Jako den a noc jsou výkony nejen kladenského týmu, ale i hráčů samotných. Nejvíce to je vidět na Filipu Křesťanovi. Letní posila chtěla nepovedený výkon ve Zlíně odčinit nejvíce, a v duelu s Budějovicemi se ukázala v nejlepším světle. Proti bývalému klubu se 33letý univerzál blýskl 25 body a byl jednou z hlavních hvězd zápasu. I přes parádní výkon spokojenost v jeho tváři chyběla, Kladno totiž podlehlo Jihostroji 2:3. 

Jak s odstupem času hodnotíte zápasy ve Zlíně a doma s Budějovicemi?

Jako diametrálně rozdílné. Stále hledáme recept, jak hrát venku respektive jak se vyrovnat s domácím prostředím soupeřů. Doma podáváme kvalitnější výkony. Na podobných věcech musíme zapracovat a najít systém, jak je zvládnout, jinak by nás podobné výkyvy mohly stát v konečném důsledku lepší umístění. Až se dostaneme z vládních opatření, tak si určitě budeme muset něco říct k tréninkovým jednotkám a všem ostatním věcem.

Co podle Vás v týmu nejvíce drhne?

Ve Zlíně jsme zkazili jenom v prvním setu devět servisů, což je hodně proti soupeři, proti kterému s prominutím stačí dát podání. S Budějovicemi to bylo o něčem jiném, tam jsme udělali spoustu nevynucených a technických chyb v mezihře. Tenhle zápas byl specifický tím, že jsme do něj šli naplno, bez myšlenek, což se nám vyplatilo v podobě získaného bodu. Samozřejmě, že v jiných utkáních bychom měli být opatrnější.

A co dál?

V prvním zápase s Ostravou nás trápilo podání soupeře, tak jsme trénovali příjem. V dalším utkání s Brnem nám šel parádně blok, takže jsme se věnovali jiným věcem. Chybí nám ale součinnost v mezihře, na vysoké míče, chycené balóny v obraně. V tuto chvíli je těžké vyzdvihnout nějakou činnost, která by nám šla perfektně mimo bojovnosti. S tou se ale počítá.

Váš recept, jak tohle všechno změnit?

Všechny věci bychom měli dělat precizněji od základu, trénovat kvalitněji, lpět na určitých pravidlech a dodržovat je. V některých zápasech jsme schopni plnit taktické pokyny v obraně, ale v utkáních se slabšími soupeři od nich ustupujeme a zbytečně panikaříme.

Což se stalo i ve Zlíně. Vy jste dokonce dostal i žlutou kartu..

Tyhle věci neřeším. Jestli mi dá rozhodčí žlutou nebo červenou kartu, si beru na vlastní zodpovědnost. Každý ví, že jsem emotivní a že rozhodčím nic nedám zadarmo. 

Na to narážím. Vaše emoce se jim právě nezdály..

Snaží se dát najevo, že jsou pány na hřišti, což si myslím, že je nadnesené. Osobně bych volil striktnější hodnocení a fungování rozhodčích, za chyby by měli mít pozastavenou činnost pro příští utkání. Nevidím do systému svazu ohledně jejich nominací, ale přijde mi, že někteří sudí jsou proti Kladnu přísnější.

Z jakého důvodu?

Těžko říct. Možná je to minulostí. Pro mě za mě, kdyby byly na každém zápase trenérské výzvy, možná se všem těm chybám vyhneme.

Pojďme k zápasu s Budějovicemi, který se Vám velmi povedl. 25 bodů za zápas je slušný počin a jste díky nim nejlépe bodujícím hráčem extraligy. Jak je hodnotíte?

V tuhle chvíli musím říct, že nejsem se sebou spokojený ani z padesáti procent. V následujících třech týdnech si musím v hlavě vše srovnat a posunout se dál. 

Co chybělo, abyste místo jednoho bodu do tabulky brali všechny tři?

Začali jsme dělat více chyb. Hráli jsme dobře. Budějovice byly favoritem a možná v jejich prospěch rozhodla větší zkušenost. My jsme si ale dokázali, že jsme schopni hrát se všemi. Jde jenom o to, udržet naši kvalitu hry pořád stejnou. Mrzí mě, že se soupeři jako je Zlín nebo Ostrava podáme špatný výkon a s lepšími týmy jsme schopni držet krok, ne-li je přehrát.

Zvlášť na Vás pak bylo vidět, že chcete odčinit porážku ve Zlíně. Přistupoval jste podle toho k zápasu s Budějovicemi?

Věřil jsem, že výkon bude daleko lepší než ve Zlíně. Po prohře jsme byli všichni strašně naštvaní, všichni jsme jí chtěli odčinit. Naštěstí máme tým, který se z podobných věcí dokáže otřepat. 

I trenér Jihostroje René Dvořák po zápase poznamenal, že zvláště na Vás a Jiřím Krafferovi byla znát speciální motivace zahrát dobře. Bylo tomu skutečně tak? 

Spíše jsme chtěli odčinit porážku ve Zlíně. S Jirkou jsme už dostatečně dospělí na to, abychom věděli, že v těchto zápasech nemá cenu jančit. Naopak, je to o tom odosobnit se od minulosti a vnitřně to ustát.

Co bývalí spoluhráči. Jakou jste měl od nich odezvu?

Mluvil jsem akorát s nahrávačem De Amem. O zápase toho ale moc nepadlo, řešili jsme spíše osobní život. Ptal jsem se ho na rodinu, protože situace ve Španělsku je daleko horší než u nás.

Morálka nahradí kvalitu

V Česku se ale situace ohledně nemoci Covid-19 také zhoršuje a kvůli tomu čeká všechny sportovce minimálně do konce října stopka. Jak jste ji se spoluhráči přijali?

Už před zápasem ve Zlíně jsme všichni věděli, že se po víkendu přestane hrát. Mohlo se jednat o jeden z faktorů, který přispěl k výsledku čtvrtečního duelu. Sezóna bude těmito opatřeními bezpochyby poznamenaná. V dalších měsících bude podle mě rozhodovat spíše morálka hráčů než volejbalový um.

Jak to vnímáte vy osobně?

Pro mě je nastalá situace silně demotivující. Chápu, že situace je pro spoustu lidí opravdu vážná a zdraví je vždy přednější. Z pohledu sportovce, který se před sezónou dlouhou dobu připravuje a najednou na minimálně 14 dnů nemůže ani pořádně trénovat, jsou ale opatření s ohledem na můj výkon devastující. V podmínkách, ve kterých jsme momentálně nuceni trénovat, riskujeme své zdraví.

Nyní musíte trénovat venku, jak se Vám to zamlouvá?

Běhat v tomhle počasí se nikomu nechce, ale nejsme z cukru. Jsem zvyklý fungovat i individuálně. Chápu, že musíme vykazovat tréninkovou aktivitu, protože jsme za ní placení. Osobně si ale myslím, že to ve všech profesionálních sportovcích zvyklých trénovat uvnitř vře. Situaci bych přirovnal k tomu, že člověk na konci zkušební doby přijde o místo a čeká ho znovu ten samý proces.

Váš názor na omezení ohledně sportování?

Nerozumím tomu, proč v některých fabrikách můžou po celý den pracovat stovky lidí prakticky pohromadě a my nemůže absolvovat dvouhodinou tréninkovou jednotku ve 12 lidech. Vládní restrikce jsou dle mého názoru v tohle směru nesmyslné. Chápu, že se musí ochránit určitá skupina lidí. My ale jdeme na trénink a z něj rovnou domů. Máme z toho respekt, zejména tedy ti, kteří si nemocí prošli.

Vy jste byl jedním z nich. Jaký měla nemoc ve Vašem případě průběh?

V první řadě je potřeba uvést, že každý člověk na nemoc reaguje jinak. U mě se nejprve projevila únava. První den bylo těžké rozlišit, zda po turnaji v Liberci či po něčem jiném (směje se). Po dalších 48 hodinách jsem zjistil, že bolest těla je abnormálně odlišná od té klasické pozápasové. K tomu mi odešel čich a chuť. Po necelém týdnu už jsem byl ale schopný doma trénovat ve vlastní posilovně.

A co Vaše okolí?

Přítelkyně, se kterou žiji v jedné domácnosti, byla negativní. V rodině jsem měl i další pozitivní případy, nemoc u nich ale měla jen mírný průběh. Samozřejmě jsme se všichni ihned distancovali od prarodičů. Věřím, že nemoc jsme zvládali lépe i díky tomu, že jsme všichni sportovci. Doufám, že se sport brzy vrátí zpět do života lidí, protože hlavně díky němu jsme zdravější a odolnější.