Sezona se pro A družstvo mužů volejbalového klubu Kladno volejbal cz dlouho vyvíjela nadějně, po základní části skončilo páté díky prohře v posledním kole. V prvním kole play-off nastoupili Orli proti pražským Lvům. S favoritem svedli vyrovnanou partii, nakonec padli v rozhodujícím pátém zápase a v celkovém pořadí skončili na šestém místě. Uplynulý extraligový ročník hodnotí v rozhovoru šéf klubu a trenér A-týmu Milan Fortuník.

Jak vnímáte s odstupem času konečné umístění?

Ze sezony zklamaný nejsem. Řekl bych, že to byl dobrý rok. Ze dvou třetin jsme vyměnili kádr, získali jsme zajímavé hráče a zkušenosti. Tým je mladý a zvykal si na sebe. Naše výkony měly vzrůstající tendenci, hráli jsme lépe a lépe. Kádr jsme udrželi pro příští sezónu a chceme ho vhodně doplnit. Pro další ročník by to mohlo být hodně zajímavé. Pokusíme se ještě vylepšit a vyšperkovat výsledek, který se nám povedl letos.

Tým ukázal progres, přesto skončil opět ve čtvrtfinále. Jaké byly jeho cíle před sezonou?

Před sezonou jsme si vytyčili za cíl postoupit jak v Českém poháru, tak v extralize mezi nejlepší čtyři. Věděli jsme, že ten cíl nebude vůbec jednoduché splnit, i proto, že mimo tradiční silné týmy v nejvyšší soutěži se podařilo dobře sestavit kádr Odoleně Vodě, Příbrami a dalším klubům. Snad s výjimkou Zlína a Beskyd se ostatních deset týmů dokázalo porážet navzájem a nebylo to vůbec jednoduché. Že nám nevyšel závěr základní části, který znamenal pokles na páté místo a nevýhodnou pozici pro play-off, se ukázalo jako klíčové, protože jsme sice po pěti zápasech, ale přeci jen vypadli se Lvy.

V základní části jste se dlouho pohybovali na třetím, čtvrtém místě. Po prohře v posledním zápase jste ale nakonec skončili pátí. Kde se nakonec ztratila výhoda domácího prostředí pro čtvrtfinále?

Všichni mi našeptávají, že v posledním kole v Příbrami. Já to tak nevidím, protože jsme v dlouhodobé části v domácích zápasech několikrát vedli 2:0 a nakonec vyhráli, nebo prohráli v pěti setech hned s několika týmy – ať už proti Brnu, Ústí, Odoleně Vodě nebo Českým Budějovicím. Kdybychom tahle utkání dovedli do vítězného konce s plným bodovým ziskem, tak se v posledním utkání s Kocoury nemuselo o nic hrát. Otázka je, když jsem viděl Odolenu Vodu, jestli by ona pro nás byla přijatelnějším soupeřem než Lvi. Spíš mě mrzí že tím, že jsme vypadli ve čtvrtfinále, jsme se posunuli na šesté místo a jsme bez v příští sezóně bez šance hrát evropské poháry. Pro hráče to byla motivace a chtěli jsme poháry rozhodně hrát, kvůli novým zkušenostem i našim divákům, ale nepovedlo se to.

Jak absence v Evropě hodně mrzí?

Hned od začátku jsme deklarovali, že když si tým evropské poháry uhraje, tak se přihlásíme. Nevím, jestli všechna družstva, která jsou v konečném pořadí před námi, se do pohárů přihlásí. Ale dodržím svoje zásady, pokud jsme poháry neuhráli, hrát je nebudeme. Mrzí to, protože pomáhá dostat klub Kladno volejbal cz do povědomí hráčů i manažerů. Získáváme tím i lepší pozici pro vyhledávání zahraničních posil. Že nejsme v Evropě, je za mě špatně, ale nezasloužili jsme si to.

Vraťme se ke čtvrtfinálové sérii. Lámala se ve čtvrtém zápase, kdy jste vedli 1:0 na sety a zápas prohráli?

Za mě rozhodně. Vedli jsme 2:1 na zápasy, 1:0 na sety a sérii jsme drželi v otěžích. Špatně jsme tam reagovali na vývoj zápasu, hlavně já jako trenér. Praha vyměnila hráče a změnil se její herní styl, kdybychom reagovali lépe, možná jsme čtvrtý zápas usmolili. Lvi dobře vystřídali, rozehráli se hráči, kteří nenastupovali v základní sestavě. V pátém utkání jsem cítil, že jsou nad námi, i když jsme třeba ve druhém setu chvíli vedli. Už bylo těžké s nimi hrát.

Navíc do toho přišla zraněni

Již během zápasu se ukázalo, že Lukáš Kyjanica nemůže pokračovat. Přišli jsme tím o jedno dobré podání a rychlého blokaře. Díky zraněnému lýtku chyběl Kristaps Platačs, nahradil ho Lukáš Čeketa. V průběhu série ho na hřišti vystřídal David Hancock. Hra byla dobrá, co se týče organizace, zklidnění ve vypjatých momentech a hecování, ale přišli jsme tím o druhý kvalitní servis. Nakonec to podobně dopadlo i s kapitánem Jirkou Krafferem, šel ze hřiště když soupeř ubránil některé jeho útoky, ale tím jsme přišli o třetí podání. Do hry šel Tomáš Hýský, zvedl tým útočně, ale v sestavě jsme v tu chvíli měli většinu hráčů s plachtícím podáním. Ten nebyl proti Lvům tak účinný jako útočný smečovaný servis, a i proto šla naše výkonnost trošku dolů.

I přes vyřazení ale podával tým skvělé výkony. Kdy jste si v realizačním týmu uvědomili, že tým bude šlapat takhle dobře?

Že budeme schopni hrát zajímavý volejbal, se ukazovalo hned od začátku. My jsme si přibližně v druhé půlce listopadu sedli a zkusili jsme hodnotit, co se daří a s čím nejsme v naší hře spokojení. Určili jsme si priority, co bychom byli schopni ještě do konce dlouhodobé části zlepšit a co ne. Okolo vánočních svátků bylo jasné, že se nepodaří žádná zahraniční posila, ale jsem rád, že jsme přivedli před play-off Lukáše Čeketu. Hlavně jsme si určili, na co budeme klást důraz.

Na co tedy?

Součinnost v komplexu K2, tedy tlaku na podání, bloku s obranou v poli. A komplexu K1 důraz na rychlou kombinační hru. Od prosince jsme hodně pracovali a řekl bych, že defenziva a vykrývání nás zdobily a byly to naše silné body. Jsem rád, že se tým v těchto bodech posunul. Přiznávám, že jsem nečekal že po Vánocích přijde dlouhá série vítězství a úspěchů. Bylo to milé a vyplynulo to z toho, že jsme měli pracovité hráče, kteří se chtěli zlepšovat a měli cíl. Bylo příjemné vést tento tým.

Všechny posily zapadly perfektně do týmové mozaiky. Skauting v létě se musí hodnotit jako povedený, ne?

Vybírali jsme z několika nahrávačů, volba padla na Gijse. Rozhodly informace, které jsme o něm a jeho hře získali nebo načetli u videa. Je nahrávačem menšího vzrůstu, ale hraje rychle a pestře. Rád využívá hru pipem (středem ze zadní části hřiště). Hlavně jsme věděli, že má kvalitní servis, hraje v poli a je schopný individuálně blokovat, což bylo fajn. V případě Petra Špuláka jsme šli trochu proti dostupným informacím.

V čem?

Angažovali jsme ho přesto, že ho předcházela nejednoznačné zprávy. Zjišťovali jsme informace od jeho spoluhráčů a nedali na zprávy z jeho klubu. Vsadili jsme na to, že je schopný se vydat a pracovat pro tým, což se potvrdilo. Udělal obrovský pokrok v přístupu, ve hře a myšlení. Jsem moc rád, že jsme ho do Kladna dostali.

A ostatních?

Potvrdilo se, co jsme ze základních informací věděli. Nik Seppänen – poctivá, čistá, precizní práce. Malá chybovost, zkušenosti, to všechno sedí. Jsem rád, že zůstává. Lukáš Kyjanica potvrdil to, co v předchozí sezóně. Pracovitý, neustále se zlepšuje. Učí se nejen útočit a podávat, ale i takticky řešit herní situace. Když hrál s Adamem Zajíčkem, hodně spolu mluvili, konzultovali, připravovali se a tím se zlepšovali. Co se týče univerzálů, tak David Hancock přinesl do týmu nátisk, co mají američtí sportovci – snaha o perfektní provedení, přístup, práci na tréninku, motivování se navzájem. Bohužel se rozhodl ukončit profesionální kariéru a vrací se domů. U Kristapse bylo jasné, že přichází po teprve pětiletém hraní volejbalu a jedná se o mladého hráče, který nemá tolik zkušeností a odehráno. Sázeli jsme na to, že když dostatkem herních příležitosti a kvalitním tréninkem půjde nahoru. Liboval si, že je s nahrávačem, který je přesný a vede ho. Jsem rád, že podepsal na další sezony. Doufám, že jeho progres bude stálý a časem se stane oporou pro tým a jasnou útočnou jedničkou.

Jak bylo těžké udržet stávající kádr pohromadě?

Někteří chtěli odejít a změnit soutěž. Musím říct, že to hodně záviselo na tom, zda se povede někoho z kádru podepsat jako prvního… Potom se to začalo nabalovat ve stylu podívej, tenhle zůstal a rádi bychom u něj viděli i tebe. Přesně tak to fungovalo. Když jsme se domluvili s Nikem a Gijsem, poměrně rychle jsme prodloužili smlouvy i s dalšími hráči. Jsem rád, že můžu říct, že osm lidí, kteří toho hodně odehráli, jsme udrželi.

Byl následně o to větší šok, když se David Hancock rozhodl ukončit aktivní kariéru?

On něco naznačoval už na Vánoce. Vím, že to takhle funguje. Pokud hráči dostanou zajímavou nabídku na civilní zaměstnání, zvolí tuhle cestu. Stejné to bylo s Matti Hietanenem. I on měl lákavou nabídku ve Finsku a nebylo o čem jednat. V tu chvíli kluky nezlomí ani nabídka lepšího kontraktu. U Davide je to stejné, rozhodl se skončit kariéru vrcholového profesionálního sportovce a věnovat se práci v Chicagu. Respektuji to.

Už se ví, že se bude hledat do nové sezony smečař a blokař. Aktivní kariéru ukončil Michal Lohr, Lukáš Kyjanica jde na operaci a bude dlouho mimo hru. Hledá se adekvátní náhrada i kvůli tomu, aby se zacelila mezera na bloku?

Určitě! S Lukášem jsem mluvil. Operaci kolene má za sebou, čeká ho ještě rameno. Říkal jsem mu, že pro mě je priorita, aby se vrátil zdravý a stoprocentně připravený. Klidně až v průběhu října, když už se bude hrát. Rozhodně nechceme jeho návrat uspěchat, Lukáš ví, že se v hale objeví až stoprocentně doléčený, aby až začne sportovat vzápětí nemusel znovu na marodku.

Víte už, kde chcete hledat?

Neví se, jací to budou přímo hráči a z jakých zemí. Určitě budeme prioritně oslovovat ty z Evropské unie. V současném divokém světě nemusí být úplně jasné, jestli sem budou moct cizinci mimo EU dorazit. Zároveň vím, že se nebude jednat o české hráče. Hledali jsme je, snažili je kontaktovat, ale nedohodli jsme se s žádným. Je možné, že se bude jednat o zahraniční hráče prověřené naší ligou. Určitě si dovolím říct, že půjde o volejbalisty od prověřených manažerů.

Jak to myslíte?

Už několikrát jsme brali hráče např. od Nisse Huttunena, finského manažera. Když řeknu jména Hietanen, West, Solkema, Seppänen, tak se ve všech případech ukázalo, že to byla dobrá volba. Já mu věřím. Nevím teď konkrétně, o koho se bude jednat, ale uděláme všechno proto, abychom nesáhli vedle.

Jak vypadá situace kolem Lukáše Čekety?

Rád ctím dohody. On má ve Zlíně smlouvu a shodli jsme se Jindrou Neumanem a Romanem Mackem, že na něj nebudeme tlačit a naléhat po konci soutěže. Zlín poměrně zajímavě doplil kádr, posily jsou kvalitní a družstvo chce hrát o vyšší příčky. Lukáš se rozhodl, že i když by byl rád v Kladně, v nově se tvořícím týmu soupeře má velkou šanci pravidelně hrát.

Jak celá záležitost tedy dopadla?

Lukáš bude určitě hrát příští sezonu ve Zlíně, potom je šance, že se objeví u nás. Manažer Jindřich Neuman vyjednal předběžnou dohodu.

S klubem už přes rok pracuje mentální kouč Miroslav Nečas. Jak se jeho práce projevila na týmu?

Možná to není vidět, ale on pracuje s našimi emocemi, učí nás jak zvládat stres. Na úvod musím uvést, že když jsem se s ním dohadoval, tak měl na starost tři oblasti – za prvé A-tým, za druhé chod celého klubu, přičemž si uvědomuji, že jeho práce specialisty je u dětí vhodná až od 12 – 13 let. Třetí oblast, kterou měl hlídat, jsem byl já – multifunkčnost, šéf klubu, sportovní šéf A-týmu, vedoucí realizačního týmu… Za sebe mohu říct, že jeho postřehy sedí, pomohli mi. Obecně nás učí zvládat krizové situace, jak s nimi nakládat, jak se chovat jako jednotlivci, jak jako tým. Hráči si spolupráci pochvalují a překvapilo mě, kolik z nich aktivně přistupují k jeho besedám, školením. Samozřejmě ne všichni tomu absolutně věří. Ve spolupráci chci ale dál pokračovat, věřím, že by nás mohla posunout k lepším výkonům a výsledkům.

Projevilo se to už v zápasech, že se v nich ukázala mentální vyspělost?

Jednak jsme si určili role, každý měl v utkání i přípravě nějakou. Používali jsme je v okamžicích, kdy se týmu nedařilo, kdy na nás působily stres a vypjaté situace. Míra s námi probírá, jak se chovat před utkáním, v jeho průběhu i po něm. Snažili jsme nastavit nějaké nové věci o společném stráveném čase, bavili jsme se o regeneraci. Mám dojem, že fungujeme dobře. Nejsem schopen říct, jak se to projevilo už v letošní sezoně. Vše jsem pozoroval, sledoval přístup kluků a doufám, že už příští ročník budeme zase o něco lepší.