Kladenský orel Milan Moník (30) v uplynulé sezoně vyletěl ve své kariéře do nebeských výšin. Na postu libera si po zisku stříbrné extraligové medaile vybojoval místo v reprezentačním výběru. Nyní ho i s orly čeká sobotní ostrý start do nové sezony.

Co z té nebývale úspěšné sezony ve vás zůstává?
Že to na první sezonu v roli libera nebylo vůbec není špatné (směje se). Kladno mi loni v létě dalo na tomhle postu šanci a já makal. Po polovině extraligy jsem si říkal, že když se týmu i mně bude dařit, mohla by z toho být nominace do nároďáku. Vyšlo to a já si zápasy v českém dresu užíval.

Měl jste před prvním startem v národním týmu velkou trému?
Původně jsem si říkal, že to v nároďáku okouknu, jak to tam chodí, a byl jsem smířený s tím, že asi nenastoupím. Když jsem ale nastoupil k prvnímu zápasu, trému jsem necítil. Přeci jen hraji volejbal na vrcholové úrovni patnáct let a něco jsem odehrál (usmívá se). Samozřejmě, napjaté nervy jsem trochu měl, byla to zdravá nervozita, která mne doprovází celý sportovní život. Do každého utkání jsem dával maximum, co jsem byl schopný zahrát.

Za to jste také dostal cenu pro nejlepšího hráče turnaje…
Nečekal jsem to a ani jsem nevěděl, že se taková individuální cena bude udělovat. Víc jsem prožíval, že jsme se dostali do turnajového Final Four.

Prožil jste podle vás absolutní vrchol kariéry?
Rád bych, aby to šlo ještě výš. Aby se nám s Kladnem povedlo opět vybojovat finále, v něm konečně titul a pak snad zase zažít nominaci do reprezentace a případnou účast na Evropě. Myslím si, že se můžu ještě zlepšovat.

Reprezentace skončila v srpnu, poté jste okamžitě naskočil do náročné týmové přípravy, která prakticky plynule přechází do extraligové sezony. Cítíte únavu?
Necítím. V reprezentaci jsme dostali měsíc dovolené. Na ní jsem si fyzicky i psychicky bezvadně odpočinul a pak jsem se zase těšil na volejbal.

V sobotu proti Českým Budějovicím nastoupí Kladno v porovnání s minulým rokem s výraznými změnami v sestavě. Vnímáte to jako hendikep hned v úvodu sezony?
Nemyslím si, že je to hendikep. My nejdeme do toho zápasu s poraženeckou náladou. Chceme vyhrát a uděláme pro to na hřišti všechno. Když se nám vyhrát nepovede, je podle mého názoru lepší prohrát s tak silným týmem, než hned na úvod klopýtnout s papírově slabším než jsme my. Proti Budějovicím se spíše ukážou naše slabiny, o kterých možná nevíme. Se slabším týmem se ukázat nemusí. Ale i když máme nové mužstvo, neznamená to, že s Budějovicemi prohrát musíme. Nezapomínejte, že za námi v hale bude stát fantastické publikum.