Po dvou letech se konečně dočkal. Matěj Martinča (21) bude konečně moci nastoupit za A-tým, když se nejasnosti okolo jeho přestupu konečně vyřešily. V kladenském týmu patří mezi nejmladší, a tak musí plnit povinnosti, jež jsou s tím spojeny. Osobně s tím nemá vůbec žádný problém. Pro něj je to maličkost, vždyť už rok dokázal skloubit sport na vrcholové úrovni a studium medicíny.
Jak velké zadostiučinění je, dostat se z rezervního týmu do Áčka?
Moje pozice na Kladně byla hodně specifická, a to zejména z důvodu problematického přestupu. Dva roky jsem nemohl figurovat na soupisce A-týmu, nicméně jsem s ním trénoval v přípravě a hrál za juniory, respektive rezervní tým. Nyní mám možnost se ukázat i v elitním družstvu.
Jak se Vám zamlouvá nově sestavený tým?
Přijde mi super. V minulých letech v Kladně působila opravdu velká jména, ze kterých měl člověk možná až trochu nezdravý respekt, protože si ve volejbale lecčím prošli. Teď máme relativně mladý tým, doplněný jen o pár starších, neméně zkušených hráčů, což je kombinace, která tu byla v sezónách, kdy se Kladno do extraligy vrátilo, a fungovalo to.
Do letní přípravy jste nastoupil s dvou týdenním zpožděním, povedlo se Vám dohnat tréninkové manko?
Bylo to hodně těžké. Zvlášť pro mě. Sezóna byla ukončena v březnu a moc jsem toho, kromě domácího posilování, nedělal. Se startem nové sezóny jsem se ocitl v karanténě a pak jsem musel skočit do plného tréninkového procesu. Když už jsem se do toho začínal dostávat a rozdíl narovnávat, zasáhla hygiena, a do karantény poslala rovnou celý tým.
Letní příprava se už pomalu blíží ke konci. Jak ji hodnotíte?
Byla velmi náročná. Líbilo se mi, že jsme měli sice těžkou posilovnu, ale i dostatek regenerace, a tak jsme měli dostatek energie i na volejbalové tréninky.
V týmu patříte k nejmladším, jak tuto roli snášíte a co všechno je s tím spojeno?
Taková ta klasika. Musím napouštět pití, stavět kurty, ale vůbec mi tyhle věci nevadí. Každý si tímhle jednou musel projít.
Co bude v nadcházející sezóně největší zbraní Kladna?
Týmová práce a bojovnost. Myslím si, že hodně týmů tímhle zaskočíme.
V sezóně byste měl krýt záda nahrávači Fortuníkovi a vypomáhat kladenskému B-týmu, jak tuto roli vnímáte?
Jedná se o odlišné role. Zatímco v A-týmu si asi moc nezahraji, v rezervě bych měl tým táhnout. Doufám, že Ondra (Fortuník) toho odehraje co nejvíce a bude zdravý a platný. Na rezervu se ale těším, je tam pohodová atmosféra a menší stres ohledně výsledku.
Na přípravném turnaji v Liberci jste ale zaskočil a podle trenérů podal výborný výkon..
V prvních dvou zápasech jsem se, zejména kvůli pozdnímu nástupu do přípravy, necítil vůbec dobře, navíc jsem si narazil prst. Nakonec to ale dopadlo dobře, a jsem rád, že jsem si otestoval, že to zvládnu.
Jaké si dáváte cíle pro sezónu 2020/2021?
Z hlediska týmu bych byl rád, kdyby se sezóna dohrála celá. Osobně budu rád za každé střídání, za každou další zkušenost na té nejvyšší úrovni.
Jak moc se těšíte na moment, až nastoupíte do zápasu v Kladenské sportovní hale?
Těším se. Jenom doufám, že toho moc nezkazím (směje se).
Jste zároveň studentem medicíny, jak moc náročné je skloubit takto náročný druh studia a sport na profesionální úrovni?
Je pravda, že na 100 % dělat obě věci nejde. Loni jsem byl v prvním ročníku, který byl hodně těžký a s volejbalem šel skloubit jen velmi obtížně. Říká se, že druhý ročník je o poznání jednodušší, tak uvidíme, jestli je to pravda (směje se).
Je pro Vás volejbal prostředkem, jak si vyčistit hlavu?
Určitě. I když je to ta nejvyšší možná úroveň a do tréninku musím dávat maximum, hlava si odpočine. Mnoho lidí, kteří měli v plánu se jenom učit, toho měli po třech týdnech plné zuby a byli hodně blízko vyhoření. Z tohoto hlediska mi volejbal hodně pomáhá.
V posledních letech se sport a medicína hodně sbližují. Přemýšlel jste tímhle směrem do budoucna?
Určitě je to jedna z oblastí, které je možné se věnovat. V souvislosti se sportem se člověk nejčastěji vybaví rehabilitace. Mně by se ale líbilo pracovat s lidmi, kteří mají problémy s pohybem jako takovým. Tam vidím svou budoucnost.
