Volejbalová sezona se chýlí ke konci a už za pár dní budeme znát mistry ročníku 2018/19. Bronz urvala Ostrava Honzy Václavíka, čtvrtá příčka patří Kladnu, které hrálo pod vedením trenérského dua – Milan Fortuník a Petr Klár.
V závěru sezony přichází čas bilancování, hodnocení splněných cílů, hráčů, přestupů a týmových změn. Několik zajímavostí nám v otevřeném rozhovoru prozradil kladenský trenér Petr Klár, který nehodnotil jen sezonu, ale prozradil i to, co ho ve volejbalovém prostředí dokáže dostatečně naštvat.
Volejbalistům Kladna skončila sezona, jaká byla?
Za ty 4 sezony, co to s Forbesem (Milanem Fortuníkem) děláme, byla psychicky nejtěžší. Na podzim, po komunálních volbách, jsme přežili klinickou smrt. Měli jsme velké finanční starosti. Museli jsme řezat do kádru. Postupovali jsme v evropském poháru, což stálo nemalé peníze a nevěděli jsme, jestli nás nové vedení města bude podporovat. Místo soustředění na tréninky a zápasy jsme lítali po jednáních a sháněli peníze. Já osobně jsem byl často v nočních hodinách, při pohledu na svého spícího prcka, na pokraji rozhodnutí se na vše vykašlat. Nebýt obrovské morální, ale i finanční podpory fanoušků z Unhoště a našeho věrného doktora, tak jsem byl možná už někde jinde. Díky patří Jindrovi (Neumann) a všem, co nás podporují. Sportovně jsme udělali dobrou vizitku českému volejbalu v Evropě. Musíme tudíž sezonu, vzhledem ke všem okolnostem, považovat za úspěšnou. TOP 16 Evropského poháru CEV, finále Českého poháru a bramborová medaile je potvrzením našich pozic v TOP 4. Soupeři si hodně oddechli, že šel David Konečný do Emirátů, protože s ním by to byla úplně jiná liga.
Po dvou stříbrech jste vyšli naprázdno, ale na druhou stranu vás porazila Ostrava, která ve čtvrtfinále dokázala vyřadit loňského mistra Karlovarsko. Jak vnímáš práci kolegy Honzy Václavíka?
Jak ji mám vnímat, když se vše naučil od nás tady na Kladně za jeho působení na liberu? (smích) Teď vážně. Honza je dle mého názoru obrovská budoucnost českého volejbalu. Je jeden z mála, který má šanci se trenérsky prosadit v zahraničí, umí jazyk a podle mého odhadu povede jednou i český nároďák. Je na svůj věk volejbalově moudrý, obrovský bojovník. Ale to hlavní – je to velký gentleman na svém postu. Asi zase někoho popíchnu, jak mám ve zvyku (smích). Ale pro pobavení uvedu příklad. Honza Václavík mi v Ostravě po každém setu posílal vytištěnou statistiku od svého scoutera. Vzájemně si vycházíme vstříc. Co udělá jiný trenér v play-off? Zakáže protivníkovi trénovat v jejich hale, přestože mu od svazu hrozí pokuta 10 tisíc Kč. Od nás na západ by ho za tento trapný čin odsoudila trenérská komunita na doživotí. To je jeden z důvodů, proč Honza bude možná jednou trenér v uznávané polské lize a ti druzí ne. Honza udělal s nízkým rozpočtem klubu a mladým kádrem placku. Cením si ho daleko více, než trenérů, kterým klub koupí hráče, na kterého si ukáže. A někteří jsou i takoví frajeři, že si ho koupí během vzájemné série v play-off. Pro zajímavost… Letos taky jeden manažer nabídl podobný přestup. Férově jsme tuto možnost odmítli s tím, že jednat o takovém hráči před a v průběhu série nikdy nebudeme.
Nedávno jsi v rozhovoru prozradil, že nechcete nic vyčítat týmu? Že jste některé hráče nestihli přesvědčit o správnosti systému, na kterém jste si 3 roky zakládali. Dá se to nějak blíž vysvětlit?
Považuji letošní sezonu za osobní selhání, ale velkou zkušenost do dalších let. Hráči se musí svým trenérům jednoduše oddat a nesmí tomu být naopak. Já nemůžu na hráče koukat s respektem, jestli má x-titulů, nebo měl medaili na olympijských hrách a vyhrál Ligu mistrů. Máme s Forbesem jasný soulad v tom, jak by měla vypadat naše hra. Demokracie naslouchání doznala nějaké hraniční fáze. Dnešní extraliga je tvrdá a nelítostná sportovní válka a i my přitvrdíme. Máme zodpovědnost vůči městu, sponzorům, fanouškům. Slovy mého trenérského vzoru z Belgie. Neexistuje entraîneur oui,mais peut-être… (Trenére ANO, ale možná…).
Kdo si zaslouží pochvalu?
Všichni, jelikož to byli opravdu super kluci a velcí hráči, byť jsme chtěli asi více. Vyzdvihl bych Moňase (Milan Moník). Srdcař, který přes měsíc riskoval svůj život. Málokdo by šel do risku hrát celé play-off s velkou tříselnou kýlou. Mohlo se stát cokoliv a já mu děkuji, že to zvládnul a přeji mu brzké zotavení po neodkladné operaci.
Nyní přišel čas postavit nový tým. Plánujete velké změny?
Základ máme již nyní celý pod smlouvami. Fíla Habr chce odejít do zahraničí a musíme řešit i post univerzála. Tyto dva posty nemáme uzavřené, ale na rozdíl od předchozích let si můžeme vybírat. Chceme především srdcaře, co budou bavit naše skvělé fanoušky. Hokejisté postoupili do extraligy, a tak jim musíme nabídnout o to větší show, aby přišli do hlediště a nechodili pouze na legendu JJ68. Navíc chceme zkvalitnit hráče, kteří budou základní šestce krýt záda.
Jakými slovy sezonu uzavřeš?
Slovy trenéra Ivana Hlinky: „hlavně se z toho neposrat“. Mohlo být lépe i daleko hůře, ale hlavní je, že i do příští sezony jdeme s jasným cílem. Patřit do skupiny TOP 4 a jednou si s Forbesem splnit náš sen. Vrátit titul na Kladno!
Plánuješ nyní návrat k reprezentaci juniorů?
Čeká nás Mistrovství světa v Bahrajnu. Narovinu. Nevím, jestli u toho budu. Někdy člověk musí říct i ne, i když srdce to cítí jinak. Nabídku jsem dostal, ale moje priority jsou teď někde jinde. Čekám narození druhého prcka a ten první mi vyčítá, že na něj nemám čas. Stydím se, že neumí většinu sportů a musím to napravit. Od Srpna 2017 jsem volejbalově v jednom kole a cítím, že mi v závěru sezony chyběly nabité baterky. Dobíjel jsem si to občas na rozhodčích, čím bych se jim chtěl omluvit. Ale i oni si musí uvědomit, že potřebujeme klubové úspěchy k přežití. 30 chybných postavení v jednom zápase mě dokáže dostatečně naštvat. Ohýbat jejich tolerantností výklad pravidel u mě neprojde.
