Jiří Kraffer: Přestup do Kladna je pro mě krokem dopředu

Do mužské extraligy nakoukl v dresu Českých Budějovic a přes Odolenou Vodu se dostal do Kladna. Čtyřiadvacetiletý smečař Jiří Kraffer, rodák z Dobřan u Plzně, je jednou z nových tváří orlů a do týmu ihned zapadl. Právě složení kádru hrálo jednu z důležitých rolí v jeho přestupu. Trenér Milan Fortuník si ho vyhlédl zejména kvůli bojovnosti a jeho přihravačským schopnostem.

Jaké to je přestoupit do Kladna?

Jakmile jsem dostal nabídku z Kladna, věděl jsem, že je to krok dopředu. Moc dlouho jsem neváhal, protože věřím že zde mohu posunout moji kariéru zase o kousek dál.

Minulá sezóna byla z Vaší strany obzvlášť povedená, tudíž jste si mohl vybírat, kam zamíříte. Co rozhodlo pro Kladno?

Skladba týmu. Kdybych podobnou nabídku dostal před loňskou sezónou, přemýšlel bych daleko více, protože se mi zdálo, že zde byli hráči, kteří mi nebyli tolik sympatičtí, letos je všemu jinak a podle toho jsem se rozhodoval. Dále moji volbu ovlivnily i úroveň zázemí, regenerace a další věci. Vše okolo volejbalu je na vyšší úrovni než v Odoleně Vodě.

S kým jste toto rozhodnutí komunikoval?

Primárně jsem celou věc řešil sám, ale konzultoval jsem ji samozřejmě také s přítelkyní, jejíž názor mě zajímal. Ona byla dalším rozhodujícím faktorem. Spolu se vždy snažíme vymyslet ideální řešení na další sezonu.

Nastínil Vám trenér, co od vás očekává?

Samozřejmě, že jsme se o tom při podpisu smlouvy bavili. Koresponduje to s tím, co už jsem se někde dočetl, tedy že ode mě očekává zejména bojovnost a zápal do hry. Jinak si myslím, že úlohy budu mít stejné, jako všude jinde. Jsem menší smečař, tudíž bych měl velmi dobře přihrávat a odvádět „černou práci“ v poli. Rozhodně nejsem typ, který by měl mít čtyřicet bodů za utkání, od toho jsou tu jiní (směje se).

Jak se Vám zamlouvá nově sestavený tým?

Jsem spokojený. Spoustu hráčů už jsem znal. S Filipem Křesťanem jsem hrával v Budějovicích, s dalšími hráči se známe z mládežnických reprezentací nebo z univerziády. Prakticky tu nebyl nikdo, koho bych neznal.

Už jste se v něm jako nově příchozí zabydlel?

Řekl bych, že ano. Jsem člověk, který nemá problém zapadnout do kolektivu. Jsem celkem výřečný a nedělá mi problém seznamovat se s lidmi. Navíc několik hráčů jsem znal i osobně, takže stačilo pár tréninků a seznámil jsem se všemi.

Jak zatím hodnotíte letní přípravu?

Je dobrá a vždy náročná. Všichni se ale těšíme, až v ní bude více volejbalu. Jinak jsem s ní neměl nikdy problém. Běhání a posilovna jsou činnosti, které jsem měl vždy rád. Přijde mi dobře nastavená. Lidé, kteří ji připravují, vědí, co dělají a vše je vyvážené. Ke dřině je i adekvátní regenerace a kompenzační cvičení. Úlevy nikdo nemá, ale zároveň funguje i zpětná vazba, před každým tréninkem diskutujeme, jak se kdo cítí.

Jak jste vlastně vnímal Kladno jako soupeř?

Pro mě bylo Kladno vždy nepříjemný soupeř. Jednak projevem, kdy vždy hrálo agresivní volejbal a nikdy se nevzdávalo, což v kombinaci s jedním z nejnižších stropů, nevěstilo pro soupeře nic dobrého. Bylo vidět, že ve své hale Kladno hrát umí, ostatní týmy moc ne. K tomu všemu plná hala diváků, jež ho hnalo dopředu, tak když to sečtu, tak se zde hrálo hodně špatně. Doufám, že teď toho budu moci být součástí, že budu na té správné straně síly (směje se).

Co bude v nadcházející sezóně největší zbraní Kladna?

První přípravný turnaj v Liberci leccos naznačil, ale myslím si, že v domácí hale hlavně servis. V týmu je spousta hráčů, kteří umí dát velkou ránu a škodit soupeři. Tým je postavený tak, že v něm nevyčnívá žádná hvězda, takže si myslím, že nás tohle semkne a budeme podávat bojovné výkony. Když si tohle všechno sedne, tak budeme komplexní tým, který nebude jen tak prohrávat.

Předpokládá se, že byste měl v nadcházející sezóně po boku Tomáše Hýského zaujmout místo v základní sestavě, jak tuto roli vnímáte?

Celkem se na ní těším. Cítím, že když jsme spolu na hřišti, vzájemně si vyhovíme. Tomáš by měl, i s ohledem na jeho parametry, být společně s Filipem Křesťanem hlavní údernou silou týmu. Mým úkolem bude, mu společně s Tomášem Kuncem, pomoci s přihrávkou, aby měl na všeho více času. Zároveň jsem schopný doplnit útočnou kombinaci z pajpu a zkomplikovat tak soupeřům obranu. Myslím, že by to zkrátka mohlo fungovat.

Jaké si dáváte cíle pro sezónu 2020/2021?

Hlavně hrát dobrý volejbal, abychom se za své výkony na hřišti nemuseli stydět. Týmovým cílem určitě je play-off, a tam bojovat o co nejlepší umístění. Já osobně bych byl velmi zklamaný, kdybychom se tam nedostali. Mým tajným snem, jako snad každého hráče, je dostat pozvánku do národního týmu.

Jak moc se těšíte na moment, až nastoupíte do zápasu poprvé v kladenském dresu?

Určitě se těším, jelikož se bude jednat o netradiční formu. Pro všechny hráče i fanoušky se připravuje jedinečný zážitek. První soutěžní zápas totiž odehrajeme na Štvanici, na antuce, což je hodně atypické. Věřím, že to bude skvělá akce.

Kromě volejbalisty jste také vášnivým rybářem, jak dlouho se věnujete tomuto koníčku? 

Prakticky od mala. Na nějakou dobu jsem se od toho sice vzdálil, ale letos jsem si obnovil licenci. Za mě je to nejlepší relax, možnost, jak si vyčistit hlavu.

Kdo vás k němu přivedl?

Táta. Když jsem s ním jako malý chodil na ryby, tak jsem ujídal návnady (směje se). Postupně jsem začal rybařit taky.

Úlovky si odnášíte nebo pouštíte zpět do vody?

Málokdy si rybu odnesu, většinou je pouštím. Já osobně ryby skoro nejím. Když chytnu kapra, tak představa ho zabít, vykuchat, vykostit a tak dále, mě moc neláká.

U vás se tedy kapr na štědrovečerní večeři moc neobjeví, že?

Z domova jsem byl zvyklý, že jsme měli k salátu kuřecí řízek. Přítelkyně naopak vždy kapra. V tomhle jsem se trošku podvolil. Takže když jedu na Vánoce domů, mám řízek, s přítelkyní ale vždy rybu. 

Jakou největší rybu jste chytil?

Letos se mi povedlo chytit kapra, ten měl zhruba 82 centimetrů a z dravců štika, ta měla 65 centimetrů.