Ideálně se vyhnout předkolu, přeje si blokař Michal Lohr

Do kladenské kabiny přišel jako vánoční dárek. Trenér Milan Fortuník musel na konci minulého kalendářního roku urychleně vyřešit situaci poté, co se na delší dobu zranil Vladimír Mikulenka. Za pomoci asistenta Tomáše Johna oslovil 29letého blokaře Michala Lohra, který se tak vrátil k volejbalu na nejvyšší úrovni po téměř čtyřech letech, přičemž ještě mezi svátky naskočil do zápasu proti Lvům. Mezi Orly je tak už měsíc a v Beskydech se postaral o proměněný mečbol. Kladno i díky němu zvítězilo ve veledůležitém utkání 3:1. 

V týmu jste krátce. První výhry venku jste se dočkali až v lednu. Bylo už na čase?

Jednoznačně! Sice jsem, kromě toho pražského utkání na konci minulého roku, u ostatních nebyl. Pro mě osobně se zas o tak dlouhou sérii nejednalo, ale co jsem se koukal na předešlé výsledky, tak už bylo potřeba zvítězit. Hlavně kvůli psychice a sebevědomí týmu.

V novém roce jste vybojovali dvě plnohodnotná vítězství, a ještě s přímými konkurenty v boji o předkolo play-off. Jsou získané body o to důležitější i z psychologického hlediska?

Určitě. Výhrami jsme si přiblížili vyřazovací boje. Náš cíl je ideálně se vyhnout předkolu a jít tak přímo do čtvrtfinále. Poslední dva vyhrané duely nám k tomu výrazně pomohly.

Nyní vás čekají střetnutí s Libercem a Karlovarskem, do kterých však můžete jít po dvou výhrách s čistou hlavou a vědomím, že nemáte co ztratit. Zužitkujete vaše dobré psychické rozpoložení i ve dvou nadcházejících těžkých duelech?

Nemáme co ztratit a můžeme pouze překvapit. Samozřejmě, pokud chceme pomýšlet na přímý postup do čtvrtfinále, musíme s nimi bodovat. Pro nás byly náročnější odehrané duely s Příbramí a v Beskydech, kde jsme potřebovali vyhrát a všichni jsme si uvědomovali jejich důležitost.

Zatímco domácí duel s Příbramí jste měli víceméně pod kontrolou, tak v Beskydech jste utkání museli otáčet. Zlomil se zápas na vaši stranu parádní sérií při podání Filipa Křesťana, kdy jste uhráli osm bodů v řadě?

Prvotně jsme se k ní ani neměli dostat. Celou dobu jsme měli hrát lépe a nevypínat, což se nám bohužel stává. Samozřejmě, že Křesťanova série pomohla a utkání zlomila.

Zmínil jste pojem nevypínat. Máte na mysli například koncovku úvodní sady, ve které jste vedli 24:21, celkem jste měli pět setbolů, a přesto jste ji ztratili?

Přesně tyhle momenty nás sráží. Ostatně byly k vidění i v zápasech se Lvy, hlavně v tom domácím, kde se hrál rekordně dlouhý set. Podle mě jsme ho nezvládli v hlavách.

Do zápasů zasahujete sporadicky, nicméně v tom posledním jste proměnil mečbol. Dokážete si ho ještě při té euforii vybavit?

Nejednalo se o nic plánovaného. Byl to spíš náhodný míč a taková znouzectnost (směje se). Za mě super. Mám radost, že se mi podařilo udělat konečně přímý bod a zároveň trošku pomoci týmu.

Očekáváte, že díky tomu přispějete do týmové pokladny, až dorazíte na trénink?

Něco takového v šatně už padlo, takže si na trénink budu muset přinést peněženku (směje se).

K volejbalu jste se vrátil po necelých čtyřech letech. Co Vás k tomu vedlo?

Upřímně ani nevím. Byla to spíš shoda náhod. Nebylo to tak, že bych se chtěl vyloženě někam vracet. Situace byla taková, že se v Kladně zranil Vláďa Mikulenka a trenér Tomáš John si vzpomněl na mě. Znal mě z ČZU, a tak mi zavolal, zda bych neměl zájem. V současné době jsem rád za jakýkoliv pohyb a zároveň jsem byl rád, že jsem mohl vypadnout z domova.

Jaké to bylo pro Vás překvapení, když jste zvedl telefon a v něm jste od Johna uslyšel otázku „Nechceš jít hrát za Kladno“?

Velké! Nezajímal jsem se, co se kde děje. Na jednu stranu mě zájem ze strany Kladna potěšil. Na tu druhou se přidala i nervozita s nejistotou, jak budu herně po tak dlouhé době vypadat. Pocity byly smíšené, ale nakonec převládlo těšení.

Rozmýšlel jste se dlouho?

Musel jsem to probrat i doma. S manželkou vychováváme čtyřletou dcerku, takže jsem chtěl vědět, jestli žena bude zvládat víkendy, když nebudu doma. Vyšla mi naprosto vstříc a maximálně mě podpořila. Jeden večer jsme si popovídali a bylo víceméně jasno (usmívá se).

Hrálo narození dcery před čtyřmi lety velkou roli v ukončení, respektive přerušení Vaší profesionální kariéry?

Tu nejdůležitější. Nechtěl jsem, aby můj režim vypadal tak, že přes den budu v práci, večer na tréninku, v sobotu na zápase a malou uvidím jen v neděli. Takhle jsem to fakt nechtěl.

Nepřemýšlel jste o návratu na volejbalové palubovky už dřív?

Upřímně, nepřemýšlel. Asi jsem si za tu dobu zvykl na volné víkendy a asi i trochu zlenivěl. Ani jsem se nesnažil aktivně někam vrátit. Zpohodlněl jsem.

Vznikla podle toho i Vaše dohoda s klubem, že budete chodit trénovat pouze v úterý a ve čtvrtek?

To je primárně kvůli práci. Častěji bych tréninky bohužel nestíhal. Takže program úterý, čtvrtek a zápasy v sobotu je takto nastaven primárně kvůli práci.

Jaké to bylo se po tak dlouhé době nasoukat do sálové obuvi a obléknout tréninkový set?

Bolavé (směje se). Začátek bolel a bolí pořád. Tělo si zvyká. Volejbal jsem sice úplně neopustil, hrál jsem Krajský přebor, takže jsem měl jeden trénink a zápas týdně. Nicméně srovnávat s extraligovou úrovní se to nedá (směje se).

Váš návrat byl o to pikantnější, že jste poprvé nastoupil proti Lvům, tedy týmu, ve kterém jste tehdy končil kariéru. Co se Vám honilo v hlavě, když jste se vracel do extraligy a hned proti bývalému klubu?

Ještě tak před dvěma lety by pro mě měl návrat větší váhu. V současném týmu Pražanů totiž, vyjma pár mladších kluků, které jsem kdysi trénoval, nikoho neznám. Znám samozřejmě lidi z vedení, nicméně na nějaké hecování nedošlo a ani mé pocity nebyly nijak zvláštní. Pro mě to je cizí tým. Odcházel jsem z ČZU, teď už jsou to Lvi.

Zpět k volejbalu. Jaká je vlastně Vaše dohoda s trenérem Fortuníkem?

Jsme domluvení do konce sezóny. Moje informace jsou takové, že by se Vláďa Mikulenka měl dát do příští sezóny zcela dohromady. Moje tendence nejsou tady restartovat kariéru. Až se vrátí, tak postupně odejdu.

A schováte se zpátky do ústraní. Žádné pokračování na další roky tedy neplánujete?

Nikdy neříkej nikdy. V plánu to nemám, což jsem neměl ani tenhle návrat. V současnosti neplánuji žádný restart kariéry.

V týmu jste už měsíc. Už jste se stihl s ostatními poznat, sehrát a podobně?

Výhoda je v tom, že spoustu hráčů znám z dřívějška. Sice spíše jako soupeře, ale známe se. S některými jsem dokonce i hrál, například s Filipem Křesťanem v Praze, takže přijetí a poznávání bylo o to jednodušší. Co se týče sehrávání s Filipem Palgutem, tak tam to ještě nějaký čas potrvá, není to ideální. Zapříčiněno je to hlavně mnou. Zvykám si na rychlejší tempo a pomalu se do něj dostávám.

Z vlastní pozice jste tedy rád, že chodíte pouze na pár výměn?

Nešel jsem do Kladna s tím, že bych okamžitě stabilně hrát. Upřímně jsem ani nepočítal s tím, že nastoupím hned do utkání proti Lvům. Bylo mi jasné, že budu plnit roli třetího blokaře, a když bude nejhůře, tak půjdu hrát. S tím jsem do toho šel.

Co volejbalové návyky. Jak dlouho Vám trvalo, než jste si je zase osahal?

Pořád si zvykám. Posledních 3,5 roku jsem hrál v Krajském přeboru na pozici univerzála, teď se zase vracím na blok. Není to nic, co by člověk zapomněl. Je to jako jízda na kole. Musím si vše oživit, nicméně cítím, že už se do toho zase dostávám.

Drtivá většina týmu odjela k zápasu do Beskyd už v pátek. Vy jste přijel až v sobotu. Kvůli práci?

Ano. Spoluhráči odjížděli v pátek po obědě a já jsem ještě ve čtyři odpoledne telefonoval s firmami a zjišťoval ještě nějaké pracovní situace.

Pracujete ve společnosti Unilever na pozici plánovače zakázek. Je v současné době složitější je plánovat?

Starám se o zásoby dezinfekcí a čističů, které má naše firma v portfoliu.

To jste měl v minulém roce asi hodně práce, že?

Až moc (usmívá se).

Dezinfekce byla v posledním roce jedním nejžádanějších zboží. Dokázal jste si vůbec odpočinout?

V poslední době nebylo ani moc jak. Možná o víkendech. Každý rodič mi dá ale za pravdu, že se nejedná úplně o stoprocentní odpočinek, protože práci vystřídá spousta starostí kolem dítěte. I manželka má práci, která vyžaduje spoustu času. Naše dny vypadaly tak, že jsme ráno usedli k počítačům a vypínali je, abychom se postarali o dcerku. Soboty nebo neděle jsme se snažili trávit aktivními výlety do přírody. Rok 2020 byl zkrátka velmi náročný.