Marek Pakosta byl posledním chybějícím dílkem do mistrovského puzzle, navíc je kladenský titul jeho posledním volejbalovým triumfem. Jak sám tvrdí, přišla s ním především náročnost. Soudě podle jeho kariéry, byl náročný hlavně sám na sebe. Je výjimečným spojením beachvolejbalového olympionika, vítěze nejlepších evropských klubových soutěží nebo francouzského a českého mistra. Jelikož Kladno na své mistry nezapomíná, vstoupí dnes večer unikát Pakosta do Kladenské volejbalové síně slávy.

Dnes večer budeš viset u stropu. Už visíš i někde jinde?

Zatím ne a ani jsem o to neusiloval. Ono VISET má různé konotace 😉

Cítíš ještě nějaký závan nostalgie, když vstoupíš do Kladenské sportovní haly, nebo je to pro Tebe uzavřená kapitola, navíc už časově velmi vzdálená?

Závan nostalgie zažívám, ale ten časový odstup je velký. Ale prsty ještě trochu zasvrbí.

Před návratem do Čech jsi odehrál jsi odehrál šest let ve Francii. Co tě přimělo odejít z Čech?

Kombinace touhy prosadit se v zahraničí, lepší možnost se dále zlepšovat a lepší finanční podmínky.

Měl jsi štěstí na destinace, Cannes, Paříž i Sète jsou pro život velmi přívětivá místa. Která z nich Tě oslovila nejvíc?

Já se přiznám, že hlavní roli hrála kvalita klubů, jejich ambice jak ve francouzské lize, tak v evropských pohárech.  To, že se to sešlo i s pro život zajímavými a atraktivními místy, byl bonus.

Jsi jeden z posledních, který měl tu možnost kombinovat outdoor i indoor volejbal. V současnosti to již nelze, co by byla tvá volba?

Já byl vždy lepší šestkový hráč, víc jsem si vážil šestkových úspěchů, takže šestky.  Beach volejbal je skvělý atmosférou, umožňoval mi rozvíjet dovednosti, které jsem měl já jako blokař nevyužité.  A byla to pro mne jediná možnost se reálně dostat na olympiádu, navíc premiérovou.

Nelituješ, že jsi se do beache po Vašich úspěších s Michalem Palinkem, respektive Milanem Džavoronokem více „neobul“?

Nelituji, nechtěl jsem odstřihnout šestky, které jsem vnímal jako nosné. Nebyl prostor na větší specializaci.

Co bylo důvodem Tvého návratu do Čech?

Byl jsem v závěrečné fázi kariéry, výsledkově jsem si splnil své ambice.  Postupně jsem se začal v týmech přeorientovávat na roli zkušeného hráče, mentora, prodlouženou ruku trenéra.  V té době přišla nabídka z mého domovského klubu, tehdy ještě Odolky (před stěhováním na Kladno).  Ta mi naplnění takovéto role nabízela.

Mistr Francie, vítěz Champions league, vítěz Poháru vítězů pohárů se ocitne zpátky v Čechách. Jaká jsi měl očekávání a jaká byla realita?

Po pravdě, trochu střet s realitou.  V klubu skupina zapálených lidí, na soupisce spousta talentovaných mladých hráčů, kterým chyběly zkušenosti, a hlavně schopnost vyhrávat.  Volejbalové prostředí obecně poloprofesionální v porovnání s tím, na co jsem byl zvyklý.

Ihned po návratu jsi nad hlavu zvedal pohár pro mistry ČR a dvakrát, s Aerem Odolena Voda a rok poté s de facto stejnou sestavou zde na Kladně, kam jste se přesunuli. Byl jsi Ty tím X faktorem?

To musí posoudit jiní.  Já věřím, že jsem do týmu přinesl něco, co ještě v té době neuměl.  Větší náročnost v přístupu a vyhrávat.

Cesta za obhajobou titulu nebyla úplně jednoduchá. Napadá Tě nějaká vzpomínka nebo zážitek, který by tu sezónu charakterizoval, rozhodl?

Jsou to spíš střípky, těžká sezóna.  Byly velké problémy s platy a několika měsíční zpoždění byl standard.  V šatně jsme to samozřejmě hodně řešili.  Někteří cizinci odešli a zůstalo jen jádro.  To, které akceptovalo a shodlo se na tom, že bez ohledu na vnější složité podmínky, chceme odvést co nejlepší práci. Něco jako profesní hrdost za individuální výkon a výsledek týmu.  Nakonec se nám to hodilo ve finálové sérii s Libercem.  V situaci, kdy jsme měli zranění a dva nahrávače na hřišti (Mišo Masný na nahrávce, Braňo Skladaný na smeči) jsme porazili Liberec.  Výsledek byl pro osobně velké zadostiučinění spolu s faktem, že spousta hráčů z týmu se následně skvěle prosadila i v zahraničí.

Po konci kariéry přišlo celých 10 let bez volejbalu. Byl tento radikální řez potřeba, nebo Tě jednoduše nic neoslovilo?

Neviděl jsem v tom, v té době poloprofesionálním, volejbalovém prostředí dlouhodobou perspektivu.  Vedle toho jsem měl ambici si něco vyzkoušet a dokázat i mimo sportovní sféru.  A měl jsem dojem, že mám určité kompetence, zkušenosti s dlouhodobými pobyty v USA a Francii, přehled, jazykové vybavení. 

Nyní již sleduješ soutěže z úplně jiné pozice. Jak vnímáš vývoj mužské extraligy?

Sportovně je to super.  Liga má stoupající úroveň, projevuje se to i ve výkonech našich týmů v evropských pohárech.  Naše liga je atraktivní pro cizince. Ale už ne pouze pro ty druhořadé, ale i ty špičkové. Za mne vývoj správným směrem.   

Co čekáš od letošní extraligové sezóny a co ještě v české lize postrádáš?

Emoce.  Nervozitu, kdo bude v play off a kdo spadne.  A hlavně špičkový volejbal!