Lukáš Kyjanica přišel do kladenského týmu jako českému publiku neznámý mladík z Bánské Bystrice. Během dvou let se vypracoval mezi nejvýraznější hráče UNIQA extraligy mužů a v nepostradatelný stavební kámen základní sestavy týmu Milana Fortuníka. Když v dubnu se spoluhráči bojoval proti pražským Lvům o postup do semifinále, již věděl, že má místo do národního týmu v květnu namířeno na operační sál. Jak to Lukáše Kyjanicu, blokařskou oporu Volejbal Kladno.cz, ovlivnilo a jak se chystal na návrat na palubovku?  

Jak jsi se vyrovnal s faktem, kdy jsi již v únoru věděl, že Tě po sezóně čekají rovnou dvě operace?  

Situace nebyla nejpříznivější, operace kolena i ramena byly jisté, ale nelámal jsem si s tím hlavu. Doktor odsouhlasil, že můžu dohrát sezónu, a to mě uklidnilo. Hlavně, já ji chtěl dohrát za každou cenu, protože byla skvěle rozehraná. Po konzultacích s vedením týmu jsme se dohodli, že to riskneme, protože nic horšího se už nemůže stát.

Měl jsi obavy, zda se po operacích dokážeš vrátit na úroveň, na kterou jsi zvyklý?

Obavy tam určitě byly, a ještě jsou, jaký ten návrat bude, až začnu naplno trénovat. Ale zatím to je na velmi dobré cestě. Cítím úlevu, že mi oba zákroky pomohly, každým dnem se to zlepšuje. Navíc operace proběhly bez komplikací. Už mi nezbývá nic jiného než se těšit, až se naplno zapojím do tréninku. Dělám pro to maximum, ať už na rehabilitacích nebo ve fitku a věřím, že se ten pozitivní efekt ještě jen ukáže.

Jaké zákroky jsi vlastně podstoupil?

Z kolena mi vybrali kousek úlomku z vnějšího menisku a vyčistili ho. Musím říct, že se koleno dalo docela rychle dohromady a teď je už stoprocentní. S ramenem to bylo složitější. Měl jsem roztržené labrum na dvou místech, takže mi lékaři museli voperovat dvě vstřebatelné kotvy a přišít ho. Také jsem měl natržený supraspinatus, který mi přišívali. Po operaci jsem si neuměl ani představit, že bych měl znovu hrát volejbal. Rekonvalescence ramene se odhadovala na déle, kolem tří až pěti měsíců, ale momentálně jsme oproti předpokladům o hodně napřed. Což znamená, že vše jde velmi dobře. Každopádně nechci nic unáhlit.

Nikdy jsi neměl tak dlouhou volejbalovou pauzu, jak jí prožíváš?

Po tak dlouhé pauze mi už volejbal moc chybí. Vyloženě už se těším na to, až znovu začnu trénovat a hrát. Cítím novou výzvu a motivaci pracovat na sobě ještě více, než doposud a být platným hráčem, ať už v týmu nebo v extralize. Obavy nemám, věřím doktorům, fyzioterapeutům a kondičnímu trenérovi, že mě skvěle připravili a budu schopen znovu naplno hrát.

Co vše obnáší Tvůj návrat na palubovky?

Rehabilitovat jsem začal v podstatě hned po každé operaci. Koleno jsem řešil ještě v Čechách ve spolupráci s kladenským kondičním trenérem Myškovským, který mi sestavil program rehabilitace, kdy jsme začínali postupně na kole až do zatížení s overballem, expanderem a různými cviky na posílení. Co se týká ramene, dva dny po operaci jsme s fyzioterapeutkou Šárkou Tomkovou začali postupně zatěžovat jednotlivé partie svalů kolem operovaného místa a postupně během týdnů zvyšovali zátěž. Do toho jsem denně rehabilitoval s Imrichem Kalmárem. Po třech týdnech od operace jsem začal chodit už i do posilovny, kde jsme s Romanem Kubšem (Fitsporttraining)až doteď pracovali na síle. Poprvé jsem byl schopen zvednout ruku nad hlavu po pěti týdnech od operace. Čeká má ještě poslední kontrola a věřím, že již dostanou svolení k plné zátěži.

Jak jsi prožil vynucenou pauzu?

Jelikož jsem byl tak dlouho doma, měl jsem kopec času se věnovat rodině. Rodiče i moje sestra se o mě v prvních týdnech starali, za což jsem jim nesmírně vděčný. Nebylo to jednoduché ani pro ně. Pořádně jsem si odpočinul, načerpal jsem energii, vídal se s kamarády, dokonce jsem stihl svou dovolenou před operací ramene. A nově se sestře narodil syn, tak i toho jsem si stihl ještě užít.

Brzo již dostaneš zelenou, aby ses zapojil do tréninku. Jaký je harmonogram návratu?

V podstatě bych měl být schopen se ihned připojit k týmu. Stoprocentní to samozřejmě ještě není, ale technická cvičení bych měl již zvládnout. Ještě to musíme probrat s trenéry a uvidí se po prvních trénincích, jak bude moje tělo reagovat.

Jak se těšíš na nové spoluhráče a na tým?

Těším se hlavně na starou partu z minulé sezóny, s většinou z kluků jsem byl v kontaktu i během volna. Příchod nových hráčů družstvo určitě oživí, věřím, že budeme lepší a budeme díky tomu i kvalitněji trénovat. Doufám, že si jako tým sedneme a konečně se nám podaří úspěch v podobě medaile. Těším se na první domácí zápas, hlavně na kladenské fanoušky, kteří nám vždy udělali skvělou atmosféru.

Jaké sis vytyčil osobní cíle pro tento rok?

Určitě bych chtěl zlepšit individuální herní činnosti. Zejména po operacích bude o to důležitější se na preciznost a techniku zaměřit. Půlku minulé sezóny jsem v podstatě fungoval jen v omezeném režimu, o to více jsem motivovaný znovu makat naplno. Věřím, že se dostanu do takové formy, která pomůže hlavně týmu uspět.

Na Kladně trávíš již třetí sezónu, co Tě zde drží?

Líbí se mi přístup klubu k hráčům a ten kolektivní chtíč se zlepšovat. To byl v podstatě i jeden z důvodů zde pokračovat. Za ty tři roky se tady už „cítím jako doma“. Navíc, hrát zde je za odměnu, máme skvělé fanoušky, díky nim se těším na každý zápas.