiče, kteří na akci dorazí, společně s jejich dětmi pozvali na něco dobrého k jídlu a pití. Pokud by se jejich dětem trénink a sport zalíbil, tak bychom jim následně nabídli možnost začít chodit od září. Když zvládnou beach a bude je zároveň bavit, už je poté pouze krok k tomu vyzkoušet i klasický šestkový volejbal. Takhle bychom si představovali nabídnutí pomocné ruky rodičům, jež mají strach, že jejich ratolesti nebudou po koronavirové pandemii sportovat. Nabídneme jim sport, který je atraktivní, kde se v příjemném prostředí nefauluje, kde se maká a hraje společně.

A co dál? Třeba nábory a podobně…

Osobně na ně nevěřím. Samozřejmě umístíme všude, kde to půjde, náborové letáčky. Nicméně už před pandemií jsme zkoušeli tréninky na školách, kde hráči ukazovali základy volejbalu, následně měli i besedu, kde předali drobnosti, moc se to ale nechytlo. Mně prostě přijde, že třeba aktivní doporučení mezi maminkami, je prostě z hlediska náboru mnohem vhodnější než nějaké akce, články nebo letáky. To ale neznamená, že to dělat nebudeme.