Milan Fortuník: Mým cílem je, aby volejbal na Kladně byl sport číslo jedna

V mládí vyzkoušel několik sportů, aby nakonec skončil u volejbalu. Tomu kladenskému dokonce i velí. Milan Fortuník (56) je nejenom šéfem klubu, ale zároveň i držitelem extraligové licence, hlavním trenérem mužského A-týmu a vévodí i dalším subjektům spojených se hrou pod vysokou sítí v Kladně. Samozřejmě byl u toho, když v létě došlo ke spojení s Vavřincem a tím pádem i rozšíření členské základny Kladno volejbal cz.

Pro ty, co vás neznají, připomeňte jak, kdy a kde vznikla přezdívka “Forbes”?

Vznikla v Rudé hvězdě, když jsem tam byl jako bažant na vojně a vůbec nevím proč. Najednou tak na mě začali pokřikovat starší hráči a nemám tušení, kdo a proč tuhle přezdívku vymyslel. Pochází tam odtud a je se mnou už 35 let.

Zažil jste někdy podobné volejbalové léto jako právě to uplynulé?

Přemýšlel jsem, kdy jsem takhle dlouho dokázal být s rodinou, vnoučaty a partnerkou a vůbec si nedokážu vzpomenout. Vždy jsem tam měl nějaké povinnosti, ať už jako hráč, trenér nebo funkcionář.

Letos muselo být opravdu náročné nejen kvůli epidemii koronaviru. Klub se rozšířil o celý dívčí oddíl Vavřinec Kladno. Jak dlouho se na spojení obou klubů pracovalo?

Spojení s dívčí složkou jsme plánovali dlouho. Se zástupci Vavřince Kladno jsme sloučení diskutovali přibližně rok a vysvětlovali si, proč by bylo užitečné. Ze sportovního hlediska jsem spojení odůvodňoval tím, že když děvčata trénují s kluky, tak se navzájem hecují a výsledky jsou pak lepší. To sebou samozřejmě přináší další pozitiva, klub má rázem větší dosah a možnost zaujmout veřejnost. Přesvědčování bylo velmi zdlouhavé a náročné. Spousta lidí nejen z Vavřince si myslela, že sloučení chci jenom pro to, abych z toho měl osobní, zejména finanční, prospěch. 

A je tomu tak?

Na vysvětlenou, stále chodím do práce. Jsem zaměstnanec Sportovních areálů města Kladna a mým cílem je, aby ve městě byl volejbal sportem číslo jedna. Novináři se mi často smějí, když tvrdím, že hokej v Kladně není sportem, ale náboženstvím. Ať už z hlediska historie nebo výsledků mu nemůžeme konkurovat. V pomyslném žebříčku sportů na Kladně bychom však chtěli dlouhodobě zaujímat nejvyšší příčku.

Co sloučení znamená pro klub potažmo pro kladenský volejbal?

Jasně se tím dává najevo, že to s volejbalem myslíme vážně. A komunita už by nás i takto měla brát. Od roku 2005, kdy se v Kladně hraje nejvyšší soutěž až na období 2010-2015 strávené v nižší soutěži, se zde dvakrát slavil mistrovský titul a jeden triumf v poháru. Městu dělá volejbal dlouhodobě dobrou reklamu. Doufám, že se spojení odrazí i v přízni partnerů. Najednou zastřešujeme 700 – 1 000 aktivně sportujících členů. Nejedná se přitom pouze o muže, chlapeckou a dívčí složku, ale také o amatérský volejbal 4+2, beachvolejbal a minivolejbal.

U ženské složky ještě zůstaňme. Existuje možnost, že by se v Kladně časem hrála ženská nejvyšší soutěž?

Je to takové moje tajné, velmi vzdálené, přání. Teprve nedávno jsme se spojili a musíme nejdříve vyřešit, jak celou dívčí složku zabezpečit. Zvykáme si na sebe. Celý proces je v počátku. Pokud se v budoucnu naskytne možnost, hrát nejvyšší soutěž, budu první, kdo bude pro. Nechci toho ale dosáhnout cestou, že shromáždíme finanční prostředky a soutěž si koupíme, spíš naopak postupně vybudovat hráčskou základnu a z ní těžit do budoucna. Nejdříve je potřeba získat nejvyšší soutěž pro kadetky a juniorky, z nich by postupně měl vznikat tým pro ženskou extraligu.

Klub se rozšířil a bylo potřeba sehnat i více financí. Bylo v tomhle směru vyjednávání se sponzory lehčí nebo náročnější?

Vlastně ani nevím, protože kvůli koronaviru jsem kontaktoval naše partnery ihned po ukončení minulé sezóny. Všichni se vyjádřili, že by chtěli ve spolupráci pokračovat. Teď je situace jiná a může být ještě hůř. Obecně se dá říci, že nám spojení ve vyjednávání spíše pomáhá než ubližuje, a to zejména s ohledem na dotace od státu. Co se týče podpory města, tak tam budeme moudřejší až poté, co se vytvoří rozpočet na další rok.  

Žijete volejbalem takřka 24 hodin 7 dní v týdnu. Našel jste si v letní pauze čas si od něj alespoň na chvíli odpočinout?

Samozřejmě. Byla se mnou vnoučata, a to je výborný relax. Vnučka je v deseti letech v období, kdy jsou na obzoru určité problémy, a já je odmítám řešit (směje se). Vnuk má rok a půl, ten si mě vodí za ruku, tam je to jednodušší (směje se). Dále mám psa, se kterým se člověk také parádně odreaguje a v neposlední řadě dostala zabrat moje zásoba doutníků, kterou jsem po večerech snížil téměř o třetinu.

Kde vůbec nejraději odpočíváte a nabíráte síly?

Doma mám krásnou terasu s výhledem na přírodu. Tam mám své místo, kam si položím popelník na doutníky, vedle dám skleničku s whisky a tam se přiznám, že nejraději sedím a povídám si s partnerkou.

Od vás ke kladenskému A-týmu, jak se rodil kádr na právě rozehranou sezónu?

Musel jsem reagovat rychle, protože odjížděli cizinci, a učinit rozhodnutí, jakým směrem se bude tým dále ubírat. Celou situaci jsem konzultoval s dcerou Annou a dospěli jsme k názoru, že vsadíme na domácí hráče. Začal jsem tedy hledat, kdo ze stávajícího kádru bude za určitých podmínek ochotný pokračovat a k tomu jsem se snažil postupně připojovat další příchozí hráče. Sám od sebe poté vyplynul příchod Jiřího Mikulenky, za kterého jsem rád. Když už byl tým zčásti sestaven, tak se přešlo k tomu realizačnímu. Vše se začalo rodit hned po přerušení ligy. Musím říct, že to šlo celkem lehce, protože jsme věděli, koho chceme.

Byla jednání letos v něčem jiná než v uplynulých letech?

Na základě pandemie koronaviru jsme pragmaticky dali do smluv zásah vyšší moci, což tam chybělo. Teď nikdo neví, jak bude vše probíhat. Při jednáních jsme hráčům dali jasně najevo, jak to chceme mít a nemalovali jsme jim vzdušné zámky. Zprvu vše nasvědčovalo k tomu, že v týmu nebudou žádní cizinci, což se ale posléze změnilo. Žádný větší zádrhel v jednání ale nebyl.

Kladno bude po delší době hrát prakticky bez cizinců, jen se dvěma Slováky. Jak odlišné to bude?

Zjednodušily se nám porady na utkání. Teď nám odpadla povinnost je tisknout v několika verzích. Současný stav je rychlejší na komunikaci. Co se týče diváků, tam se uvidí. V týmu máme atraktivní hráče v podobě Filipa Křesťana, Adama Zajíčka, Tomáše Kunce a dalších mladých nadějí. Jestli někomu budou chybět cizinci, těžko říct. Zkrátka máme omezený rozpočet a s ním musíme vyjít.   

Střádáte plány na doplnění kádru během zimního přestupového období? 

Část hráčů jsme podepsali na více let a zčásti máme slovní dohody o možném pokračování. Teď nemůžu konkrétně říct, že bychom měli jasno, jak vše uděláme do budoucna. Máme nějaké představy, ale taky se musí v sezóně ukázat hráči, abychom věděli, jak dál. Bratři Mikulenkové nebo Tomáš Kunc jsou volejbalisté, u kterých si dovedu představit delší angažmá a stejně tak i s dalšími. Na tohle vše je ale strašně brzo. 

Jaké jsou cíle pro sezónu 2020/2021?

Bylo by pro mne zklamáním, kdybychom se nedostali mezi nejlepší čtyři, jak v poháru, tak v lize, ale vím, že tu bude zatraceně těžké.