Ve 27 letech už je stálicí týmu. Blokař kladenských volejbalistů Adam Zajíček je už čtyři roky po sobě zároveň kapitánem mužstva, a jak sám říká, i prodlouženou rukou trenéra. V uplynulých dvou sezónách byl vyhlášen nejlepším hráčem na svém postu a svými výkony si pravidelně říká i o místo v reprezentaci. Loni si zahrál na mistrovství Evropy v Polsku a za rok by se rád představil i na domácím šampionátu v Ostravě. 

Minulá sezona byla z důvodů pandemie koronaviru ukončena ještě před zahájením play-off, jak jste to jako hráč vnímal?

Jako hráč a kapitán jsem danou situaci vnímal jako vysvobození pro náš tým, protože uplynulá sezóna byla z naší strany naprostou tragédií, co se herních výkonů týče. Za mě tedy jedině pozitivně. Kdyby se play-off začalo hrát, tak by to s námi dopadlo možná ještě hůř, než jak to nakonec skončilo. 

O co byla minulá sezóna kratší, o to bylo delší volno, jak jste ho strávil?

Hned, jak nám skončila sezóna, tak jsem odjel s rodinou na chalupu na Vysočinu, kde jsme byli přibližně dva a půl měsíce v kuse. Strašně moc jsme si to tam všichni užili. Po této době mi začal měsíční kemp v reprezentaci s kompletně přebudovaným realizačním týmem, za což jsem byl velmi rád. Jednak z důvodu, že jsem tam mohl vůbec být, ale také z důvodu nabrání kondice, o kterou jsem přišel v průběhu koronavirové epidemie.  

Následně jste se hlásil do přípravy na Kladně. Jak se Vám zamlouvá nově sestavený tým?

Moc se mi zamlouvá, především po lidské stránce, což je jeden z nejdůležitějších bodů. Tým musí táhnout za jeden provaz a vědět, že lidi jsou k sobě féroví. Samozřejmě také po herní stránce se mi líbí, počínaje nahrávačem až po libera, které dělá tu nejnáročnější práci při hře nebo střídající hráči. Takže se mi líbí. Doufám, že všechno, co jsme natrénovali a zjistili o sobě, uplatníme na hřišti během sezóny. 

Sezóna už si hlasitě říká o slovo. Jak se na ní těšíte?

Všichni se nemůžeme dočkat, až se sezóna rozjede a konečně si zahrajeme. Doufám, že vydrží co nejdéle a liga pojede i přes odkládání zápasů.

Kapitánem kladenských orlů jste byl zvolen již počtvrté v řadě, co to pro vás znamená?

Pro mě osobně to nic speciálního neznamená. Samozřejmě je to čest být kdekoliv kapitánem, ale je to spíše o zodpovědnosti a o tom být prodlouženou rukou trenéra. Na hřišti je to o tom, řídit ten tým – hecovat spoluhráče, když jsou studení, nebo je v opačném případě uklidňovat či radit, jak se chovat. Samozřejmě nemůžu všem do všeho mluvit, žádný učený z nebe nespadl, navíc v týmu máme i mnohem zkušenější hráče, než jsem já. Nejsem něčím nadřazeným. Soustředím se spíš na to, aby tým šlapal a byl připravený na další rozehru. 

I přes svůj relativně mladý věk jste pro ostatní hráče autoritou a vzorem, vnímáte tak i Vy sám sebe?

Těžko říct. Samozřejmě, že možná pro některé ano. Sám sebe tak ale nevnímám. Když už pocítím, že si mě někdo poslechne, tak je to příjemné, že by se ze mě někdo vyloženě posadil na zadek, se ale neděje, a ani to tak nechci. Snažím se být vstřícný a nacházet cestu pro obě dvě strany tak, aby nikdo nebyl nespokojen.

Uplynulá sezóna se týmu úplně nepovedla, co bude potřeba udělat proto, aby se Kladno vrátilo zpět na vrchol?

Myslím si, že cesta na vrchol bude letos těžká. Nejlepší týmy mají rozpočet někde jinde než my. Na druhou stranu, peníze nejsou všechno a už se několikrát ukázalo, že i tyhle týmy umíme porážet. Za mě asi není dobře se za každou cenu honit za co nejlepším výsledkem. Spíš si myslím, že za těch několik nepovedených ročínků se vytratila chuť bojovat a těšit se na zápasy, což se odrazilo i na návštěvnosti, a to mě mrzí možná i víc než jak sezóny dopadají. Přál bych si, abychom předváděli takový výkon, který bude fanoušky bavit, aby na nás byla vidět chuť bojovat, že se nevzdáváme za žádného stavu. Nechci předbíhat, ale myslím, že se tak i uskuteční. 

Na pozici blokaře jste jasnou jedničkou, kdo by dle vašeho názoru měl zaujmout místo druhého blokaře?

Zkušenostmi jsem možná jednička, ale všichni tři jsme na stejné startovní čáře. Nikdo z nás nemá jednoznačnou pozici. Můžeme hrát všichni. Dokonce bych řekl, že jak Lukáš Kyjanica, tak Vladimír Mikulenka jsou na tom blokařsky lépe. V můj prospěch pravděpodobně mluví zkušenost ve vypjatých chvílích. Každý má své nedokonalosti, ale všichni mohou úplně v pohodě hrát. Hodně důležitá bude důvěra trenérů, myslím, že se nemusí bát dát jednoho nebo druhého v určitých fázích do zápasu, buď na blok, nebo na podání. Lukáš s Vláďou jsou naprosto vyrovnaní a při trénincích je na nich vidět, jak nevypustí ani jeden minisouboj, jak se o to místo perou.

Jaké si dáváte cíle pro sezónu 2020/2021?

Nechtěl bych se primárně zranit, protože už na sobě cítím, že k tomu nemám daleko. Z osobního hlediska bych chtěl opět vyhrát nejlepšího blokaře sezóny, abych zkompletoval hattrick. Nevím ale, jak to chodí při volbě, zdali je poctivá a adekvátní. Co se týče týmu, tak bych chtěl, abychom předváděli hru, která bude bavit nás a hlavně diváky. Pevně věřím, že to přinese ovoce. Sezóna může být krátká a jakýkoliv bod se bude počítat a pak už to bude jenom na vyšší moci, jak vše dopadne. 

Jste zároveň i hráčem reprezentace. Za rok se navíc evropský šampionát uskuteční na domácí půdě v Ostravě. Pohlížíte i tam?

Přeji si, aby forma gradovala směrem k němu. Abych byl v nominaci trenéra Nováka a zahrál si před domácími fanoušky. Každý člověk, který začíná se sportem, by měl mít cíle. Když jsem přicházel do Liberce, tak se mě jeden funkcionář zeptal, čeho bych chtěl dosáhnout. Odpověděl jsem, že se dostat na olympijské hry. Hned se mi všichni vysmáli. Časem postupně zjišťuji, že se jedná o vzdálenou budoucnost a jak složité je, se tam probojovat. Nicméně národní tým se neodmítá, a i když je člověk sebevíc zničený, tak pořád je čest reprezentovat. Těším se na to. Doufám, že budu zdravý, že forma bude taková, abych se tam dostal. Když ano, tak budu velice šťastný. Ten tým má na to, aby postoupil ze skupiny, a můžeme zopakovat výsledek, který se nám povedl proti Francii na mistrovství Evropy v Polsku, kde jsme udělali nejlepší výsledek v novodobé historii a chtěl bych si zopakovat ten pocit, protože to bylo něco nádherného. 

Zpět do současnosti. Jak moc se těšíte na moment, až znovu nastoupíte do zápasu v Kladenské sportovní hale?

Těším se, ale současná doba je taková, jaká je. Ať se na mě nikdo nezlobí, ale tahle pseudonemoc (Covid-19 pozn. red.), která tady je, zbytečně rozděluje společnost a bůhví, kolik lidí bude moct přijít, a čím budou muset být vybaveni. Vzhledem k tomu, jak osobně přistupuji k těmto opatřením, tak nebudu překvapený, že jich v hale moc nebude a raději se na zápasy podívají na internetu nebo v televizi. Nicméně osobně se na ně moc těším.

Je někdo, na koho máte v nadcházející sezóně „políčeno“ z pozice blokaře? 

Z tohohle už jsem vyrostl. Kvalitních hráčů je tady čím dál víc. Když to pomůže týmu, tak nejraději zablokuji všechny (směje se). Už se mi podařilo vystavit stopku i těm nejlepším hráčům na světě. Už ale tímhle nežiju. Samozřejmě mi udělá radost, když například zablokuji Jana Štokra z Liberce, ale že bych vyloženě za tím šel, to ne. Chci blokovat tak, abych pomohl týmu.