Na rozdíl od loňské, relativně bezproblémové, sezóny mají letos kondiční trenér Matyáš Myškovský a fyzioterapeutický tým napilno. Kromě několika zranění řešili zejména neobvyklou vlnu respiračních a virových onemocnění, která se prohnala celým kladenským týmem a značně ovlivnila přípravu a jeho chod v posledních měsících roku 2024. Přesto je se stavem svých hráčů spokojen, i když upozorňuje, že musí mít po nemoci trpělivost vzhledem k udržitelnosti formy směrem k play-off a že někteří ještě stoprocentně nemají navnímané potřeby svého těla. 

Jak se máš, Myšáku? 

Jak kdy. Objektivně se mám skvěle, subjektivně si občas pofňukávám, ale určitě patřím mezi ty šťastnější. Vše důležité je v pořádku.

Když se chce Matyáš Myškovský zresetovat, co udělá? Co sis naplánoval na dny volna? 

Hodně záleží, zda psychicky nebo fyzicky. Poslední dobou spíš oboje. Nějaký velký reset zatím nebyl potřeba, ale je v plánu. Uvidím, jak to dopadne a jak to vlastně bude vypadat. Ale takové ty řízené pauzy většinou s přítelkyní, nějaký wellness a dobré jídlo + hory. Loni jsem byl 4x v Alpách, jednou z toho sám se sebou a je to supr být někde 48 hodin sám v přírodě a své hlavě.

Dnů volna moc nebylo kvůli jiným pracovním povinnostem, ale utrhli jsme se s přítelkyní na 2 dny do Tropical islandu v Německu. Maj tam velmi unikátní saunový svět schovaná v živé džungli a super frogurt s čokoládovými hoblinami. 

Jak jsi spokojený se stavem svých svěřenců po půlce sezóny?

Tak napůl. Plán byl jiný, ale na to, že skoro každý prošel nějakým hloupým zraněním – naražený zadek, dělovka do hlavy atd, nebo antibiotiky, jsme na tom docela dobře. Klasické bolístky tu jsou a vždy budou, to k profi sportu asi patří. Trochu mne letos trápí, jak si poradit s nástupem po nemoci. Spíše po psychické stránce hráčů. Většina kluků očekává, jak byli vždycky zvyklí, že pár dní po nemoci jsou zpátky ve formě. To, co se v kabině prohnalo byl pěkný sajrajt a musí mít trpělivost a nic neuspěchávat. Především s ohledem na udržitelnost formy do budoucích měsíců.

Kádr se oproti loňsku změnil. Změnil se styl tvé práce, náplň nebo priority se skladbou týmu? 

Je tu víc mladších hráčů, kteří ještě hledají, co jejich tělo potřebuje a neznají se tolik. Občas zapomínám nějaké věci zdůrazňovat nebo je beru jako samozřejmost. Princip práce se ale nezměnil.

Áčko má před sebou 8 zápasů a play-off. Jak budeš teď jeho tréninkový plán směřovat? 

Nyní jsme domluveni s Tomášem, že se budeme věnovat více volejbalu. Nějaká fyzická forma je a při zápasech kluky podle nás i nich nelimituje. Vždycky je samozřejmě co zlepšovat. Skoro měsíc a půl jsme ale netrénovali v plně sestavě, a tak chceme dát nyní více energie do volejbalu. Fyzická příprava bude mít více protektivní než rozvíjející charakter. Po tomto bloku přejdeme do obnovení kvality, s větším zapojením specifických cvičení. Přes malinkou pauzu po dobu předkola play-off malinko přikořeníme, a pak to musí už nějak dopadnout.

V klubu se věnuješ i přípravě mládežnických družstev a dívek. Na co se zaměřuješ u nich ?

Zrovna minulý týden jsme se o tom bavili s jednou trenérkou. Mám s nimi pouze jeden trénink týdně. Někteří chodí vícekrát sami, ale jsou to výjimky. V této frekvenci je skoro nemožné myslet na nějaký extrémní kvalitativní rozvoj. Proto si u mládeže zakládám především na technice a naučení správných principů a pohybových vzorců, na kterých můžou dále stavět. Samozřejmě přirozený nárůst síly a rychlosti tam nějaký viditelný je, ale není to priorita. (což jim občas vadí :D). 

U týmu žen je to ještě více o ochraně a zdraví – samozřejmě formou budování síly a elasticity, flexibility a rovnání disbalancí. Většina studuje nebo naplno pracuje, někdy obojí, a snažit se v tomto zápřahu jednou tréninkovou jednotkou zlepšit nějak znatelně výskok nebo rychlost je skoro nemožné. A i kdyby, zápas to nerozhodne, pokud bude mít dosah 298 nebo 302. Pokud ale bude co nejrychleji zpátky na hřišti po zranění, nebo se míra úrazů a bolestí které hru vylučují zmenší na co nejnižší procento, beru to jako úspěch. 

Dokáže Tě po letech zkušeností ještě něco překvapit ?

Nechci vůbec tvrdit, že mám léta zkušeností. Až to budu dělat 3x tak dlouho tak možná. Překvapení, nejistoty a chyby zažívám každý trénink. Vyřešíte 30 bolavých kolen a u 31 si půl roku nevíte rady. Nejvíc mě ale asi překvapuje, kolik suplementů hráči používají, super high – tech přístrojů a fancy cvičení znají, a přitom nemají zvládnuté základní věci a postupy. 

V jednoduchosti je krása je největší pravda a platí i ve sportu, a to i v tom profesionálním. Jsi unavený? Uprav trénink, líp jez a víc spi. Chceš víc skákat? No tak skákej hodně a často. Chceš mít víc na bench? Benchuj…. A dělej to pravidelně, poctivě a dlouho. A až to nebude fungovat, pak je teprve čas zkoušet něco, co vidí na reelsu Barcelony nebo nějakého profíka na úrovni top 10 lidí na světě.