Špatné výsledky ne a ne zmizet. Místo vytoužené výhry přišla opět prohra a hodně bolestivá. Ztracené vedení 2:0 a pouze bod do tabulky nese těžce i Adam Zajíček. Porážky se podepisují i na něm, coby kapitána týmu o to víc. Volejbalisty Kladna čeká nejdůležitější měsíc základní části, a tak 27letý blokař moc dobře ví, že propadat skepsi rozhodně není dobrá cesta. Naopak jít dál a už v duelu s Beskydy otočit směr k lepším zítřkům, zvlášť v adventním období.
Čtyři zápasy venku, čtyři porážky. Kde hledat příčiny, že vám na hřištích soupeřů zatím výhry unikají?
Vůbec nemám ponětí. Nedokážu slovy popsat, proč jsme tak špatní na venkovní půdě. I přesto, že tým funguje jako celek, tak vždy přijdou nějaké momenty, které nás srazí do kolen. Není jich deset. Stačí jeden nebo dva a začneme o sobě pochybovat a naše hra se sesype. Následně si nedokážeme věřit a oprostit se od slabých chvilek, které nehodíme za hlavu a ty nás sráží do kolen.
V Příbrami už jste byli výhře blízko, scházel poslední krok. Vedli jste 2:0, přesto jste prohráli. Co chybělo tentokrát?
Právě odvaha a sebedůvěra, že zvládneme zápas dotáhnout do konce a že jsme natolik silní a dobří hráči, že dokážeme utkání zlomit na naši stranu. Bohužel z postu blokaře toho příliš ovlivnit nedokážu. Kluci na příjmu to měli od třetího setu těžké. Příbram upustila na uzdách. Začal jí chodit servis a s ním jsme se nedokázali vyrovnat. Pokaždé nám utekli na začátku třetího, čtvrtého i pátého setu. Nám chyběla sebedůvěra a možná i chtíč srovnat skóre. V tom vidím zásadní problém, kvůli kterému jsme zápas prohráli.
Naopak na Příbrami bylo vidět, že za stavu 0:2 nemá co ztratit a bude hrát vabank. Nezalekli jste se, že můžete vyhrát až takhle snadno?
Osobně ne a myslím, že ostatní spoluhráči taky ne. Věděli jsme, že ačkoliv je Příbram poslední, tak má dobrý tým a jenom čeká na moment, kdy se chytne. Bohužel jsme byli týmem, který jí to dovolil a zápas jsme jí darovali vlastním nedůrazem a chybami. Nezbývá než jí pogratulovat. Není čas věšet hlavy. Zanedlouho hrajeme další utkání, jež jsou pro nás nesmírně důležitá. Život jde dál. Prohra bolí, ale je součástí sportu. Vedení 2:0 by se nemělo ztrácet, ale stalo se.
Namísto užírání se prohrou máte hned zítra a pozítří možnost zaváhání napravit. Obecně vaše vytížení v prosinci výrazně vzroste, jste za to rád?
Těžko říct. Tohle je dost individuální záležitost každého hráče, jak to vnímá. Máme před sebou ještě spoustu tréninků, k tomu posilovny a rozbory. Může to být dobře, ale taky nemusí. Uvidíme, jaký bude zápas s Beskydami. Tam se projeví na jednotlivcích, jak mají silnou psychiku a jak jsou schopni házet za hlavu porážky.
Každopádně ze šesti zápasů máte pět bodů, poměr setů 8:16. Jedná se o nejhorší vstup Kladna do extraligového ročníku od návratu do nejvyšší soutěže v roce 2015. Zažil jste někdy takhle špatný start?
Už je to asi hodně dávno. Nevím, jestli to bylo takhle hrozné. Vím, že v Brně tehdy byly problémy. Hledali se hráči, trenéři i sponzoři a sezóna celkově byla špatná. Skončili jsme předposlední a bojovali o přežití. Co se týče Kladna, tak mě to mrzí dvakrát tolik. Tým je dobrý, doba je zlá, ale na ní se nemůžeme vymlouvat. Peníze jsou takové, jaké jsou. Hráči výborní, jen musíme pracovat dál a věřit sami v sebe, že v dalších zápasech se to prolomí. Pevně věřím, že výsledky přijdou, body budou přibývat a začneme stoupat tabulkou, protože takhle to dál nepůjde. Současné postavení a špatný vstup není nic, co by nám dodávalo na klidu. Od začátku sezóny se nejednalo o bůhvíjakou hitparádu z naší strany. Musíme se s tím vyrovnat.
Berete si to jako kapitán o to víc?
Beru si to o to víc. Nejen z pozice kapitána, ale dost i osobně. Nikdo nechce prohrávat. Všem podobné prohry vadí, zvlášť takovéto.
Jako ta v Příbrami?
Přesně. Člověk se těší dlouho na zápas a má ho dobře rozehraný. Ze tří bodů ale získá pouze jeden. Jako kapitán jsem nedovedl tým do vítězného konce. Ani jako hráč v poslední době nepředvádím adekvátní výkony. Snažím se na nich pracovat. Pevně věřím, že se vše zlomí a jak já, tak i tým jako celek bude fungovat tak, jak bychom si všichni přáli.
Jedna z výtek, která směřovala na vaši adresu v poslední době, se týkala servisu. Zapracoval jste na něm?
Snažím se. Servis je samozřejmě individuální činnost. Je to o mně samotném, abych se na něj soustředil, lépe trénoval. Na tréninku mi poměrně jde. Spíš mám problém s psychikou v zápasech, že si tolik nevěřím. Asi si připouštím, že tam je ve hře daleko víc než na tréninku, kde se body tolik nepočítají. V utkáních naopak rozhodují. Bojuji sám se sebou, zda vytrvat a zkoušet ho dál, i přesto, že se nedaří, nebo se vrátit k plachtícímu servisu, protože vím, že byl kvalitní.
A jak to máte teď?
Snažím se vytrvat, protože vím, že všichni, co se pouštěli do skákaného podání, tak jim taky nešlo hned. Je to o tom věřit sám sobě tak, aby i trenéři věděli, že jsem schopný podávat dobře, ale musím servis natrénovat tak, aby v něm byla zároveň jistota.
Zkoušel jste v roli kapitána nějaký impuls, jako například zvýšit hlas?
V kabině už něco podobného ztrácí smysl. Po prohraných zápasech jsou spoluhráči naštvaní. Prudit je a vyčítat jim chyby, by bylo kontraproduktivní. Spíše se je během utkání a oddechových časů snažím uklidnit. Občas je samozřejmě potřeba i zvýšit hlas. Motivační proslovy mívám.
Jsou teď slyšet častěji než v minulosti?
Snažím se. Každý si v nich najde to svoje. Těžko říct, zda jsou na místě či nikoliv. Říkám, co si myslím a co se hodí v daném momentě, aby to něco spoluhráčům dalo. Mluvím od srdce, abych je nastartoval a více motivoval tým. Myslím si, že v tom nejsem špatný, ale zatím se nedaří.
S Příbramí jste načali prosinec plný volejbalu, kdy vás čeká deset zápasů ve třiceti dnech. Zažil jste někdy takhle nabitý závěrečný kalendářní měsíc roku?
Prosinec je hodně specifický měsíc. Drtivá většina lidí má myšlenky jinde. Tlak z rodiny, protože se blíží Vánoce. Dárky, svátky, pohoda. Vše se musí nachystat. Kdo má děti, tak o to víc. Domů se nemůže přenášet negativita z tréninků či zápasů. K tomu teď ještě navíc takové kvantum utkání. Ani nevím, zda jsem takový počet zažil v Liberci, kde jsme hráli i Ligu mistrů. Vyšší počet tam byl, ale že by jich bylo deset, to ne.
Pro vás ale bude prosinec klíčovým měsícem sezóny. Na jeho začátku jste měli pět odehraných zápasů, po 30. 12. jich budete mít na kontě hned patnáct…
Ve hře bude spousta bodů a bude o co hrát. Pokud ho nezvládneme a nebudeme ze zápasů odcházet vítězně, tak se nám play-off hodně vzdálí. Zvlášť, když sezóna probíhá tak, jako probíhá. Kartami může znovu zamíchat i covid. Musíme máknout. Jinak se tomu čelit nedá.
Letos navíc budete muset hrát i mezi svátky. Na konci měsíce vás čekají dva duely s Prahou. Jak tohle vnímáte?
Zatím jsem něco podobného nezažil, takže nevím, co od toho čekat. Určitě se nejedná o lehkou situaci, ale tak to prostě je. Někdy ty zápasy musíme odehrát. Kdybychom nehráli, tak by nás stejně čekaly tréninky. Stejně bych tak nebyl s rodinou, protože ostatní tráví zbytek roku na chalupě na Vysočině.
Prosinec je zároveň obdobím adventu, času chystání na Vánoce. Jak jste ho vnímal jako malý kluk?
Vzhledem k tomu, že od šesti let sportuji na vyšší úrovni, tak nejsem takový, že bych Vánoce prožíval nějak extrémně. Vše okolo jsem měl rád. Spíš jsem jen nebyl doma. Chodil jsem na tréninky, na zápasy nebo bobovat se sousedy. Nikdy jsem neujídal tajně cukroví nebo salát. Jako každé dítě jsem se samozřejmě těšil na dárky a že se sejde rodina.
A nyní coby táta?
Teď v dospělosti mám Vánoce rád díky synovi a manželce Heleně, která je miluje ze všech svátků nejvíc. Takže jejich pravé kouzlo objevuji až v posledních letech. Ještě chvilku mi bude trvat, než tomu všemu propadnu. Jsem na začátku procesu. Líbí se mi ta kultura, že rodina je spolu. Letošní Vánoce budou sice prapodivné, alespoň se ale na nějakou dobu sejdeme a moji rodiče a prarodiče uvidí vnuka, respektive pravnuka.
Vašemu Adámkovi jsou tři roky, takže začíná Vánoce vnímat naplno. Užíváte si je v roli tatínka o to víc?
Přesně tak. On je docela vnímavý, už minulý rok je registroval. Za všechno tohle u nás může manželka, která Vánoce velmi prožívá. Hodně se s ním o nich baví. Teď budeme řešit dopis pro Ježíška, že kolem nás lítá i Santa a že už má zpoždění s dárky. V roli otce se jedná o kouzelné období. Štěstí v očích dítěte, že přijde mytická osoba a najednou zazvoní zvoneček, pod stromkem se objeví dárky. Těším se na to. Akorát teď bude Mikuláš a do třetice u návštěvy nebudu. Sice je podřadnější oproti Ježíškovi, ale pořád se jedná o moment v jeho životě. Přeci jenom z čerta má ještě strach a nemůžu mu pomoci. Je tam s ním jenom máma. Mrzí mě to, ale na druhou stranu mě sport živí a je to taková daň. Na světě jsou ale horší věci.
Ještě k Mikuláši s čertem. Strašit k vám tedy někdo přijde?
No jasně, že přijde. Jsme rádi, že Mikuláš, anděl a čert jsou po covidu a nemusí jít na testy (směje se).
