Jsme na 75 procentech. Máme na víc, hlásí libero Kunc

Hra Kladna na něm stojí. Tomáš Kunc (23) je v kádru Orlů jediným liberem, a když se před zápasem v Ústí u něj objevil pozitivní test na koronavirus, bylo zle. Zbytek týmu sice bez něj utkání na severu Čech odehrál, trenér Milan Fortuník ale hned po porážce 0:3 věděl, že bez mladého reprezentanta by na tolik potřebné body mohl v dalších zápasech jen těžko pomýšlet. Proto se další duely odkládaly na už tak nabitý prosinec. I mladého volejbalistu trápí nedávné výsledky. Podle něj tým zatím nenarazil na svůj strop. Následující zápasy ukážou.

V pátek jste se poprvé vrátil do Liberce jako soupeř. Jak moc specifický byl pro Vás páteční zápas?

Dlouho jsem se na něj těšil. Trošku mě zaskočila sestava, v jaké jsme nastoupili, nicméně jsem ji chápal a respektoval. Chtěl jsem samozřejmě vyhrát. Vzhledem k tomu, v jakém složení jsme ale hráli, by se muselo sejít hodně náhod, abychom uspěli. Než jsme si na sebe na hřišti zvykli, byl prakticky konec. Věřím, že při odvetě podáme lepší výkon.

Soudě dle výsledku Vás, ale hodně rychle musela přejít chuť v průběhu zápasu…

Už po šesti balónech, kdy se nám povedl pouze jeden servis. Nebylo to úplně ono. Pořád jsem se ale snažil soustředit na svou hru a nechtěl jsem se nechat něčím ovlivnit.  

Vzhledem k vaším výkonům venku a libereckým doma se porážka čekala, nicméně ne takováto. Co bylo špatně?

Byli jsme úplně bezzubí v útoku. Strašně těžce jsme si přihrávali a toho Liberec se svou obranou nad sítí dokáže skvěle využít. Když je na bloku Štokr s Krajčovičem, tak se proti nim z vysokých míčů jen těžko prosadíte.

Jak se usíná po takovém “debaklu“, když člověk ví, že hned druhý den ho čeká další zápas?

S tím jsem problém neměl. Přijel jsem domů, pustil si Harryho Pottera, kterého dávali v televizi, a normálně jsem usnul.

Tentokrát se tedy žádné rušení nočního klidu nekonalo… 

Ne, to byla ojedinělá záležitost, kdy jsem přes noc nechal omylem puštěnou pračku. Sousedé to nahlásili trenéru Fortuníkovi a já byl za to pokárán. Sousedům jsem se omluvil a alespoň se s nimi seznámil (směje se).

Zpět k volejbalu. Po prohře v Liberci jste opačným poměrem porazili doma Zlín. Jednalo se o jeden ze stěžejních duelů. Jak moc se Vám ulevilo po posledním míči?

Hodně. Co si budeme nalhávat. Pořád máme na víc. Náš výkon stále není stoprocentní. Ještě to chce čas k úplné dokonalosti, aby si vše sedlo. Přeci jenom hrajeme zápasy druhý týden po několikátém sezónním restartu.

Co podle Vás chybí ke stovce procent?

Jistota na příjmu i na útoku, obecně týmová sehranost. Od všeho kousek.

Na kolika procentech jste vlastně dle Vašeho názoru teď?

To by spíš řekl trenér. Podle mě jsme tak na 75 procentech.

Byla výhra se Zlínem o to důležitější, že jste na tom byli v tabulce nastejno?

Mezi námi byl akorát rozdíl ve skóre, a že měl o několik zápasů navíc. Doufám, že stoupneme v tabulce alespoň o místo, protože se na ní opravdu špatně dívá.

Tak minimálně se pro vás muselo jednat o psychickou vzpruhu. Kromě volejbalu se ale ke konci chýlí semestr na vysoké škole, kterou Vám také zavřely. Teď je období zápočtů, brzy se o slovo přihlásí zkoušky a Vy jste tady na vše sám a zavřený doma – bez rodiny, bez přítelkyně. Jak nyní zvládáte aktuální náročné období?

Je to na palici. Stále je vesměs všechno zavřené. Člověk nemůže nikam pořádně jít. Jediná možnost, jak se trochu socializovat, je jít za spoluhráči na byt. Domů do Hradce to mám daleko, a abych tam jel na otočku, to se mi nevyplatí. Na druhou stranu mám dost času studovat, tak uvidíme, jak to dopadne.

Jak taková socializace mezi spoluhráči probíhá?

Občas jsme něco během karantény degustovali, ale jinak klasika. Prim hraje playstation.

NHL, FIFA nebo něco jiného?

FIFA se tam určitě objevila. NHL ne, ale místo ní jsme hráli NBA.

A co škola? Sotva vám začal nový semestr, tak ji hned zavřeli. Měl jste vůbec možnost někoho potkat?
 
Na obor, který studuji (Ohodnocování majetku pozn. red.), chodím s bývalým spoluhráčem a to je jediný člověk, kterého ve škole znám. Jinak na dálkovém studiu jsou lidi, kteří k tomu normálně pracují, takže jsem ve třídě skoro nejmladší. Těžko navazovat takhle nějaká přátelství.

Stejně jako ostatní studenti zažíváte netradiční distanční formu výuky. Jak ji zvládáte?

Docela mi to nahrává, všechno je on-line, takže mi to teď v tuhle chvíli vyhovuje. Výhoda je, že nemusím pořád dojíždět a můžu vše absolvovat z pohodlí domova. Ušetřím tím spoustu času.

Když jsme se spolu bavili v létě, tak jste říkal, že z Kladna to máte do Prahy blíž do školy než z Liberce, jaké ale byly ty sportovní důvody, které Vás vedly k přestupu?

Chtěl jsem na sebe mít větší tlak. V Liberci jsme hráli na dvě libera, které přihrává, a hraje v poli a já jsem chodil jenom do pole. Přitom jsem potřeboval být i na přihrávce a v Dukle jsem neměl tolik příležitostí. V Kladně mi nabídli, že budu mít obě herní činnosti najednou. Hra bude stát na mě a bude na mě tlak. Navíc po pěti letech jsem cítil, že potřebuji změnu z hlediska hráčského rozvoje.

I Adam Zajíček říkal, když odcházel z Dukly, že potřebuje pravidelně hrát. Měl jste to podobně?

Už dlouho mi přijde, že mladší hráči mají problém se v Liberci prosadit. Odešel jsem já a Indra a Jirka Srb, který tam stále je, nedostává tolik příležitostí, kolik by si možná zasloužil. V našem věku potřebujeme hlavně hrát. V naší hře se samozřejmě objevují herní výkyvy, ale ty k mládí patří. Zbavit se jich ale můžeme jedině tak, že budeme co nejvíce hrát.

Po Tomáši Hýském a Adamovi Zajíčkovi jste třetí, který zvolil přestupovou trasu z Liberce do Kladna. Začíná to být už tradicí. Čím si to vysvětlujete?

Spíš si myslím, že se jedná o náhodu. Zajdův příklad byl ale jedním z důvodů, proč jsem do Kladna šel. Znal jsem ho už z reprezentace a líbilo se mi jeho herní pojetí, nasazení a pohled na volejbal.

Byl tedy jedním z faktorů ve Vašem přestupu. Bavil jste se s ním o Kladně?

Určitě. V reprezentaci jsem se ptal víceméně všech, jak to v jejich klubech funguje.

Co Vám konkrétně Adam řekl?

Že je tady dobré herní klima a pro mě zároveň velká příležitost dostat se do základní sestavy, což pro mě byla samozřejmě výzva, neboť je Kladno zvyklé hrát v první čtyřce, vyjma letoška, zatím.