Díky tomu, že si prošel všemi mládežnickými reprezentacemi, se zviditelnil a dostal se z Hradce do Liberce. Ze severočeského týmu nyní zamířil Tomáš Kunc (22) do Kladna, ve kterém ho nečeká dělba práce na pozici libera. Teď se z něj na této pozici stane jasná jednička. Na účastníka loňského evropského šampionátu bude zvýšena pozornost, tlak i očekávání, což je přesně to, co student vysoké školy Ambis v Praze v oboru oceňování majetku podle vlastních slov potřebuje.

Jaké to je přestoupit do Kladna? 

Je to příjemná změna, která byla potřeba, a především velká výzva.

Měl jste na stole i jiné nabídky? 

Měl, ale jako nejrozumnější krok mi přišlo jít hrát do Kladna.

Co rozhodlo pro Kladno?

Kladno je ve volejbale už nějaký pojem. Každému se v domácí hale hraje velice obtížně kvůli neustále bojujícímu týmu a skvělým fanouškům. Dalším faktorem, proč jsem se rozhodl pro Kladno, je, že to budu mít kousíček do školy.

S kým jste toto rozhodnutí komunikoval?

Radil jsem se s manažerem a samozřejmě s rodinou. Musím říct, že mi při rozhodování vypomohli i volejbaloví kamarádi, od kterých jsem také potřeboval slyšet jejich názor.

Jaké očekávání má od Vás trenér Fortuník?

Myslím si, že určitě stejné jako na předešlé kolegy na pozici libera, co byli na Kladně, což je organizace přihrávky a co nejvíce zákroků v poli.

Jak se Vám zamlouvá nově sestavený tým? 

Jsem z hráčů úplně nadšený. Musím říct, že jsme si sedli lidsky a teď ještě co nejvíce trénovat, aby přišel i ten úspěch.

Už jste se v něm zabydlel? 

Ano. Ono to nebylo až tak těžké, protože hodně hráčů už jsem znal.

Na koho jste se nejvíce těšil?

Nejvíce jsem se těšil na Vladimíra Mikulenku, se kterým jsem působil mnoho let v mládežnických reprezentacích. Už dlouho jsme o tom mluvili, že bychom si rádi spolu jednou zahráli, a nakonec to opravdu vyšlo.

Jak hodnotíte letní přípravu? 

Z přípravy jsem byl nadšený a naprosto mi vyhovovala, ale bohužel nám do toho přišla karanténa, která nám určitě trochu ubrala na fyzické síle.

Jak jste vnímal Kladno jako soupeř? 

Jezdíval jsem na Kladno nerad kvůli specifické hale a nepřátelské atmosféře. Obzvlášť s Libercem se jednalo o nepříjemné duely.

Co bude v nadcházející sezóně největší zbraní Kladna? 

Určitě servis, následná obrana, jak na síti, tak v poli a samozřejmě naši diváci.

Na pozici libera nemáte v Kladně konkurenci, jak tuto roli vnímáte?

Jsem rád, že konečně mám na sebe vytvořený velký tlak, který ke svému hráčskému posunu určitě potřebuji. Moc si cením této příležitosti a doufám, že ji využiji na 100 %.

Jaké si dáváte cíle pro sezónu 2020/2021?

Chci být pro tým co nejlepším spoluhráčem, na kterého se mohou vždy spolehnout na hřišti i mimo něj a abychom hráli s chutí, neustále bojovali a na tréninku předváděli svoje maximum. Když si vše sedne, mohl by z toho být slušný výsledek. Věřím v tvrdou práci, protože bez pořádné dřiny nic nepřijde. 

Jak moc se těšíte na moment, až nastoupíte do zápasu v Kladenské sportovní hale?

Doufám, že se špatná situace ohledně nemoci Covid-19 zlepší, a na úvodní střetnutí přijde co nejvíce diváků. Společně vytvoříme pořádnou atmosféru a že si to spolu užijeme.

Volejbalově jste vyrůstal v Hradci Králové, chtěl byste se tam jednou vrátit a zahrát si tam nejvyšší soutěž?

Hradec je moje srdeční záležitost. Určitě každý hradecký slávista si přeje, aby byla v Hradci extraliga, ale za tím je ještě hodně práce. I kdyby to nevyšlo, tak bych byl rád, když bych si mohl znova zahrát se svými spoluhráči, se kterými jsem začínal.

Třicetiletý slovenský asistent trenéra z Vranova nad Topľou působil před kladenským angažmá čtyři roky u ženské slovenské reprezentace. Jako hráč dosáhl dvakrát na mistrovský titul v domácí soutěži, další přidal už jako kouč a nyní by rád získal titul i v české nejvyšší soutěži.

Působil jste v několika špičkových evropských klubech, proč jste si vybral pro svoje další trenérské angažmá právě Kladno?

Kladno byla nejlepší volba hlavně z důvodu, že má každý rok vysoké cíle a mám to blízko od domova. Už minulou sezónu jsem pracoval v mužském týmu a chtěl jsem pokračovat. 

Trenérský tým nově čítá tři členy, jak jste si rozdělili úkoly a jak složité to bylo?

Jednoznačným a neohroženým šéfem je “#EagleBoss Forbes“ Milan Fortuník. S Tomášem Johnem si dělíme úlohy na základě dohody respektive potřeb hlavního trenéra. Před tréninkem máme poradu a dohodneme se, co kdo budeme mít na starosti. Mojí prací bude hlavně příprava družstva na soupeře a analýza dat.  

V ostatních sportech je běžnou praxí, že se jednotlivý trenéři starají o konkrétní skupiny hráčů, máte vy to takto rozdělené, popř. koho máte na starosti?

Ono to tak nějak vyplynulo samo. Tím, že trénujeme na třech kurtech a hráči rotují mezi námi, tak si každý, po dohodě se šéfem, vede skupinu hráčů “po svém“. Koncept trénování se ale s přechodem do zápasového rytmu změní. Obecně by se John měl věnovat příjmu, Forbes nahrávce a já obraně a bloku. 

Vaší hlavní doménou by ale měla být statistika, jak moc náročné je v dnešní době analyzovat konkrétní herní situace?

Velmi nám pomáhá statistický program hlavně ve sběru dat. Poté se jedná o starou dobrou klasiku, kdy sleduji zápasy a snažím se najít detaily a logiku ve hře soupeře anebo i vlastního družstva.

Když se řekne statistika ve sportu, nejednomu filmovému nadšenci se vybaví americký film Moneyball, kterým se inspirovala například i fotbalová Slavia. Čerpáte z něj rovněž?

Nemám s tím žádnou velkou zkušenost, a pokud vím, tak ani na Kladně se nic podobného nevyužívá. Vím, že Lvi Praha pracují s něčím podobným, já jsem se s tím ale zatím nesetkal.

Pojďme od statistik k samotnému týmu, jak se Vám zamlouvá jeho složení pro nadcházející sezónu?

Líbí se mi. Jedná se o dobrý mix zkušeností a mládí. Je vidět, že hráči chtějí pracovat a něčeho dosáhnout.

Jak zatím funguje chemie v rámci realizačního týmu?

Zatím jsme se nepobili (směje se), takže si myslím, že nám spolupráce celkem funguje.

Jaké si dáváte cíle pro sezónu 2020/2021?

Máme nějaké interní cíle a myslím si, že pro jejich dosáhnutí udělají hráči všechno. Osobně bych se rád podíval mezi nejlepší čtyřku v extralize a bojoval o medaile také v Českém poháru.

Lukáš Kyjanica bude v letošní sezóně jediným zahraničním hráčem v týmu Kladna. Jednadvacetiletý slovenský rodák z Bánské Bystrice poprvé ve své kariéře okusí volejbal mimo rodnou zemi. Ke kladenském dresu mu dopomohl jeho krajan v realizačním týmu Tomáš Samsely, jenž ho doporučil hlavnímu trenérovi Milanovi Fortuníkovi. Kyjanica má na koho navazovat, slovenský volejbal má totiž v historii kladenského volejbalu výraznou stopu.

Jaké to je přestoupit do Kladna?

Je to skvělý pocit. Tím, že se jedná o moje první zahraniční angažmá, je vzrušení o to větší. Doufám, že sezóna bude úspěšná a že pomůžu týmu v boji o nejvyšší příčky. 

Jste členem slovenského národního týmu, určitě jste zvažoval i jiné nabídky. Co rozhodlo pro Kladno?

Zvažoval jsem i jiné, ale ta z Kladna se mi stran financí a herního vytížení líbila nejvíce, a tak jsem se ji hned chopil.

Sledoval jste českou nejvyšší soutěž delší dobu? 

Samozřejmě, spousta hráčů ze slovenského národního týmu v ní hrála nebo hraje. S kluky jsem mluvil jak o české extralize, tak i o Kladně. Třeba Braňo Skladaný, který zde hrával, vzpomíná na Kladno velice rád.

O čem jste se spolu bavili?

Je to sice už několik let, co tu působil, ale řešili jsme místní zázemí, halu, fanoušky, ale i samotné město.

S kým jste Vaše rozhodnutí komunikoval a co říkala rodina na to, že půjdete do zahraničí?

S vícero lidmi. Od trenéra v Trenčíně, až po Branislava Skladaného. Rodina si už zvykla, že jsem pryč. Už na střední škole jsem bydlel na internátě a celou sezónu byl pryč. V mém rozhodnutí odejít mě ale podpořila. 

Jaké měl od vás trenér očekávání, když jste se společně bavili o přestupu?

Cíle jsou jasné, Kladno chce bojovat o nejvyšší příčky a předvádět dobrý volejbal, který se bude líbit divákům. Ode mě se očekává poctivá defenzivní práce nad sítí, útok a kvalitní servis.

Jak se Vám zamlouvá nově sestavený tým a už jste se v něm zabydlel?

Myslím, že tým je velmi dobře poskládaný. Hlavně, co se týká týmové chemie. Líbí se mi bojovnost, se kterou kluci do tréninku jdou, a doufám že si to přeneseme i do zápasů.

Jak hodnotíte letní přípravu?

Oproti těm, které jsem absolvoval v minulosti, tak velmi pozitivně. Kondiční trenér nás velmi dobře připravuje a celkově jsou tréninky intenzivnější a kvalitnější, než na co jsem byl zvyklí.

O pozici v základní sestavě byste se měl porvat se starším z bratrů Mikulenků, proč by se měl trenér rozhodnout právě pro Vás?

Těžké takhle říkat dopředu, ale tím, že jsem středový hráč nižšího vzrůstu, měl bych tento nedostatek dohánět jinde, zejména na útoku a na podání.

Jaké si dáváte cíle pro sezónu 2020/2021?

Z hlediska týmu bojovat určitě o co nejvyšší příčky, ať už v lize nebo v poháru. Z toho osobního se zlepšit v herních činnostech a udělat další progres v kariéře.

Jak moc se těšíte na moment, až nastoupíte do zápasu v Kladenské sportovní hale?

Velmi. Už v Liberci v přípravě jsme měli díky fanouškům téměř domácí prostředí, a to jich tam bylo jen pár (směje se).

Co rodiče nebo rodina. Přijedou do Kladna?

Pokud budou mít čas a umožní jim to opatření s ohledem na pandemii koronaviru, tak snad dorazí. 

Jak moc zdatný jste kuchař, dokázal byste spoluhráče nebo fanoušky pozvat na tradiční slovenský oběd či večeři?

Myslím, že bych to měl zvládnout (směje se).

Na co byste je pozval?

Na Kysucký chléb. Jedná se o opečený chleba s pomazánkou na vrchu. Něco na způsob řízku, akorát je obalený pouze z jedné strany. Jedná se o velmi chutné jídlo.

Věkem stále patří k mladým hráčům. Blokař Vladimír Mikulenka (22) vyrůstal v Praze a mezi muži nakoukl do velkého volejbalu v Příbrami. V Kladně načne druhou sezónu. Nově bude mít navíc na starost týmovou kasu, do které bude letos přispívat i jeho mladší bratr Jiří, který si momentálně plní reprezentační povinnosti. Kladno se tak poprvé historii dočká okamžiku, kdy v jeho dresu nastoupí do extraligového zápasu bratrská dvojice.

Minulá sezona byla z důvodů pandemie koronaviru ukončena ještě před zahájením play-off, jak jste to jako hráč vnímal?

Pro mě se jednalo o zklamání. Všichni se na play-off těší, protože se jedná o vyvrcholení celé sezóny, kde všichni prodají to, co umí. Všichni jsme přišli o vypjaté zápasy, emoce a atmosféru v hale a nejenom my, ale i fanoušci.

O co byla minulá sezóna kratší, o to bylo delší volno, jak jste ho strávil?

Zpočátku jsem přibližně měsíc odpočíval ode všeho. Poté jsem se začal sám udržovat v rámci možností, které karanténa umožňovala. Po uvolnění opatření jsem zapojil i posilovnu.

Volný čas jste mohl zužitkovat také ke studiu..

Určitě. Po téhle stránce se to hodilo. Na všechno jsem měl daleko více času a energie. 

Jak se Vám zamlouvá nově sestavený tým?

Z mého pohledu je poskládaný dobře. Je v něm spousta mladých dravých kluků, kteří se chtějí ukázat. Volejbal je baví. Všichni se snažíme a makáme, k tomu pár starších, zkušených hráčů. Za mě se jedná o dobrý mix mládí a zkušeností. Snad se to v sezóně potvrdí a odrazí se to na výsledcích.

Uplynulá sezóna se Kladnu úplně nepovedla, co bude potřeba udělat proto, aby se Kladno vrátilo zpět na vrchol?

Myslím si, že si tým loni nesedl po lidské stránce, což s projevilo na atmosféře uvnitř mančaftu a následně se vše projevovalo i ve hře. Naše výkony nebyly optimální a stejně tak i výsledky. Letos je vše výrazně lepší, a když to takhle bude pokračovat, tak jsme na dobré cestě předvádět mnohem lepší volejbal a bavit fanoušky. 

Předpokládá se, že se o místo v základní sestavě porvete s Lukášem Kyjanicou, proč by se měl trenér rozhodnout právě pro vás?

Sezóna bude dlouhá a rozhodovat podle mě bude momentální forma, komu se bude dařit více, bude hrát. S Lukášem navíc vycházíme dobře, dokonce spolu i bydlíme (směje se). Nějakou nezdravou rivalitu mezi námi necítím. 

Jaké si dáváte cíle pro sezónu 2020/2021?

Mně by se líbilo zahrát si semifinále, což máme všichni v hlavách a dále, abychom bavili fanoušky a chodili na nás v co největším počtu, tedy pokud to situace dovolí.

Jak moc se těšíte na moment, až znovu nastoupíte do zápasu v Kladenské sportovní hale?

Hrozně moc se na něj těším, protože pauza byla opravdu dlouhá.

V týmu zároveň plníte důležitou roli pokladníka. Za co hráči nejčastěji přispívají do týmové kasy?

Za pozdní příchody na tréninky nebo srazy před zápasy.

Kolik v ní přibližně skončí peněz za měsíc?

V průměru tak tři až čtyři tisíce, korun (směje se).

V týmu se setkáte s bratrem Jiřím, jak moc se těšíte na vzájemnou spolupráci?

Těším se, určitě. S bráchou už jsme párkrát hráli už v první lize. Hraje se mi s ním dobře a bude to nejspíše v historii Kladna poprvé, kdy bude mít na palubovce bratrskou dvojici. 

Co jste mu o Kladnu před jeho příchodem prozradil?

Že je tady jiná úroveň než v Příbrami, ať už co se týče trenérského týmu nebo zázemí pro hráče, a že se pro něj bude jednat rozhodně o dobrou změnu.  

Co na to říkali rodiče, že se sejdete v jednom týmu?

Ti jsou nadšení. V minulé sezóně si vždy museli volit mezi Příbramí a Kladnem a teď jim tohle rozhodování odpadne (směje se).

Komu ve vzájemných zápasech více fandili?

Myslím, že oběma stejně, spíš byli rádi, že nastala tahle chvíle, u které mohli být. Teď nastal vzácný moment, kdy budeme nějakou dobu společně v jednom týmu.

Veleúspěšný mládežnický kouč se letos poprvé přesunul k mužům. Tomáš John získal s pražskými lvi nespočet úspěchů. I proto si ho do svého realizačního týmu vybral hlavní trenér Milan Fortuník. Jeho asistent, který je známý ve volejbalovém prostředí svým typickým humorem, má na starosti z herních prvků zejména příjem. O tom, že by si vzal na starosti hlavně mladší hráče, neuvažoval, i když jich je v kladenském dresu spousta. 

S mládežnickými kategoriemi Lvů Praha jste dosáhl všeho, měl jste jistě spousty nabídek, proč jste si pro svoje další trenérské angažmá vybral právě Kladno?

Vím, jak trénuje Milan Fortuník a líbila se mi jeho filozofie, stejně tak mě baví i jeho humor a rodinné pojetí klubu.

Doposud jste působil v pozici trenéra mládeže, jak moc velký rozdíl je mezi trénováním juniorů a mužů?

Moc rozdílů v tom nevidím. V Kladně je spousta mladých kluků, tedy až na pár výjimek, kterým je přes třicet. Kluci chtějí sami trénovat. Volejbal je jednoduchý sport. Stačí akorát trénovat a zlepšovat své dovednosti. Když chtějí hráči, tak i pro trenéra je jednodušší vymýšlet cvičení a varianty tréninku.

Trenérský tým nově čítá tři členy, jak jste si rozdělili úkoly a jak složité to bylo?

Největší část má na starosti Milan Fortuník. Tomáš Samsely je hlavně přes statistiku, ale něco z herních činností má na starosti i on. Co se týče mě tak z herních prvků mám na starosti hlavně příjem podání a taky trošku uvolňovat atmosféru svými poznámkami (směje se). Na tom, jak tréninková jednotka bude vypadat se domlouváme před každým tréninkem, kdy si jasně řekneme, co se bude dělat a kdo bude mít co na starosti.

Máte na starosti některé konkrétní skupiny hráčů, třeba ty v A-týmu věkově nejmladší? S ohledem na Vaše zkušenosti s mládeží by se to přímo nabízelo..

Ani ne. Vždy na začátku týdne si rozdělíme úlohy a náplň práce tak, aby vše směřovalo k víkendu. Hráče si mezi sebou točíme, aby každý z nás viděl všechny kluky. 

Jak zatím funguje chemie v rámci realizačního týmu?

Z mého pohledu dobře (směje se).

Ve volejbalovém prostředí jste znám pro svůj specifický styl humoru, jak je mezi kolegy a hráči přijímán?

Milan (Fortuník) mě zná, druhý asistent si zatím pořád zvyká. S některými hráči jsem se už viděl u národního týmu či v mládežnických kategoriích, takže vědí, co ode mě mohou čekat.

Druhý asistent trenéra je také Tomáš, jak se při tréninku rozeznáváte?

Už dlouhá léta mám přezdívku „John“, takže mi tak všichni říkají. On je Tom.

Jak se vám zamlouvá složení A-týmu na nadcházející sezónu?

Je to dobré. Líbí se mi. Jsem spokojený. Zdravé mládí a k tomu pár zkušených hráčů. Tým je namixovaný tak akorát.

Jaké si dáváte cíle pro sezónu 2020/2021?

Skončit s týmem do čtvrtého místa.

Do mužské extraligy nakoukl v dresu Českých Budějovic a přes Odolenou Vodu se dostal do Kladna. Čtyřiadvacetiletý smečař Jiří Kraffer, rodák z Dobřan u Plzně, je jednou z nových tváří orlů a do týmu ihned zapadl. Právě složení kádru hrálo jednu z důležitých rolí v jeho přestupu. Trenér Milan Fortuník si ho vyhlédl zejména kvůli bojovnosti a jeho přihravačským schopnostem.

Jaké to je přestoupit do Kladna?

Jakmile jsem dostal nabídku z Kladna, věděl jsem, že je to krok dopředu. Moc dlouho jsem neváhal, protože věřím že zde mohu posunout moji kariéru zase o kousek dál.

Minulá sezóna byla z Vaší strany obzvlášť povedená, tudíž jste si mohl vybírat, kam zamíříte. Co rozhodlo pro Kladno?

Skladba týmu. Kdybych podobnou nabídku dostal před loňskou sezónou, přemýšlel bych daleko více, protože se mi zdálo, že zde byli hráči, kteří mi nebyli tolik sympatičtí, letos je všemu jinak a podle toho jsem se rozhodoval. Dále moji volbu ovlivnily i úroveň zázemí, regenerace a další věci. Vše okolo volejbalu je na vyšší úrovni než v Odoleně Vodě.

S kým jste toto rozhodnutí komunikoval?

Primárně jsem celou věc řešil sám, ale konzultoval jsem ji samozřejmě také s přítelkyní, jejíž názor mě zajímal. Ona byla dalším rozhodujícím faktorem. Spolu se vždy snažíme vymyslet ideální řešení na další sezonu.

Nastínil Vám trenér, co od vás očekává?

Samozřejmě, že jsme se o tom při podpisu smlouvy bavili. Koresponduje to s tím, co už jsem se někde dočetl, tedy že ode mě očekává zejména bojovnost a zápal do hry. Jinak si myslím, že úlohy budu mít stejné, jako všude jinde. Jsem menší smečař, tudíž bych měl velmi dobře přihrávat a odvádět „černou práci“ v poli. Rozhodně nejsem typ, který by měl mít čtyřicet bodů za utkání, od toho jsou tu jiní (směje se).

Jak se Vám zamlouvá nově sestavený tým?

Jsem spokojený. Spoustu hráčů už jsem znal. S Filipem Křesťanem jsem hrával v Budějovicích, s dalšími hráči se známe z mládežnických reprezentací nebo z univerziády. Prakticky tu nebyl nikdo, koho bych neznal.

Už jste se v něm jako nově příchozí zabydlel?

Řekl bych, že ano. Jsem člověk, který nemá problém zapadnout do kolektivu. Jsem celkem výřečný a nedělá mi problém seznamovat se s lidmi. Navíc několik hráčů jsem znal i osobně, takže stačilo pár tréninků a seznámil jsem se všemi.

Jak zatím hodnotíte letní přípravu?

Je dobrá a vždy náročná. Všichni se ale těšíme, až v ní bude více volejbalu. Jinak jsem s ní neměl nikdy problém. Běhání a posilovna jsou činnosti, které jsem měl vždy rád. Přijde mi dobře nastavená. Lidé, kteří ji připravují, vědí, co dělají a vše je vyvážené. Ke dřině je i adekvátní regenerace a kompenzační cvičení. Úlevy nikdo nemá, ale zároveň funguje i zpětná vazba, před každým tréninkem diskutujeme, jak se kdo cítí.

Jak jste vlastně vnímal Kladno jako soupeř?

Pro mě bylo Kladno vždy nepříjemný soupeř. Jednak projevem, kdy vždy hrálo agresivní volejbal a nikdy se nevzdávalo, což v kombinaci s jedním z nejnižších stropů, nevěstilo pro soupeře nic dobrého. Bylo vidět, že ve své hale Kladno hrát umí, ostatní týmy moc ne. K tomu všemu plná hala diváků, jež ho hnalo dopředu, tak když to sečtu, tak se zde hrálo hodně špatně. Doufám, že teď toho budu moci být součástí, že budu na té správné straně síly (směje se).

Co bude v nadcházející sezóně největší zbraní Kladna?

První přípravný turnaj v Liberci leccos naznačil, ale myslím si, že v domácí hale hlavně servis. V týmu je spousta hráčů, kteří umí dát velkou ránu a škodit soupeři. Tým je postavený tak, že v něm nevyčnívá žádná hvězda, takže si myslím, že nás tohle semkne a budeme podávat bojovné výkony. Když si tohle všechno sedne, tak budeme komplexní tým, který nebude jen tak prohrávat.

Předpokládá se, že byste měl v nadcházející sezóně po boku Tomáše Hýského zaujmout místo v základní sestavě, jak tuto roli vnímáte?

Celkem se na ní těším. Cítím, že když jsme spolu na hřišti, vzájemně si vyhovíme. Tomáš by měl, i s ohledem na jeho parametry, být společně s Filipem Křesťanem hlavní údernou silou týmu. Mým úkolem bude, mu společně s Tomášem Kuncem, pomoci s přihrávkou, aby měl na všeho více času. Zároveň jsem schopný doplnit útočnou kombinaci z pajpu a zkomplikovat tak soupeřům obranu. Myslím, že by to zkrátka mohlo fungovat.

Jaké si dáváte cíle pro sezónu 2020/2021?

Hlavně hrát dobrý volejbal, abychom se za své výkony na hřišti nemuseli stydět. Týmovým cílem určitě je play-off, a tam bojovat o co nejlepší umístění. Já osobně bych byl velmi zklamaný, kdybychom se tam nedostali. Mým tajným snem, jako snad každého hráče, je dostat pozvánku do národního týmu.

Jak moc se těšíte na moment, až nastoupíte do zápasu poprvé v kladenském dresu?

Určitě se těším, jelikož se bude jednat o netradiční formu. Pro všechny hráče i fanoušky se připravuje jedinečný zážitek. První soutěžní zápas totiž odehrajeme na Štvanici, na antuce, což je hodně atypické. Věřím, že to bude skvělá akce.

Kromě volejbalisty jste také vášnivým rybářem, jak dlouho se věnujete tomuto koníčku? 

Prakticky od mala. Na nějakou dobu jsem se od toho sice vzdálil, ale letos jsem si obnovil licenci. Za mě je to nejlepší relax, možnost, jak si vyčistit hlavu.

Kdo vás k němu přivedl?

Táta. Když jsem s ním jako malý chodil na ryby, tak jsem ujídal návnady (směje se). Postupně jsem začal rybařit taky.

Úlovky si odnášíte nebo pouštíte zpět do vody?

Málokdy si rybu odnesu, většinou je pouštím. Já osobně ryby skoro nejím. Když chytnu kapra, tak představa ho zabít, vykuchat, vykostit a tak dále, mě moc neláká.

U vás se tedy kapr na štědrovečerní večeři moc neobjeví, že?

Z domova jsem byl zvyklý, že jsme měli k salátu kuřecí řízek. Přítelkyně naopak vždy kapra. V tomhle jsem se trošku podvolil. Takže když jedu na Vánoce domů, mám řízek, s přítelkyní ale vždy rybu. 

Jakou největší rybu jste chytil?

Letos se mi povedlo chytit kapra, ten měl zhruba 82 centimetrů a z dravců štika, ta měla 65 centimetrů.

Třiatřicetiletý nahrávač patří mezi nejzkušenější hráče kladenského kádru. Do nadcházející sezóny půjde v nové roli. Otec a trenér v jedné osobě, Milan Fortuník, vsadil na svého syna a udělal z něj nahrávače číslo jedna. Ač si jeho potomek větší zodpovědnost nepřipouští, tak si je své pozice vědom a jak sám říká, udělá pro ni maximum. Moc dobře totiž ví, že se ve sportu může situace hodně rychle změnit. 

Minulá sezona byla z důvodů pandemie koronaviru ukončena ještě před zahájením play-off, jak jste to jako hráč vnímal?

Stejně jako všichni ostatní, takže špatně. Každý se na vyřazovací boje těšil a doufal, že vše dopadne dobře. Od prosince, respektive ledna jsme začali řešit věci o něco intenzivněji. Doplnil se kádr o posily. Situace byla taková, že už jsme byli nachystaní a odhodlaní sezónu zachránit a najednou se vše přerušilo a ukončilo. Kladno je klub, který se víc soustředí na konce. Stejně tomu tak je i teď v letní přípravě, kdy moc volejbalu nemáme, a vše je u nás posunuté oproti ostatním soupeřům.

O co byla minulá sezóna kratší, o to bylo delší volno, jak jste ho strávil?

Pro mne to byl stejný šok jako pro všechny. Jediné, co jsem mohl, že jsem si jako ostatní sehnal nějaké pomůcky, abych se doma nějak hýbal a vydržel přes nouzový stav. S postupem času se začalo sportovat, ale půlroční pauza je dost a na volejbale je to znát. Pro lidi, co sportují, bylo vše nepříjemné. První dva měsíce byli všichni zavření doma a báli se, že nás koronavirus všechny postihne.

A co nějaké koníčky?

Koupil jsem si motorku, takže tak a dál jsem využil volný čas k práci, protože nejsem úplně profesionální volejbalista.

Těšil jste se o to více na letní přípravu po tak dlouhém volnu?

Těšil jsem se moc. Byla to změna a příjemná. Navíc v tak dlouhé pauze člověk zleniví, takže jednak jsem se musel rozpohybovat, zvláště na první týdny. Spíš však převládalo, že už jsem se těšil zase do kolektivu.  

Jsme přibližně v polovině letní přípravy, jak ji hodnotíte?

Na jednu stranu zatím není moc volejbalu. Zatím jsme hlavně běhali, posilovali, skákali a volejbal podle toho vypadal. Trénuje se dobře, že se maká, beru ale jako samozřejmost. Co nás ale všechny baví a proč jsme vlastně tady – volejbal – nás teprve čeká.  

Jak se vám zamlouvá nově sestavený tým?

V Kladně je to určitě změna, že zde budou jenom Češi a jeden Slovák, takže pro mě příjemnější v tom, že nemusím na poradách nic nikomu překládat do angličtiny (smích). Celkově super, dobře se tým složil a zatím lidsky povahově kluci zapadli, takže parta se tvoří tím správným směrem.

Uplynulá sezóna byla výsledkově horší než ty předchozí. Co bude potřeba udělat proto, aby se Kladno vrátilo zpět na vrchol?

Asi to samé, co loni. Letos jsou tady ale jiní kluci. Každý z nás musí v danou chvíli odvést maximum a je jedno, co děláme. Víc se vymyslet nedá. Není to o zázračném návodu, který vše změní. Jsou tady jiní trenéři a s nimi jiný přístup. K tomu se musíme modlit, ať se nám vyhýbají zranění, protože je nás méně.

Co bude v nadcházející sezóně největší zbraní Kladna?

Myslím, že bojovnost, což se ostatně ukázalo i na prvním přípravném turnaji v Liberci. Kluci, kteří přišli, i to co zůstali, tak je na nich vidět, že chtějí hrát a vyhrát, což je z nich cítit i na tréninku, že každou minihru chtějí vyhrát.

Na pozici nahrávače jste jasnou jedničkou, jak tuto roli vnímáte?

Nijak speciálně (smích). Udělám maximum, jako do teď. Ať už budu jednička nebo ne, na tom nezáleží, protože ve sportu může být vše za týden jinak. 

Jaké si dáváte individuální a týmové cíle pro sezónu 2020/2021? 

Individuální neřeším. Je to jenom o tom, zda vyhrajeme či ne. Stejně nás bude odborná veřejnost hodnotit podle výsledků. Někdo myslí nahoru, jiný zase níž. Já ale vždy myslím na přední příčky. Základem je ale dostat se do play-off až tam se totiž rozhoduje o tom, jestli sezóna bude úspěšná nebo nikoliv.

Jak moc se těšíte na moment, až znovu nastoupíte do zápasu v Kladenské sportovní hale?

Na zápasy se těším opravdu hodně, ale uvidíme, jak to bude s diváky. Zda budou vůbec moci do haly a případně kolik. V případě, hrála by se utkání bez diváků, byla by to citelná ztráta, kladenští fanoušci jsou totiž skutečným sedmým hráčem na hřišti.

Váš otec je zároveň vaším trenérem, jak spolu v obou rolích vycházíte?

Dokážeme spolu vyjít. Dříve to tak sice nebývalo, ale v současnosti si myslím, že se dokážeme pobavit jako rodina a zároveň, když je potřeba, tak se od toho odosobnit a řešit pouze volejbal. Už umíme oddělit i emoce. Oba jsme výbušnější, avšak teď umíme včas vypnout, což se v minulosti nestávalo.

Když rodič většinou trénuje své dítě, je na něj přísnější. Bylo tomu tak i ve vašem případě?

Asi jo, ale myslím si, že to je správně a nijak mi to neuškodilo, zvláště v minulosti. Vím, že kolikrát to měl i těžší. V jeho trenérských začátcích mě přivedl chomutovský manažer do týmu bez jeho vědomí a nevím, zda to byla pro něj příjemná situace. Nějak jsme ji zvládli a teď už jsme v pohodě.

Je váš otec přísnější trenér nebo rodič?

Dnes určitě trenér. Teď už jsem dospělý, takže funguje jinak. V momentě, kdy jsem byl dítě, tak asi taky. Táta volejbal miluje celý život a záleží mu na tom, aby do něj hráči dali všechno a snažili se v něm být nejlepší. Vždy se říká, že když na vás trenér řve a snaží se vám radit, tak má o vás zájem. I když jsem tyhle věci nebral vždycky dobře, věděl jsem, že nejsem úplně odepsaný.

Je důležitou součástí týmu, i když na palubovce ji uvidíte stěží. Spíš vedle ní a nejčastěji s mobilem v ruce. Anna Earl, mladší ze sourozenců Fortuníkových, a dcera „velkého šéfa“ Milana Fortuníka má na starosti nejen sociální sítě, ale prakticky celý chod klubu. Stala se z ní nepostradatelná duše oddílu, což je vidět i navenek. Svou práci miluje a stejně jako všichni ostatní v Kladně, ji dělá z lásky, nikoliv pro peníze aneb ne pro sebe, ale pro ostatní.

Co všechno máte z pozice generálního koordinátora na starosti?

Zařizování úplně všeho. Od smluv, dotací, přihlášek, vybavení, zařizování bytů, aut, hal, soustředění a mimo to občas i trénování dětí, masáže, tejpování a starání se o sociální sítě klubu. 

Jaké to je pracovat pro vlastního otce?

Je to skvělé, je to ten nejlepší šéf, protože jsme navíc oba flegmatici. Když se v něčem neshodneme, tak stejně danou záležitost rychle vyřešíme. Naše nedělní večeře už nejsou pouze o tom si popovídat, ale vyřešíme u ní spoustu věcí. Také je super, že můj nadřízený je zároveň i dědou pro moje děti.

Jaký máme vztah?

Máme dobrý vztah. Kryl moje průšvihy ve škole. Nedělá nám problém spolu zajít na pivo. 

Jak lehké nebo těžké je s majitelem a otcem v jedné osobě v práci vycházet?

Je to lehké. Tím, že ho znám celý život a vím, jak na určité věci reaguje, tak už jenom podle jeho nálady tuším, co s ním probírat a co raději ne. Za tu dobu už dokážu odhadnout, co by mi k některým věcem řekl, takže ho nemusím otravovat s každou blbostí. 

Celá vaše rodina žije volejbalem. Nemáte ho někdy už přes hlavu?

Jo, pořád (směje se). Občas je toho dost, a když si jdeme někam sednout, tak už si musíme říct, abychom se bavili o něčem jiném než o volejbale, protože je toho dost. Dokážeme ho vypustit a bavit se například o teorii velkého třesku, vyprávíme si vtipy a spoustu jiných věcí.

Kdy a kde je pro vás volejbal tabu?

Málokdy. Například na rodinných oslavách či narozeninách mých dětí. V těchto případech, jinak se k němu vždy nějakým způsobem dostaneme.  

Vaše práce je snem studentů sportovního managementu, jak se člověk k takové pozici dostane?

Musíte mít tátu, který je majitelem klubu (směje se). Dřív jsem hrála basket a dospívajících letech jsem s ním skončila. Sport mi ale chyběl a tohle byla skvělá příležitost, jak se zapojit a pomoci. Že se tím teď živím, je spíš shoda náhod a okolností, protože na tuhle pozici nikdo nebyl a bylo a potřeba začít důležité věci řešit ihned.

Jak se klub za dobu vašeho působení změnil?

Klub se změnil tak, že se rozrostl. Je v něm více papírování, práce okolo dětí, členů, což je dobře. Tím, že jich přibývá, tak to zároveň pomáhá komunitě, pro kterou naši práci děláme. Nepracujeme pro sebe, ale pro všechny kolem.

Jaké změny čekají fanoušky kladenského volejbalu v nadcházející sezóně?

Bude nový vstupenkový systém, protože kvůli zavedení elektronické evidence tržeb jsme museli upravit jejich prodej. Pro fanoušky se nebude jednat o náročnou změnu, doufejme, protože lístky si budou moci sehnat přes síť Ticketportal. Další velkou událostí je, že díky spojením s Vavřincem, máme dívčí složku a budeme chtít informovat o ženském volejbale na Kladensku a zároveň ho i rozvíjet.

Kam kladenský klub z vašeho pohledu směřuje?

Doufám, že k velkoklubům, od kterých se vždy sem tam snažíme něco přiučit. Snažíme se volejbal dělat pro lidi, což u některých tuzemských oddílů nevidím. Zároveň i vyhrávat, abychom díky A-týmu měli co nejlepší výsledky a tím podpořili mládežnický volejbal v okolí. Jedná se o dvě spojené nádoby, kdy jedna bez druhé nemůže fungovat.  

Na co by se klub, především z hlediska organizace, chtěl a měl v blízké budoucnosti zaměřit?

Na personální obsazení v klubu. Dlouhodobě nám chybí trenéři mládeže, což ale není problém pouze volejbalu. Dále bychom chtěli obsadit pozice kolem A-týmu, které nám stále chybí a také pozice vztahující se k zajištění zápasů mužů. Momentálně nás ale omezují finance. Uvědomujeme si, že vše má svůj čas a že se postupně dopracujeme k tomu, že z Kladna bude skutečně profesionální tým.

Horní řada zleva: Michal Roháček, Vladimír Mikulenka, Jiří Kraffer, Adam Zajíček, Lukáš Kyjanica, Tomáš Hýský, Josef Vostárek
Dolní řada zleva: Tomáš Kunc, Filip Křesťan, Matěj Martinča

Premiérové vystoupení kladenských volejbalistů pod vysokou sítí dopadlo náramně. Orli si na prvním ze čtyř přípravných turnajů před sezónou vedli na výbornou, když se na severu Čech hned třikrát radovali z vítězství, pouze Liberec byl nad jejich síly a padli s ním po boji. V Liberci si postupně připsali skalp Ústí, Beskyd a na závěr celého dvoudenního klání i Příbrami.

V Liberci se kladenští volejbalisté představili v nejsilnější možné sestavě, akorát na lavičce chyběl z osobních důvodů hlavní trenér Milan Fortuník. Po celý turnaj tak měli tým na starosti jeho noví asistenti Tomášové John a Samsely. „První přípravné utkání v sezóně jsme odehráli vyrovnaně. Úvodní set jsme dohrávali trochu nervózně. Ve druhém už jsme se zformovali, byli lepší na servisu a za ten závěrečný musím kluky pochválit, neboť zvládli těžkou koncovku, kdy jsme prohrávali o čtyři body a dohráli jsme ji kolektivním výkonem,“ zhodnotil výhru 2:1 nad Ústím John. 

Ve druhém pátečním vystoupení kladenských Orlů přišla také jediná porážka na turnaji. Od domácí Dukly. Podle Samselyho byl hlavní příčinou respekt na začátku utkání. „Liberec servis hodně osolil a byl hodně nepříjemný. Poté už jsme se zvedli na servisu i my, hra se vyrovnala a dokázali jsme se soupeřem hrát celkem vyrovnaně,“ pochvaloval si slovenský asistent trenéra, že jeho svěřenci získali pro sebe alespoň poslední set. 

„Jedná se o první přípravný turnaj. Ve hře je ještě spousta chyb, nedorozumění a podobně, ale líbilo se mi, že se kluci nevzdali, i když nám soupeř odskočil o pět respektive šest bodů,“ dodal Samsely ještě k utkání s Libercem.

Dramatické koncovky

Sobotní zápasy přinesly daleko vyrovnanější bitvy, byť to tak výsledkově nevypadá. Každý ze šesti setů přinesl dramatickou koncovku a ve všech případech se z ní úspěšně radovali kladenští volejbalisté. Ti se nejprve utkali s Beskydami, kterým se dařilo v Liberci nejméně a z duelu s Orly odešly bez vyhraného setu. Podobně dopadla i Příbram, která padla až po boji v každé sadě nejtěsnějším možným rozdílem. „Oba soupeře jsme zatlačili kvalitním podáním, tak abychom jim znepříjemnili kombinaci, což se nám dařilo. Tím jsme si hodně pomáhali. I když jsme prohrávali a měli špatný start do setů, tak v jejich průběhu jsme manko stáhli a ke konci jsme soupeře zatlačili servisem,“ řekl John.

Největší kaňkou na celém herním víkendu tak zůstalo zranění Ondřeje Fortuníka, který musel odstoupit už v průběhu prvního setu s Ústím. „V úterý jde na vyšetření, tak se dozvíme, co má s lýtkem a na jak dlouho bude mimo,“ objasnil situaci ohledně prvního nahrávače kladenského týmu trenér John, jemuž se líbily výkony všech hráčů. „Opory týmu zahrály svůj standard, k tomu dodaly spolehlivost. Jiří Kraffer jako mladší smečař si počínal jako zkušený mazák. I mladší hráči se své role nezalekli. Celkově se mi jejich výkon líbil a ode všech měl jejich výkon vzestupnou tendenci,“ okomentoval své svěřence asistent trenéra Fortuníka. 

Turnaj v Liberci byl pro kladenské volejbalisty první pokoronanivorou akcí. S ohledem na vládní nařízení, která teď jsou při sportovních akcích, byl podle Johna turnaj zorganizován normálně. „Nic zvláštního nebylo. Z roušek už jsme všichni otrávení a bereme je jako samozřejmost. Organizačně bylo vše v pořádku,“ prohlásil John. Za týden se kladenští orli představí na turnaji O pohár starostky v Odoleně Vodě, kde změří síly s domácím AEREm, pražskými Lvi a vítězem minulého ročníku UNIQA Extraligy mužů Karlovarskem.

Kladno – Ústí 2:1 (19:25, 25:17, 29:27)
Sestava: V. Mikulenka, Křesťan, Vostárek, Zajíček, Fortuník, Roháček, Kunc (L); Střídali: Kraffer, Hýský, Martinča, Kyjanica

Liberec – Kladno 2:1 (25:17, 25:21, 22:25)
Sestava: Martinča, Kraffer, Zajíček, Křesťan, Hýský, V. Mikulenka, Kunc (L); Střídali: Vostárek, Kyjanica

Beskydy – Kladno 0:3 (21:25, 23:25, 23:25)
Sestava: Hýský, Kyjanica, Martinča, Kraffer, Zajíček, Křesťan, Kunc (L); Střídali: V. Mikulenka, Vostárek, Roháček

Příbram – Kladno 0:3 (23:25, 28:30, 23:25)
Sestava: Martinča, Kraffer, V. Mikulenka, Křesťan, Hýský, Kyjanica, Kunc (L); Střídali: Vostárek, Roháček