Má na starosti nejméně oblíbenou, ale hodně důležitou část tréninku. Kondiční trenér Matyáš Myškovský (26) připravuje kladenské volejbalisty stran kondice. Nejvíce práce má hned na úvod sezóny v rámci letní přípravy, což je fáze, kterou by většina hráčů nejraději vypustila, nicméně o to více je potřebná a důležitá. Mladý kouč sám dělal atletiku na vrcholové úrovní. V Kladně si zaběhal i extraligu, nicméně po studiu fyzioterapie a sportovní a kondiční specializace nyní podle vlastních slov balancuje na hraně mezi trenérstvím a rehabilitací.

V mládí jste se věnoval atletice na vrcholové úrovni, kdy a proč jste se rozhodl s atletikou skončit?

Konec přišel tak nějak sám od sebe. Byla to kombinace opakujících se zranění, jiných povinností a změny priorit. V určité době jsem se dostal do fáze, kdy jsem se do tréninku musel nutit, a jelikož mi atletika byla vždy primárně koníčkem, usoudil jsem, že je čas se s ní na vrcholové úrovni rozloučit a začít se realizovat jinde. Občas se jdu z nostalgie proběhnout, ale bez závodních ambicí.

Jakou v oblasti kondiční přípravy zastáváte filosofii a odkud čerpáte inspiraci?

Baví mne propojovat starou školu s moderními poznatky. V přípravě využívám cvičení na základech vývojové kineziologie, všechno možné moderní vybavení, ale bez starých dobrých dřepů, kliků, brutální síly a extrémních kondičních tréninků to nejde. Samozřejmě je nutné dodržovat adekvátní regeneraci. S inspirací je to podobně. Jsou publikace, které by si každý trenér měl přečíst, většinou pojednávají o základní metodice, technikách a metodických řadách, ale zároveň čerpám inspiraci o jiných trenérů např. na instagramu (strengthcoachtherapy, shea pierre elite performance apod.). V dnešní době přetlaku informací na internetu je ale velmi důležité kriticky přemýšlet a filtrovat to co si člověk vezme za své a bude používat a předávat svěřencům, a co naopak vypustí.

Jak jste se dostal ke kladenským volejbalistům?

Úplnou náhodou. Tehdejší asistent trenéra (Petr Klár), na mne dostal doporučení od mého bývalého učitele Víta Ruse a následně mě posvětila ještě fyzioterapeutka Michaela Darsová. Sešli jsme se a slovo dalo slovo. 

Jak byste obecně zhodnotil práci s nimi?

Práci hodnotím samozřejmě pozitivně, obzvlášť tento rok, kdy kluci makali asi nejtvrději za dobu, co jsem tady. Na druhou stranu zatím nemám srovnání s ostatními volejbalovými kluby.

Jak se zatím podle Vás vyvíjí letošní letní příprava?

Mám na starosti více tréninkových jednotek a trochu se změnila i povaha tréninků. V přípravě se více makalo, ale i více regenerovalo. V sezóně přejdeme na jiný systém posilování, kdy budou dvě hlavní tréninkové jednotky samostatně a další dvě napojené přímo na volejbalový trénink. 

Využíváte předsezonních fyzických testů ke zhodnocení fyzické připravenosti nebo testujete až v průběhu přípravy? Případně mohl byste se podělit o to, kdo se z hráčů prezentoval nejlépe?

I když je to nezvyklé, a mnoho trenérů by mě za můj přístup ukamenovalo, tak prakticky netestuji. S hráči mám za úkol vést kondiční přípravu a jejím cílem je, aby byli hráči co nejlépe připravení na volejbal a uměli nabyté schopnosti plně využít. Pokud se hráč zlepší v maximální zvednuté hmotnosti na dřep, ale na hřišti to nebude znát, tak jsem jako kondiční trenér selhal. Netestuji z důvodu, abych se příliš nefixoval na výsledky například právě silových testů a podle nich následně neupravoval trénink. Stěžejní je pro mne, jak se kluci projevují na hřišti a jak se cítí. Pracuji hodně podle pocitu, i když si ze mě dělají všichni srandu, že mám napočítanou a zapsanou každou sekundu odpočinku a kilo zátěže (směje se). 

Podílíte si i na regeneraci a rehabilitaci hráčů, popř. jaká jsou nejčastější zranění ve volejbale, se kterými je třeba se vypořádat?

Jak můžu, tak pomůžu. Dbáme hodně na formu rozcvičení a aktivní regeneraci v rámci jednotlivých tréninkových jednotek, zároveň jsme zařadili v přípravě dva tréninky určené speciálně na regeneraci a kompenzace. V sezoně potom budu pomáhat se základní fyzioterapií, tejpováním, masážemi apod. když naši maséři a Míša (Darsová) nebudou stíhat.

Jaké jsou stran kondiční přípravy přednosti a nedostatky volejbalistů? 

Nic konkrétního mne nenapadá. Volejbal je poměrně komplexní sport jak z hlediska nároků na sílu, rychlost a vytrvalost, tak koordinace a rozsahů pohybu. Právě rozsah pohybu je stěžejní pro většinu hráčských postů a většinu pohybových cvičení prováděných v trénincích, a bez něj nejde budovat ostatní pohybové schopnosti, případně hrozí zranění. Ze všech výše zmíněných dovedností si myslím, že obecně nejvíce pokulhává mobilita v kloubech, které logicky nejvíce trpí.

Čemu by se třeba i amatérští hráči volejbalu měli v posilovně věnovat nejvíce?

Ustálení základních pohybových vzorců, stretchingu a pilování základních dovedností. Nejsmutnější je, když hráč, který má hrát extraligu a využívat pokročilejší tréninkové metody neudělá dobře shyb a klik.

V čem se obecně liší příprava volejbalistů oproti jiným sportům?

Volejbal je kombinace extrémní dynamiky a síly, která je potřeba při výskoku a útoku, precizní koordinace pohybů při příjmu a nahrávce, a vytrvalosti, kdy hráč musí podat kvalitní výkon po dobu přibližně dvou hodin. Myslím si, že v náročnosti přípravy je širokou veřejností velmi podceňovaný. 

Jak se liší kondiční trénink hráčů během sezóny oproti tréninku v předsezónní přípravě?

V přípravě je kondici věnováno přibližně dvakrát více času než během sezóny. Je potřeba udělat silný a stabilní základ, ze kterého se bude těžit po zbytek ligového ročníku. Kluci měli sedm kondičních tréninků, z toho dva kompenzační a “jen“ čtyři volejbalové. I ony byly uzpůsobené dopolední kondici. V průběhu extraligy bude kladen důraz především na volejbal. Přejde se na jiný typ periodizace a jednotlivé pohybové schopnosti budou trénovány v rámci různých mezicyklů samostatně, aby byl čas na regeneraci a hru.

Řešíte v rámci kondiční přípravy také to, co volejbalisté jedí, popř. jak jsou na tom hráči s povědomím o správné sportovní výživě či doplňcích stravy? 

Hráči jsou povinni se o sebe ve svém volném čase starat sami. Do toho spadá i zdravá životospráva. Konkrétně jednotlivým hráčům až na výjimky jídelníčky nepřipravujeme, ale jsem k dispozici na konzultace a rady. Ohledně suplementace spolupracujeme s firmami na výživové doplňky. V tomto případě platí stejná pravidla jako u jídla. Jsme k dispozici s radou, ale je to především na nich samotných.

Jako kondiční trenér zároveň působíte i u mládežnických kategorií. Od kolika let by se kondičnímu tréninku měly děti věnovat okrajově a kdy by ho naopak měly začít brát vážně?

Kondiční trénink je široký pojem. Jedna otázka je posilování s činkami, složitá odrazová cvičení a náročné opakované úseky např. se zátěží. Toto je značně individuální a je na každém trenérovi, případně rodiči, kdy uzná za vhodné výše zmiňované cviky zařadit. Důležitá je především dostatečná osifikace (úroveň vývoje) kostry. Kondice se dá ale dělat i jinak. Klidně v osmi letech si může mladý volejbalista navíc po tréninku zaskákat v písku, udělat pár kliků nebo se jít vyklusat. Nejdůležitější je všeobecná průprava a upevňování základů, ale to už bych se opakoval.

Jaké rady byste dal mladým hráčům snažícím se dosáhnout úrovně svých dospělých protějšků? 

Naučit se poslouchat své tělo, protahovat a správně regenerovat. Vždy se dobře rozcvičit, a vědět, co je potřeba udělat po těžkém zápase, aby byli druhý den schopni opět hrát. Všechno ostatní jim předá trenér, ale to, jak se cítí, a co přesně kde a při čem je bolí, musí vědět oni sami.

Jsou kladenští volejbalisté jediným kolektivem, který připravujete, popř. působíte také jako osobní trenér?

Ano jsou. Jediným a prvním, pokud nepočítám krátkodobé působení v atletice. Mou další profesí jsou masáže a rehabilitace, které provádím ve Fit Effectu v obchodním centru Centrál Kladno. Do osobních tréninků ve fitness centrech se nepouštím. Prozatím to pro mne není cesta, kterou bych se chtěl ubírat, ale nikdy neříkej nikdy. Dále také vyučuji anatomii, fyziologii a teorii sportu na střední škole 1. KŠPA.