Pouhý rok z plánovaných tří vydržel 19letý Jiří Mikulenka v kladenském dresu. Po uplynulé sezóně se rozhodl skončit, stejně jako jeho starší bratr Vladimír, který tento krok udělal v lednu. Mladší z obou sourozenců se chce nyní věnovat studiu, nicméně na volejbal zanevřít nechce.

Jiří přišel do Kladna z Příbrami, kde se podle plánů kouče Milana Forutníka měl dále přeorientovávat z univerzála na smečaře a postupně přebírat roli v základní sestavě od Tomáše Hýského. Nicméně ke konci sezóny a zejména v play-off se vrátil na původní pozici, kde ze základní sestavy vytlačil Filipa Křesťana, a ve čtvrtfinále zle zatápěl Karlovarsku, jenž je čerstvým mistrem UNIQA extraligy mužů. I díky výkonům ze čtvrtfinále znovu obdržel pozvánku do reprezentace, tentokrát do 21 let. Těžko říct, jestli se v ní ale ukáže. Bude záležet na kouči národního týmu, jestli ho i přes ukončení vrcholové kariéry povolá.

Zřejmě největším paradoxem Jiřího Mikulenky z uplynulé sezóny je, že se na pozici smečaře mnohem lépe cítil na příjmu než na útoku. Prezentoval se skvělým podáním, byť ho na něm velmi provázely určité výkyvy. I tak si ale připsal 10 es, 64 úspěšných útoků a k nim přidal ještě 6 bloků.

Jak hodnotíte uplynulou sezónu v kladenském dresu?

Byla všelijaká. Spíše by se dala zařadit k těm horším co se týče osobní výkonnosti, ale i specifických okolností, které z ní udělali místy trochu „guláš“. Vše se poté projevilo jak v průběžném, tak i konečném umístění.

Na úvod sezóny jste se začal přeorientovávat z univerzála na smečaře. Připomeňte čtenářům, z jakého důvodu, a co to pro Vás znamenalo?

Přeorientovávat na smečaře jsem v tréninku začal už v předchozí sezóně a trenérovi Fortuníkovi v Kladně přišla změna jako perspektivní možnost, která by mi minimálně neublížila, a při nejmenším bych si rozšířil svůj repertoár dovedností o přihrávku. Znamenalo to pro mě nelehký úkol, vzhledem k mé nulové herní zkušenosti na tomto postu a minimální zkušenosti v extralize obecně.

V jednom z rozhovorů v průběhu sezóny jste uvedl, že se na příjmu cítíte lépe než v útočném fázi, což je dost neobvyklé. Čím to?

Útok ze zóny 4 mi dělal ze všeho asi největší problémy. Nevím, čím to přesně bylo, ale paradoxně jsem vždy, kdy jsem na palubovku vstupoval, spoléhal spíše na příjem. Měl jsem v této činnosti prostě větší sebedůvěru.

Uplynulá sezóna byla pro Vás stejně jako pro celý tým sinusoidní – chvíli nahoře, chvíli dole. Z čeho to dle Vašeho názoru pramenilo?

Soubor špatných okolností, a z toho vyplývající zhoršená kvalita tréninků, se podepsaly na výkonnosti celého týmu, mě nevyjímaje.

Ve čtvrtfinále jste byl tajným žolíkem proti Karlovým Varům, když jste se vrátil zpět na post univerzála. Jak jste kvitoval návrat na původní pozici?

Na postu univerzála jsem se cítil nejjistěji za celou sezónu, a to i přes to, že jsem v průběhu ní trénoval na smeči. Pro mě je to totiž stále ještě přirozenější pohyb, takže jsem byl za tuto příležitost rád. I výkon tomu trochu odpovídal.

Opět jste obdržel pozvánku do reprezentace do 21 let a navázal jste tak na předchozí působení v národním týmu v dorosteneckých kategoriích. Jednalo se o jeden z cílů, který jste si před sezónou stanovil?

Samozřejmě. Národní tým je vždy výborná zkušenost, co se volejbalové kvality soupeřů týče. Ovšem za současné situace nevím, zdali mé pozvání setrvá…

Jak to myslíte?

Jsem zvědavý, zdali pozvánka do reprezentace dál platí, i přes nedávné ukončení mé profesionální volejbalové dráhy.

Co Vás k takovému rozhodnutí vedlo?

Už delší dobu jsem se docela rval s myšlenkami o konci. Nicméně teď to dospělo až do bodu, kdy rozhodně nemohu pokračovat dále tímto stylem. Nebyla to čistě zásluha této sezóny. Na volejbal nechci zanevřít, protože ten sport mám rád. Vyhodnotil jsem si ale, že profesionální sport není momentálně pro mne to pravé. Uvidím, co mi budoucnost nabídne.

Hrálo nějakou roli to, že v průběhu sezóny skončil v týmu i Váš bratr Vladimír?

Je mi jasné, že z venku to může vypadat jako evidentní důvod a mnozí si to určitě budou i myslet, ovšem upřímně stejně jako můj příchod jím nebyl nijak zvlášť ovlivněn, tak ani v mém odchodu nehraje Vláďa žádnou roli.

Loučíte se s volejbalem nejen v Kladně a reprezentaci, ale úplně?

Znamená to můj konec na vrcholové scéně šestkového volejbalu. Na jednu stranu „nikdy“ by se mělo říkat s rozvahou a je možné, že někdy v budoucnu mě volejbal bude opět lákat. Na druhou stranu, ti, kdo s tím mají zkušenosti, vědí, že vracet se z nějaké delší „pauzy“ zpět do tohoto kolotoče, je téměř nemožné. Volejbal však na nějaké nižší úrovni plánuji hrát i nadále. Co se týče šampionátu do 21 let, tak pokud se trenér přes ukončení mé extraligové kariéry rozhodne, že bych mohl být pro tým přínosem a pozve mě, tak rozhodně neodmítnu.

Čemu se chcete nyní věnovat, když chcete upozadit volejbal?

Plánuji se trochu více ponořit do studia. Dříve jsem nebyl moc studijní typ, ovšem za poslední rok a půl se ve mě probudila jakási zvědavost, kterou bych rád využil k načerpání nových znalostí. Uvidíme, kam mě toto rozhodnutí zavede.

A konkrétně? Do jaké oblasti byste rád pronikl?

Chtěl bych se vydat cestou ekonomie a světa financí.

Jestliže je to opravdu Vaše sbohem, je něco, co byste volejbalové veřejnosti a fanouškům chtěl vzkázat?

Chtěl bych poděkovat celému týmu, jak hráčskému, tak realizačnímu, se kterým jsme prošli tuhle „nezapomenutelnou“ sezónu, za herní příležitosti, cennou zkušenost a samozřejmě fanouškům, kteří nás bohužel nemohli přijít podpořit do haly, ale ani to jim nezabránilo nás podporovat na dálku.