Má na starosti nejméně oblíbenou, ale hodně důležitou část tréninku. Kondiční trenér Matyáš Myškovský (26) připravuje kladenské volejbalisty stran kondice. Nejvíce práce má hned na úvod sezóny v rámci letní přípravy, což je fáze, kterou by většina hráčů nejraději vypustila, nicméně o to více je potřebná a důležitá. Mladý kouč sám dělal atletiku na vrcholové úrovní. V Kladně si zaběhal i extraligu, nicméně po studiu fyzioterapie a sportovní a kondiční specializace nyní podle vlastních slov balancuje na hraně mezi trenérstvím a rehabilitací.

V mládí jste se věnoval atletice na vrcholové úrovni, kdy a proč jste se rozhodl s atletikou skončit?

Konec přišel tak nějak sám od sebe. Byla to kombinace opakujících se zranění, jiných povinností a změny priorit. V určité době jsem se dostal do fáze, kdy jsem se do tréninku musel nutit, a jelikož mi atletika byla vždy primárně koníčkem, usoudil jsem, že je čas se s ní na vrcholové úrovni rozloučit a začít se realizovat jinde. Občas se jdu z nostalgie proběhnout, ale bez závodních ambicí.

Jakou v oblasti kondiční přípravy zastáváte filosofii a odkud čerpáte inspiraci?

Baví mne propojovat starou školu s moderními poznatky. V přípravě využívám cvičení na základech vývojové kineziologie, všechno možné moderní vybavení, ale bez starých dobrých dřepů, kliků, brutální síly a extrémních kondičních tréninků to nejde. Samozřejmě je nutné dodržovat adekvátní regeneraci. S inspirací je to podobně. Jsou publikace, které by si každý trenér měl přečíst, většinou pojednávají o základní metodice, technikách a metodických řadách, ale zároveň čerpám inspiraci o jiných trenérů např. na instagramu (strengthcoachtherapy, shea pierre elite performance apod.). V dnešní době přetlaku informací na internetu je ale velmi důležité kriticky přemýšlet a filtrovat to co si člověk vezme za své a bude používat a předávat svěřencům, a co naopak vypustí.

Jak jste se dostal ke kladenským volejbalistům?

Úplnou náhodou. Tehdejší asistent trenéra (Petr Klár), na mne dostal doporučení od mého bývalého učitele Víta Ruse a následně mě posvětila ještě fyzioterapeutka Michaela Darsová. Sešli jsme se a slovo dalo slovo. 

Jak byste obecně zhodnotil práci s nimi?

Práci hodnotím samozřejmě pozitivně, obzvlášť tento rok, kdy kluci makali asi nejtvrději za dobu, co jsem tady. Na druhou stranu zatím nemám srovnání s ostatními volejbalovými kluby.

Jak se zatím podle Vás vyvíjí letošní letní příprava?

Mám na starosti více tréninkových jednotek a trochu se změnila i povaha tréninků. V přípravě se více makalo, ale i více regenerovalo. V sezóně přejdeme na jiný systém posilování, kdy budou dvě hlavní tréninkové jednotky samostatně a další dvě napojené přímo na volejbalový trénink. 

Využíváte předsezonních fyzických testů ke zhodnocení fyzické připravenosti nebo testujete až v průběhu přípravy? Případně mohl byste se podělit o to, kdo se z hráčů prezentoval nejlépe?

I když je to nezvyklé, a mnoho trenérů by mě za můj přístup ukamenovalo, tak prakticky netestuji. S hráči mám za úkol vést kondiční přípravu a jejím cílem je, aby byli hráči co nejlépe připravení na volejbal a uměli nabyté schopnosti plně využít. Pokud se hráč zlepší v maximální zvednuté hmotnosti na dřep, ale na hřišti to nebude znát, tak jsem jako kondiční trenér selhal. Netestuji z důvodu, abych se příliš nefixoval na výsledky například právě silových testů a podle nich následně neupravoval trénink. Stěžejní je pro mne, jak se kluci projevují na hřišti a jak se cítí. Pracuji hodně podle pocitu, i když si ze mě dělají všichni srandu, že mám napočítanou a zapsanou každou sekundu odpočinku a kilo zátěže (směje se). 

Podílíte si i na regeneraci a rehabilitaci hráčů, popř. jaká jsou nejčastější zranění ve volejbale, se kterými je třeba se vypořádat?

Jak můžu, tak pomůžu. Dbáme hodně na formu rozcvičení a aktivní regeneraci v rámci jednotlivých tréninkových jednotek, zároveň jsme zařadili v přípravě dva tréninky určené speciálně na regeneraci a kompenzace. V sezoně potom budu pomáhat se základní fyzioterapií, tejpováním, masážemi apod. když naši maséři a Míša (Darsová) nebudou stíhat.

Jaké jsou stran kondiční přípravy přednosti a nedostatky volejbalistů? 

Nic konkrétního mne nenapadá. Volejbal je poměrně komplexní sport jak z hlediska nároků na sílu, rychlost a vytrvalost, tak koordinace a rozsahů pohybu. Právě rozsah pohybu je stěžejní pro většinu hráčských postů a většinu pohybových cvičení prováděných v trénincích, a bez něj nejde budovat ostatní pohybové schopnosti, případně hrozí zranění. Ze všech výše zmíněných dovedností si myslím, že obecně nejvíce pokulhává mobilita v kloubech, které logicky nejvíce trpí.

Čemu by se třeba i amatérští hráči volejbalu měli v posilovně věnovat nejvíce?

Ustálení základních pohybových vzorců, stretchingu a pilování základních dovedností. Nejsmutnější je, když hráč, který má hrát extraligu a využívat pokročilejší tréninkové metody neudělá dobře shyb a klik.

V čem se obecně liší příprava volejbalistů oproti jiným sportům?

Volejbal je kombinace extrémní dynamiky a síly, která je potřeba při výskoku a útoku, precizní koordinace pohybů při příjmu a nahrávce, a vytrvalosti, kdy hráč musí podat kvalitní výkon po dobu přibližně dvou hodin. Myslím si, že v náročnosti přípravy je širokou veřejností velmi podceňovaný. 

Jak se liší kondiční trénink hráčů během sezóny oproti tréninku v předsezónní přípravě?

V přípravě je kondici věnováno přibližně dvakrát více času než během sezóny. Je potřeba udělat silný a stabilní základ, ze kterého se bude těžit po zbytek ligového ročníku. Kluci měli sedm kondičních tréninků, z toho dva kompenzační a “jen“ čtyři volejbalové. I ony byly uzpůsobené dopolední kondici. V průběhu extraligy bude kladen důraz především na volejbal. Přejde se na jiný typ periodizace a jednotlivé pohybové schopnosti budou trénovány v rámci různých mezicyklů samostatně, aby byl čas na regeneraci a hru.

Řešíte v rámci kondiční přípravy také to, co volejbalisté jedí, popř. jak jsou na tom hráči s povědomím o správné sportovní výživě či doplňcích stravy? 

Hráči jsou povinni se o sebe ve svém volném čase starat sami. Do toho spadá i zdravá životospráva. Konkrétně jednotlivým hráčům až na výjimky jídelníčky nepřipravujeme, ale jsem k dispozici na konzultace a rady. Ohledně suplementace spolupracujeme s firmami na výživové doplňky. V tomto případě platí stejná pravidla jako u jídla. Jsme k dispozici s radou, ale je to především na nich samotných.

Jako kondiční trenér zároveň působíte i u mládežnických kategorií. Od kolika let by se kondičnímu tréninku měly děti věnovat okrajově a kdy by ho naopak měly začít brát vážně?

Kondiční trénink je široký pojem. Jedna otázka je posilování s činkami, složitá odrazová cvičení a náročné opakované úseky např. se zátěží. Toto je značně individuální a je na každém trenérovi, případně rodiči, kdy uzná za vhodné výše zmiňované cviky zařadit. Důležitá je především dostatečná osifikace (úroveň vývoje) kostry. Kondice se dá ale dělat i jinak. Klidně v osmi letech si může mladý volejbalista navíc po tréninku zaskákat v písku, udělat pár kliků nebo se jít vyklusat. Nejdůležitější je všeobecná průprava a upevňování základů, ale to už bych se opakoval.

Jaké rady byste dal mladým hráčům snažícím se dosáhnout úrovně svých dospělých protějšků? 

Naučit se poslouchat své tělo, protahovat a správně regenerovat. Vždy se dobře rozcvičit, a vědět, co je potřeba udělat po těžkém zápase, aby byli druhý den schopni opět hrát. Všechno ostatní jim předá trenér, ale to, jak se cítí, a co přesně kde a při čem je bolí, musí vědět oni sami.

Jsou kladenští volejbalisté jediným kolektivem, který připravujete, popř. působíte také jako osobní trenér?

Ano jsou. Jediným a prvním, pokud nepočítám krátkodobé působení v atletice. Mou další profesí jsou masáže a rehabilitace, které provádím ve Fit Effectu v obchodním centru Centrál Kladno. Do osobních tréninků ve fitness centrech se nepouštím. Prozatím to pro mne není cesta, kterou bych se chtěl ubírat, ale nikdy neříkej nikdy. Dále také vyučuji anatomii, fyziologii a teorii sportu na střední škole 1. KŠPA.

Nová sezóna se nezadržitelně blíží. Kladenští volejbalisté se představí v domácím prostředí poprvé 26. září, kdy na vlastní palubovce přivítají Brno. Zdali před plnou halou, poloprázdnou tribunou či jen skromným počtem fanoušků, není vzhledem k aktuální situaci ohledně koronaviru jasné, i proto je zatím odložen prodej permanentek a k dostání budou pouze lístky na jednotlivé zápasy.

Ceny vstupenek oproti minulé sezóně zůstaly na stejné hodnotě. Návštěvníci zaplatí za lístek 100 korun, senioři a studenti do 18 let následně poloviční částku. Děti do 12 let se pak dostanou do haly zcela zdarma.

Situace ohledně koronaviru je nejasná. Vláda ČR potažmo ministerstvo zdravotnictví zavádí vzhledem k zhoršujícímu se stavu počtu nakažených určitá opatření, takže diváci budou muset mít při zápasech roušky, které jim budou zakrývat dýchací cesty. „Sledujeme nařízení volejbalového svazu a řídíme se podle toho, co vyhlásí Vláda ČR. K zápasům budeme muset mít vyplněné prohlášení, že jsme nezávadní,“ říká předseda klubu a trenér A-týmu Milan Fortuník.

Smůlu mají zatím permanentkáři. Kluby zatím nevědí, kolik lidí budou moci vpustit na zápasy, a proto nejsou k dispozici celoroční vstupenky. Ve hře je totiž i varianta, že dovnitř bude vpuštěno méně osob, než umožňuje kapacita haly. „Zkrátka nechceme rozhodovat o tom, kdo a kde bude sedět, kteří permanentkáři by se v případě omezeného počtu lidí do haly dostali a kteří ne, a proto se zatím permanentní vstupenky prodávat nebudou,“ objasňuje Fortuník.

Zatím tak budou muset stačit vstupenky na jednotlivá utkání. Novinkou pro fanoušky je, že si je budou moci nyní pořídit z pohodlí domova přes síť Ticketportal nebo na jejich pobočkách. „Je to z důvodu, abychom se mohli řídit podle právě aktuálních vládních nařízení,“ vysvětluje šéf kladenského volejbalu. V den utkání pak budou lístky k dispozici i na hale.

Nákup vstupenek na domácí utkání by měl být spuštěn během několika dnů a k nalezení by měl být na odkaze: https://www.ticketportal.cz/sport/volejbal.

Ceny vstupného

100 Kč základní vstupné
50 Kč senioři a studenti do 18 let
Děti do 12 let zdarma

Stále ještě mladý 21letý student marketingu Josef Vostárek musí bojovat o pevné místo v sestavě. Na jeho postu je totiž velký přetlak a zálusk si na něj dělají Tomáš Hýský, Jiří Kraffer nebo reprezentant Jiří Mikulenka. „Vosty“, jak zní přezdívka nadějného smečaře, tak občas vypomáhá rezervnímu týmu. Bylo tomu tak v předešlých letech, a když bude moci, vypomůže B-týmu i letos.

Minulá sezona byla z důvodů pandemie koronaviru ukončena ještě před zahájením play-off, jak jste to jako hráč vnímal?

Samozřejmě mě nastalá situace mrzela, ale takhle to v Česku bylo a nedalo se s tím nic dělat. Na druhou stranu bylo o to delší volno (směje se).

A jak jste ho strávil?

Jako všichni jsem byl zavřený doma, snažil jsem se posilovat. S postupným rozvolňováním opatření jsem hrál častěji plážový volejbal.

Jak se Vám zamlouvá nově sestavený tým?

Myslím, že jsme fakt dobrý kolektiv, který si rozumí, což je podle mě nejdůležitější, aby chemie mezi námi fungovala a následně se projevila i ve hře. 

Jak hodnotíte letní přípravu?

Kondiční trenér nám připravil skvělý program, i co se dvoufázových tréninků týká. Cítil jsem se dobře. Mrzí mě ale, že po téměř dvou měsících dřiny jsme se ocitli v karanténě a všechno, co jsme přípravou získali, bylo během 14 dnů pryč.

V týmu patříte k nejmladším, jak tuto roli snášíte?

Je mi to celkem jedno. Asi před třemi lety mi táta řekl, že trénovat se staršími je výborná škola do života a cítím to podobně. Neberu se za někoho podřadného.

Co všechno je s tím spojeno?

V Kladně je zvykem, že tři nejmladší v týmu musí být v hale půl hodiny před tréninkem, připravit halu, postavit kůly a síť či spočítat balóny, a to samé po něm.

Uplynulá sezóna se týmu úplně nepovedla, co bude potřeba udělat proto, aby se Kladno vrátilo zpět na vrchol?

Stále to samé, být trpělivý, makat a držet při sobě za každé situace.

Co bude v nadcházející sezóně největší zbraní Kladna?

Určitě servis a dále snad diváci, kteří nás poženou k co nejlepším výsledkům.

O pozici v základní sestavě se budete rvát s tahouny Hýským, Krafferem a Jiřím Mikulenkou, jak vnímáte svoje šance na základní sestavu?

Loni jsem chodil většinou na servis, a pokud jsme prohrávali, tak i na síť na útok, kde se mi celkem dařilo a tam se ukázal, že ve mně něco je, a tak doufám, že minimálně stejně tolik příležitostí budu dostávat i teď. 

Jaké si dáváte cíle pro sezónu 2020/2021?

Rozvíjet vlastní hru, zapracovat na úderech a herních činnostech, co se týče bloku, ale i servisu, který chci hodně zlepšit a dále co nejvíce pomoci týmu.

Jak moc se těšíte na moment, až znovu nastoupíte do zápasu v Kladenské sportovní hale?

Těším se moc, hlavně na fanoušky, kteří nám dodávají potřebnou energii a motivují nás. Bude to super. Sám jsem hecíř, takže kdyby tam náhodou nebyly, vezmu to za ně (směje se).  

V uplynulých sezónách jste byl oporou B-týmu, bude tomu tak i v nadcházející sezóně?

Když bude potřeba, tak rád dorazím. K tomu mě ale ještě čekají střídavé starty za ČZU v Praze v první lize, kde bych se mohl přece jen více volejbalově rozvíjet. Kladno je ale vždy priorita.

Díky tomu, že si prošel všemi mládežnickými reprezentacemi, se zviditelnil a dostal se z Hradce do Liberce. Ze severočeského týmu nyní zamířil Tomáš Kunc (22) do Kladna, ve kterém ho nečeká dělba práce na pozici libera. Teď se z něj na této pozici stane jasná jednička. Na účastníka loňského evropského šampionátu bude zvýšena pozornost, tlak i očekávání, což je přesně to, co student vysoké školy Ambis v Praze v oboru oceňování majetku podle vlastních slov potřebuje.

Jaké to je přestoupit do Kladna? 

Je to příjemná změna, která byla potřeba, a především velká výzva.

Měl jste na stole i jiné nabídky? 

Měl, ale jako nejrozumnější krok mi přišlo jít hrát do Kladna.

Co rozhodlo pro Kladno?

Kladno je ve volejbale už nějaký pojem. Každému se v domácí hale hraje velice obtížně kvůli neustále bojujícímu týmu a skvělým fanouškům. Dalším faktorem, proč jsem se rozhodl pro Kladno, je, že to budu mít kousíček do školy.

S kým jste toto rozhodnutí komunikoval?

Radil jsem se s manažerem a samozřejmě s rodinou. Musím říct, že mi při rozhodování vypomohli i volejbaloví kamarádi, od kterých jsem také potřeboval slyšet jejich názor.

Jaké očekávání má od Vás trenér Fortuník?

Myslím si, že určitě stejné jako na předešlé kolegy na pozici libera, co byli na Kladně, což je organizace přihrávky a co nejvíce zákroků v poli.

Jak se Vám zamlouvá nově sestavený tým? 

Jsem z hráčů úplně nadšený. Musím říct, že jsme si sedli lidsky a teď ještě co nejvíce trénovat, aby přišel i ten úspěch.

Už jste se v něm zabydlel? 

Ano. Ono to nebylo až tak těžké, protože hodně hráčů už jsem znal.

Na koho jste se nejvíce těšil?

Nejvíce jsem se těšil na Vladimíra Mikulenku, se kterým jsem působil mnoho let v mládežnických reprezentacích. Už dlouho jsme o tom mluvili, že bychom si rádi spolu jednou zahráli, a nakonec to opravdu vyšlo.

Jak hodnotíte letní přípravu? 

Z přípravy jsem byl nadšený a naprosto mi vyhovovala, ale bohužel nám do toho přišla karanténa, která nám určitě trochu ubrala na fyzické síle.

Jak jste vnímal Kladno jako soupeř? 

Jezdíval jsem na Kladno nerad kvůli specifické hale a nepřátelské atmosféře. Obzvlášť s Libercem se jednalo o nepříjemné duely.

Co bude v nadcházející sezóně největší zbraní Kladna? 

Určitě servis, následná obrana, jak na síti, tak v poli a samozřejmě naši diváci.

Na pozici libera nemáte v Kladně konkurenci, jak tuto roli vnímáte?

Jsem rád, že konečně mám na sebe vytvořený velký tlak, který ke svému hráčskému posunu určitě potřebuji. Moc si cením této příležitosti a doufám, že ji využiji na 100 %.

Jaké si dáváte cíle pro sezónu 2020/2021?

Chci být pro tým co nejlepším spoluhráčem, na kterého se mohou vždy spolehnout na hřišti i mimo něj a abychom hráli s chutí, neustále bojovali a na tréninku předváděli svoje maximum. Když si vše sedne, mohl by z toho být slušný výsledek. Věřím v tvrdou práci, protože bez pořádné dřiny nic nepřijde. 

Jak moc se těšíte na moment, až nastoupíte do zápasu v Kladenské sportovní hale?

Doufám, že se špatná situace ohledně nemoci Covid-19 zlepší, a na úvodní střetnutí přijde co nejvíce diváků. Společně vytvoříme pořádnou atmosféru a že si to spolu užijeme.

Volejbalově jste vyrůstal v Hradci Králové, chtěl byste se tam jednou vrátit a zahrát si tam nejvyšší soutěž?

Hradec je moje srdeční záležitost. Určitě každý hradecký slávista si přeje, aby byla v Hradci extraliga, ale za tím je ještě hodně práce. I kdyby to nevyšlo, tak bych byl rád, když bych si mohl znova zahrát se svými spoluhráči, se kterými jsem začínal.

Třicetiletý slovenský asistent trenéra z Vranova nad Topľou působil před kladenským angažmá čtyři roky u ženské slovenské reprezentace. Jako hráč dosáhl dvakrát na mistrovský titul v domácí soutěži, další přidal už jako kouč a nyní by rád získal titul i v české nejvyšší soutěži.

Působil jste v několika špičkových evropských klubech, proč jste si vybral pro svoje další trenérské angažmá právě Kladno?

Kladno byla nejlepší volba hlavně z důvodu, že má každý rok vysoké cíle a mám to blízko od domova. Už minulou sezónu jsem pracoval v mužském týmu a chtěl jsem pokračovat. 

Trenérský tým nově čítá tři členy, jak jste si rozdělili úkoly a jak složité to bylo?

Jednoznačným a neohroženým šéfem je “#EagleBoss Forbes“ Milan Fortuník. S Tomášem Johnem si dělíme úlohy na základě dohody respektive potřeb hlavního trenéra. Před tréninkem máme poradu a dohodneme se, co kdo budeme mít na starosti. Mojí prací bude hlavně příprava družstva na soupeře a analýza dat.  

V ostatních sportech je běžnou praxí, že se jednotlivý trenéři starají o konkrétní skupiny hráčů, máte vy to takto rozdělené, popř. koho máte na starosti?

Ono to tak nějak vyplynulo samo. Tím, že trénujeme na třech kurtech a hráči rotují mezi námi, tak si každý, po dohodě se šéfem, vede skupinu hráčů “po svém“. Koncept trénování se ale s přechodem do zápasového rytmu změní. Obecně by se John měl věnovat příjmu, Forbes nahrávce a já obraně a bloku. 

Vaší hlavní doménou by ale měla být statistika, jak moc náročné je v dnešní době analyzovat konkrétní herní situace?

Velmi nám pomáhá statistický program hlavně ve sběru dat. Poté se jedná o starou dobrou klasiku, kdy sleduji zápasy a snažím se najít detaily a logiku ve hře soupeře anebo i vlastního družstva.

Když se řekne statistika ve sportu, nejednomu filmovému nadšenci se vybaví americký film Moneyball, kterým se inspirovala například i fotbalová Slavia. Čerpáte z něj rovněž?

Nemám s tím žádnou velkou zkušenost, a pokud vím, tak ani na Kladně se nic podobného nevyužívá. Vím, že Lvi Praha pracují s něčím podobným, já jsem se s tím ale zatím nesetkal.

Pojďme od statistik k samotnému týmu, jak se Vám zamlouvá jeho složení pro nadcházející sezónu?

Líbí se mi. Jedná se o dobrý mix zkušeností a mládí. Je vidět, že hráči chtějí pracovat a něčeho dosáhnout.

Jak zatím funguje chemie v rámci realizačního týmu?

Zatím jsme se nepobili (směje se), takže si myslím, že nám spolupráce celkem funguje.

Jaké si dáváte cíle pro sezónu 2020/2021?

Máme nějaké interní cíle a myslím si, že pro jejich dosáhnutí udělají hráči všechno. Osobně bych se rád podíval mezi nejlepší čtyřku v extralize a bojoval o medaile také v Českém poháru.

Lukáš Kyjanica bude v letošní sezóně jediným zahraničním hráčem v týmu Kladna. Jednadvacetiletý slovenský rodák z Bánské Bystrice poprvé ve své kariéře okusí volejbal mimo rodnou zemi. Ke kladenském dresu mu dopomohl jeho krajan v realizačním týmu Tomáš Samsely, jenž ho doporučil hlavnímu trenérovi Milanovi Fortuníkovi. Kyjanica má na koho navazovat, slovenský volejbal má totiž v historii kladenského volejbalu výraznou stopu.

Jaké to je přestoupit do Kladna?

Je to skvělý pocit. Tím, že se jedná o moje první zahraniční angažmá, je vzrušení o to větší. Doufám, že sezóna bude úspěšná a že pomůžu týmu v boji o nejvyšší příčky. 

Jste členem slovenského národního týmu, určitě jste zvažoval i jiné nabídky. Co rozhodlo pro Kladno?

Zvažoval jsem i jiné, ale ta z Kladna se mi stran financí a herního vytížení líbila nejvíce, a tak jsem se ji hned chopil.

Sledoval jste českou nejvyšší soutěž delší dobu? 

Samozřejmě, spousta hráčů ze slovenského národního týmu v ní hrála nebo hraje. S kluky jsem mluvil jak o české extralize, tak i o Kladně. Třeba Braňo Skladaný, který zde hrával, vzpomíná na Kladno velice rád.

O čem jste se spolu bavili?

Je to sice už několik let, co tu působil, ale řešili jsme místní zázemí, halu, fanoušky, ale i samotné město.

S kým jste Vaše rozhodnutí komunikoval a co říkala rodina na to, že půjdete do zahraničí?

S vícero lidmi. Od trenéra v Trenčíně, až po Branislava Skladaného. Rodina si už zvykla, že jsem pryč. Už na střední škole jsem bydlel na internátě a celou sezónu byl pryč. V mém rozhodnutí odejít mě ale podpořila. 

Jaké měl od vás trenér očekávání, když jste se společně bavili o přestupu?

Cíle jsou jasné, Kladno chce bojovat o nejvyšší příčky a předvádět dobrý volejbal, který se bude líbit divákům. Ode mě se očekává poctivá defenzivní práce nad sítí, útok a kvalitní servis.

Jak se Vám zamlouvá nově sestavený tým a už jste se v něm zabydlel?

Myslím, že tým je velmi dobře poskládaný. Hlavně, co se týká týmové chemie. Líbí se mi bojovnost, se kterou kluci do tréninku jdou, a doufám že si to přeneseme i do zápasů.

Jak hodnotíte letní přípravu?

Oproti těm, které jsem absolvoval v minulosti, tak velmi pozitivně. Kondiční trenér nás velmi dobře připravuje a celkově jsou tréninky intenzivnější a kvalitnější, než na co jsem byl zvyklí.

O pozici v základní sestavě byste se měl porvat se starším z bratrů Mikulenků, proč by se měl trenér rozhodnout právě pro Vás?

Těžké takhle říkat dopředu, ale tím, že jsem středový hráč nižšího vzrůstu, měl bych tento nedostatek dohánět jinde, zejména na útoku a na podání.

Jaké si dáváte cíle pro sezónu 2020/2021?

Z hlediska týmu bojovat určitě o co nejvyšší příčky, ať už v lize nebo v poháru. Z toho osobního se zlepšit v herních činnostech a udělat další progres v kariéře.

Jak moc se těšíte na moment, až nastoupíte do zápasu v Kladenské sportovní hale?

Velmi. Už v Liberci v přípravě jsme měli díky fanouškům téměř domácí prostředí, a to jich tam bylo jen pár (směje se).

Co rodiče nebo rodina. Přijedou do Kladna?

Pokud budou mít čas a umožní jim to opatření s ohledem na pandemii koronaviru, tak snad dorazí. 

Jak moc zdatný jste kuchař, dokázal byste spoluhráče nebo fanoušky pozvat na tradiční slovenský oběd či večeři?

Myslím, že bych to měl zvládnout (směje se).

Na co byste je pozval?

Na Kysucký chléb. Jedná se o opečený chleba s pomazánkou na vrchu. Něco na způsob řízku, akorát je obalený pouze z jedné strany. Jedná se o velmi chutné jídlo.

Věkem stále patří k mladým hráčům. Blokař Vladimír Mikulenka (22) vyrůstal v Praze a mezi muži nakoukl do velkého volejbalu v Příbrami. V Kladně načne druhou sezónu. Nově bude mít navíc na starost týmovou kasu, do které bude letos přispívat i jeho mladší bratr Jiří, který si momentálně plní reprezentační povinnosti. Kladno se tak poprvé historii dočká okamžiku, kdy v jeho dresu nastoupí do extraligového zápasu bratrská dvojice.

Minulá sezona byla z důvodů pandemie koronaviru ukončena ještě před zahájením play-off, jak jste to jako hráč vnímal?

Pro mě se jednalo o zklamání. Všichni se na play-off těší, protože se jedná o vyvrcholení celé sezóny, kde všichni prodají to, co umí. Všichni jsme přišli o vypjaté zápasy, emoce a atmosféru v hale a nejenom my, ale i fanoušci.

O co byla minulá sezóna kratší, o to bylo delší volno, jak jste ho strávil?

Zpočátku jsem přibližně měsíc odpočíval ode všeho. Poté jsem se začal sám udržovat v rámci možností, které karanténa umožňovala. Po uvolnění opatření jsem zapojil i posilovnu.

Volný čas jste mohl zužitkovat také ke studiu..

Určitě. Po téhle stránce se to hodilo. Na všechno jsem měl daleko více času a energie. 

Jak se Vám zamlouvá nově sestavený tým?

Z mého pohledu je poskládaný dobře. Je v něm spousta mladých dravých kluků, kteří se chtějí ukázat. Volejbal je baví. Všichni se snažíme a makáme, k tomu pár starších, zkušených hráčů. Za mě se jedná o dobrý mix mládí a zkušeností. Snad se to v sezóně potvrdí a odrazí se to na výsledcích.

Uplynulá sezóna se Kladnu úplně nepovedla, co bude potřeba udělat proto, aby se Kladno vrátilo zpět na vrchol?

Myslím si, že si tým loni nesedl po lidské stránce, což s projevilo na atmosféře uvnitř mančaftu a následně se vše projevovalo i ve hře. Naše výkony nebyly optimální a stejně tak i výsledky. Letos je vše výrazně lepší, a když to takhle bude pokračovat, tak jsme na dobré cestě předvádět mnohem lepší volejbal a bavit fanoušky. 

Předpokládá se, že se o místo v základní sestavě porvete s Lukášem Kyjanicou, proč by se měl trenér rozhodnout právě pro vás?

Sezóna bude dlouhá a rozhodovat podle mě bude momentální forma, komu se bude dařit více, bude hrát. S Lukášem navíc vycházíme dobře, dokonce spolu i bydlíme (směje se). Nějakou nezdravou rivalitu mezi námi necítím. 

Jaké si dáváte cíle pro sezónu 2020/2021?

Mně by se líbilo zahrát si semifinále, což máme všichni v hlavách a dále, abychom bavili fanoušky a chodili na nás v co největším počtu, tedy pokud to situace dovolí.

Jak moc se těšíte na moment, až znovu nastoupíte do zápasu v Kladenské sportovní hale?

Hrozně moc se na něj těším, protože pauza byla opravdu dlouhá.

V týmu zároveň plníte důležitou roli pokladníka. Za co hráči nejčastěji přispívají do týmové kasy?

Za pozdní příchody na tréninky nebo srazy před zápasy.

Kolik v ní přibližně skončí peněz za měsíc?

V průměru tak tři až čtyři tisíce, korun (směje se).

V týmu se setkáte s bratrem Jiřím, jak moc se těšíte na vzájemnou spolupráci?

Těším se, určitě. S bráchou už jsme párkrát hráli už v první lize. Hraje se mi s ním dobře a bude to nejspíše v historii Kladna poprvé, kdy bude mít na palubovce bratrskou dvojici. 

Co jste mu o Kladnu před jeho příchodem prozradil?

Že je tady jiná úroveň než v Příbrami, ať už co se týče trenérského týmu nebo zázemí pro hráče, a že se pro něj bude jednat rozhodně o dobrou změnu.  

Co na to říkali rodiče, že se sejdete v jednom týmu?

Ti jsou nadšení. V minulé sezóně si vždy museli volit mezi Příbramí a Kladnem a teď jim tohle rozhodování odpadne (směje se).

Komu ve vzájemných zápasech více fandili?

Myslím, že oběma stejně, spíš byli rádi, že nastala tahle chvíle, u které mohli být. Teď nastal vzácný moment, kdy budeme nějakou dobu společně v jednom týmu.

Veleúspěšný mládežnický kouč se letos poprvé přesunul k mužům. Tomáš John získal s pražskými lvi nespočet úspěchů. I proto si ho do svého realizačního týmu vybral hlavní trenér Milan Fortuník. Jeho asistent, který je známý ve volejbalovém prostředí svým typickým humorem, má na starosti z herních prvků zejména příjem. O tom, že by si vzal na starosti hlavně mladší hráče, neuvažoval, i když jich je v kladenském dresu spousta. 

S mládežnickými kategoriemi Lvů Praha jste dosáhl všeho, měl jste jistě spousty nabídek, proč jste si pro svoje další trenérské angažmá vybral právě Kladno?

Vím, jak trénuje Milan Fortuník a líbila se mi jeho filozofie, stejně tak mě baví i jeho humor a rodinné pojetí klubu.

Doposud jste působil v pozici trenéra mládeže, jak moc velký rozdíl je mezi trénováním juniorů a mužů?

Moc rozdílů v tom nevidím. V Kladně je spousta mladých kluků, tedy až na pár výjimek, kterým je přes třicet. Kluci chtějí sami trénovat. Volejbal je jednoduchý sport. Stačí akorát trénovat a zlepšovat své dovednosti. Když chtějí hráči, tak i pro trenéra je jednodušší vymýšlet cvičení a varianty tréninku.

Trenérský tým nově čítá tři členy, jak jste si rozdělili úkoly a jak složité to bylo?

Největší část má na starosti Milan Fortuník. Tomáš Samsely je hlavně přes statistiku, ale něco z herních činností má na starosti i on. Co se týče mě tak z herních prvků mám na starosti hlavně příjem podání a taky trošku uvolňovat atmosféru svými poznámkami (směje se). Na tom, jak tréninková jednotka bude vypadat se domlouváme před každým tréninkem, kdy si jasně řekneme, co se bude dělat a kdo bude mít co na starosti.

Máte na starosti některé konkrétní skupiny hráčů, třeba ty v A-týmu věkově nejmladší? S ohledem na Vaše zkušenosti s mládeží by se to přímo nabízelo..

Ani ne. Vždy na začátku týdne si rozdělíme úlohy a náplň práce tak, aby vše směřovalo k víkendu. Hráče si mezi sebou točíme, aby každý z nás viděl všechny kluky. 

Jak zatím funguje chemie v rámci realizačního týmu?

Z mého pohledu dobře (směje se).

Ve volejbalovém prostředí jste znám pro svůj specifický styl humoru, jak je mezi kolegy a hráči přijímán?

Milan (Fortuník) mě zná, druhý asistent si zatím pořád zvyká. S některými hráči jsem se už viděl u národního týmu či v mládežnických kategoriích, takže vědí, co ode mě mohou čekat.

Druhý asistent trenéra je také Tomáš, jak se při tréninku rozeznáváte?

Už dlouhá léta mám přezdívku „John“, takže mi tak všichni říkají. On je Tom.

Jak se vám zamlouvá složení A-týmu na nadcházející sezónu?

Je to dobré. Líbí se mi. Jsem spokojený. Zdravé mládí a k tomu pár zkušených hráčů. Tým je namixovaný tak akorát.

Jaké si dáváte cíle pro sezónu 2020/2021?

Skončit s týmem do čtvrtého místa.

Do mužské extraligy nakoukl v dresu Českých Budějovic a přes Odolenou Vodu se dostal do Kladna. Čtyřiadvacetiletý smečař Jiří Kraffer, rodák z Dobřan u Plzně, je jednou z nových tváří orlů a do týmu ihned zapadl. Právě složení kádru hrálo jednu z důležitých rolí v jeho přestupu. Trenér Milan Fortuník si ho vyhlédl zejména kvůli bojovnosti a jeho přihravačským schopnostem.

Jaké to je přestoupit do Kladna?

Jakmile jsem dostal nabídku z Kladna, věděl jsem, že je to krok dopředu. Moc dlouho jsem neváhal, protože věřím že zde mohu posunout moji kariéru zase o kousek dál.

Minulá sezóna byla z Vaší strany obzvlášť povedená, tudíž jste si mohl vybírat, kam zamíříte. Co rozhodlo pro Kladno?

Skladba týmu. Kdybych podobnou nabídku dostal před loňskou sezónou, přemýšlel bych daleko více, protože se mi zdálo, že zde byli hráči, kteří mi nebyli tolik sympatičtí, letos je všemu jinak a podle toho jsem se rozhodoval. Dále moji volbu ovlivnily i úroveň zázemí, regenerace a další věci. Vše okolo volejbalu je na vyšší úrovni než v Odoleně Vodě.

S kým jste toto rozhodnutí komunikoval?

Primárně jsem celou věc řešil sám, ale konzultoval jsem ji samozřejmě také s přítelkyní, jejíž názor mě zajímal. Ona byla dalším rozhodujícím faktorem. Spolu se vždy snažíme vymyslet ideální řešení na další sezonu.

Nastínil Vám trenér, co od vás očekává?

Samozřejmě, že jsme se o tom při podpisu smlouvy bavili. Koresponduje to s tím, co už jsem se někde dočetl, tedy že ode mě očekává zejména bojovnost a zápal do hry. Jinak si myslím, že úlohy budu mít stejné, jako všude jinde. Jsem menší smečař, tudíž bych měl velmi dobře přihrávat a odvádět „černou práci“ v poli. Rozhodně nejsem typ, který by měl mít čtyřicet bodů za utkání, od toho jsou tu jiní (směje se).

Jak se Vám zamlouvá nově sestavený tým?

Jsem spokojený. Spoustu hráčů už jsem znal. S Filipem Křesťanem jsem hrával v Budějovicích, s dalšími hráči se známe z mládežnických reprezentací nebo z univerziády. Prakticky tu nebyl nikdo, koho bych neznal.

Už jste se v něm jako nově příchozí zabydlel?

Řekl bych, že ano. Jsem člověk, který nemá problém zapadnout do kolektivu. Jsem celkem výřečný a nedělá mi problém seznamovat se s lidmi. Navíc několik hráčů jsem znal i osobně, takže stačilo pár tréninků a seznámil jsem se všemi.

Jak zatím hodnotíte letní přípravu?

Je dobrá a vždy náročná. Všichni se ale těšíme, až v ní bude více volejbalu. Jinak jsem s ní neměl nikdy problém. Běhání a posilovna jsou činnosti, které jsem měl vždy rád. Přijde mi dobře nastavená. Lidé, kteří ji připravují, vědí, co dělají a vše je vyvážené. Ke dřině je i adekvátní regenerace a kompenzační cvičení. Úlevy nikdo nemá, ale zároveň funguje i zpětná vazba, před každým tréninkem diskutujeme, jak se kdo cítí.

Jak jste vlastně vnímal Kladno jako soupeř?

Pro mě bylo Kladno vždy nepříjemný soupeř. Jednak projevem, kdy vždy hrálo agresivní volejbal a nikdy se nevzdávalo, což v kombinaci s jedním z nejnižších stropů, nevěstilo pro soupeře nic dobrého. Bylo vidět, že ve své hale Kladno hrát umí, ostatní týmy moc ne. K tomu všemu plná hala diváků, jež ho hnalo dopředu, tak když to sečtu, tak se zde hrálo hodně špatně. Doufám, že teď toho budu moci být součástí, že budu na té správné straně síly (směje se).

Co bude v nadcházející sezóně největší zbraní Kladna?

První přípravný turnaj v Liberci leccos naznačil, ale myslím si, že v domácí hale hlavně servis. V týmu je spousta hráčů, kteří umí dát velkou ránu a škodit soupeři. Tým je postavený tak, že v něm nevyčnívá žádná hvězda, takže si myslím, že nás tohle semkne a budeme podávat bojovné výkony. Když si tohle všechno sedne, tak budeme komplexní tým, který nebude jen tak prohrávat.

Předpokládá se, že byste měl v nadcházející sezóně po boku Tomáše Hýského zaujmout místo v základní sestavě, jak tuto roli vnímáte?

Celkem se na ní těším. Cítím, že když jsme spolu na hřišti, vzájemně si vyhovíme. Tomáš by měl, i s ohledem na jeho parametry, být společně s Filipem Křesťanem hlavní údernou silou týmu. Mým úkolem bude, mu společně s Tomášem Kuncem, pomoci s přihrávkou, aby měl na všeho více času. Zároveň jsem schopný doplnit útočnou kombinaci z pajpu a zkomplikovat tak soupeřům obranu. Myslím, že by to zkrátka mohlo fungovat.

Jaké si dáváte cíle pro sezónu 2020/2021?

Hlavně hrát dobrý volejbal, abychom se za své výkony na hřišti nemuseli stydět. Týmovým cílem určitě je play-off, a tam bojovat o co nejlepší umístění. Já osobně bych byl velmi zklamaný, kdybychom se tam nedostali. Mým tajným snem, jako snad každého hráče, je dostat pozvánku do národního týmu.

Jak moc se těšíte na moment, až nastoupíte do zápasu poprvé v kladenském dresu?

Určitě se těším, jelikož se bude jednat o netradiční formu. Pro všechny hráče i fanoušky se připravuje jedinečný zážitek. První soutěžní zápas totiž odehrajeme na Štvanici, na antuce, což je hodně atypické. Věřím, že to bude skvělá akce.

Kromě volejbalisty jste také vášnivým rybářem, jak dlouho se věnujete tomuto koníčku? 

Prakticky od mala. Na nějakou dobu jsem se od toho sice vzdálil, ale letos jsem si obnovil licenci. Za mě je to nejlepší relax, možnost, jak si vyčistit hlavu.

Kdo vás k němu přivedl?

Táta. Když jsem s ním jako malý chodil na ryby, tak jsem ujídal návnady (směje se). Postupně jsem začal rybařit taky.

Úlovky si odnášíte nebo pouštíte zpět do vody?

Málokdy si rybu odnesu, většinou je pouštím. Já osobně ryby skoro nejím. Když chytnu kapra, tak představa ho zabít, vykuchat, vykostit a tak dále, mě moc neláká.

U vás se tedy kapr na štědrovečerní večeři moc neobjeví, že?

Z domova jsem byl zvyklý, že jsme měli k salátu kuřecí řízek. Přítelkyně naopak vždy kapra. V tomhle jsem se trošku podvolil. Takže když jedu na Vánoce domů, mám řízek, s přítelkyní ale vždy rybu. 

Jakou největší rybu jste chytil?

Letos se mi povedlo chytit kapra, ten měl zhruba 82 centimetrů a z dravců štika, ta měla 65 centimetrů.

Třiatřicetiletý nahrávač patří mezi nejzkušenější hráče kladenského kádru. Do nadcházející sezóny půjde v nové roli. Otec a trenér v jedné osobě, Milan Fortuník, vsadil na svého syna a udělal z něj nahrávače číslo jedna. Ač si jeho potomek větší zodpovědnost nepřipouští, tak si je své pozice vědom a jak sám říká, udělá pro ni maximum. Moc dobře totiž ví, že se ve sportu může situace hodně rychle změnit. 

Minulá sezona byla z důvodů pandemie koronaviru ukončena ještě před zahájením play-off, jak jste to jako hráč vnímal?

Stejně jako všichni ostatní, takže špatně. Každý se na vyřazovací boje těšil a doufal, že vše dopadne dobře. Od prosince, respektive ledna jsme začali řešit věci o něco intenzivněji. Doplnil se kádr o posily. Situace byla taková, že už jsme byli nachystaní a odhodlaní sezónu zachránit a najednou se vše přerušilo a ukončilo. Kladno je klub, který se víc soustředí na konce. Stejně tomu tak je i teď v letní přípravě, kdy moc volejbalu nemáme, a vše je u nás posunuté oproti ostatním soupeřům.

O co byla minulá sezóna kratší, o to bylo delší volno, jak jste ho strávil?

Pro mne to byl stejný šok jako pro všechny. Jediné, co jsem mohl, že jsem si jako ostatní sehnal nějaké pomůcky, abych se doma nějak hýbal a vydržel přes nouzový stav. S postupem času se začalo sportovat, ale půlroční pauza je dost a na volejbale je to znát. Pro lidi, co sportují, bylo vše nepříjemné. První dva měsíce byli všichni zavření doma a báli se, že nás koronavirus všechny postihne.

A co nějaké koníčky?

Koupil jsem si motorku, takže tak a dál jsem využil volný čas k práci, protože nejsem úplně profesionální volejbalista.

Těšil jste se o to více na letní přípravu po tak dlouhém volnu?

Těšil jsem se moc. Byla to změna a příjemná. Navíc v tak dlouhé pauze člověk zleniví, takže jednak jsem se musel rozpohybovat, zvláště na první týdny. Spíš však převládalo, že už jsem se těšil zase do kolektivu.  

Jsme přibližně v polovině letní přípravy, jak ji hodnotíte?

Na jednu stranu zatím není moc volejbalu. Zatím jsme hlavně běhali, posilovali, skákali a volejbal podle toho vypadal. Trénuje se dobře, že se maká, beru ale jako samozřejmost. Co nás ale všechny baví a proč jsme vlastně tady – volejbal – nás teprve čeká.  

Jak se vám zamlouvá nově sestavený tým?

V Kladně je to určitě změna, že zde budou jenom Češi a jeden Slovák, takže pro mě příjemnější v tom, že nemusím na poradách nic nikomu překládat do angličtiny (smích). Celkově super, dobře se tým složil a zatím lidsky povahově kluci zapadli, takže parta se tvoří tím správným směrem.

Uplynulá sezóna byla výsledkově horší než ty předchozí. Co bude potřeba udělat proto, aby se Kladno vrátilo zpět na vrchol?

Asi to samé, co loni. Letos jsou tady ale jiní kluci. Každý z nás musí v danou chvíli odvést maximum a je jedno, co děláme. Víc se vymyslet nedá. Není to o zázračném návodu, který vše změní. Jsou tady jiní trenéři a s nimi jiný přístup. K tomu se musíme modlit, ať se nám vyhýbají zranění, protože je nás méně.

Co bude v nadcházející sezóně největší zbraní Kladna?

Myslím, že bojovnost, což se ostatně ukázalo i na prvním přípravném turnaji v Liberci. Kluci, kteří přišli, i to co zůstali, tak je na nich vidět, že chtějí hrát a vyhrát, což je z nich cítit i na tréninku, že každou minihru chtějí vyhrát.

Na pozici nahrávače jste jasnou jedničkou, jak tuto roli vnímáte?

Nijak speciálně (smích). Udělám maximum, jako do teď. Ať už budu jednička nebo ne, na tom nezáleží, protože ve sportu může být vše za týden jinak. 

Jaké si dáváte individuální a týmové cíle pro sezónu 2020/2021? 

Individuální neřeším. Je to jenom o tom, zda vyhrajeme či ne. Stejně nás bude odborná veřejnost hodnotit podle výsledků. Někdo myslí nahoru, jiný zase níž. Já ale vždy myslím na přední příčky. Základem je ale dostat se do play-off až tam se totiž rozhoduje o tom, jestli sezóna bude úspěšná nebo nikoliv.

Jak moc se těšíte na moment, až znovu nastoupíte do zápasu v Kladenské sportovní hale?

Na zápasy se těším opravdu hodně, ale uvidíme, jak to bude s diváky. Zda budou vůbec moci do haly a případně kolik. V případě, hrála by se utkání bez diváků, byla by to citelná ztráta, kladenští fanoušci jsou totiž skutečným sedmým hráčem na hřišti.

Váš otec je zároveň vaším trenérem, jak spolu v obou rolích vycházíte?

Dokážeme spolu vyjít. Dříve to tak sice nebývalo, ale v současnosti si myslím, že se dokážeme pobavit jako rodina a zároveň, když je potřeba, tak se od toho odosobnit a řešit pouze volejbal. Už umíme oddělit i emoce. Oba jsme výbušnější, avšak teď umíme včas vypnout, což se v minulosti nestávalo.

Když rodič většinou trénuje své dítě, je na něj přísnější. Bylo tomu tak i ve vašem případě?

Asi jo, ale myslím si, že to je správně a nijak mi to neuškodilo, zvláště v minulosti. Vím, že kolikrát to měl i těžší. V jeho trenérských začátcích mě přivedl chomutovský manažer do týmu bez jeho vědomí a nevím, zda to byla pro něj příjemná situace. Nějak jsme ji zvládli a teď už jsme v pohodě.

Je váš otec přísnější trenér nebo rodič?

Dnes určitě trenér. Teď už jsem dospělý, takže funguje jinak. V momentě, kdy jsem byl dítě, tak asi taky. Táta volejbal miluje celý život a záleží mu na tom, aby do něj hráči dali všechno a snažili se v něm být nejlepší. Vždy se říká, že když na vás trenér řve a snaží se vám radit, tak má o vás zájem. I když jsem tyhle věci nebral vždycky dobře, věděl jsem, že nejsem úplně odepsaný.