Vánoční svátky přijdou rozhodně vhod. Určitě je uvítají i kladenští volejbalisté. Podle Lukáše Kyjanici týmu jen prospěje, když si alespoň na malou chvíli všichni od volejbalu odpočinou a přijdou na jiné myšlenky u svých rodin. Dvaadvacetiletý rodák z Bánské Bystrice se vrátí na tři dny domů do rodného Slovenska. Už 26. prosince se ale bude společně s ostatními hlásit na tréninku Milanu Fortuníkovi. Orly totiž do konce kalendářního roku čekají ještě dva duely s Prahou.

Poprvé jste s Kladnem absolvoval natáčení vánočního klipu. Jak jste si ho užil?

Bylo to něco netradičního. Jsem zvědavý, jaký bude výsledek. Celkem jsem se na natáčení těšil.

Máte za sebou volejbalový „supertýden“. Už jste si stihl odpočinout?

Něco málo. V sobotu jsme odehráli poslední utkání v Českých Budějovicích. Teď o Vánocích bude mnohem více času na to, si odpočinout, trošku od volejbalu vypnout. Oddechnout si a být s rodinou, což nám může jedině prospět, zvlášť když mezi svátky hrajeme ještě dvě utkání s Prahou.

Máte za sebou pět zápasů v osmi dnech, celkově už jste hráli v prosinci osmkrát. Zažil jste někdy takhle velkou porci volejbalu?

Přemýšlím (dlouho). Myslím, že možná ještě kdysi dávno na střední škole, když jsem hrával v mladších kategoriích. Tehdy jsem kombinoval juniory, slovenskou 1. ligu a extraligu a čekala mě spousta zápasů. Nicméně v takhle rychlém sledu jako teď opravdu ne.

Říkal jste, že v následujících dnech přijdete na jiné myšlenky. To asi přijde vhod po sérii horších výsledků že?

Myslím, že budu mluvit za všechny, když řeknu, že výsledky nejsou podle našich představ. Během vánočních svátků si doufejme urovnáme myšlenky a vyčistíme hlavy. Věřím tomu, že nám to prospěje.

Po zápase s Karlovarskem k vám promlouval trenér Milan Fortuník. Bylo už na čase?

Rozhodně to přišlo vhod. Po každém utkání i tréninku se se spoluhráči bavíme v šatně, co je špatně a co je nutné zlepšit. S výjimkou prvního setu v Budějovicích si myslím, že jsme splnili to, co po nás trenér chtěl. Zápas jsme nezabalili a myslím, že jsme obstáli. Je to sice prohra, ale úplně jiná než s Karlovarskem.

Po boji s koronavirem nyní čelíte obzvlášť obtížnému losu. Po Liberci, Karlovarsku a Českých Budějovicích vás nyní čekají Lvi a souboje s první čtyřkou budete mít za sebou. Jak se vypořádáváte s tímhle?

Má to svá negativa i pozitiva. Jedná se o zápasy, ve kterých nemáme co ztratit a můžeme pouze překvapit. Když do nich půjdeme naplno, tak můžeme uhrát klidně nějaké body. Tyhle zápasy nám můžou pomoci před těmi důležitějšími s týmy v tabulce okolo nás. 

Jistě narážíte na leden, kde už je režim značně „volnější“… 

V tu dobu už budeme mít dohraná všechna utkání, která jsme kvůli nákaze museli odložit a smažeme tak všechny resty. Měli bychom tak mít více času na to připravit se na soupeře na trénincích, protože budeme hrát pouze jednou týdně. Co se týče soupeřů nás ale nic jednoduchého nečeká.

V Kladně už máte za sebou pět měsíců. Už jste se kompletně adaptoval na zdejší prostředí?

Myslím si, že ano. V Kladně se mi velmi líbí. Když ho porovnám s posledním působištěm, tak je to nebe a dudy. Všechno je na mnohem profesionálnější úrovni než v Nitře.

Co konkrétně se Vám na Kladně líbí?

Sportovní zázemí, okolí i prostředí města. Stejně tak lidi.

V létě při představovacím rozhovoru jste řekl, že jste ještě neměl čas si Kladno prohlédnout. Už jste tak učinil?

Město dopodrobna ještě tak neznám. Byl jsem se podívat akorát v centru a projít se po okolí. Když jsme v létě měli cyklovýlet, tak jsem viděl i okolí Kladna. Pak jsem byl samozřejmě i v Praze.

Jedná se o Vaše první zahraniční angažmá. Jak jste si zvykl být takhle daleko od rodiny?

Již od 14 let bydlím na internátu, takže pryč od rodičů jsem technicky vzato už osm let. V tomhle směru to pro mě bylo jednodušší a odloučení neberu jako něco zlého. Za tak dlouhou dobu jsem si už zvykl a umím se o sebe postarat. 

Nicméně rodinní příslušníci, zejména Vaše matka a sestra se staly velkými fanoušky Kladna…

Všem jim za to mockrát děkuji. Stejně tak přátelům. Všichni mě podporují a nesmírně si toho vážím. Je to od nich milé.

Jak prožívají zápasy Kladna?

Prožívají je velmi. Sledují každý zápas. Dokonce se ke mně dostalo, že když hrajeme vypjaté koncovky setů, tak je táta ani nevidí do konce (směje se).

Většina z nich ale skončila nezdarem. Dostal jste za výsledky vynadáno, nebo se Vás spíše snaží podpořit?

Určitě jsou tam momenty a situace, kdy se mě snaží spíše podpořit. Umí mě ale i zkritizovat. Je to tak padesát na padesát.

Vy bydlíte v jednom bytě s Vaším rivalem na postu blokaře Vladimírem Mikulenkou. Tomáš Kunc nedávno prozradil, že mezi sebou často hrajete turnaje na PlayStationu. Kdo z vás je nejlepší?

Pravidelně se střídáme. Každý z nás vyniká v něčem jiném. V NBA se daří Kuncíkovi (Tomáši Kuncovi), ve FIFě vítězí většinou Zajda (Adam Zajíček) nebo Miky (Vladimír Mikulenka).

Za jaký tým ve FIFě většinou hrajete?

FC Bayern Mnichov.

Máte nějakého soupeře, proti kterému se Vám daří či naopak?

Jak kdy, podle nálady.