Z pozice hlavního trenéra extraligy do role, která má zásadně ovlivnit budoucnost klubu. Ondřej Žaba přichází do Kladna s jasnou vizí: propojit mládežnické týmy s A-mužstvem, sjednotit herní styl napříč kategoriemi a vytvořit prostředí, kde mladí hráči nejen rostou, ale jsou připraveni uspět v extralize. „Chceme vychovávat hráče, kteří budou konkurenceschopní a připravení na profesionální volejbal,“ říká Žaba, který přebírá chlapecké extraligy i 1. ligu mužů.
Ondřeji, v extraligovém prostředí se pohybujete dlouho a do Kladna jste léta jezdil jako soupeř a konkurent. Co byla ta první věc, která se vám vybavila, když se řeklo „Kladno“, než jste se stal jeho součástí?
Vzpomínám si na svůj první zápas na Kladně v roli hlavního trenéra, kdy se s kariérou loučil Tomáš Hyský, tehdy už v ústeckém dresu. Po mém oficiálním podpisu byl také prvním, komu jsem volal. Myslím, že historie klubu i množství kvalitních hráčů, kteří Kladnem prošli, mluví samy za sebe.
V Ústí nad Labem jste strávil dvě a půl sezóny jako hlavní trenér v extralize. Teď budete zastávat roli asistenta u A-týmu a zároveň šéfa 1. ligy a mládeže. Jaké to je, přepnout z pozice toho, kdo nese absolutní odpovědnost za extraligový výsledek, do role, kde je prioritou spíše rozvoj a systémová práce?
Opět půjde v něčem o novou roli. Zodpovědnost za výsledek ale ponese celý realizační tým. Kladno má ambice bojovat o nejvyšší příčky, což je pro mě velká výzva. Zároveň je mi tahle pozice v mnoha ohledech přirozenější a na kladenské prostředí i samotný proces budování se už těším.
U reprezentací jste spolupracoval s trenéry jako Jan Svoboda, Michal Nekola nebo Jiří Zach. Co z jejich metodiky si přenášíte do Kladna? Existuje nějaký konkrétní herní prvek nebo přístup k disciplíně, který jste od těchto zkušených trenérů?
Tohle je spíš otázka na knížku nebo delší publikaci. Je toho opravdu hodně, co jsem si odnesl – jak po volejbalové, tak po lidské stránce – a co jsem mohl převzít a dál si přetvořit. V tom systémovém pojetí dospělého volejbalu a tréninku mě nejvíc ovlivnil Michal Nekola společně s Honzou Štokrem. V oblasti techniky, budování návyků a dalších detailů především Jirka Zach. A to úplně zásadní, ten „klubismus“ vnímám jako velkou hodnotu. Spoustu dalších trenérských dovedností mě pak naučil Petr Juda.
Vaše role v Kladně bude unikátní v tom, že propojíte týmy U20, U22 a 1. ligu mužů. V čem vidíte největší slabinu českých hráčů při přechodu z juniorské kategorie do té mužské a jak ji máte v plánu v Kladně eliminovat?
Nechci úplně zabíhat do obecného hodnocení systému výchovy u nás v Česku. Stoprocentně se chceme soustředit na Kladno a na věci, které jsme schopni přímo ovlivnit. V tomto směru máme jasno – s realizačním týmem se budeme zaměřovat na hráče, řekněme typu A, tedy na ty, kteří umí a zároveň chtějí. A potom na hráče typu B – ty, kteří toho zatím tolik neumí, ale mají chuť na sobě pracovat.
B-tým bude v 1. lize pravděpodobně složen zejména z perspektivních členů A týmu, kteří budou dostávat mimo extraligu adekvátní herní prostor ve druhé nejvyšší mužské soutěži. Budete v této soutěži klást větší důraz na tabulkové postavení, nebo je pro vás 1. liga primárně platformou, kde si kluci z U22 mají osahat dospělý volejbal bez ohledu na výsledek?
Na oboje. Jsou to spojené nádoby.
Světový volejbal se neustále zrychluje a klade čím dál větší nároky na univerzalitu hráčů. Co je pro vás osobně tím nejdůležitějším pilířem moderního volejbalu, bez kterého se dnes neobejde jak extraligový hráč, tak talent v kategorii U20 a celkově extraligový celek?
Jednoznačně co nejkvalitnější herní dovednosti a fyzická připravenost. Zní to jako hloupost a na tak hezkou otázku neomalená reakce, ale je to tak. Pak interní idea herních systémů, na kterou nejsem sám. Hlavou bude Tomáš Samsely, aby ten strom věděl, kterým směrem roste. Taky se těším až tyto věci nebudu sdílet sám, nýbrž s týmem kolegů.
Nakolik do tohoto moderního pojetí podle vás promlouvá statistika a videoanalýza už v mládežnických kategoriích? (Respektive zvykání hráčů s těmito informacemi efektivně pracovat a umět je realizovat v zápase a pod tlakem – jelikož i v české extralize zkušení hráči bojují s plněním taktických úkolů, což je osobně i tým pak ve vypjatých momentech může velmi limitovat)?
Je to jedna z věcí, která přechod do dospělého volejbalu může hráčům usnadnit. Na Kladně si tento komfort dovolit můžeme a věřím že to jak po individuální, tak i po týmové stránce bude mít pozitivní dopad.
Kladno má v mládeži vysoké ambice. Jaký herní styl chcete těmto kategoriím vtisknout? Máte v plánu sjednotit herní systém napříč týmy U20 a U22 tak, aby byl kompatibilní s tím, co hraje A-tým pod hlavním trenérem?
V plánu máme s Tomášm určitě sjednotit herní styl napříč kategoriemi od A týmu co nejníž.
V Ústí jste si prošel i těžkými obdobími a boji o záchranu. Jak tato zkušenost ovlivnila vaši trenérskou psychologii?
To se teprve ukáže. Určitě v mnoha ohledech budu jednat jinak.
Kdybyste měl na konci nadcházející sezóny říct, že vaše mise byla úspěšná, co by se muselo stát? Jsou to výkony hráčů, kteří se pozitivně ukážou v A-týmu, nebo konkrétní medailový úspěch v mládežnických kategoriích?
Za nejdůležitější považuji posun mladých hráčů směrem k fungování s A-týmem. A především to, aby byli konkurenceschopní a získali sebevědomí potřebné pro profesionální volejbal.
V Ústí jste byl zvyklý lavičce šéfovat jako hlavní trenér, teď se vracíte do role asistenta. Jak se na tuto změnu perspektivy těšíte a jaká jsou vaše očekávání od spolupráce s hlavním koučem? Je pro vás důležité, abyste byli na stejné vlně, nebo věříte, že různé pohledy mohou tým posunout dál?
Těším se na kolektivní práci. Očekávání nemám. Budu se snažit být podporou ale i oponentem. Pak uvidíme, co na to naše ega … 😀
Věříte, že právě vaše zkušenost z pozice šéfa lavičky bude pro tým přínosem v tom, že dokážete nabídnout jiný úhel pohledu na krizové situace nebo taktiku?
Ano, věřím, že ano. Koučink i sledování taktiky a celkového průběhu hry se zadkem na židli bude v tomto směru jednodušší. Přeci jen role hlavního trenéra s sebou nese velký emoční tlak a nutnost dělat jedno rozhodnutí za druhým.
Realizační tým spolu v sezóně tráví v podstatě víc času než s vlastní rodinou. Znáte se už s ostatními kolegy v Kladně, nebo pro vás bude toto zázemí úplně nové?
Na poznání nové party tvrdě pracuji.
