Jiří Mikulenka: Vím, že tady budu moci ukázat své kvality

Jediného zástupce mělo Kladno na uplynulém domácím Mistrovství Evropy volejbalistů do 20 let. Do reprezentace byl povolán Jiří Mikulenka (19), který mezi Orly zamířil v létě z Příbrami. Znovu se tak setkal v jednom týmu i se starším bratrem Vladimírem. Svůj přesun v rámci Středočeského kraje vnímá pozitivně, a i sám cítí, že v novém působišti může hodně vyrůst, ba co víc, klidně se z něj může stá dlouhodobá opora týmu.

Jaké to je přestoupit do Kladna?

Rozhodně pozitivní změna. Přišel jsem sem s cílem prosadit se v extralize a doufám, že se mi to na Kladně podaří.

Pozitivní změna v čem?

Jsou tady lepší podmínky a větší příležitost zahrát si mezi muži než v Příbrami. Na Kladně je momentálně skvělý kolektiv i vedení.

Byly ve hře i jiné týmy?

Samozřejmě že existovalo více variant. Jednou z nich bylo i studium v USA kombinované s volejbalem na velmi dobré úrovni. Brzy jsem ale tuhle myšlenku opustil. Dále jsem jednal s Příbramí a také Ústím nad Labem.

Nakonec jste se rozhodl pro Kladno. S kým jste toto rozhodnutí komunikoval?

Víceméně jenom s rodinou, hlavně s bratrem. Následně i s volejbalovými přáteli.

Jak moc velkou roli v přestupu hrál Váš bratr Vladimír?

Velkou, zejména z hlediska lidského faktoru, řekl mi, co je v týmu za hráče a jaká je v něm parta. Co se týče volejbalu, tak tam hrály roli jiné aspekty.

Jaké?

Vize, příležitosti, nebo že Kladno je kousek od Prahy, kde bydlím. Mám v ní i školu. Cestování je tak pro mě příjemnější a nemusím se nikam stěhovat.

Nastínil Vám trenér, co se od Vás očekává?

Nejstěžejnější věc, kterou ode mě očekává, je, že se musím přeorientovat z univerzála na smečaře. Na tomto postu bych toho měl odehrát nejvíce, což je pro mě úplná novinka. Dále asi to, co od každého z nás – stabilní výkony, profesionální přístup a průbojnost v tom smyslu, že se budu chtít dostat na hřiště. 

V čem bude nejtěžší se přeorientovat z univerzála na smečaře?

Roli zde hraje několik věcí. Příjem je jednou z nich. Každopádně tohle pro mě problém nebude.

A co tedy?

Útočení z jiných pozic. S ohledem na to, že jsem levák, pro mě bude ještě náročnější se adaptovat na útočení ze zóny IV. a VI. V zóně II., kde jsem byl zvyklý hrávat, se moc neohřeji (směje se).

Jak se Vám zamlouvá nově sestavený tým?

Zamlouvá se mi hodně. Ostatně tým byl jedním z důvodů, proč jsem do Kladna šel. Ačkoliv jsem nejmladší, tak věkový rozdíl mezi mnou a některými spoluhráči není zas až tak velký. V týmu máme zkušené hráče doplněné o kvalitní mladé volejbalisty.

Už jste se v týmu zabydlel?

V omezené době, kterou jsem po Mistrovství Evropy měl, si myslím, že jsem se zabydlel v rámci možností.

Na koho jste se nejvíce těšil?

Těžko říct. Víceméně na všechny. Více se znám samozřejmě s bratrem nebo liberem Tomášem Kuncem. Oba jsou pro mě známé tváře (směje se). Dále ještě Matěj Martinča. Těšil jsem se ale i na ostatní.

V týmu jste tím nejmladším, jak tuto roli snášíte a co všechno je s tím spojeno?

Na tuto roli jsem zvyklý celý život, takže už ji nijak nevnímám, připadal bych si asi divně, kdybych byl v jiné pozici (směje se). Na trénincích a zápasech bych měl být všude první, chystat hřiště, uklízet míče apod.

Jak jste vnímal Kladno jako soupeř?

Kladno bylo vždy kvalitní protivník. Když jsme proti němu hráli s Příbramí, tak jsme s ním snad nikdy nevyhráli.

O pozici v základní sestavě se budete rvát se stálicí Hýským, tahounem Krafferem a mladíkem Vostárkem, jak vnímáte svoje šance?

Byl jsem překvapen, že jsem šanci dostal hned od začátku. Z devíti setů, které jsem odehrál s týmem, jsem se zapojil do většiny z nich, za což jsem hodně rád. Když se to bude vyvíjet takhle dál, tak věřím tomu, že moje vidina stálejší pozice v základní sestavě není úplně nereálná.

Jaké si dáváte cíle pro sezónu 2020/2021?

Snad se vůbec dohraje nějakým důstojným způsobem. Chtěl bych se zlepšit na postu smečaře, dostat se co nejvíce na hřiště a předvádět tam kvalitní výkony. Z hlediska týmu je to jasné. Sice se letos nesestupuje, ale to neznamená, že bychom měli něco vypouštět, naopak. Takže podávat stabilní výkony, které se budou líbit fanouškům, umístit se co nejvýše po základní části a dostat se do semifinále extraligy i poháru. Pochopitelně to bude velmi náročné.

Jak moc se těšíte na moment, až nastoupíte do zápasu v zaplněné Kladenské sportovní hale?

Těším se hodně. Zdejší hala je pro hosty specifická, řekl bych až nepříjemná. Není v ní až takový prostor, a navíc je domácí tým vždy podporován pořádným davem, což bylo pro Kladno vždy velkým motorem, který ho hnal dopředu.

Je to dáno nižším stropem?

Taky. Ale hlavně fanoušky, kteří dokážou být velmi nepříjemní.

Jak se těšíte na spolupráci s o pět let starším bratrem Vladimírem?

Už jsme spolu hráli v Příbrami. Dobře fungovala tehdy a věřím, že by tomu tak mohlo být i nyní. Na tréninku se vídáme denně a těším se, až ten moment přijde.

Berete ho jako svůj vzor?

Samozřejmě. Díky němu jsem začal hrát volejbal.

Co na to říkala rodina, že se sejdete v jednom týmu?

Rodiče byli nadšení, protože se nemusí rozhodovat, komu budou fandit (směje se).

Komu myslíte, že fandili více při vašich vzájemných zápasech?

Řekl bych, že v posledním roce více Kladnu, což bylo ovlivněné tím, že jsem toho v příbramském áčku tolik neodehrál. Jinak se nemohli rozhodnout. A když jsme hráli proti sobě, tak fandili dobrému volejbalu.

Váš bratr je v kladenském týmu zároveň i pokladníkem. Už Vás za něco „zkasíroval“?

Už mám otevřený účet za zápisné a měsíční paušál. Na nějaké větší prohřešky jsem ještě neměl čas.

Mistrovství Evropy volejbalistů do 20 let

Na nedávném domácím evropském šampionátu hráčů do dvaceti let, kde jste skončili poslední, jste byl jediným vyslancem Kladna. Nasměrovaly vás k tomuto výsledku už úvodní prohry s Francií a Srbskem?

Přesně tak. V těchto zápasech jsme v rozhodujících chvílích nepředvedli dostatečnou kvalitu, kterou jsme měli. Zároveň jsme věděli, že sekvence zápasů v základní skupině bude taková, že nás budou čekat čím dál tím těžší soupeři, což mělo velký vliv na psychiku týmů. A jak Mistrovství Evropy dopadlo, víme všichni. Prohráli jsme všechny zápasy. Za některými týmy jsme herně zaostali. 

Dokázal byste s odstupem času říci, kde nastala chyba?

Když se stane něco podobného, tak se chyby hledají jednoduše. Bylo jich tam více, a ne jenom jedna. Z těch větších bych jmenoval tu, že jsme se v týmu nesemkli a k frustraci z proher jsme přistoupili dost špatně. Každý měl začít u sebe, co mohl udělat lépe. Jinak jsme zřejmě zanedbali i něco v tréninku. Když jsme přišli na hřiště, tak technická úroveň ostatních týmů byla znatelně vyšší než ta naše. Jejich progres byl mnohem větší než náš, ať už od loňského Mistrovství Světa nebo Mistrovství Evropy do 18 let před dvěma lety. Posun, který udělali ostatní soupeři, byl mnohem větší, než jsme udělali my a jen těžko jsme se s nimi mohli porovnávat.

Už po úvodních dvou prohrách jste zřejmě všichni tušili, že šampionát z vašeho pohledu nedopadne tak, jak jste si plánovali. Jak se s tímhle vědomím hrálo posléze ve zbývajících utkáních?

Ačkoliv jsme to tušili, tak s tímhle pocitem člověk nemůže jít nikdy hrát. Od toho jsme profesionálové, abychom se od toho pokusili oprostit a hrát to nejlepší, co umíme, což je jediná věc, kterou jsme mohli udělat, a tak jsme taky učinili. Bohužel to na dobrý výsledek nestačilo.

Sám jste zmínil, že ostatní týmy za dva roky udělaly mnohem větší progres než Češi. Vy jste na Mistrovství Evropy do 18 let v roce 2018 brali stříbrné medaile, najednou jste skončili až na desátém místě. V čem byl největší rozdíl mezi vámi a zahraničními národními celky?

Oproti našemu se v jejich podání hrál takřka plnohodnotný mužský volejbal s minimem chyb. Hráči některých celků už stabilně nastupují v nejvyšších dospělých soutěžích. U nás bylo čtyři až pět volejbalistů, kteří trénují s A-týmem, jakžtakž se zapojují, ale chybí jim stabilní vytížení v extralize či pevné místo v sestavě. Když se podívám na způsob, kterým trénují a fungují hráči v ostatních zemích, tak hrají v ligách a týmech srovnatelných s českou extraligou ne-li výše. Individuální kvalita a posun hráčů jsou z mého pohledu v této fázi kariéry tímto znatelně ovlivněny. Oni trénují na denní bázi na nejvyšší úrovni a jsou vystavováni herním situacím v mužském volejbale mnohdy v tom nejlepší podání, což u nás většina kádru nebyla. Bavím se teď zejména o Polsku, Itálii a Francii. Samozřejmě to neomlouvá to, že jsme si nechali utéct vedení 2:0 se Srbskem. 

Po šampionátu poslal místopředseda Českého olympijského výboru a bývalý předseda Českého volejbalového svazu Zdeněk Haník týmu otevřený dopis. Četl jste ho?

Četl. Myslím si, že má myšlenku. Za mě ale až příliš apeloval na psychiku týmu a trošku opomenul, že jsme oproti ostatním byli kvalitativně horší. Co avizoval v dopise, je pravda, což potvrzuji i z vnitřku týmu. Nemůžu proti tomu nic říct.

Ihned po návratu z domácího Mistrovství Evropy jste se zapojil do tréninkového procesu na Kladně, dokonce jste nastoupil hned ve Zlíně. Bylo to pro Vás vysvobození?

Byla, je a vždy bude pro mě čest reprezentovat, a na rovinu musím říct, že se mi z takového šampionátu neodjíždělo dobře, nicméně návrat do Kladna byl velkým vysvobozením. I když jsme se toho spoustu naučili a posunuli dál, prohry se na nás dost podepsaly a atmosféra v týmu po konci základní skupiny nebyla dobrá. Byl jsem tak rád, že jsem se mohl ihned zapojit do tréninku s Kladnem. Škoda jen, že jsme můj návrat neoslavili vítězství ve Zlíně. Tam se ta moje frustrace ještě více prohloubila, za posledních pět měsíců jsem nevyhrál ani jeden zápas..

Sám jste říkal, že jste po návratu z Mistrovství Evropy absolvoval minimálně čtyři z devíti odehraných setů. Čekal jste, že dostanete takovou šanci?

Upřímně nečekal. Bylo to pro mě hodně velké překvapení. Důvěru ze strany trenéra jsem cítil už od mého příchodu a šanci, kterou mi poskytl, pozvedla moji psychiku. Věřím, že moje výkony mezi muži porostou a že společně dokážeme velké věci.