Od práce s dětmi až k extralize. Milan Teinizer objevuje nové role v kladenském volejbale

Od léta je součástí kladenského volejbalového prostředí, kde si našel hned dvě role. Milan Teinizer se věnuje hráčkám kategorie U14 a zároveň pomáhá s organizací domácích extraligových zápasů mužů. Co ho přivedlo k trénování, proč ho volejbal ani po letech nepřestává fascinovat a co by chtěl svým svěřenkyním předat? To prozradil v našem rozhovoru.

Co tě přivedlo k trenérské práci a proč tě baví právě práce s mladými volejbalistkami?

K trenérské práci jsem se dostal přes přítelkyni a trenérku Šárku, která je na Kladně dlouhodobě působí. Práce trenéra mi přišla zajímavá, především práce s dětmi, jelikož i mé ostatní brigády zahrnují právě práci s nejmenšími. Rád rozvíjím u dětí potenciál a chuť se zlepšovat ve sportu.

Kategorie U14 je pro řadu hráček první zkušeností s výkonnostním šestkovým volejbalem. Na co se u nich chceš v první řadě zaměřit?

V této kategorii holky poprvé využívají své dovednosti, které si přenesly z minivolejbalu, ve hře šestkového volejbalu. Primárně se chci zaměřit na pohyb v poli a postavení, ve kterém ještě holky tápají.

Jak důležité je podle tebe v tomto věku výsledky tolik neřešit a dát hráčkám především prostor získávat zkušenosti a nebát se chybovat?

Důležité je to velmi, avšak tohle ještě holky ve svém věku zatím nechápou a jejich frustraci z prohry rozumím. Budu se snažit je motivovat spíše radostí ze hry a každého bodu, než výhrami, které na ně zatím ještě čekají.

Co je podle tebe největší výzvou při přechodu od začátečnického volejbalu k šestkovému a jak jim chceš tento přechod usnadnit?

Zmínil bych právě postavení, protože to je právě v tomto věku ještě pro holky občas matoucí. Dále bych zmínil určitě právě pohyb, protože mi přijde, že početné většině holek chybí takový ten návyk, být co nejrychleji pod míčem.

Co bys chtěl, aby si holky z první sezony pod tvým vedením odnesly – po volejbalové i lidské stránce?

Chci, aby je volejbal skutečně bavil, aby se chtěly zlepšovat a chtěly vyhrávat, i když se zrovna nedaří.

A trochu osobněji: co tě na volejbalu pořád baví natolik, že mu věnuješ svůj čas i jako trenér?

Na volejbale mě baví asi nejvíce to, že je to velmi těžký sport po technické stránce a každý aspekt se musí brousit jako diamant. Také mě na něm baví, jak je důležitá týmovost v každém týmu či v šestce na hřišti.

Kromě trénování se budeš podílet také na organizaci domácích extraligových zápasů mužů. Co tě na této nové roli láká?

Rád zkouším nové příležitosti a nové výzvy, dostal jsem možnost organizovat domácí zápasy a využil jsem ji. Zatím si nemohu stěžovat a práce v klubu je někdy složitá, ale ke konci dne jsem vždy rád, že tu mohu působit a vážím si toho.