Syn proti otci. Fortuníky čeká den D

Jen 25 kilometrů dělí halu pražských Lvů a kladenských Orlů. Pojítek je daleko víc. Vezměte si Fortuníky. Otec Milan vévodí lavičce středočeského volejbalového klubu a syn Ondřej řídí hru Pražanů. Sobota je svede na jednu palubovku a udělá z nich extraligové soupeře. „Maximálně na pět sad,“ zdůrazňují oba.

Jaké to je sedět v jedné kabině, dobře znají, roli protivníků zažijí poprvé. „Hecovat se nebudeme,“ zní opět unisono. Za pocity očekávání, chvění či mrazení se ale ani jeden nestydí. „Nejde jenom o Ondru. Celou svou trenérskou kariéru vlastně skáču z Kladna do Prahy a zase zpátky.

U Lvů jsem prožil nádherné roky. Vím, jak fungují. Klobouk dolů před tím, jakou mají mládež, kolik volejbalistů vychovali, a to se promítá i do výsledků áčka,“ chválí kouč českých vicemistrů. To měl ještě v kádru syna Ondřeje.

„Na Kladně je super parta kluků, se kterými jsem vyrůstal,“ líčí junior. „Emocím nepodléhám. Ale… Působí tam táta i sestra. Půlka rodiny okolo volejbalu něco dělá a druhá mu fandí,“ uvědomuje si pokračovatel nahrávačské dynastie Fortuníků.

„Ondrův styl se mi líbí. Je mu 31 let, vyzrál a prezentuje se tak, jak nahrávač má,“ říká s pýchou v hlase otec. „Sám jsem rád hrál překvapivě. Neuměl jsem pořádně blokovat.

V tom je Ondra lepší než já,“ oceňuje. A jako správný trenér i rodič najde také zápory. „Měl by se více otevřít. Občas se na ploše zamyká do sebe.“

S tím volejbalista z Lužin souhlasí. „Táta byl a je vůdce. Ve sportu dosáhl na neuvěřitelné mety. Dlouho hrával
v reprezentaci, v zahraničí, nastupoval v pohárech. Jako malý jsem hltal jeho zápasy a pamatuji si, jak skvěle všechny organizoval. Lidé za ním vždycky šli. V tom jsem se k němu vzhlížel,“ přiznává.

Na ploše rozdílní, doma k nerozeznání. „Dlouho jsme v pohodě, a pak se vytočíme,“ charakterizuje táta.

„Nemáme rádi hloupost a zbytečné chyby. Ve volejbale i v životě,“ doplňuje syn. A pak se řeč stočí k tomu, zda se dá občasné ztráty koncentrace využít? „Já bych ho, ani nikoho jiného, moc neprovokoval,“ směje se Milan. „Rozzuřený volejbalista hraje často lépe.“

Ani Ondřej by na strunku emocí příliš nehrál. „Táta se fantasticky doplňuje se svým asistentem Petrem Klárem. Kdyby vypadl ze své role, zastoupí ho,“ zdůrazňuje. „Orli nemají až tak vysoký rozpočet, a přitom bojují dlouhodobě o medaile. Klíč k úspěchu je v tom, že umí družstvo výborně poskládat a vést ho.“

To na začátku letošního ročníku příliš neplatilo. Tři porážky ze sedmi kol nikdo nečekal. „Hledali jsme se
v souhře. Nahrávači chvíli trvá, než najde řeč s útočníky. Poslední dva zápasy jsme ale vyhráli a cítíme se být favority,“ dostává se trenér k nadcházejícímu souboji. „Máme zkušenější tým, Lvi zase nadšení a elán.“

Pražany najdeme v tabulce dva body za Kladnem. Do utkání půjdou po dvou porážkách (extraligové a pohárové) v Příbrami. „Nálada je vynikající. Důležité je, že naše výkony mají vzestupnou tendenci. A co rozhodne? Jak se oba týmy popasují s podáním a přihrávkou. Vlastně jako vždycky,“ žertuje nahrávač.

Jakou náladu bude asi mít po sobotě?