Jeho příchod se udál na poslední chvíli. Slovenský reprezentant Filip Palgut přišel do Kladna týden před startem UNIQA extraligy a času na sehrání s týmem měl minimum. Pro nahrávače takřka nadlidský úkol, který ještě více ztížila pandemie koronaviru. Rodák z Bratislavy se s osudem rval statečně, což je potvrzuje pozvánka do širší nominace slovenského národního týmu.

Pro 29letého nahrávače se jednalo už o třetí rok strávený v Česku. Do Kladna zavítal po půlroční pauze. Od března, kdy skončil v rakouské nejvyšší soutěži, totiž prakticky nehrál. I tak se ale v modrobílém dresu stal mimo nahrávačské jedničky trochu překvapivě nejlépe bránícím hráčem v poli. Soupeře se navíc poměrně často snažil zaskočit ulívkou po přihrávce. Nakonec zaznamenal 59 bodů, z čehož 34 bloků a 9 es. 

Máte za sebou první rok v kladenském dresu. Jaký byl?

Z mojí strany hodně náročný, protože ještě loni na jaře jsem působil v Rakousku, kde jsme v březnu skončili. Následovala šestiměsíční pauza bez volejbalu. Prakticky po třech nebo čtyřech trénincích s Kladnem přišel zápas v Ostravě, což pro mě nebylo jednoduché. Začátek sezóny byl horší i kvůli situaci s covidem. Měli jsme hodně hráčů pozitivních. Vždy postupně, takže se i těžko trénovalo. Do hry v šesti jsme se dostali až okolo Vánoc. Tehdy se naše hra začala zvedat a konečně nějak vypadat.

S koronavirem jste bojovali celý podzim, do toho i zranění. Rozhodly tyto okolnosti o výsledku sezóny?

Nikdo nemůže říct, jak by vše vypadalo, kdybychom trénovali od začátku v plné síle. Když už jsme začali trénovat v plném počtu, naše hra se začala zlepšovat. Jsem tak přesvědčený, že nebýt pandemie, vše by vypadalo trochu jinak. Na to se ale nelze vymlouvat, protože i přes pandemii a výpadky v tréninku, jsme některé zápasy měli zvládnout mnohem lépe, konkrétně třeba ve Zlíně nebo Příbrami.

Navíc se zranil původně první nahrávač Ondřej Fortuník. Veškeré povinnosti tak padly na Vás a následně jste si ani na chvíli neoddychl. Jak bylo tohle těžké?

V podobné situaci jsem se ocitl už ve vícero klubech, kdy jsem neměl nikoho, s kým bych se mohl vystřídat, takže už mnohokrát jsem si to musel na hřišti “vyžrat“. Když se nedařilo, tak jsem se z toho musel dostat sám a snažit se bojovat o každý míč, bez toho to ani jinak nejde.

Jak jste vnímal, že hrajete pokaždé kompletně celý zápas? Byl jste rád, nebo jste si někdy říkal, že už toho máte plné zuby?

Každý hráč je rád, když hraje. Popravdě mě to i štvalo, když v pár zápasech hrál Ondra Fortuník, když mu to tedy zdraví dovolilo. Jsem velmi soutěživý typ a chci hrát neustále, to máme myslím že s Ondrou společné.

Bylo tedy v uplynulé sezóně něco, co jste ještě dříve nezažil, a překvapilo Vás?

(směje se) V kariéře jsem ještě nezažil, že by nás na trénincích tolik chybělo. To bylo ale samozřejmě zapříčiněno covidem, který u nás znamenal několikatýdenní stopku, kdy jsme navíc nesměli ani do haly.

I přesto jste byl podle aplikace SmartVolley v extralize nejlépe bránícím hráčem v poli. Je to alespoň nějaká útěcha za uplynulou sezónu?

To bylo zapříčiněno zejména zápasem proti Ústí a ono obecně v mezihře směřuje spousta míčů zadarmo na nahrávače, takže se defenzivní zákroky sčítají. Skoro bych řekl, že se spíše jedná o náhodné ohodnocení.

Prakticky celou sezónu jste hráli v sedmi lidech. Doplatili jste na to, že Vás soupeři po čase měli přečtené?

Na papíře nás přečtené určitě měli. Hráli jsme přes určené útočníky hlavně v koncovkách. Vždy je lepší, když je k dispozici širší kádr, protože umožňuje alternaci a více variací.

Během sezóny jste několikrát zaskočil soupeře nečekanou ulívkou. Byl to Váš tajný trumf v zápasech?

Tohle pramení z příjmu, která pro takový výpad musí být ideální. V minulé sezóně jsem uléval mnohem méně oproti ostatním. V těch předchozích jsem si věřil víc. Je pravda, že už to byl můj třetí rok v Česku, takže mě soupeři znají a kolikrát si mě už pohlídali.

Co bude v nadcházející sezóně potřeba zlepšit, aby se Kladno dostalo opět na výsluní?

Musíme pokračovat tam, kde jsme skončili. Ke konci sezóny začala naše hra vypadat. Nesmíme polevit v trénincích a dál se snažit o co nejlepší výsledky. A když se nebude někdy dařit, tak není nutné hned věšet hlavu a naopak se snažit situaci zvrátit.

I přes horší klubovou sezónu v Kladně jste dostal pozvánku do reprezentace. O čem to svědčí?

Pozvánka do národního týmu vždy potěší. Teď je důležité v něm něco předvést a udržet si místo.

Jak vidíte své šance na konečnou nominaci?

Co vím, tak jeden nahrávač by neměl být z rodinných důvodů na reprezentačním srazu celou dobu. Zaťko je v týmu jasná jednička, s Porubským se mezi sebou popereme o pozici druhého nahrávače. Uvidíme, kdo bude v lepší formě.

I díky reprezentačním povinnostem nebudete mít mnoho času na odpočinek. I tak ale, co máte v plánu?

Budu trávit čas s rodinou. Kvůli koronavirovým opatřením se mi zdá, že spíše žádné volno mít nebudeme. Více než doma se budu zdržovat spíše na hotelích a soustředěních.

U Vás je situace o to složitější, že rodina je rozprostřená po Evropě, tak kde se sejdete?

Sestra se dostala do národního týmu stejně jako já, takže bude na Slovensku. Táta sice dojíždí do Vídně, ale jinak žije v Bratislavě. Teď i moje žena se synem pojedou za mými rodiči do Bratislavy, takže se všichni sejdeme tam.