V loňské sezóně byl, stejně jako v těch minulých, stálicí kladenského týmu. Orli se v nejtěžších chvílích mohli spolehnout na matadora Tomáše Hýského. Ač je mu 38 let a mohl by si již užívat zaslouženého volejbalového důchodu, zkušený smečař jede dál a přes léto se hodlá chystat na další extraligovou sezónu. A rozlučka? Jedině ve velkém stylu – s titulem a před vyprodanou Kladenskou sportovní halou.

Tomáši Hýskému se v minulém roce dařilo. Nejenom že se pravidelně řadil mezi nejlépe skórující hráče týmu, byl to on, kdo držel šance Orlů ve vypjatých momentech a těžkých chvílích. Své zkušenosti zúročoval zejména v útočné fázi, kdy za ním šla většina vysokých nahrávek proti srovnaným blokům. V těchto situacích se bývalý kapitán kladenského týmu mýlil jen zřídkakdy.

V uplynulé sezóně si volejbalový veterán připsal 23 es, 262 úspěšných útoků, ke kterým přidal 36 bloků a celkově tak zaznamenal 321 bodů, což mu mezi extraligovými smečaři vyneslo 9. místo. „Umístění na deváté pozici s mým číslem 9, to je znamení,“ bere statistická data s nadhledem velezkušený volejbalový veterán Hýský.   

Jak hodnotíte uplynulou sezónu?

Svým způsobem i kladně, neboť jsem rád, že se vůbec hrála a dohrála. Celkově samozřejmě ale nic moc, až na závěr, který vypadal kvalitně.

Kladně!? Dokázal byste najít i další pozitiva?

Pozitivně vnímám závěr sezóny a skvělou partu, která se tady letos sešla.

Zažil jste ve své bohaté kariéře horší nebo tolik komplikovanou sezónu?

Horší byla, když jsem měl v Příbrami zranění zápěstí a musel jsem na operaci. Pak jsem fandil klukům pouze z hlediště. Snad půl sezóny. Žádná horší už nebyla.

Sedět na tribuně a cítit bezmoc, že člověk nemůže pomoci týmu je zřejmě horší než být na hřišti. Nicméně je poslední výsledkově horší sezóna jedním z důvodů, že jste se rozhodl si kariéru prodloužit?

Určitě. Hlavně bych ale chtěl poděkovat divákům ve Sportovní hale. Až tehdy nastane ten správný čas skončit a rozloučit se, ne přes sociální sítě. Co se týče mé výkonnosti, tak plánuji skončit až v momentě, kdy uvidím, že na to nemám. Nechci nic zakřiknout, ale mám stále dobrý pocit z vlastních výkonů a do budoucna v nich nehodlám polevovat.

To je nutné zaklepat. Bylo tedy jednání o prodloužení kontraktu na další rok o to jednodušší, nebo jste váhal a čekal třeba, jak se k tomu postaví rodina?

Vždycky spíše čekám, jaký názor vznese náš nejvyšší, Milan Fortuník, na celou sezónu. Když mi řekne, že jsem pořád přínosem, tak není nad čím přemýšlet. A doma mi také stále věří, že ještě můžu odvádět dobré výkony a také mě v tom i podporují. Tím chci rodině moc poděkovat.

Když byste se měl podívat na uplynulou sezónu z osobního hlediska. Jak byste okomentoval pouze svůj výkon?

Na starší kus mezi mladými dravci si říkám, že to není zlé. A umístění na deváté pozici s mým číslem 9, to je znamení. Svůj výkon hodnotím pozitivně a věřím si i nadále.

I z tribun bylo vidět, že se cítíte na hřišti dobře a byly i chvíle, kdy jste tým táhl v těžkých okamžicích. Jak jste se cítil v situacích, kdy za Vámi šla většina těžkých balónů a tým na Vás spoléhal. Liboval jste si v nich?

Liboval! (směje se) Od toho na hřišti jsem, abych jako zkušenější zvládal těžší situace a tím pomohl týmu. Mám to rád. A když pak za mnou přijdou kluci a řeknou „Ty jsi zvíře dědku!“. To člověka potěší.

A zároveň dodá spoustu pozitivní energie do další práce. Je ještě z Vašeho úhlu pohledu něco, o čem víte, že na tom budete muset v blízké budoucnosti zapracovat?

Tak u mě není překvapením, že přihrávka je jednou ze slabších dovedností. Tudíž to bude zejména příjem, ale obecně musím makat na všem. Jinak to nejde. Když chce člověk hrát pořád jako profík, tak se musí kousnout a vydržet tréninky, které ho bolí a třeba i nebaví. Nebaví, ale pořád ho posouvají dál.

A co třeba na bloku. Nemělo by jich, vzhledem k Vašim parametrům, být víc?

Jak říkám, musím makat na všem! (směje se)

Pro tým potažmo klub nemakáte pouze na hřišti, ale i mimo něj. Staráte se i o prezentaci klubu navenek včetně návrhu dresů a ostatních vizuálních prvků. Jejich podoba je každou sezónu nová a jiná. Čím jste se inspiroval do té nastávající?

Ono je to tak nějak dané spojením Kladno volejbal cz s převážně dívčím klubem Vavřinec Kladno. S jejich zástupci, se kterými už mimo jiné tvoříme jeden celek, společně pracujeme na všech detailech. Na dresech budeme mít společné pozadí, společné barvy. Jen grafické prvky se v pozadí mění. Eagles budou mít orly a křídla a Cats kočky a tlapky, ale nechte se taky trochu překvapit!

Nyní už se Vám blíží ke konci i posezonní dril, po kterém bude následovat dvou měsíční pauza. Jak ji vyplníte?

No musím do práce, takže “pro změnu“ prací a samozřejmě časem s rodinou. Užijeme si léto a slunce, pokud nějaké bude. A jestli to situace umožní, tak bude i dovolená u moře. Zároveň bych chtěl objet alespoň pár antukových turnajů, abych nezlenivěl, a začnu se pochopitelně sám připravovat na další rok.

Co vlastně od další sezóny očekáváte?

Mám jen ty nejvyšší cíle! Kdo to nemá takto nastavené, nevěří v úspěch. Chci opět hrát nahoře v tabulce. Chci znovu do finále Českého poháru a v play-off hrát co nejdéle. A nejdůležitější, očekávám po roce plnou halu. Tím i všechny zvu!

Zvete všechny, abyste se mohl případně s nimi i rozloučit?

Letos jsem si vyzkoušel, že hrát celou sezónu i s prací jde. Takže doufám, že se ještě loučit nebudu. Nicméně nikdo neví, jak to bude. Pokud se mnou ale budou spokojeni spoluhráči a lidé ve vedení, tak budu pokračovat dál.

Takže volejbalový Jaromír Jágr nebo kladenský Filip Rejlek, rozumím. Nicméně i trenér Fortuník před uplynulou sezónou naznačoval, že by byl rád, kdybyste nemusel odehrát všechny zápasy. Nakonec to ale dopadlo tak, že jste téměř “neslezl“ ze hřiště. Jak to vnímáte Vy?

Když musím hrát, hraji! Na hřišti nechávám vždy maximum. Síly ale docházejí a o regeneraci ani nemluvím. Každý rok čekám, že se o místo na hřišti budu muset s někým prát. A taky to tak v posledních letech je. Podle mě je to ku prospěchu věci, neboť se tím zvyšuje i kvalita tréninků. Nicméně zpět k otázce, na střídačce je těžké, udržet se ve varu. Pokud ale bude moje místo tam, nemám s tím problém a budu pomáhat týmu, jak jen budu moci.

Pokud byste někdy měl s kariérou skončit, jak by měla vypadat rozlučka?

(směje se) To fakt nevím. Jediné, co vím je, že budu bulet jako želva. Chci rozlučku s lidmi, škopkem v ruce a pěkně to se všemi probrat. Diváci mi opravdu hodně chybí a velmi se na ně těším.

Takže ideálně s mistrovským pohárem v ruce před narvanou halou…

Jedině! To by byl ten pravý čas, skončit v nejlepším.