Do zápasu na půdě lídra UNIQA extraligy se zapojil až ve třetí sadě za stavu 2:7 z pohledu Kladna. Ani Jiří Mikulenka však nezabránil hrůzostrašné porážce s Karlovarskem 0:3. Devatenáctiletý mladík v dresu Orlů se stále ještě potýká s transformací z univerzála na smečaře, a jak sám říká, úplná přeměna ještě chvíli potrvá.

Jak vnímáte porážku s Karlovarskem s odstupem několika dnů?

Pořád stejně jako bezprostředně po zápase. Soupeř byl o hodně lepší. Hlavně na servisu. I v poli nebo na síti nás ale absolutně ubránil. Když už jsme si přihráli, tak jsme nemohli míče spolehlivě složit. Karlovarsko bylo lepší v každé činnosti. Až na druhý set, kdy jsme mu vzdorovali do stavu 19:19. Tím, že jsme na Karlovarsko nevytvářeli tlak, bylo i v prostředním dějství ve větší pohodě než my. Kdybychom výkon z této sady předvedli od začátku do konce zápasu, tak hrajeme déle a možná pro sebe získáme i nějaký set, případně bod.

Pouze druhý set by z vaší strany snesl přísnější měřítka. Co se stalo v tom prvním a třetím?

Soupeř na nás soustavně tlačil servisem a my jsme nebyli schopni odztrátovat. Jestli to bylo něčím jiným, jako například nervozitou, nedokážu říct. Na hřišti jsem od začátku nebyl. Nicméně týmová atmosféra byla před zápasem dobrá, ale v něm jsme ji nedokázali prodat.

Když se podíváme jenom na servis, tak Wiese s Indrou si na něm pomalu vystačili sami. V čem byl na příjmu největší problém?

Měli ho výborný, ať už plachtící nebo skákaný, Wiese ho dokonce varioval. Vyjma úplného začátku zápasu nikdo z nich nekazil a zejména tihle dva do něj slušně prali. Těžko se pak hledá odpověď, když soupeři servis takhle funguje. My jsme po přihrávce a následné nahrávce nebyli schopni rozhodit jejich obranu tak, abychom udělali bod a zastavili jejich nápor. Proto nás porazili takhle vysoko.

Do toho navíc vyhrál jak Zlín, tak i Příbram. Tři kola před koncem základní části se spodní část tabulky pěkně zamotala. Co jste si v šatně říkali na výsledky soupeřů?

Že je to komplikace samozřejmě, avšak nechávat náš osud v rukou ostatních, je dost krátkozraké. Musíme uhrát nějaké body, a pokud se tak ve zbylých třech kolech základní části stane, tak se nemusíme bát o to, že bychom v předkole chyběli.

Mohou být porážka ve Varech a výhry soupeřů ze spodku tabulky pro vás tím správným impulsem do nadcházejících třech duelů UNIQA extraligy?

Na podobný debakl bychom měli co nejrychleji zapomenout a nebrat ho jako hnací motor do dalších zápasů. Jako tým se musíme zamyslet, proč byl zápas ve Varech z naší strany taková katastrofa, poučit se z něj, hodit ho za hlavu a jít dál. Facka to byla pořádná. Do dalších zápasů bychom ale měli jít s čistou hlavou.

Co od nich očekáváte?

Že předvedeme dobré výkony hlavně v domácích zápasech a získáme body, abychom se mohli podívat do předkola. Při troše štěstí jít dál v play-off. Co se týče Českého poháru, tak přejít přes čtvrtfinále a pak se uvidí.

Ihned po poháru startuje předkolo, co říkáte na tento náročný program?

Náročnost a vytížení bude obrovské a pro český volejbal nezvyklé. Něčím podobným jsme si už ale prošli. Kdybychom v Poháru došli až do finále, tak by nám to dalo hodně energie do předkola. Atmosféra by se jistě zvedla a nikdo by únavu neřešil.

Na podzim jste říkal, že po Vás trenér chce, abyste se z univerzála stal smečařem. Jak jste na tom, co se této proměny týče?

Určitý pokrok tam je. Každopádně kvůli tomu, že jsem nebyl v jednu chvíli úplně ve formě, tak jsem neměl přirozeně tolik možností na hřišti, což je pro transformaci to nejdůležitější. Zlepšuji se, jak na příjmu, tak na útoku a organizaci hry. Do vyšší úrovně ale mají moje výkony ještě daleko, a ještě chvíli to bude trvat.

Kdybyste měl vybrat jednu věc, která Vám jde a naopak. Co by to bylo?

Kupodivu si myslím, že mojí předností je příjem. Na to, že se jedná o činnost, kterou jsem celý život nedělal, mám s ní menší problémy než s útokem ze zóny VI. Všechno je o tréninku a opakování. Tohle spíš posoudí ostatní, ale myslím si, že příjem není na úplně špatné úrovni a cestě. Nicméně se peru s útokem, ale i ten by se postupem času měl zlepšit.

Do Kladna jste šel s určitými ambicemi. Jak se doposud naplnily?

Ze začátku jsem si docela dost zahrál, což jsem nečekal a bylo to pro mě překvapení. Pak jsem měl horší období, což se stane každému. Jinak se mi ale letošní sezóna poměrně těžko hodnotí, když je taková všelijaká. Rozhodně není ideální. Přál bych si, abychom se pohybovali výš než ve spodních patrech tabulky a z osobního hlediska bych se chtěl více dostávat na hřiště, zapojovat se do zápasů a dostat se třeba i do základní sestavy. To už je ale na rozhodnutí trenéra a mých výkonech v tréninku samozřejmě.

V týdnu klub oznámil odchod z týmu, potažmo z vrcholového volejbalu, Vašeho bratra Vladimíra Mikulenky. Hrálo tohle nějakou roli při porážce?

Úplně si to nemyslím. V základní sestavě nebyl, navíc byl dlouho zraněný, takže se delší dobu neobjevoval. Stejně by nehrál, protože jeho zdravotní stav nebyl ještě optimální. Blokaře teď v týmu máme tři.

Jste jeho bratr, z týmu jste měl k němu nejblíž. Probírali jste spolu tohle důležité rozhodnutí?

Určitě. Nejednalo se o nic impulsivního. Několikrát jsme se o tom bavili. Vláďa má dost rozumu a v každém jeho rozhodnutí ho podporuji a věřím, že si dokáže vybrat to, co je pro něj nejlepší.

Nacházíme se na přelomu ledna a února. Vy jste v prvním ročníku vysoké školy, jak jste zvládl zkoušky?

Máme školu rozdělenou na trimestry nikoliv semestry, takže jsem neměl takový nápor ve zkouškovém období. Teď mě čekaly tři a zvládl jsem je všechny úspěšně. První už před Vánoci a další dvě jsem měl hotové dlouho před koncem ledna.