Po šesti sezonách v kladenském dresu přichází chvíle tichého ohlédnutí. Lukáš Kyjanica se za svým českým angažmá ohlíží jako hráč, který prošel přerodem z nadějného útočníka ve zkušeného lídra. Mluví o velkých zápasech, zraněních, rodině i o tom, proč pro něj Kladno zůstane domovem. V sezóně 2020 přišel s jasnými cíli. Reálná bilance přinesla jednu medaili, desítky emotivních zápasů a silné okamžiky, které mu zůstanou navždy vryté do paměti. Zranění a nepředvídatelné životní zvraty sice zhatily některé sportovní ambice, ale daly prostor důležitějším hodnotám a novému nadhledu, se kterým se dnes jeden z ikonických blokařů novodobé kladenské historie rozloučí naposledy s kladenskou volejbalovou rodinou. Odchází jako opora, která ztělesňuje týmovost, pozitivní přístup a spolehlivost.
Po šesti letech od tvého příchodu – splnilo se to, co sis si při přestupu do Kladna přál ?
Když jsem šel do Kladna, cíle byly jasné – individuálně se zlepšovat, a to jak herně, tak mentálně, a z pohledu klubu bojovat o nejvyšší příčky, jak se tehdy zmiňovalo. Přesto za těch šest sezon, co jsem tady byl, to mohlo být výrazně lepší. V podstatě se nám podařilo získat jednu medaili, a to bronz. Mrzí mě, že jsem nezažil Final Four Českého poháru nebo finále extraligy, ale bohužel takový je sport. Vždy jsme hráli play – off a i když jsme do toho dali všechno, ne vždy to vyšlo.
Určitě bylo klíčové rozhodnutí posunout se v kariéře a jít do Česka. Následně, po relativně individuálně vydařených sezonách, přišlo prodloužení spolupráce, což mi otevřelo příležitosti hlavně z hlediska herního vytížení. Bohužel, jak to ve sportu bývá, ambice, cíle a sny byly vyšší, ale přišla zranění, která tento posun zabrzdila nebo úplně znemožnila.
Jak se za tu dobu změnila tvoje role v týmu ?
Když jsem přišel poprvé do Kladna, moje role byla jasná – servírovat, pálit do servisu a být silný v útoku. Určitě jako od nováčka a mladého hráče nikdo nečekal zázraky. Dovolím si říct, že se to za ten čas otočilo a moje role se na hřišti přetransformovala do pozice jednoho z hráčů, na které se tým může spolehnout i v těžkých momentech a který dokáže situaci uklidnit, když přijde tlak. Mimo hřiště si nemyslím, že by se něco zásadního změnilo, pořád jde o udržování dobré a pozitivní nálady a týmového ducha. Teď se cítím jako jeden z těch zkušenějších hráčů, který může v určitých situacích nebo z taktického hlediska předávat herní zkušenosti mladším.
V původním rozhovoru jsi zmínil, že rodina tě v tvé kariéře plně podpořila a že bys rád fanoušky pozval na „Kysucký chléb“. Změnilo se za ty roky něco?
Rodina a moje úžasná přítelkyně Alička mě neustále podporují neuvěřitelným způsobem, za což jim nesmírně děkuji. Hhlavně v těžkých chvílích, i teď při tomto předčasném a nevynuceném konci sezony. Myslím si, že se změnil můj způsob myšlení a za ty roky jsem si uvědomil, že existují mnohem důležitější a podstatnější věci než jen volejbal, a to je rodina. Díky tomu jsem si volejbal začal víc užívat a netlačil na sebe takový stres, když se nedařilo.
Plány po kariéře zatím žádné velké nejsou, v podstatě bych to ještě nenazýval ukončením kariéry, ale spíš nevynucenou pauzou, takže na prvním místě bude regenerace po operaci. Určitě bude víc času hlavně na rodinu, protože rekonvalescence je delší, a potom se uvidí, co dál. Nějaký plán B samozřejmě existuje pro případ, že by mi zdravotní stav neumožnil pokračovat ve volejbale. Fanoušky bych ale rozhodně znovu a znovu pozval na Kysucký chléb, protože je boží – a to se nezměnilo. 😄
Kdybys měl vypíchnout jeden moment v kladenském dresu, na který budeš celý život vzpomínat, který by to byl a proč?“
Těch momentů je za tu dobu opravdu hodně, ale kdybych si měl vybrat jeden, byl by to domácí zápas play-off proti Praze v sezoně 2021/2022, kdy jsme vyrovnali sérii na 1:1. Tehdy přišel Čeky a rozhodl zápas. Atmosféra byla úžasná a ty emoce, ještě teď mám husí kůži, když si na to vzpomenu. Samozřejmě nesmím zapomenout ani na poslední zápas, ve kterém jsme získali medaili.
Jak tě fanoušci a tým drželi nad vodou v období, kdy ses pral se zdravím?
Kladno bylo, je a vždy bude známé svými úžasnými fanoušky, jejich fanděním a atmosférou, kterou dokážou vytvořit. Rozhodně i to byl jeden z faktorů, který mě držel nad vodou a pomáhal mi zvládat zápasy i přes bolest.
Co bys chtěl všem Kladeňákům vzkázat?
Kladenským fanouškům a všem z klubu bych chtěl poděkovat za ty roky v Kladně. Za to, že při nás stáli, ať se dařilo, nebo nedařilo, za neskutečnou atmosféru, kterou vždy vytvořili v hale, a hlavně za jejich laskavost, přátelskost a podporu. Kladno mi dalo strašně moc a jednoznačně mě posunulo dopředu, za což jsem nesmírně vděčný. Určitě bych se chtěl přijít podívat a podpořit Kladno hlavně v play-off, jakmile mi to zdravotní stav po operaci dovolí. Jednou Orel, navždy Orel!
ODKAZ NA PRVNÍ ROZHOVOR LUKÁŠE KYJANICI PRO KLADNO VOLEJBAL CZ: ZDE
