„Svému klubu bych do další sezóny popřála inspirativní a vstřícnou spolupráci všech trenérů, která povede k růstu našich svěřenců a potažmo i k lepším výsledkům v soutěžích,“ říká šéftrenérka kladenské mládeže Kateřina Svobodová. Jak vypadá ideální vývoj mladého volejbalisty od přípravky až po extraligový A-tým a proč je pro úspěch klíčový lidský přístup trenérů? V rozhovoru vysvětluje, jak v Kladně pracují s biologickým věkem hráčů, jak funguje propojení se sportovním gymnáziem a proč věří, že nová prvoligová soutěž pomůže místním odchovancům úspěšně prorazit mezi dospělé.
Když se řekne „cesta hráče od mládeže až do extraligy“, co si pod tím představíš?
Já si představuji podmínky pro ideální vývoj hráče následovně. Do družstva přípravky přijde dítě přibližně ve 3. třídě. Může i dřív, přípravka slouží ke všeobecnému pohybovému rozvoji. Základy volejbalu mu nijak neublížíme. V ideálním případě je zvyklé na pohyb a může dělat i další sport.
V dalších letech prochází plynule všemi věkovými kategoriemi, získává herní zkušenosti v mládežnických soutěžích pod vedením profesně i lidsky zdatných trenérů. Každá kategorie vyžaduje specifický přístup trenéra k dítěti, vhodnou tréninkovou náplň a adekvátní množství tréninkových jednotek. Hráči s potenciálem hrát nejvyšší soutěže se mohou stát členy mládežnických reprezentací a posléze naskočit i do soutěží dospělých. V ideálním případě je pro ně zabezpečená kvalitní kondiční a mentální příprava, fyzioterapeutická a lékařská péče.
Jaké vlastnosti nebo přednosti má mít podle tebe ideální trenér mládeže?
Kvalitní trenér mládeže, mluvíme-li o ostříleném trenérovi, by měl být samozřejmě profesně na úrovni, měl by se zajímat o nejnovější trendy v tréninku, vzdělávat se tak, aby mohl položit co nejlepší základy volejbalových dovedností. Zároveň by to měl být člověk, který se pod tlakem okolností, hlavně v soutěžních utkáních nestává „zvířetem“, tedy zůstává člověkem emocionálně vyrovnaným tak, aby neškodil, neurážel a neponižoval. Tedy, i když se nedaří, udrží si svou lidskou tvář, svým hráčům je rádcem a oporou. Je optimistický a vlídný.
Začínající mládežnický trenér musí mít hlavně chuť do práce a touhu profesně se zdokonalovat. K tomu mu mohou výrazně pomoci jeho zkušenější kolegové. Klub si musí umět nové trenéry sám vychovávat.
Kladno patří mezi kluby se statutem Sportovního centra mládeže. Co podle tebe tento systém přináší hráčům a proč je důležité, aby jednotlivé kategorie nebyly oddělené?
Z mého úhlu pohledu je prolínání mezi věkovými kategoriemi jedním z nejdůležitějších principů, jak posouvat jedince kupředu. Důležitější, než kalendářní věk hráčů, je věk biologický, tedy jejich fyzické předpoklady a mentální vyspělost, a věk herní, tedy to, jak dlouho se sportu věnují a jaké mají technické dovednosti. Hráčům, kteří mají naopak nízký biologický a herní věk, můžeme dát třeba rok, nebo i více „k dobru“, pokud vidíme potenciál do budoucna. S některými stojí za to se „trápit“ déle.
Akcelerovaných jedinců, kteří jsou dříve vyspělí a hrají dobře v dětském věku je hodně. V určitém bodě se ale jejich výkonnost zastaví, přestanou růst a ti, na počátku slabší, je často nejen doženou, ale i předběhnou.
Jak důležitá je pro rozvoj hráče spolupráce mezi trenéry jednotlivých kategorií?
Spolupráce mezi trenéry, vzájemné předávání informací, postřehů o hráčích, konzultace názorů, jsou alfou a omegou ideálního fungování v rámci klubu. Je potřeba své hráče dobře znát, sledovat je v tréninku i v utkáních. V případě hráčů s potenciálem pro A-tým o to pečlivěji.
Každý hráč má jiný talent, jiné fyzické předpoklady i jinou rychlost vývoje. Jak vypadá individuální práce s hráči a jak poznáte, kdy je správný čas posunout mladého volejbalistu dál?
Celý proces vývoje hráče by měl být průběžně dlouhodobě sledován, v ideálním případě šéftrenérem složky tak, aby se po konzultacích s ostatními trenéry příslušných věkových kategorií mohlo citlivě rozhodnout o tom, zda určitého hráče případně posunout výš. Své důležité slovo by zde měl mít i kondiční trenér.
Jako šéftrenérka mládeže zodpovídáš za dlouhodobou koncepci. Jak těžké je nastavit jednotnou herní metodiku tak, aby na sebe kategorie od U18 až po dospělé přirozeně navazovaly?
Mým přáním by bylo, aby všichni trenéři na sebe navazujících kategorií, aktivně spolupracovali. Navzájem si asistovali na trénincích, zajímali se o to, co se trénuje a hraje pode mnou i nade mnou a přenášeli si poznatky do svých tréninků. Navzájem se od sebe učit, přímo v procesu, je ta nejrychlejší, nejinspirativnější a nejzábavnější cesta ke kvalitnímu tréninku.
Kladno se v posledních letech výrazně odklonilo od cesty hledání posil v zahraničí a sází na odchovance. Je těžké udržet mladé hráče motivované a trpělivé, než ta šance v extraligovém áčku opravdu přijde?
Myslím si, že udržet mladé hráče motivované je hodně těžké. Tlak na výsledky je už v nejvyšší soutěži enormní, takže šance mladíkům se dávají spíše zřídka. Proto jsme rádi, že budeme mít letos možnost hrát druhou nejvyšší soutěž 1-M, která umožní těmto klukům rozvíjet jejich herní potenciál v kvalitní dospělé soutěži.
Doufáme v jejich pracovitost, trpělivost a chuť postupně se více prosazovat i v extralize.
Věřím, že příležitost dostanou a s přibývajícím herním vytížením v 1.lize budou sebevědomější a lépe připravení na své vstupy do extraligových zápasů.
Skvělé zázemí doplňuje úzká spolupráce se Sportovním gymnáziem Kladno. Jak složitá je koordinace mezi klubem a školou, aby kluci zvládali jak náročné dopolední tréninky, tak kvalitní vzdělání?
Spolupráce klubu a Sportovního gymnázia v Kladně plyne v naprostém souladu. Hráči extraligového A-týmu měli individuální plány tak, aby mohli trénovat v dopoledních hodinách. Další naši hráči z extraligových mládežnických týmů trénují dopoledne v rámci předmětu Sportovní příprava a tím získávají další časovou dotaci pro svůj herní růst.
Vzdělání zvládají různí hráči různě kvalitně, ale současně s vrcholovým sportem se to zatím všem daří.
