Po výrazné obměně kádru, omlazení týmu a oficiálním převzetí vedení klubu vstupuje Kladno volejbal cz do druhé poloviny sezony z velmi dobré pozice. Manažerka klubu Anna Earl v novoročním rozhovoru hodnotí první měsíce soutěže, otevřeně mluví o klíčových rozhodnutích uvnitř A-týmu, týmové chemii i hledání posil, ale také o své nové roli v čele extraligového klubu. Došlo i na podporu fanoušků, práci v zákulisí i dlouhodobou vizi, jak udržet Eagles mezi českou špičkou.
Jak byste zhodnotila první polovinu letošní sezony z pohledu vedení klubu?
Myslím, že začátek sezony je třeba vidět v kontextu výrazné obměny kádru. Po omlazení a převážně českém složení týmu jsme očekávali, že to bude potřebovat čas. Proto je pro nás úspěchem, že se A-týmu podařilo udržet v horní čtyřce tabulky. Když vezmeme v potaz, jak se mužstvo proměnilo, výsledky jsou lepší, než jsme nejodvážněji předpokládali.
Odpovídají dosavadní výsledky A-týmu představám, se kterými jste do sezony vstupovali?
Výsledkově jsme velmi spokojeni. V prvních kolech jsme zažili chvíle, kdy nás tým příjemně překvapil, i momenty, kdy jsme propadli proti soupeři, se kterým jsme měli potvrdit roli favoritů. Celkový součet bodů z první poloviny sezony je skvělý, i když jsme si přáli předvádět v průběhu více stabilní výkon. Mrzí mě hlavně vypadnutí v Českém poháru. Je to soutěž, ve které chceme uspět a která nám může díky formě jednoduššího semifinále a finále na jeden zápas přinést medaili. V extralize se navíc silné týmy porážejí až třikrát v sérii, takže tu máme motivaci usilovat o co nejvýše příčky v tabulce.
Byl v první části soutěže nějaký moment, který pro vás byl zlomový nebo symbolický?
Určitě ano. Jmenovala bych okamžik, kdy jsme se rozhodli poslat domů brazilského univerzála Joãoa Vítora. Ačkoliv si zpočátku vedl dobře, jeho výkonnost postupně klesala a nenavázal pevné vazby s týmem (zčásti kvůli jazykové bariéře). Rozloučit se s ním bylo těžké rozhodnutí, ale nakonec bylo pro tým prospěšné. Po několika týmových poradách jsme si otevřeně řekli, co bude třeba změnit. Teď už čekáme na novou posilu a věřím, že až dorazí, budeme jako tým zase silnější.
Co podle vás tým v dosavadním průběhu sezony zvládá nejlépe a kde naopak vidíte rezervy?
Nejvíc mě těší, jak si kluci na hřišti věří a podporují se. Umí si z legrace podat kolem sebe či vtipkovat, a přitom když přijde kritická situace, dokážou si dát konstruktivní připomínky a dál na sobě pracují. Největší slabinou je prozatím doplnění kádru. Do konce ledna musíme ještě přibrat jednoho až dva kvalitní hráče, kteří by zapadli do našeho konceptu a zároveň by nás příliš nezatížili finančně.
Jak se cítíte v roli manažerky klubu, která nese odpovědnost nejen za sportovní, ale i organizační stránku?
Jsem z toho moc ráda. Od fanoušků i partnerů klubu jsem dostala spoustu gratulací k tomu „povýšení“, i když to tak úplně nevnímám, s tátou jsme většinu těchto úkolů řešili společně i dřív. Hierarchie se tedy jen trochu změnila, stále většinu věcí konzultujeme a řešíme bok po boku. Pro mě osobně je ta nová pozice odměnou za více než dvacet let práce v pozadí volejbalového klubu. Spoustu naší práce totiž nikdo nevidí, ale i malá chyba se může rychle projevit v chodu klubu. Na druhou stranu teď mám více společenských úkolů, více schůzek se sponzory a více kontaktů s Českým volejbalovým svazem, protože teď oficiálně zastupuji nejvyšší management klubu.
Co je pro vás osobně v této pozici nejnáročnější?
Asi je nejnáročnější skloubit dohromady úplně všechny složky klubu. Je toho hodně, musí se vzájemně doplňovat sportovní a organizační část tak, aby fungoval A-tým, rozvíjela se mládež i zájmová činnost, a zároveň aby byli spokojení fanoušci i partneři. Když to všechno šlape jako hodinky, dodává to energii, ale sladit to vyžaduje hodně koordinace.
Co vám naopak dělá největší radost nebo vám dodává energii pokračovat dál?
Určitě to jsou naše společné úspěchy. Dodávají energii vítězství A-týmu a také úspěchy mládežnických družstev. Velkou radost mi také dělají mimovolejbalové momenty – třeba když se děti zúčastní našeho turnaje, vyfotí se a dostanou podpis od svých hrdinů. V tu chvíli vidím, že všechen ten čas, který děláme pro klub, má smysl, a všechna ta oběti večerů a víkendů stojí za to.
Změnil se váš pohled na fungování klubu oproti začátku sezony?
Vize klubu se nijak zásadně nezměnila. Spíš ne, s tátou si na velké věci rozumíme a máme stejné cíle. Naše motto zní „jeden tým, jedno město, jedna rodina“ a podle něj se budeme dál řídit. Důležité je, že se chceme nadále co nejlépe starat o naše hráče a udržet A-tým mezi nejlepší čtyřkou. Víme totiž, že finančně nemůžeme konkurovat úplné špičce, a proto se hodně soustředíme na kvalitu zázemí, na které jsme právem hrdí.
Jak funguje spolupráce s trenérským štábem a realizačním týmem během sezony?
S trenéry i realizačním týmem spolupracujeme hladce. U A-týmu i mládeže máme stabilní tým nadšených odborníků, kteří volejbal milují. Spolupráce je vlastně nastavená již z minulých let. Ssnažíme se jim poskytovat všechny podmínky a zázemí, aby se mohli soustředit hlavně na sportovní práci a trénink. My jim dáváme prostor a podporu, aby mohli co nejlépe připravit hráče.
Co všechno si fanoušci často neuvědomují, ale patří k vaší každodenní práci?
Strávím u počítače neuvěřitelně mnoho hodin. Sice si někdy lidé pochvalují, že prý „nic nedělám“ a jen sedím nebo volám, ale já jsem si na to zvykla, a dokonce si z toho s kolegy často děláme legraci. Pravda je, že bez téhle administrativy a komunikace – bez neustálého telefonování a vyřizování na mailu – by se to brzy začalo projevovat v chodu klubu. Veškeré smlouvy, přihlášky, mailová korespondence i další drobné starosti opravdu trvají hodiny práce za monitorem, i když to není vidět na zápasech.
KDO JE ANNA EARL?
Anna Earl je manažerkou volejbalového klubu Kladno Volejbal cz a jedinou ženou v čele extraligového klubu. Do Kladna ji přivedla sportovní rodina. Otec Milan Fortuník založil na Kladně volejbalový klub a bratr Ondřej Fortuník v něm hrál extraligu. Sama dříve hrála basketbal a přes 20 let pomáhá budovat chod klubu, od sjednávání smluv a dotací až po péči o sociální sítě. Pod jejím vedením patří Eagles stabilně mezi nejlepší kluby a zároveň se podílejí na zajímavých projektech, jako jsou charitativní akce spojené s partnerskými organizacemi Nadační fond Muži proti rakovině, Krabice od bot, IZS, Registr dárců kostní dřeně, Střízlivé cesty.
Jak důležitou roli hraje podle vás týmová chemie nejen mezi hráči, ale i v zákulisí?
Chemii v týmu považuji za klíčovou. Na hřišti to znamená hlavně vzájemné porozumění – nemusí být každý hráč nejlepší kamarád mimo volejbal, ale v našem mladém mančaftu je výhoda, že si kluci navzájem sedli. Během zápasu i v kabině se spolu smějí a povzbuzují, a věřím, že jim to hodně pomáhá zvládat tlak i starosti s týmem. Když venku vyprávějí vtipy nebo se podporují, vidím, že to jejich výkon na hřišti jen posiluje.
Jak vnímáte podporu fanoušků v první polovině sezony?
Naši fanoušci jsou fantastičtí. Znovu s námi „vlétli“ do sezóny a na domácí i venkovní zápasy přijíždějí v hojném počtu. Vytvářejí úžasnou atmosféru a my si toho moc vážíme. Bereme totiž fanoušky jako součást našeho úspěchu. Bojujeme na hřišti i za ně, a kdyby nás někdy přestalo hnát touha podat maximum, věřím, že by nám to dali hned najevo.
Co pro vás osobně znamená zpětná vazba od fanoušků a partnerů klubu?
Zpětnou vazbu mám ráda vždycky. Jsou to cenné informace, ať už je chvála nebo kritika. Samozřejmě je příjemnější slyšet pozitivní ohlasy, ale i ta kritická může mít svůj smysl, pokud ji správně pochopíme. I z negativní reakce se totiž můžeme poučit, jestli ji přijmeme otevřeně a zkusíme na základě ní něco zlepšit.
S jakými pocity vstupujete do druhé poloviny sezony a do nového roku?
Do druhé půle sezony jdeme s optimistickým pocitem. Máme velmi dobrou pozici v tabulce a na nás je ji udržet, abychom měli co nejlepší východiska do play-off. V zimě teď pracujeme hlavně na doplnění kádru do konce ledna. U mládeže chceme bojovat o co nejlepší výsledky a zároveň budeme pokračovat v náborových akcích, abychom přivedli talentované hráče do našich kategorií. Také doufám, že jsme už měli to nejtěžší období s nemocemi a zraněními za sebou, aby všichni mohli od února naplno trénovat a soupeřit beze zbytečných problémů.
Jste jedinou ženou v čele extraligového klubu. Vnímáte to v mužském prostředí jako výhodu, nebo spíše jako výzvu k neustálému dokazování svých kvalit?
Pro mě je to spíš zábavné než problém. Volejbalové prostředí znám už léta a většinu kolegů jsem poznala dřív, takže pro nás to není nic neobvyklého. Navíc jsem vždycky pracovně působila v převážně mužských kolektivech, takže mě to tolik nepřekvapuje. Je pravda, že mám trochu jiný úhel pohledu. Třeba díky vzdělání ve sportovním marketingu a tomu, že jsem sama nikdy nebyla vrcholovou volejbalistkou, ale necítím, že bych si měla něco dokazovat. Kdybych na tuto pozici neměla kvality, nebyla bych tady ani díky tatínkovi, který mi ale naopak vždy pomohl, když bylo třeba.
Váš otec je stále prezidentem klubu. Jak vypadají vaše pracovní porady? Dokážete u nedělního oběda volejbal úplně vytěsnit, nebo je to u Fortuníků/Earlů nemožné?
Náš pracovní rytmus je hodně neformální. Kdykoliv se potkáme – třeba i u nedělního oběda – probereme aktuální věci ohledně klubu. Někdy už mě to trochu omrzí, ale když si dáme úplně volno, hned se zase objeví téma volejbalu. Jak se říká, nejlepší nápady často vznikají mimo kancelář – třeba jedeme v autě, děláme si legraci, a najednou napadne, co udělat za novou marketingovou akci.
Kladno volejbal cz se za poslední roky rozrostlo v silnou organizaci. Jaká je vaše největší manažerská vize pro příští tři roky? Kam až chcete „Orly“ posunout?
Naším cílem je udržet Eagles v české extralize stabilně mezi čtyřkou nejlepších týmů. Víte, nejsme nejbohatší klub, ale co se týče podmínek pro hráče, patříme k republikové špičce, umíme jim zajistit vše potřebné, aby se mohli naplno soustředit na volejbal, a za to jsme velmi pyšní. Kromě toho chceme dál přivádět další talenty: nabízíme jim kvalitní sportovní gymnázium a pomoc s bydlením, aby u nás mohli vyrůst a zdokonalovat se. A samozřejmě se budeme nadále věnovat výchově hráčů. I když ne každý dosáhne vrcholu, budeme rádi, když s klubem zůstane spjatý jako amatérský hráč, fanoušek, trenér nebo třeba zaměstnanec.
Klub se snaží hodně sázet na české hráče. Je to pro vás jako manažerku složitější cesta z hlediska vyjednávání smluv a skládání konkurenceschopného kádru?
Ano, mladé české hráče je dnes těžší získat, protože všichni ví, že o ně mají zájem různé kluby. Když s některým navážeme kontakt a projevíme zájem, snažíme se mu naprosto otevřeně vysvětlit, proč ho chceme a jakou roli by u nás hrál. Myslím, že zůstaneme konkurenceschopní, pokud dokážeme tyto mladé talenty doplnit o zkušené opory, které jim předají své zkušenosti.
Kladno je průkopníkem akce Movember ve volejbalovém prostředí (letos již 11. ročník). Proč je pro vás důležité propojovat vrcholový sport s takovými tématy?
Důležité je, že Movember ukazuje, a nám to pomohl pochopit, že tahle akce není jen o knírech a vousech, ale hlavně o životních příbězích, které se mohou dotknout každého z nás. Jsme hrdí, že jsme za poslední dekádu mohli přispět k tomu, aby se o mužském zdraví více mluvilo, a naši hráči tak zůstávají vzorem nejen na hřišti. Kladenský klub se tím stal ambasadorem zdravého životního stylu a prevence, a zapojují se do toho nejen hráči, ale i realizační tým, partneři i fanoušci. Propojení sportu s takovýmto tématem dává smysl. Sportovci často působí jako inspirace, a když je to spojeno se společenskou myšlenkou, má to vyšší dopad.
