V kladenské kabině se nyní nachází diamant, který potřebuje ještě čas k dokonalému vybroušení. Čerstvě 16letý Pavel Gottesman má toho ještě hodně před sebou. Volejbalu se věnuje šest let. „Je jedním z kluků, kteří v Kladně začínali, když se tady ještě nehrála extraliga. Byli bychom velmi rádi, kdyby se časem objevil v týmu další čistokrevný Kladeňák, stejně jako například Tomáš Hýský,“ říká o mladíkovi v týmu trenér Milan Fortuník, který mu nabídl i první profesionální smlouvu.

Stále ještě patří mezi kadety, nicméně prakticky od začátku sezóny trénuje s A-týmem. Jako jeden z mála svého věku mohl s volejbalem pokračovat normálně navzdory vládním opatřením. „Je u něj snaha, aby se časem plně zabudoval do kádru A-týmu,“ dodává Fortuník na adresu Gottesmana, který teď naplno píše svou pohádku.

Volejbalu se věnujete od desíti let. Byl to vždy Váš sen dostat se do profesionálního volejbalu?

Někdy jsem si samozřejmě říkal, že by bylo parádní, kdybych na hřišti stál místo nich. Nějak jsem tomu ale moc nevěřil, že by se to někdy mohlo stát. Teď, když přišla tahle šance, tak si pořád říkám, že je to až neskutečné, když jsem jim před lety podával balóny a teď stojím vedle nich a oblékám stejný dres. 

Jaké to je se zapojit v takhle nízkém věku do chodu A-týmu?

Skvělé samozřejmě. Když jsem v mládí chodil na zápasy, tak jsem vzhlížel k hráčům, jako je Hýský nebo Křesťan. Teď jsem najednou součástí týmu a trénují s nimi. Je to hezký pocit.

Zároveň s nimi sedíte v jedné šatně…

Nemůžu si s nimi povídat moc o životních věcech. Jejich starosti jsou úplné jiné. Zatímco já studuji, tak oni mají ženy a děti. I tak mi přijde, že si se všemi mám co říct a vycházím si s nimi v pohodě.

Kdy jste se dozvěděl o tom, že se zapojíte do tréninku s A-týmem?

Myslím, že to bylo někdy na jaře v květnu. Tehdy za námi přišel pan Fortuník, že budeme moci s A-týmem absolvovat letní přípravu s tím, že se odpojíme na soustředění kadetů. Tam mi pan Bednář sdělil, ať dorazím na trénink s áčkem, kde mi bylo řečeno, že budu trénovat s muži více. Nakonec z toho vyplynulo, že jsem dostal dres a v týmu jsem už zůstal.

Za vámi!? Vás bylo víc?

Kromě mě dostali nabídku ještě Adam Kubelka, který se zapojil až v posledních dnech, Karel Albrecht a Michal Nekvinda, jenž momentálně hostuje v Benátkách.

Do A-týmu jste ale pronikl pouze Vy a držíte se tam. To už něco znamená ne?

Nerad tohle slýchám. Nemyslím si, že mám na to být platným hráčem týmu. Přijde to až časem.

V 16 letech jste se objevil po boku reprezentantů. Pomýšlíte i na národní tým ve Vaší věkové kategorii?

V ní jsou kluci o několik úrovní výše a momentálně na ní nemám. Na druhou stranu jdu do konkurence s klukama, kteří mohou být o takřka 2 roky starší, což je v tomhle věku opravdu velký rozdíl. Nechci se na to ale vymlouvat. Nicméně by to bylo hezké se do ní dostat a udělám všechno proto, abych se do hledáčku trenéra Svobody dostal. 

Co Vám tedy schází?

Zřejmě lepší herní projev, zkrátka nejsem na hřišti tolik výrazný. Celkově jsou kluci v reprezentaci vyspělejší, mají více zkušeností a zvládají lépe herní činnosti jednotlivce.

Pořád jste na startu kariéry, a dokonce jste si vysloužil i první smlouvu. Co na to říkali doma?

Všichni mě chválí a drží mi palce, aby mi kariéra vyšla. Máma byla z podpisu smlouvu samozřejmě nadšená a radovala se z toho snad víc než já. Strašně mi to přeje. Babička teď sleduje každý zápas a vyhlíží, jestli se náhodou nedostanu třeba na podání nebo tak. Říkám je ale, že se to jen tak nestane.

Nicméně získané zkušenosti jsou k nezaplacení, a pokud se rozjedou mládežnické soutěže, tak tam se budou hodit…

Už teď na sobě cítím, že jak trénuji téměř denně, do toho párkrát i v posilovně, že se zlepšuji. Celkově tréninky s A-týmem jsou kvalitou úplně jinde než v kadetech, a to říkám se vší úctou k trenéru Martinu Čmeľovi.

Na druhou stranu ale nemáte momentálně zkušenosti kde využít, protože vyjma extraligy všechny soutěže a tréninky ostatních družstev stojí…

Samozřejmě že mě hodně mrzí, že nemůžeme hrát extraligu kadetů. Rád bych ukázal, co jsem se naučil. Zároveň na sobě cítím, že mi chybí herní praxe, nicméně si vážím toho, že mohu dál naplno trénovat s A-týmem a jezdit s nimi na zápasy. Až se rozběhne extraliga kadetů, tak jsem s panem Fortuníkem domluvený, že bude mít přednost před zápasy A-týmu.

Jak vlastně berou Vaši vrstevníci to, že na rozdíl od nich trénujete s A-týmem?

Samozřejmě že někteří spoluhráči mají občas narážky. Beru je ale s humorem, protože si myslím, že mi to většina z nich přeje a naše vztahy nejsou v ohrožení.

Když teď působíte v áčku, cítíte se v jednotlivých týmech jako lídr?

Nerad někoho v něčem opravuji, protože mi to přijde trochu povýšené a s ohledem na mé schopnosti a zkušenosti nemístné. Na druhou stranu jsem v kadetech a juniorech kapitánem a s tím se pojí i role vůdce, jak na hřišti, tak mimo něj.

Zároveň jste studentem gymnázia, které je nyní kvůli vládním opatřením taktéž zavřené. Jak vnímáte, že kromě volejbalu nemůžete chodit ani tam?

S ohledem na volejbal jsem trochu rád, že nám ho zavřeli, a to kvůli dopoledním tréninkům. Jinak distanční výuka je kapitola sama pro sebe.

Povídejte…

Myslím si, že to není úplně efektivní styl učení. Je velmi náročné udržet koncentraci a celkově je to zvláštní situace. Myslím, že je to o motivaci a přístupu každého z nás. Nejtěžší to ale mají učitelé, pro které to je mnohem náročnější než pro nás, to je potřeba si uvědomit.

Jak se Vám vlastně doposavad dařilo skloubit on-line výuku se sportem na profesionální úrovni?

Nějaké testy jsem musel vynechat a následně je dohánět. Většina učitelů mi vyšla vstříc, protože chápe mou situaci. Děkuji jim, že s tím nemají problém a snaží se mi pomoc.

Těch změn na podzim u Vás bylo hned několik. Kromě nástupu na gymnázium a zapojení se do A-týmu jste nastoupil i do tanečních. Jak jste si je užíval?

Osobně mě to bavilo, akorát mě mrzelo, že jsem kvůli nim přicházel o tréninky.

Po čtyřech lekcích byly ale i taneční přerušeny. Víte, jak to bude dál?

Vůbec netuším. Je možnost, že dojde k přeložení na jarní termín, nicméně většina spolužáků už se přihlásila na příští rok.

Co jste za čtyři lekce stihl naučit?

Jive, Mazurku. Další jména si už nepamatuji (směje se).

Jak jste se cítil ve smokingu?

Velmi pohodlně. Občas mi bylo horko, ale dalo se to. Už před tím jsem totiž chodil na maturitní plesy kamarádům a vím, jak v tom fungovat.