Devět týdnů trpělivého čekání se mu vyplatilo náramně. Josef Vostárek se na hřišti ukázal naposledy 11. prosince na půdě Liberce při porážce 0:3. Od té chvíle pouze postával v prostoru pro střídání. Až v posledním kole základní části na něj trenér Fortuník ukázal. Mladý smečař se mu za to odvděčil čtyřmi body a svůj výkon korunoval esem. Ani on však nezabránil prohře s Odolenou Vodou 0:3. Navzdory porážce se ale naladil na svátek zamilovaných o den později.  

Dlouhé dva měsíce musely uplynout, abyste se opět ocitl na palubovce. Jak jste prožíval toto období?

Mrzelo mě, že jsem se na hřiště nedostával častěji, jako tomu bylo v minulém roce. Těžko říct proč. Na trénincích nechávám maximum. Myslím, že jsem v nich ukazoval své kvality, ale bohužel.

Od zápasu v Liberci jste se pohyboval pouze v prostoru určenému pro střídající hráče. Co bylo vaším hnacím motorem, abyste překonal tohle období bez herní praxe?

Dopředu jsem počítal s tím, že nás mladší hráče nebudou trenéři moc pouštět do zápasů, protože oproti třeba Tomáši Hýskému, Jiřímu Krafferovi či Filipovi Křesťanovi nám chybí zkušenosti. Že nehraji mi jedno není, ale neřeším to, nechávám vše trenérech a jejich rozhodnutí. V trénincích se ale snažím předvádět nejlepší výkony, které bych následně chtěl přenést do zápasů.

Řešil jste Vaší situaci s trenéry?

Vůbec. Absolutně jim důvěřuji. Na jednu stranu mě samozřejmě mrzí, že se na hřiště nedostávám častěji, ale na druhou stranu to beru jako fakt. Je to tak, jak to je.

V předsezónním rozhovoru jste uvedl, že jste hecíř a že v případě zápasů bez diváků se ujmete povzbuzování týmu místo nich. Soustředil jste se tedy od prosince na tohle?

Samozřejmě. Z prostoru pro střídání řvu, fandím, povzbuzuji, roztleskávám. Dělám co můžu (směje se).

V Odolene Vodě jste se ale konečně dočkal a po dlouhé době jste naskočil do zápasu. Kdy jste se dozvěděl, že půjdete hrát?

Trenér mně a Jiřímu Mikulenkovi na rovinu řekl, že kdybychom vyhráli nad Ostravou, tak že oba naskočíme od začátku. Ten zápas jsme ale prohráli a do utkání v Odolene Vodě jsme naskočili až v jeho průběhu.

Nakonec jste si oba pro sebe uzmuli třetí set, kde jste oba excelovali. Co jste si říkal, když jste šel poprvé na hřiště po dvou měsících?

Vždy, když tam jdu, tak se snažím soustředit pouze na jednu věc. Jak uhrát následující balón, nic dalšího neřeším.

To se Vám v Odoleně Vodě podařilo. I přes konečnou prohru byl závěr zápasu ve Vaší režii. Dokonce jste koncovku zdramatizoval esem. Byla to vaše odměna za trpělivost?

Bylo to super. Zápas mě bavil. My mladý držíme pospolu a je mezi námi na hřišti výborná atmosféra, když jsme tam společně.

Zápas jste nicméně prohráli. Vyčítáte si něco s odstupem času?

Mrzí mě, že když jsme v závěru dohnali soupeře a já dal eso, tak jsme vzápětí promarnili všechny setboly. Sám jsem zkazil servis, což by se u plachty stávat nemělo. Měl jsem pocit, že jsem se balónu jen dotkl, byl z toho ale pětimetrový aut (smích).

Z tribuny jsem viděl, že jste byl z esa mírně řečeno překvapen. Asi jste nečekal, že zaznamenáte přímý bod z podání, že?

Opravdu to tak bylo, překvapilo mě to. Skoro rok jsem totiž plachtícím servisem nepodával. 

On ale vyšel a bylo z toho hned eso. Zůstanete u něj?

Asi ne. Celý rok trénuji hlavně skákaný rotovaný servis. Někdy mi jde, jindy ne, takže by bylo dobré, abych ho stabilizoval. Chci se soustředit na něj.

Esem proti Odolene Vodě, jste podtrhl své vystoupení. Lépe jste se na Valentýna naladit nemohl, že?

To tedy ne. S přítelkyní jsme navíc oslavili dvouleté výročí. Na tyhle věci sice moc nejsem, nicméně i tak jsem jí koupil kytku, udělal večeři a vše ostatní, co k tomu patří.

Teď vám skončila základní část. Nyní vás čeká Český pohár. Před sezónou zaznívaly hlasy, že byste měli být mezi semifinalisty a ideálně dojít až do finále, nicméně v případě postupu přes Ústí vás čeká Karlovarsko, které vám v průběhu sezóny dalo dvě lekce. Laťka je tedy proklatě vysoko…

Úkol od realizačního týmu je jasný. Nejprve bychom měli přejít přes Ústí a pak se následně pokusit zaskočit i Karlovarsko, i když to bude strašně těžké. Uděláme pro to ale maximum, ať už na, nebo mimo hřiště (usmívá se).