Adam Zajíček dává po pěti letech Kladnu sbohem. Dlouholetý kapitán se již v průběhu uplynulé sezóny rozhodl, že následující soutěžní ročník začne v jiném než modrobílém dresu s orlem na prsou. Sám ucítil, že jeho čas v Kladně a potenciál spojení s klubem, se naplnil. Osmadvacetiletý blokař a dlouholetý reprezentant se tedy loučí. Až příště přijede do Kladenské sportovní haly, bude stát na druhé straně sítě jako soupeř.

Za pět let slavil s týmem triumf a dvě druhá v Českém poháru. Dvakrát si stříbrnou medaili pověsil na krk i po finále extraligy. Mistrovský titul mu stále unikal. Adam Zajíček se v průběhu kladenského angažmá stal stabilním členem reprezentace a letos útočí na třetí účast na evropském šampionátu v řadě. Nicméně se loučí. V rozlučkové sezóně si připsal celkem 16 es, 78 bloků a celkově si připsal 212 bodů, což mu vyneslo konečné sedmé místo mezi blokaři UNIQA extraligy. Z hlediska obrany dlouho vévodil statistikám, nicméně vedení neudržel. Opět se ale v blocích umístil mezi pěticí nejlepších. 

Přebolelo už vyřazení ve čtvrtfinále?

Asi ani ne. Když vidím ostatní týmy, jak ještě bojují o medaile, o postup do finále a možnost zvednout pohár, smutek a zklamání ve mně stále ještě je. Není však z vypadnutí ve čtvrtfinále, ale celkově ze sezóny. Jak probíhala a jak jsme se jí “protrápili“. Jaké věci jsme řešili a co všechno nás postihlo. Což mě mrzí mnohem víc.

I vy osobně jste se celou sezónu herně trochu trápil. Jak moc těžká pro Vás byla?

Tahle sezóna byla nejsložitější, kterou jsem zažil a nejhorší za těch pět let, které jsem v Kladně strávil. Doba je taková, jaká je. Nás postihly potíže spojené s koronavirem nejhůře, ale nemůžeme a ani nechci se na ně vymlouvat. Těžko říct, jestli nás tyhle negativní okolnosti ovlivnily natolik, že jsme si připouštěli, že máme (na trénování) málo času. Do toho zranění v týmu a nařízení. Osobně si to nemyslím. Snažil jsem se k celé situaci přistupovat tak, abych si myšlenky, že se nacházíme ve složité situaci, nepouštěl do mysli, ale abych byl vždy v pohodě jak zdravotně, tak psychicky a co nejvíce pomohl týmu. Bohužel to nedopadlo. Nesu za všechno určitou odpovědnost. Jako kapitán jsem asi mohl k některým situacím a věcem přistupovat mnohem lépe a nebát se je řešit. Beru si to na svědomí.

Proč jste tak neučinil?

Protože jsem pořád věřil, že se situace zlomí v náš prospěch, v sílu hráčů, týmu a celé organizace, že se vše otočí tím správným směrem. Neříkám, že jsem situaci neřešil. Řešil, možná špatně, a ne tak důsledně, jak jsem měl. Takže asi tak.

Po novém roce šly výkony týmu nahoru a hráli jste podle vašich představ. Odehráli jste konec sezóny z Vašeho pohledu důstojně?

Určitě! Po novém roce byl náznak určitého progresu. Naše výkony se ucelily a ustálily. Najednou jsme byli zdraví a pohromadě. Po Vánocích jsme dobře pracovali a snažili se najít jednotný styl hraní, což se zápětí podepsalo i na hře týmu. Výhry nám ale pořád utíkaly, což bylo nadále frustrující. Spousta ztracených bodů a hloupých zápasů nás připravila o lepší výchozí pozici ve vyřazovacích bojích. Z čeho jsem měl radost, byla naše série s Karlovarskem. Z naší strany jsme předvedli parádní volejbal a chyběl nám kousek k tomu, abychom ho potrápili ještě víc.

V předkole jste dvakrát přesvědčivě porazili Brno a poté jste šli na vítěze základní části z Karlových Varů, který s vámi dvakrát v základní části zametl. Nicméně v play-off jste se mu postavili a hned v prvním zápase jste vedli 2:0 na sety, přesto jste ho prohráli. Byl tohle klíčový okamžik celé série?

Pravděpodobně ano. Série by se poté vyvíjela jinak a před domácím utkáním bychom vedli 1:0 na zápasy. I kladenský duel byl obdobně kvalitní z naší strany. Oni by znervózněli a my naopak hráli ve větší pohodě. Bohužel vše dopadlo jinak. Nicméně jsme nesložili zbraně a v celé sérii jsme předváděli kvalitní výkony. Rozhodně jsme nedali svou kůži zadarmo.

I přes vyřazení jste se díky svým výkonům dostal do sestavy čtvrtfinále. Je to pro Vás cena útěchy?

Vůbec. Samozřejmě, že jsem z toho měl radost. V průběhu série jsem věděl, že předvádím nadstandardní výkony. Zároveň mě ale mrzelo, že jsem je nepředváděl během celé sezóny, tak abych v sestavě kola byl častěji. Vyměnil bych ale všechny nominace a vše okolo, za postup a veselejší ročník.

Druhá, mnohem významnější, nominace přišla do národního týmu. Zlepšila Vám alespoň ona náladu?

Samozřejmě že mám radost, že jsem v širší nominaci. Člověk přijde na jiné myšlenky a doufám, že v národním týmu nebudu mít čas přemýšlet, jaký jsem v klubu prožil ročník. V reprezentaci ale potkám hráče z Varů nebo Budějovic, kteří mi určitě rádi připomenou, jak špatnou sezónu jsem měl. V národním týmu se takto často hecujeme, vše je ale v rámci srandy.

V Kladně jste strávil celkem pět let. Co se vybaví Adamu Zajíčkovi jako první, když se ohlédne za svým působením?

Pravděpodobně asi první sezóna. To byla parádní jízda! Sice jsme na úvod základní části prohráli se Zlínem, což bylo docela překvapení. Pak jsme ale prakticky nenašli přemožitele až do finále extraligy, které sice pro nás nedopadlo, nicméně jsme ovládli Český pohár. Na tohle období budu rád vzpomínat.

Když si to shrneme – dvě finále extraligy, vítězství a další dvě finále v Českém poháru. Dá se to hodnotit jako úspěšné období z Vaší strany?

Vzhledem k tomu, že si dávám jen nejvyšší cíle a vždy jsem skončil sezónu prohrou, tak jsem zklamaný, že ani jedna nedopadla se zlatou medailí na krku na úplném konci a že jsem pro Kladno nezískal kýžený mistrovský titul. Ve vlastním nitru s tím bojuji. Nemyslím si, že bych odvedl špatnou práci, ale chyběl vždy kousek, aby celý ročník skončil lépe. Mám v sobě smíšené pocity. Působení mohlo být veselejší, ale zas tak špatné nebylo. Když angažmá vezmeme odzadu, – osmé, šesté, čtvrté a dvakrát druhé místo – tak mělo klesající tendenci.

Je tohle důvod, proč odcházíte?

Rozhodně ne!

Už během sezóny jste majiteli a hlavnímu trenérovi Milanu Fortuníkovi naznačil, že hodláte odejít. Kdy ve Vás tohle rozhodnutí uzrálo, a řekl jste si, že už je načase odejít?

Někdy kolem Vánoc. Možná o něco dříve na podzim. Sezóna pro mě byla složitá. Vím, kolik jsem jí obětoval a kolik mě stála sil. Nemyslím to teď sobecky, ale vím, že stárnu a čas nezastavím. Tak jsem si řekl, že už je načase udělat změnu a jít za novou výzvou. Chci si znovu zahrát evropské soutěže, být pod permanentním tlakem a zase bojovat o titul. Neříkám, že v Kladně by to nebylo možné, ale vycítil jsem, že můj čas se tady naplnil a chci si zahrát někde jinde.

Během kladenského angažmá jste se oženil a založil rodinu. Jak tohle poznamenalo Adama Zajíčka v kariéře profesionálního sportovce?

Myslím, že nijak. Samozřejmě že jsem vděčný za to, že mám doma zdravou manželku a syna. Klidnější ale nejsem, volejbal stále prožívám. Jsem emočně založený člověk. Mám doma rodinu a ona mě přiměje myslet na něco jiného. Zapomenout na všechny trable a starosti. Možná od sebe obě věci odděluji. Jinak jsem ale pořád stejný rapl.

V Kladně jste si zahrál i se švagrem Martinem Syrůčkem. Jaké to pro Vás bylo?

Byla to velká sranda. Martin je fajn kluk. Myslím, že máme spolu hezký vztah, i když se mnou není jednoduché vycházet. Možná by si z mé strany teď zasloužil lepší chování, ale co se společné sezóny týče, tak to bylo neskutečné. Byla tady parta lidí, která se dokázala poslat pryč a hned v šatně byla sranda. Cesty do Prahy nebo na tréninky byly pěkná jízda.

V Kladně jste byl kapitánem. Loučení s fanoušky jste si ale asi představoval jinak než před prázdnými tribunami, že?

Bohužel. Představoval jsem si to úplně jinak. Rozlučku by si zasloužili všichni, ale realita je jiná. Jenom doufám, že až se vrátím v roli soupeře, tak že mi to zdejší fanoušci nebudou mít za zlé.

Jak myslíte, že na Vás budou vzpomínat?

Doufám, že v dobrém. S místními lidmi jsem měl hezký vztah. Rádi mě viděli bojovat, projevovat emoce, tak snad na mě nezanevřou.

Jeden rok byl kapitánem místo Vás Tomáš Hýský. Koho byste si představoval jako svého nástupce v této roli?

Myslím, že by to měl být někdo jiný. Hyzy si roli kapitána vyzkoušel a nebyla pro něj, což i sám říkal, pokud se nepletu. Nevím, kdo bude v Kladně hrát v příští sezóně, takže je to těžké. Pozici kapitána ale bude určitě řešit trenér Fortuník.

A kdo by měl být kapitánem z hlediska charakteristiky a vlastností?

Asi někdo jako já.

Co to znamená jako Vy?

Člověk, který dýchá pro klub. Obětuje všechno pro úspěch týmu, aby vyhrával a dařilo se mu. Dále se nestyděl za vlastní emoce, ať už pozitivní nebo negativní. A samozřejmě musí být vůdcovský typ. Doufám, že se v Kladně najde.

Co si myslíte, že by Kladno mělo změnit, aby se vrátilo zpět na vrchol?

Určitě musí zapracovat na skautingu, mělo by vybrat a přivést kvalitní hráče, a hlavně pořádně trénovat. Důkladně promyslet, koho sem koupit. Najít hráče na věci, o kterých současný volejbal je. Mít nacvičený systém hry. Teď se ukázalo, že byl takový všelijaký a ucelil se až v období kolem nového roku. Až bude mít tým jasně stanovený koncept, tak na sebe bude vše navazovat a hra bude určitě veselejší.